Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život, nebo spíš věčnost? 11. kapitola

New Stephenie photoshoot


Tak po hodně dlouhé době další pokračování. V dnešní kapče trochu potrápím Edwarda. To má za to věčné čtení myšlenek :-)

11. kapitola

Celou noc jsem přemýšlela o Edwardovi a o nádherných chvílích, které jsme spolu dnes zažili. Neustále jsem se vracela k jeho polibkům, zářícím očím, které na mě křičeli, že mě miluje. Byla jsem tolik ponořená do svých vzpomínek, že jsem si ani neuvědomila, že už je ráno a je čas jít do školy. Za Edwardem.
Z domu jsem vypadla do deseti minut. Stihla bych to rychleji, kdyby se máma nevyptávala, proč se tak zasněně usmívám. Proč bych se taky neusmívala. Mám toho nejnádhernějšího, nejmilejšího a nejsladšího kluka, upíra, na světě. Ujištění, že jsem se jen dobře vyspala a že se těším do školy (čím jsem si vysloužila další zdržení), ji vůbec nepřesvědčilo. Jestli to spíš nebude tím, že jsem se zamilovala a že než do školy, se těším až uvidím toho dotyčného. Nechala jsem ji přitom. Dál ji to vymlouvat nemělo cenu, akorát bych měla další zpoždění a nutně jsem potřebovala Edwarda vidět. Ale všechno se proti mně spiklo. Od zamilovanosti přešla k dalšímu bodu. Proč nejím, a ať neříkám, že to není pravda, že ona si všimla, že ráno nesnídám, svačinu si taky neberu, a ve večeři se akorát pošťourám aby se neřeklo. Další mé námitky, že jím ve škole ji taky nepřesvědčili, stejně jako v prvním případě. Vůbec jsem si s tím ale nedělala těžkou hlavu. Jediné na co jsem myslela, byl Edward. Jak ho brzo zase uvidím. Jak mě bude držet. Hladit. Líbat. Byla jsem šťastná, nikdo a nic mi nemohlo mou náladu zkazit. 

Řítila jsem se městem jako blázen, vůbec jsem nebrala ohledy na slib, který jsem mamce dávala, když mi auto kupovala, jenže já pomaleji jet nemohla, a to vše jen abych byla ve škole a viděla Edwarda. Bude tam čekat na mě a usmívat se svým nádherným úsměvem.

Bylo docela brzo a na parkovišti stálo jenom pár aut. Ale jeho auto nikde. Stihla jsem akorát vystoupit a už se mým směrem řítilo stříbrné Volvo. Zaparkoval vedle mého Mini a už mě svíral v náručí a líbal. Utápěla jsem se v pocitech, který ve mně polibek vyvolal. Vůbec jsem nebrala ohledy na zbytek jeho rodiny. Užívala jsem si jenom jeho a jeho blízkosti. Nevím jak dlouho jsme tak vydrželi, ale z transu nás vytrhlo až hlasité odkašlání.

„Ehm, ehm, mohli byste se trochu krotit a nechat si to na později." Alice se na nás usmívala a vůbec, všichni se tvářili šťastně.

„Hele dopřej nám to."

„No já jen, že se tu po sobě dost nevhodně plazíte, a všichni koukají, jak by viděli, no třeba upíra." 

Asi jsme se s Edwardem líbali dlouho. Protože jak jsem si všimla, parkoviště bylo už dost zaplněné a celá škola na nás koukala. Jejich pohledy byly k nezaplacení. Úžas. Nevěřícnost. Zrada. Nenávist. Stejné jak u holek, tak i u kluků. Ani jsem se jim nedivila. Upíři jsou všichni krásní a my nebyli výjimka. Ale oni nikdy neměli šanci nás získat.

„A ne jednoho, nás je tady šest," řekla jsem. Emmett se rozchechtal na celé kolo, čímž přilákal víc pozornosti (jako by to ještě šlo), „I když, to není důvod proč tak koukají."

Edward si mě přitáhl do náruče, pomalu se podíval po spolužácích a ještě jednou mě dlouze políbil. Byla jsem zmatená proč se po nich díval, ale dostala jsem odpověď. „To aby nám věnovali pozornost a vzali na vědomí, že mi patříš, a já patřím zase tobě. Většina tomu nemůže uvěřit." „No tak budou tomu muset věřit, protože ty jsi jenom můj a s nikým se o tebe dělit nebudu."

Seděli jsme v lavici a já se snažila vnímat co se děje v okolí, ale vůbec se mi to nedařilo. Jediné na co jsem mohla myslet byl Edward, jak sedí tak blízko a nemůžu se ho ani pořádně dotknout, políbit. Byla to muka. Edward mě sice držel za ruku, ale to nebylo dost. Byla jsem z toho frustrovaná. A na náladě mi vůbec nepřispělo, že Edward slyšel všechny moje myšlenky a docela se tím bavil. Cítila jsem se naštvaně, ale dostala jsem nápad. Jen o chlup jsem stihla vytrhnout ruku z té jeho, než si to přečetl v mé hlavě. 

Zmateně se po mě koukl. Nechápal, co se to se mnou děje. Snažila jsem se nemyslet, co mu hodlám provést za to, že se bavil na můj účet. Trochu jsem se od něho odtáhla a natočila židli abych na něho lépe viděla. Vykouzlila úsměv a přemýšlela nad mojí odplatou. 

Myslela jsem na Edwarda a na sebe. Je konec hodiny a odcházíme spolu na další hodinu, tělocvik. Procházíme nádvořím k tělocvičně a najednou ho zatáhnu za budovu, aby nás nikdo neviděl. Přitlačím ho ke stěně a pomalu se k němu přibližuji. Rukou mu přejedu po tváři. Od ucha ke rtům. Prstem mu kroužím po horním rtu a pokračuji po spodním. Přiblížím se blíž, olíznu si rty a pomaličku ho zasypávám polibky na místě, kde jsem ho prvně pohladila. Líbám ho na pravý koutek úst, potom na levý a nakonec ho políbím na rty. Něžný polibek se prohlubuje a stává se vášnivým. Rukama mu bloudím po těle. Svým tělem ho tlačím proti zdi. Přeruším polibek a slastně mu vzdychnu do ucha.

Vytrhnu se ze svých myšlenek a sleduji, co to dělá s Edwardem. Sedí na židli ve ztuhlé podobě, ruce zaťaté v pěst, nedýchá a s touhou v očích se na mě dívá. S nevinným úsměvem se ho ptám, „Děje se něco? Vypadáš trochu strnule." S výrazem, že vím co se děje se na mě dál dívá, ale nic neříká. 

Pokračuji ve své fantazii, ale tentokrát na jiném místě. Jsme u něho v pokoji, Edward leží na posteli, já sedím obkročmo na něm. S rukama na jeho hrudi se nad ním nakláním a chystám se ho políbit. Zastavím se kousek od jeho rtů. Políbím ho na čelist, pokračuji dál po šíji. Prsty rozepínám knoflíky na jeho košili a následně líbám odkrytá místa. Pomaličku zlíbám celou jeho hruď. Pokračuji dál a rozepínám mu knoflík u kalhot. Chystám se pokračovat, když mě najednou zvuk školního zvonku, oznamující konec hodiny, vyruší z mých myšlenek.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nový život, nebo spíš věčnost? 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!