Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život, nebo spíš věčnost? 14. kapitola

06.08.2009 (08:30) • Jane87 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1360×

14. kapitola - Máma

Běžela jsem ke Cullenovým, nebo spíš se loudala, vůbec se mi tam nechtělo. Nevěděla jsem, jak jim to mám říct. Nechtěla jsem, aby k nám Edward chodil, nebyl by tam v bezpečí. Nemohla bych Esme přijít na oči, kdyby Edwardovi něco udělali. Milovala ho, jako každé ze svých "dětí". Blížila jsem se k domu, kde na mě už čekal Edward. Usmíval se, ale jak zachytil mé myšlenky, hned mu úsměv z tváře zmizel.

"Jenn," ani jsem se nenadála a už mě svíral v náruči, "to bude dobrý, nic se mi nestane. Když se zaručili, že nebudou dělat problémy, tak já… já jim věřím, a ty by si měla taky. A navíc, před tvojí matkou nic neudělají."

"Ach Edwarde, já nevím jestli jim můžu věřit, mám strach. Poznala jsem jací doopravdy jsou, takže bych jim měla věřit, ale může se stát tolik věcí," vzlykla jsem.

"Může, ale nestane," oponoval.

Šli jsme do domu a Edward svolal zbytek rodiny, aby jim to oznámil. Všichni se na nás zvědavě dívali, chtěli vědět, co se děje. Jediná Alice věděla to věděla a dokonce se mírně usmívala. Dodalo mi to naději, že vše dopadne dobře.

"Chtěla bych vám něco říct. Týká se to hlavně Edwarda, ale dopad to bude mít určitě na celou vaši rodinu. Moje máma si všimla změny, která se se mnou v poslední době děje. Ne, nevšimla si, že je ze mě upír," vysvětlila jsem, když Jasper zavrčel, "spíš si všimla, že s někým chodím a chtěla by Edwarda poznat. Chce, abych ho pozvala k nám domů. Nesouhlasila jsem, z jakého důvodu, to víme všichni, ale byla dost neodbytná. Když se na její stranu přidal i Roger, musela jsem souhlasit, že se aspoň zeptám."

"To si myslí, že necháme jít Edwarda to rezervace, která je plná vlkodlaků a to samotného! To nemůžou myslet vážně!" Jasperovi ani Rose se to nelíbilo, ale to jsem čekala.

"Slíbili, že mu nic neudělají."

"A to jim máme věřit!"

"Taky si nejsem jistá, ale bude lepší, když se setkají, kdy u toho bude máma, před ní nic neudělají. Ona o mě ani a ani o nich nic neví, a budou chtít, aby to tak zůstalo."

Chvíli jsme se ještě dohadovali, ale když Edward řekl, že tam půjde, že mu v tom nikdo nezabrání, dokonce i Rose s Jasperem přestali protestovat.

Přemýšlela jsem, jak bych mohla zítřejší návštěvu zkrátit, když Alice radostně vypískla.

"To je skvělé Jenn. Naprosto geniální."

"CO?" nechápavě jsem na ní koukala.

"No to co si myslela. Zítra vezmeš Edwarda k vám, jen na chvíli, a pak pojedeme nakupovat."

"Nakupovat?!?"

"No jasně. Tvoje máma se setká s Edwardem, a ten ji oznámí, že si se se mnou domluvila, že pojedeme nakupovat, ale že s tím tvým domácím vězením se to muselo odsunout na tuhle sobotu a ty jsi ji to prostě zapomněla říct."

"Alice, to je dobrý nápad."

"Jenn, nevíš co sis tím teď způsobila za problémy," Edward se smál a dokonce i všichni ostatní, kromě Alice, která se na ně mračila.

"Co je? Jaké problémy?"

"Asi jsme se nezmínili, že Alice je do nakupování naprostý maniak a hlavně, když nakupuje pro někoho jiného. Kdyby obchody nezavírali, byla by schopná tam zůstat snad napořád."

"No skvělý, dvě pohromy v jeden den." Emmett se po mém prohlášení rozesmál, až spadl z křesla.


Stojím před domem a čekám na Edwarda. Za chvíli by měl přijet a poznat mámu i zbytek rodiny. Jack s Tonym zadali smečce příkazy ať se drží dál, ale ať jsou připraveni kdykoli zasáhnout. Vůbec se mi to nelíbilo.

Slyším jeho auto. Už je pozdě to odvolat. Povzdechla jsem. Jack vykoukl ze dveří a houkl na mě, "Jenn všechno bude v pořádku. Jestli nic neudělá, nic se mu nestane. Pro mě to taky není nic příjemného, ale když ho chce Megan poznat, budeme radši, když u toho můžeme být a případně zasáhnout."

"Edward ji nic neudělá! Nikdo z jeho rodiny."

"Jasně, ale jistota je jistota."

Když byl Edward na dohled, Jack se vrátil dovnitř. Edward zastavil a pomalu vystoupil z auta.

"Edwarde. Nerozmyslel sis to?" musela jsem se zeptat, nemohla jsem jinak, věděla jsem, že by si to ale nerozmyslel ani za sto let. Záporně pokýval hlavou.

