Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový život - 3. kapitola Mám žízeň

11.01.2010 (07:15) • NatashaBedlife • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1369×

3. kapitola

MÁM ŽÍZEŇ!!!

Když jsem se ráno probudila, byl deštivý den. Naši šli do práce a já jsem měla na starosti náš menší statek. Podojit krávy a kozy, pustit na pastvu ovce, nakrmit slepice, sebrat jim vajíčka a uvařit. Mezitím uklízet. Potom naši přijdou na oběd, nají se a jdou zase pracovat. Pak musím umýt nádobí a vrhnout se na naši zahradu. Ovoce, zelenina, květiny. Rutinní den. Ale né tak docela. Když naši odcházeli z oběda, zaklepal u nás nějaký pán.

,,Kdo jste?“ Zeptala jsem se zmateně. Rodiče během oběda nikdo nenavštěvoval.

,,Promiňte, že ruším, ale mohl bych si promluvit s tvými rodiči?“ Zeptal se ten pán.

,,Jste v pořádku? Celý se klepete?“ Zeptám se. Dost ho moje otázka překvapila.

,,Kde máš rodiče?“ Změnil rychle téma. 

,,Vzadu, vy je znáte?“ Znovu se zeptám. Vůbec se mi nelíbí.

,,Ano, jsem jejich přítel.“ Odpoví mi. Ještě ho jednou sjedu očima a pak ho pozvu dovnitř.

,,Pojďte za mnou.“ Choval se nějak divně. Byl nervózní… možná se něčeho bál.

,,Běž si hledět svého, já už si s nimi promluvím sám.“ Okřikl mě. V dnešní době bych ho za to asi zabila, ale v 16. století to bylo běžné.

,,Jak si přejete.“ Odešla jsem pouze za roh a tajně je sledovala. To jsem ale neměla dělat.

,,Kdo jste?“ Zeptal se táta. Poznala jsem tedy, že ten muž lhal.

,,Vaše dcera mě pustila dovnitř.“ Odpoví v klidu.

,,Ihned odejděte!“ Okřikla ho matka. Vždycky měla tak silný hlas. Té se bál i náš soused a že to byl chlapák. Byl asi 2 metry vysoký a nikdo ho nikdy nepřepral.

,,Jistě madam, ale nejdřív se musím najíst.“ Odpoví mamce.

,,Cože? Á…“ Slyšela jsem křičet matku.

,,Mami!!!“ Chtěla jsem ještě víc křičet, ale věděla jsem, že pak by šel i po mě.

Bohužel mě slyšel. Běžela jsem rychle do kuchyně pro nůž. Jen co jsem se ale otočila, stál přede mnou. Rty od krve a krvavě rudé oči. Začala jsem ječet. Chtěl mě obejmout, ale já jsem nůž, který jsem měla na vraha mých rodičů omylem otočila proti sobě a tím, jak se mě k sobě přitisknul, jsem si ho vrazila do srdce. Padla jsem k zemi. On se na mě pouze podíval a pak mě kousnul do krku. Bylo to, jako by mě za živa upalovali. Ten oheň jsem cítila dva dny. Byl nesnesitelný. Chtěla jsem křičet, ale nedostala jsem ze sebe ani hlásku. Třetí den se to začalo zlepšovat. Oheň se postupně stahoval z končetin k srdci.  Když už jsem mohla reagovat na své okolí, jsem otevřela oči a chvíli ho pozorovala. Stál ke mně zády a pak se otočil. Nevšiml si, že jsem vzhůru a tak si tam začal něco povídat.

,,Kdybych  nešel na tenhle statek, nic by se nestalo. Nemusel bych zabít její rodiče a pak ji proměnit, protože si kvůli mně vrazila do srdce nůž. Chudák holka. Kdybych se ovládal, nikdo by teď nemusel být mrtví. Jak se asi jmenuje?“

,,Elizabeth Swanová… “ Odpověděla jsem mu šepotem a pak jsem zase omdlela.

Když jsem se potom znovu probudila, byl pryč. Já zjistila, že jsem upír s rudýma očima a jsem žíznivá. První dny jsem se živila krví zvířat ze statku, ale pak jsem musela lovit divokou zvěř. Co jsem zjistila, bylo pouze jeho jméno. Carlisle Cullen. Dlouho jsem ho stopovala, ale v Itálii jsem jeho stopu ztratila. Potkala jsem tam i místní upíry, kteří mě z jejich města poslali do Ameriky. Od té doby jsem ho přestala stopovat. Začala jsem se učit chovat jako člověk, abych nebyla podezřelá. Začala jsem chodit do školy. Můj život se nezměnil už 4 století, dokud jsem se nedoslechla, že do městečka poblíž Seattlu se přestěhoval výborný doktor se svou rodinou.

POHLED CARLISLEA

Zrovna pršelo. Po několika nepovedených pokusech zabít se, jsem se musel napít. Ta žízeň byla nesnesitelná. Kráčel jsem po staré cestě, když jsem narazil na malý statek.

Musím dovnitř! Problesklo mi hlavou a vyrazil jsem. Věděl jsem, že zvířecí krev by mi teď moc nepomohla. Jedna moje část na mě křičela ať si chytnu raději nějaké zvíře, ale ta druhá část mě povzbuzovala. Tuhle část jsem nesnášel. Dál jsem pokračoval v cestě.

,,Kdo jste?“ Zeptala se zmateně dívka, která mi po delším klepání otevřela. Nejspíš je nikdo moc nenavštěvoval.

,,Promiňte, že ruším, ale mohl bych si promluvit s tvými rodiči?“Zeptal jsem se. TA dívka hezky voněla, ale bylo mi jí moc líto.

,,Jste v pořádku? Celý se klepete?“ Takže jsem na tom opravdu špatně.

,,Kde máš rodiče?“ Snažil jsem se o vyrovnaný tón.

,,Vzadu, vy je znáte?“ Zeptá se podezřele.

,,Ano, jsem jejich přítel.“ Potom se jí budu muset zbavit. Nechci, aby cokoliv viděla.

,,Pojďte za mnou.“ Sjela mě pohledem a až potom pustila dovnitř. Cestou domem mě pořád sledovala. Asi jsem nebudil dobrý pocit.

,,Běž si hledět svého, já už si s nimi promluvím sám.“ Okřikl jsem jí. Nic jiného mě nenapadlo.

,,Jak si přejete,“ řekla a odešla.

,,Kdo jste?“ Zeptal se straší muž. Zřejmě její otec.

,,Vaše dcera mě pustila dovnitř.“ Odpovědel jsem mu. Takže tohle bude její otec.

,,Ihned odejděte!“ Okřikla mě starší žena. To byla určitě jeho manželka. Dost budila respekt. Takže to ona bude nejspíš hlavou rodiny.

,,Jistě madam, ale nejdřív se musím najíst,“ řekl jsem a odhalil řadu sněhově býlích tesáků. Popadl jsem ženu za ruku a zakousnul jsem se jí do krku. Chutnala výborně.

,,Cože? Á…“ Ječela.

,,Mami!!!“ Slyšel jsem zpoza rohu. Takže ona neodešla. Dopil jsem její matku a skočil na jejího otce. Ten zas tak dobře nechutnal. Dopiji ho pak. Teď musím chytit tu dívku. Otočil jsem se a běžel za ní. Byla v kuchyni a v ruce držela nůž. Jen jsem se na ní podíval a měl jsem chuť jí obejmout. Udělal jsem to, jenže ona si ten nůž otočila proti sobě a tím, jak jsem ji objal si ho vrazila do srdce.  Měl jsem chuť na tu krev, ale ovládnul jsem se a po kousnutí jí rychle pustil. Ani jsem tu krev pořádně neochutnal, to pro případ, že bych se neudržel. Nechal jsem jí tam ležet a šel dopít toho muže. Nakonec jsem se rozhodl tu zůstat. Po třech dnech jsem pocítil lítost nad ní a tak jsem si začal povídat. Věděl jsem, že mi nikdo neodpoví, ale bylo to pro mě jednodušší.

,,Kdybych  nešel na tenhle statek, nic by se nestalo. Nemusel bych zabít její rodiče a pak ji proměnit, protože si kvůli mně vrazila do srdce nůž. Chudák holka. Kdybych se ovládal, nikdo by teď nemusel být mrtví. Jak se asi jmenuje?“

,,Elizabeth Swanová… “ Odpověděla mi šeptem a pak zase omdlela. Takže byla vzhůru. Napsal jsem jí tedy dopis.

Milá Elizabeth,

až se probudíš, už tu nebudu. Moc se omlouvám za to, co jsem ti způsobil. Je teď z tebe upírka. Máš rudé oči a pořád chceš krev. Nejlépe lidskou. Porot tě chci poprosit, aby jsi si místo toho dala raději zvířecí. Je trochu smradlavější, než lidská, ale je to pro tvé dobro. Ještě jednou se omlouvám.

 Nakonec jsem ale dopis spálil a odešel. Odjel jsem do Itálie k Arovi. Ten mi určitě pomůže.

Po nějaké době se Liz objevila v Itálii. Sháněla mě. Jeden upír z Arovy ochranky jí ale navedl do Ameriky. Od té doby jsem o ní neslyšel. Až doteď.

POHLED LIZ

,,Jak se ten doktor jmenuje?“ Ptám se své spolužačky, která má v Seattlu babičku.

,,Carlisle Cullen. Je to chirurg. Prý nejlepší z celé Ameriky. A ke všemu je taky hezký.“ Pochlubí se Maria a povzdechne si.

,,Ale no tak. Není na tebe moc starý?“ Udiveně na ní koukám. To snad nemyslí vážně.

,,Jak to ty můžeš vědět. Ty ho snad znáš?“ Zeptá se mě překvapeně.

,,To ne, ale určitě mu bude víc jak 25.“ Rychle zalžu.

,,Skvělý! Konečně chlap, který by stál za to.“ Maria téměř vyrazí dveře při vstupu do třídy.

,,Promiň, ale určitě tě nebude chtít. Pokud to není pedofil.“ Usměji se. Je to zajímavá představa.

,,Ty jsi zlá! Nesnáším život! Chci se zabít!“ Změní náhle Maria náladu. Měla by si vzít ty prášky, co jí na to předepsal doktor.

,,Tohle neříkej, nevíš nic o tom, jaký je život a smrtí si nepomůžeš!“ Zkouším to i bez nich.

,,Promiň, já zapomněla, že tví rodiče zemřeli při autonehodě.“ Uvědomí si vše Maria.

,,Jo, kdyby si ten muž, který to do nich napálil předtím nedal alkohol, mohli být teď naživu.“ Pokračuji ve lhaní.

,,Opravdu promiň, tohle jsem neměla říkat, promiň.“ Rychle se omlouvá. Nemám jí to za zlé. Když byla malá, táta jí hodně zneužíval. Pak na to ale přišla policie a zavřela ho do vězení. Od té doby Maria pravidelně navštěvuje psychologa a musí si brát prášky. 

,,V pořádku, ale tohle mi příště nedělej.“ Odpovím ji a obejmu jí. Ta mi chvíli brečí na rameni, ale pak se vzpamatuje. Zrovna když do třídy vstoupí učitel.

Autor: NatashaBedlife (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový život - 3. kapitola Mám žízeň: