Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » O-ou! 10. kapitola

09.11.2010 (07:15) • Pawi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1789×

„Hotovo, můžeme jet,“ řekla.

„Dobře.“ Chytil jsem ji za ruku a odváděl ji do auta. Tašku jsem hodil dozadu a rychle vyjel do Seattlu.

Esme zapnula rádio a pobrukovala si melodie, které tam vyhrávali. Za 45 minut jsme byli v Seattlu na letišti. Zaparkoval jsem, zaplatil parkovné a s taškou v ruce a Esme zavěšenou v mém rámě jsem se vydal na oddělení soukromého letiště. Zaplatil jsem zálohu, pilota a palivo a mohli jsme letět. Usadili jsme se do letadla a po deseti minutách jsme vzlétli směr Londýn…

ESME

V letadle jsme si maximálně užívali sami sebe navzájem. Sice se nám už moc stýskalo po našich dětech, ale čas o samotě je čas o samotě. A tak jsme se těšili na další romantický výlet po Evropě.

Nejdříve jsme letěli do Londýna. Tam jsme se zastavili na místě, kde Carlisle vyrůstal. Je asi jasné, že už tam nebylo skoro nic z toho, co tam bylo před čtyřmi staletími, ale vzpomínky stačí. Ještě jsme navštívili pár památek. Noc jsme strávili v hotelovém pokoji a užívali si naší lásky.

Ráno, když jsem se probudila, byla jsem příjemně překvapená. Na posteli jsem měla tác se snídaní, s krásnou růží a bílou obálkou, na které bylo krasopisně napsáno mé jméno. Neváhala jsem ani minutku a obálku už držela otevřenou v ruce a četla vzkaz od Carlislea.

„Dobré ráno, miláčku,

Přeju ti krásné dobré ráno a zároveň se ti omlouvám, že ses musela vzbudit sama, ale musel jsem ještě něco zařídit předtím, než dnes odletíme. Doufám, že ti bude aspoň malým odškodněním snídaně, kterou jsem pro tebe připravil. Brzy se vrátím. S láskou, Carlisle.“

Odkryla jsem stříbrný příklop, pod kterým se měla nacházet má snídaně, a ztratila jsem řeč. To, co se tam skrývalo, byly moje nejoblíbenější lívanečky a měla jsem na výběr, s čím si je dám. Mému drobečkovi se to asi také moc líbilo, protože jsem se najednou cítila o hodně lépe, než když jsem se probudila a zjistila, že jsem tu sama. Na výběr jsem měla nutellu, jahodovou marmeládu, rybízovou marmeládu a ještě nějaký džem, myslím, že byl dýňový, a musím říct, že i když jsem ze začátku měla pochybnosti o jeho chuti, překvapil mě. Bohužel jsem své nadšení sdílela sama a jen okamžik, za malou chvilku jsem se skláněla nad záchodovou mísou v koupelně. Právě když jsem se zvedala ze země, vstoupil do koupelny Carlisle, hned byl u mě a pomáhal mi na nohy. Po důkladně provedené hygieně jsem se vrátila do pokoje, kde už bylo vše zabaleno a připraveno na cestu. Carlisle seděl na posteli a upřeně mě pozoroval a zkoumal můj výraz.

„Neboj se, lásko, jsem v pořádku, jen nám nechutnal dýňový džem, teda abych pravdu řekla, mě chutnal, ale našemu maličkému asi ne,“ uklidnila jsem ho s úsměvem ve tváři.

„Dobře, když to tak cítíš, tak ti budu věřit.“ Rozevřel svou náruč a přesunul si mě na klín.

„Myslím, že máme vše už zabalené, tak bychom pomalu mohli vyrazit na letiště. Letadlo nám letí za hodinu a půl, takže nám to asi jen tak, tak vyjde,“ řekl a políbil mě na rty.

Na souhlas jsem přikývla a vydala se zabalit si poslední kousky, co tu zbyly a které jsem měla převážně v koupelně. Za necelých 25 minut bylo už opravdu vše zabaleno. Právě míříme do hlavního města České republiky, Prahy.

Praha je úžasné město. A to jsem tvrdila už po té, co jsme jí jenom projížděli do hotelu. Na podrobnější poznávání máme celý víkend. Dnes je pátek a my bychom tu měli být až do neděle, tedy pokud se něco nezmění.

Hotel byl krásně moderně zařízený, takže jsem mohla obdivovat některé překrásné kousky moderního zařízení. Určitě tu něco nového pochytím, co by se dalo použít i u nás v novém domě, který si budeme muset co nejdříve pořídit, než si v tom našem starém začneme šlapat na hlavy. No ale nepředbíhejme. Nejen že byl krásný hotel, co potom ten pokoj, který jsme měli zarezervovaný. Nebyl to obyčejný pokoj, byl to pokoj s jednou ložnicí, velkou koupelnou, terasou a co je hlavní, s nádherným výhledem na panorama Prahy a také Pražského hradu. Myslím, že to budou krásné večery strávené ve víru velkoměsta, i když pro nás nebyla Praha kdoví jak velká, nedala se srovnávat s městy u nás doma, ale i tak pro mě byla úžasná.

Alice

Pařížský týden módy se pomalu ale jistě chýlil ke svému konci a s ním i konec našeho pobytu tady. Jsem šťastná z toho, že jsem si nakoupila plno nových modelů a taky že jsem nakoupila i ostatním, i když oni z toho radost asi mít nebudou.

Dneska si užijeme poslední den v tomto krásném hotelu a zítra konečně uvidíme naší milovanou maminku s tatínkem a ostatní obyvatele našeho domečku. I když si u našich rodičů nejsem jistá, měla jsem o nich vizi. Byli na nějakém hradu a podle vlajky na stožáru jsem poznala, že by to měla být Česká republika, což není zas tak daleko od místa, kde se nyní nacházíme s Jazzem. Jo, Jasper, na toho jsem málem úplně zapomněla. Právě sedí na sedačce a nepřítomně hledí na TV. Asi ho ten týden tady zmohl, kdybych nevěděla, že je upír a že nemůže být mrtvý, myslela bych si, že je už po něm. Už jsem se nemohla koukat na jeho ztrápený obličej a šla si sednout k němu.

„Lásko, jsi v pořádku?“ optala jsem se ho, když jsem si k němu přisedla. Vůbec si nevšiml, že jsem si k němu sedla a mluvím na něho.

„Jo, jo, neboj, jen přemýšlím,“ snažil se umlčet moje další vyptávání, ale já se nedám.

„To vidím, už skoro vůbec se mnou nemluvíš, a když jo, tak jenom odpovídáš na moje otázky a já už toho mám dost!“ vypěnila jsem, protože mě to už vážně štvalo, a to hodně. Nejdříve na mě nevěřícně koukal a pak odpověděl.

„Al, uklidni se, nedělá ti to dobře a já nechci mít uječené dítě,“ šeptnul klidně. Hleděl mi do očí a na tváři měl takový divný výraz, jako kdyby měl každou chvilku vybouchnout smíchy. Tak to teda ne, tohle chlapeček přehnal.

„Uječené dítě? A po kom by mělo být uječené? Po mně?“ koukala jsem na něho rozhořčeně.

„Tak to teda ne, tohle jsi přehnal, a jestli se ti něco nelíbí, tak nemusíš mít ani jednoho z nás. My se o sebe dokážeme postarat sami, tak jestli dovolíš, my jdeme,“ vypěnila jsem, zvedla se z gauče a odkráčela do ložnice. Ještě předtím, než jsem vzala za kliku, objevil se u mě Jazz a zabránil mi vstupu do dveří.

„Počkej, já to tak nemyslel,“ kajícně se na mě díval.

„Ne? A jak jsi to teda myslel, protože my…“ položila jsem si ruku na bříško, „jsme to tak pochopili, a teď nás nech v klidu si odpočinout.“ Po těchto slovech ustoupil a nechal mě projít do ložnice. V ložnici jsem se svalila do postele a dívala se z okna na okolní Paříž. Byla jsem do toho tak zabraná, že jsem po chvíli usnula.

Rose

Bylo to tu naprosto úžasné. Když mě Emm požádal o ruku, byla jsem v sedmém nebi. Jak jsem si mohla myslet, že by nás opustil? Nechápu. Miluje mě a chce si mě opět vzít. Byl tak roztomilý a ty jeho očka, když se mě ptal. Je to prostě můj medvídek. Zbožňuju ho, nevím, co bych si bez něj počala. Teď jsem kompletně šťastná, díky mojí sestřičce Belle.

Tedy, vždy jsem byla šťastná, jen mi prostě chyběly děti, moje zlatíčka, která by mě oslovovala mami. Emmett byl má spřízněná duše, to bylo nepochybné, ale teď budeme dokonalá rodina jako v mých bdělých snech.

„Na co myslíš, lásko?“ vyrušil mě z myšlenek hlas mého broučka.

„Na nás, jak je vše teď dokonalé. Ty, já, naše miminka, prostě vše je tak, jak má být. Sice jsem zvědavá, co vznikne za prďolky, když ty věčný vtipálek a já docela vážná, no jsem na ně zvědavá,“ smála jsem se.

„Neboj se, mamino, budou celý tatínek,“ zazubil se na mě a počal laskat mé nahé tělo. Hlavně v oblasti bříška.

„No, tak to potěš koště, jestli ti tři budou po tobě, to se okamžitě stěhuju,“ teatrálně jsem rozhodila ruce.

„To nemůžeš, přeci bys nás neopustila,“ vykulil svá zlatá očka a spodní ret ohrnul.

„Jistěže ne. Nikdy.“ Políbila jsem ho na nos a pak na rty.

„Lásko? Už je poledne, co takhle vylézt z postýlky, já ti zavolám dolů, aby donesli oběd, a ty si jdi vyřídit pololidské věci,“ zamrkal na mě. Páni, tak Emmett nám začíná nabírat rozum.

„Zlato? Jsi v pořádku? Nemáš horečku?“ začala jsem mu sahat na čelo, protože tohle není u Emmetta normální.

„Jsem, ale co je tobě?“ stáhnul obočí.

„No, to nejsi ty, proč se chováš rozumně? Kdo jsi a cos udělal s mým Emmettem,“ kecla jsem si na zadek.

„Rozinko, já jsem v pořádku, ale teď ze mě bude táta a já musím být zodpovědný. Musím se o vás postarat, víš?“ vysvětlil mi důležitě.

„Jsem ráda, že to bereš vážně,“ usmála jsem se a zmizela v koupelně. Dala jsem si rychlou sprchu, při které jsem si umyla i mé zlaté lokny, a jen v ručníku vlezla do obýváku. Trochu mě zaskočilo, když tu byl ještě číšník, který mě momentálně spaloval pohledem. Emmett si ho děsivě měřil, až mi z toho šel mráz po zádech.

„Ehm, omlouvám se,“ vykoktal číšník a otočil se ke mně zády. Emm mu do ruky vrazil dýško a číšník zmizel docela rychle, na člověka.

„Alespoň, že je vychovaný,“ pokrčila jsem rameny a zapadla do ložnice, abych se převlékla. Natáhla jsem na sebe krajkové kalhotky a šaty bez ramínek. Na nohy jsem si nedávala nic, přeci nebudu po bytě chodit v botách. Vysušila jsem si vlasy a upletla dva neposedné copánky. Teď jsem vypadala tak na 16. Uchechtla jsem se, trochu nalíčila a vydala se za medvídkem do kuchyně.

„Málem jsem mu natáhl.“ Přišel ke mně a omotal kolem mě své paže. Obličej mi zabořil do ramene.

„No ták, přeci bys nežárlil, vždyť víš, že jsem jen tvoje,“ zašeptala jsem a líbla ho na krk.

„Já vím, jenže když on tak koukal. Já vím, že jsi nádherná, ale okukovat tě můžu jen já,“ šibalsky se usmál.

„Ale pojď papkat, mamino,“ plácnul mě po zadku a hnal do kuchyně ke stolu, který byl přeplněný všemi možnými dobrůtkami.

„Mňam,“ mlaskla jsem a strčila si do pusy nějaké ovoce.

„Fuj,“ zašklebil se Emmett. Zamračila jsem se a praštila ho po rameni.

„Héj, neurážej moje jídlo,“ řekla jsem naoko naštvaně a pustila se do papkání těch dobrůtek.

Po pár minutách jsem všechno snědla. Uvolněně jsem se opřela o židli a odpočívala.

„Páni, lásko. Ty jsi jak vysavač,“ pochechtával se Emmett. Hodila jsem po něm zlostný pohled a naoko nabručeně odešla do ložnice. Sedla jsem si na postel se zkříženými pažemi. Jak jsem očekávala, Emmett se za pár sekund objevil u mě a prosil o odpuštění, že to tak nemyslel. S úsměvem jsem ho začala líbat, což se zvrhlo na dlouhé milostné hrátky, dokud jsem to neukončila tím, že budeme muset balit. Za pár hodin musíme být na letišti.

Já šla do sprchy, opět, a Emm začal balit. Když jsem opět vylezla upravená, Emm seděl na kufru a snažil se ho dopnout. Zakroutila jsem hlavou a strčila do medvídka. Ten se rozplácl na podlaze.

„Ježiši, promiň,“ omlouvala jsem se. Asi jsem použila větší sílu, než jsem chtěla.

„To nic, Rozinko. Jen prosím, příště mě upozorni,“ se smíchem se zvedal ze země. S povzdechem jsem otevřela kufr a zděšeně vykřikla.

„Emmette! Já tě zabiju!“

„Co pak?“ zvědavě nakukoval přes mé rameno.

„Co jsi to udělal? Vždyť je to jeden chuchvalec. Vždyť to bude zmuchlané,“ peskovala jsem ho a upíří rychlostí začala skládat věci do úhledných komínků.

„Uvědomuješ si, že to tak zničíš? Podívej na tu halenku od Diora, nebo ta sukně od Gucciho. Bože, Alice mě zabije. Ne, tebe zabije,“ nadávala jsem dál. Emm kajícně sklopil pohled a radši mi pomohl to složit. Za chvíli jsme stáli dole v recepci a platili jsme. Byla tam opět ta milá starší paní. Tu jsem si za ten týden oblíbila nejvíc. Nesnáším ty coury, které se snaží vždy svést mého Emmettka nebo mé bratry.

Emm s vítězným úsměvem nasedl a chlubil se, jak dokázal kufry dostat do kufru na první pokus. To je praštěnec, ale stejně ho miluju.

Po cestě jsem si trochu schrupla, takže ani nevím jak, a už jsme stáli ve frontě do letadla. Ani si nepamatuju, jak nás odbavili.

Sedli jsme si do letadla a už jen čekali, než odletíme.

Bella

„Miláčku? Co takhle vylézt z postýlky a jít se napapkat? Tvůj žaludek a naše miminko se už domáhá papky,“ budily mě polibky na obličeji.

„Mmm…,“ zamručela jsem. Ten sen byl tak úžasný. Držela jsem svou holčičku v náručí a koukaly jsme na Edwarda, jak dělá ksichtíky. Malá se smála jak praštěná a já na tom nebyla jinak.

„Miláčku? Čekají tu na tebe lívance se skořicí,“ políbil mě Edward na krk.

„Kde?“ posadila jsem se. Mňam lívance.

„Tady,“ podal mi Ed podnos s talířem plným lívanců, miskou, v které byl skořicový cukrm a sklenici s džusem. Potichu se chechtal, jak jsem vylítla, jenže já opravdu měla hlad.

„Kolik je hodin?“ mumlala jsem s plnou pusou.

„Jedna odpoledne,“ uculil se.

„Co?“ zaskočilo mi. Ed mě párkrát opatrně udeřil do zad a já svůj dech nahodila zpátky.

„Díky,“ vydechla jsem.

„Co mi to provádíš? A ano, je jedna odpoledne, ale to já tě tak utahal,“ lísal se ke mně. Tedy spíše k mému bříšku. Políbil ho a pohladil.

„Dneska jedeme domů, viď,“ smutně jsem pronesla.

„Hmm… Ale neboj, někdy se tu ještě stavíme,“ uklidňoval mě.

„Musím si ještě zabalit,“ odložila jsem prázdný talíř na podnos a lokla si džusu.

„Nemusíš, už jsem to udělal, stačí tam jen strčit tvůj kartáček,“ řekl, vzal tác a zmizel. Za chvíli byl zpět. Lehla jsem si na záda a Edward, jen v šortkách, si lehl ke mně a svou hlavu položil na mé bříško. Už jsem skoro ve třetím měsíci a jde to skoro poznat. Pro upíra je už zřetelné malinké bříško a třepot srdíčka, ale opravdu jen slabý.

„Já vás tak miluju. Ten prcek uvnitř tebe snad ještě mou lásku k tobě víc umocnil a to jsem si myslel, že více už to nejde,“ šeptal. Pomalu se přesunul mezi mé nohy, objal můj pas rukama a hlavu více přitiskl na podbřišek.

„Jak jsem se vůbec dostala do postele?“ zeptala jsem se ho a zabořila ruce do jeho krásných bronzových vlasů.

„Přeci si nemyslíš, že bych tě nechal spát venku na pláži?“ zeptal se.

„Mně by to nevadilo, a tys mě i oblékl?“ ukázala jsem na mé kalhotky. Nic víc jsem na sobě neměla.

„No jo. Protože když ses na mě nahá tak tiskla…“ řekl zdráhavě.

„Aha,“ zasmála jsem se a začala se přehrabovat v jeho vlasech. Blaženě zavřel oči a vrněl jako kočka.

Leželi jsme už delší chvíli, když najednou mu začal vibrovat telefon. Vylovil ho, vypnul a vrátil se ke mně.

„Kdo ti volal?“ pozvedla jsem obočí.

„Nikdo, to byl budík, že se máme připravit a vyjet, abychom stihli letadlo,“ políbil mě na rty.

„Ty a budík?“ nevěřícně jsem otevřela pusu.

„S tebou tak snadno zapomínám na čas,“ sklopil pohled.

„Je to roztomilé.“ Pohladila jsem ho po tváři, políbila na rty a vypálila do koupelny.

„Oblékni si to, co jsem ti připravil,“ houkl na mě.

„Jasně,“ odpověděla jsem a zalezla si do sprchy. Umyla jsem si vlasy i celé tělo Edwardovým oblíbeným gelem. Vylezla jsem, vlasy si pořádně vysušila, tělo utřela, oblékla se do šatů od Eda, obula si balerínky, provedla „ranní“ hygienu, namalovala se a učesala.

„Hotovo,“ vlítla jsem do ložnice. Ed ležel na posteli a měl zavřené oči.

„Páni, moc ti to sluší, lásko,“ vypadlo z něj. Ty šaty byly tmavě modré, bez ramínek a byly řasené. Pod ňadry měly stříbrnou sponu.

„Děkuju,“ zčervenala jsem.

„Teď jsi ještě krásnější,“ políbil mě na tvář.

„Kufry jsem už naskládal do člunu. Máš tam i nějaké sušenky, takže můžeme jet.“

„Dobře,“ usmála jsem se a vydala se ven. Ed zamkl dům, pro jistotu, a nasedl za mnou do člunu.

„Bude mi to chybět, ale už se mi stýská po rodině,“ řekla jsem, když vyjížděl.

„To ano,“ usmál se. Za cestu do Ria jsem celé sušenky snědla. Pak jsme jeli taxíkem na letiště, a to jsem snědla bonbóny. Na letišti jsme se nechali odbavit a v letadle jsem už zase jedla. Takovýmhle tempem budu pořádně tlustá!

Omlouvám se za pozdní přidání, ale já měla kapitolu na papíře a byla jsem líná to přepisovat! Ale tahle kapča je trošičku delší. Snad bude další dříve. A mohlo by dojít k něčemu nečekanému, protože mně už to přijde nudné... Vám ne? Vaše Pawi a Jaylie.