"Pojď, už na nás čekají a jsou dost netrpělivý," táhnul mě ke dveřím, když jsem neměla v úmyslu se pohnout.

Vešli jsme do obýváku, kde byla pouze máma a Roger, Jack s Tonym byli nahoře v patře, ale věděli jsme, že jsou připraveni okamžitě zasáhnout.

"Mami, Rogere, tohle je Edward Cullen, můj přítel. Edwarde to je moje máma, Megan a její přítel Roger."

"Moc mě těší, že Vás poznávám paní Riversová, pane Spadere." Edward byl strašně zdvořilý, ale co taky chtít po člověku, který byl vychovaný na začátku 20. století.

"Nevykej mi, jsem Meg a to je Roger. Nebude ti vadit, když ti budeme říkat Edwarde?"

"Ne, vůbec ne."

"No, tak posaďte se." Usadili jsme se s Edwardem na gauč a máma s Rogerem naproti nám.

"Tak Edwarde můžu se tě zeptat na pár věcí. Jenn o tobě vůbec nemluví, a já bych ráda věděla, jestli je moje hol… dcera v dobrých rukou." Zřetelně jsem slyšela jak se Jack s Tonym zasmáli. Mrkla jsem po Edwardovi, ale ten dělal, že si ničeho nevšiml.

"Megan, nemám v plánu Jenn nijak ublížit, na to ji mám hrozně rád, vlastně jsem ještě nikoho neměl tolik rád jako ji." Zdá se, že to mámu potěšilo.

"A co rodina? Jenn se zmínila, že máš sourozence, ale o ničem jiném už ne."

"Ano, mám čtyři sourozence. Alici, Jaspera, Rose a Emmetta. Esme a Carlisle, to jsou naši rodiče, nás všechny adoptovali."

"Adoptovaní? Všichni? To je od tvých rodičů nesmírně šlechetné, že se ujali pěti dětí."

"Ano, to ano. Jsme nesmírně rádi, že máme zrovna tyhle rodiče."

"A copak dělají za práci?"

Nemohla jsem to už vydržet, on byl snad vážně u výslechu. "Mami nebylo toho už dost? Nemusíš z Edwarda vytáhnout celý jeho životopis a i životopis jeho rodiny."

"Jenn, to je v pořádku. Jsem zvyklý, dost často se stěhujeme, lidé se nás pokaždé vyptávají."

"Esme pracuje doma, navrhuje design domů a zahrad, a Carlisle je lékař v nemocnici."

"Lékař? To bych nemohla, já když vidím krev, tak hned omdlím." Bože, tak to tu chybělo

Edwardovi koutky mírně zaškubaly. "Carlisle si už zvykl, vůbec mu to nevadí, ale nikdy žádný problém, s pohledem na krev či krví samotnou, neměl."

"Mami, jestli už to stačilo, jsme domluvení s Alicí, že pojedeme nakupovat. Pamatuješ? Včera jsem ti o tom říkala."

"To už chcete jít? Vždyť Edward je tu jenom chvíli. A ani jsem mu nenabídla nic k občerstvení. Nechceš nic Edwarde? Třeba na cestu?" Tak tohle nešlo, stěží jsem zadržela smích. Máma se po mě dost nechápavě dívala, ale nic neřekla.

"Ne děkuji Megan. Měli bychom už raději jít. Alice už určitě bude nedočkavá. Ona je, ohledně nakupování, dost střelená. Můžu Vám jenom říct, ať Jenn nečekáte moc brzo, Alice vydrží nakupovat až do zavírací doby, a ještě když může vybírat oblečení pro někoho jiného."

"Tak to vůbec nechápu, jak mohla Jenn souhlasit, ona nakupování moc nemusí."

"Alice se zapomněla zmínit. Vědět to, tak mě tam nedostane. Ale když už jsem to slíbila, nedá se nic dělat."


Rozloučili jsme se a já si dost oddechla. Měli jsme to za sebou a všichni to ve zdraví přežili.

"Vidíš, nebylo to tak zlé."

"Měl jsi pravdu, všechno bylo v pořádku, no až na některé okamžiky. A co si vlastně mysleli?"

"Tak tvojí mámě jsem se zalíbil. A nejen vzhledem. Myslí si, že sis skvěle vybrala. Roger byl mile překvapen, nemyslel si, že budu ve vašem domě tak v klidu. A Jack s Tonym? Na pár výjimek, kdy se mohli málem smíchy potrhat, uznali, že jsem docela fajn, ale rozhodně si na mě budou i nadále dávat pozor." Souhlasila jsem, víc jsem si stejně nemohla přát.

Nikdy více. Nakupování s Alicí jsem pořádala poprvé a naposled. Už tři hodiny mě navlíká do všech možných kusů oblečení, a to jsme zatím navštívili jen dva obchody. Aspoň, že Edward má se mnou soucit. Kdyby nejel, tak bych musela Alici asi zabít.

Vybírala mi zrovna kabátky, snad všech délek, když najednou zůstala strnule stát.

"Alice? Alice co ti je?" To už u mě byl Edward a netvářil se moc šťastně.

Alice se probrala a z hrůzou v očích se dívala střídavě na mě a na Edwarda.

Autor: Jane87 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový život, nebo spíš věčnost? 14. kapitola: