Další kapitolka mojí kapitolovky. :) Stále je z pohledu Jakea, který se tentokrát bude přít s Emmettem. A o čem? To si přečtěte. :)
03.03.2011 (21:30) • Cora • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 3612×
EDIT: Článek neprošel korekcí.
7. kapitola – Sázka
Jacob Black
Ráno jsem se probudil velmi brzy. Podíval jsem se z okna, kde ještě vládla černočerná noc. Pokusil jsem se ještě usnout, ale marně. Potichu jsem vstal, abych neprobudil Nessie a odešel z jejího pokoje. Okamžitě jsem zamířil do svého, který byl jak jinak než vedle jejího. Otevřel jsem dveře a vklouznul dovnitř. Tady jsem byl asi podruhé v životě, jinak jsem většinu času, co jsme ve Forks, strávil s Nessie u ní v pokoji, nebo venku.
Můj pokoj byl vymalovaný do modré barvy, která se měnila do tmavě modré, když postupovala výš ke stropu. Těsně u záhybu stropu se stěnou lemoval celý pokoj řadou psích ťapek. No jo, aby si Alice nedala tu práci, aby mi připomněla, že jsem napůl vlk. Jenom jsem se tomu ušklíbl a dál si prohlížel svůj pokoj. Naproti dveřím byla velká postel a okno, které zabíralo půlku stěny. Měl jsem krásný výhled do okolní krajiny. Rozprostíral se tam smíšený les, přes který protékal malý potůček. Kousek od postele jsem měl postavený psací stůl a na něm počítač. Na druhé straně od postele byla skříň. Vedle vchodových dveří byli ještě jedny, světle hnědé, které vedly do koupelny. Vstoupil jsem dovnitř a porozhlédl jsem se. Bylo to tu hezké, jako vždy. Alice má prostě talent na design bytu, Esmé zase na architekturu a bloncka….. na vytáčení mě z kůže. Na umyvadle byla položená miska s psími granulemi a přiložena obálka. Uchopil jsem ji a četl:
„Milý chlupatý smraďochu, zde jsem ti nasypala pár granulí na přivítání. Ať ti chutná, tvá milovaná panička Rose.“
„Já ji přerazím!“ zavrčel jsem. Musím něco vymyslet, abych jí ten blbý žert vrátil! Takhle to nechat nemůžu. Prý milovaná PANIČKA! Ještě to tak! Však já něco vymyslím, jen si počkej, ty jedna ježibabo…
Po chvilkovém záchvatu jsem to nakonec pustil na chvíli z hlavy a vlezl si do sprchy. Pustil jsem na sebe teplou vodu, která byla v porovnání s mou tělesnou teplotou studená. Nechal jsem ji stékat po mém těle a užíval si chvilku klidu. Myšlenky jsem nechal plout, kam chtěly. Samozřejmě opět zabrouzdaly k mé milované poloupírce. Teď určitě ještě hezky spí. Miluju, když ji můžu pozorovat ve spánku. Miluju, když se směje, když se jí na tváři usadí ty dva krásné dolíčky. