Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život, nebo spíš věčnost? 15. kapitola

Stephenie Meyer


Nová kapitolka.

15. kapitola - Útok

Následující události se staly tak rychle, že jsem měla problém je postřehnout. Edward mě popadl za ruku a táhl na parkoviště a Alice hodila nakoupené věci prodavačce a se slovy, že se omlouváme, ale musíme jít, nás následovala. 

Byla jsem zmatená, před chvíli jsme v klidu nakupovali a v další už uháníme městem. „Alice? Edwarde? Co se děje?“ můj hlas zněl mírně hystericky, přepadla mě panika a jejich vyplašené pohledy a mlčení mě vůbec nezklidnili. „Krucinál, řekne mi jeden z vás, co se děje?!“ křičela jsem, nemohla jsem dál to ticho snést.

Alice se na mě podívala a já věděla, že se děje něco hrozného, něco co se mnou dost ošklivě zatočí. „Jenn, měla jsem vidění. Viděla jsem ty dva upíry, změnili své plány, nechápu jak jsem to nemohla vidět dřív,“ odmlčela se, nechtěla pokračovat, ale musím to vědět. Musím vědět co se děje a co je tak vystrašilo. „Alice, prosím, řekni mi to!“ Mohla jsem vidět jak svádí boj, jestli mi to má říct nebo ne, ale rozhodla se mi to říct. „Asi za nějakých deset minut napadnout člověka. Tvojí mámu.“ Ta slova mě udeřila s nesmírnou silou. Moje máma. Hnusní upíří zaútočí na mou mámu. Popadla jsem telefon a snažila se dovolat Jackovi nebo Tonymu. 

„Alice, kde se to stane, řekni mi místo.“ „Komu voláš?“ „Domů, kam jinam! Tak řekneš mi, kde se to stane,“ ztrácela jsem klidnou hlavu, myslela jsem na jediné, jak zachránit mámu. „Stane se to v jižní části města, u obchodu s nějakými bylinkami, nevím přesně kde, nikdy jsem tam nebyla.“ „Ale já ano, vím co je to za místo.“

Telefon stále vyzváněl, byla jsem čím dál tím nervóznější. „Zvedni to! Sakra Jacku zvedni to!“ 

Začínala jsem ztrácet hlavu, když to někdo konečně zvedl. 

„Prosím, u telefonu Jack Spader.“

„Jacku konečně! Musíš zavolat smečku, ti upíři se chystají napadnout mámu a my jsme daleko, nevím jestli se tam dostaneme včas. Napadnou ji u obchodu s exotickým kořením na jihu města, Jacku prosím, musíte to stihnout!“

„Jenn zpomal, řekni mi to ještě jednou!“

„Ti upíři co se pohybují v okolí, chystají se napadnout mojí mámu u toho obchodu s kořením. Musíte tomu zabránit. Jacku prosím!“ Neodpověděl mi ani nezavěsil.

Zabořila jsem se do sedačky a snažila se uklidnit. Utěšovala jsem se přesvědčením, že to stihnou, že se ji nic nestane.

Blížili jsme se na místo útoku, když jsem je zahlédla. Dál v lese dva velcí vlci útočili na upíra, který se vztekle bránil. Vyskákali jsme z auta, Edward s Alicí se vydali na pomoc vlkům a já hledala mámu. Rozhlížela jsem se dokola a nemohla jsem ji najít, když jsem slyšela někoho volat mé jméno. Rozběhla jsem se za zvukem a našla Tonyho jak ošetřuje mámu. Vypadala strašně. V ruce měla hlubokou tržnou ránu a po celém oblečení měla spoustu krve. Padla jsem vedle ní na kolena a pohladila ji po tváři. 

„Mami?“ zašeptala jsem.

Otevřela oči a usmála se na mě bolestným úsměvem. „Jenn?“

„Neboj mami, všechno bude v pořádku.“

„Jenn? Co to bylo? Vypadalo to jako nějaká zrůda. Ty oči? Jenn!“ Koutkem oka jsem zahlédla jak Edward s Alicí hází kousky upíra do ohně.

„Nikdo ti už neublíží. Jenom lež, odvezeme tě do nemocnice.“

„Ne! Dokud mi to nevysvětlíte, do nemocnice nepůjdu.“

„Mami! Hrozně krvácíš, musí se to ošetřit.“

„Přiškrťte mi ruku! To zpomalí krvácení!“ začínala být tvrdohlavá, nesnáším, když se tahle její vlastnost dostane na povrch.

„Pojedeš do nemocnice, o tom nebudeme diskutovat!“ křičela jsem na ní, bezmocnost ustupovala a nahradil ji vztek na její tvrdohlavost. 

„Ne, do nemocnice ne!“ 

Chtěla jsem se dál hádat, když přišel Edward a promluvil, „Můžeš jí vzít domů, já zavolám Carlisleovi aby ji přijel ošetřit.“

S tímhle nápadem máma hned souhlasila, podívala jsem se na Tonyho a čekala, jestli s tím návrhem bude souhlasit. Mírně přikývl, naložili jsme mámu do auta a ujížděli domů. Edward řídil, Tony seděl vedle něj a já vzadu s mámou. Alice běžela s ostatními vlky a zavolala Carlisle. 

Teď, když pominulo vážnější nebezpečí, se objevilo nové. Máma a co všechno viděla a co si o tom myslí. Věděla jsem, že bude mít hodně otázek, ale nejvíc jsem se bála její reakce na to, že už jsem dávno mrtvá.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový život, nebo spíš věčnost? 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!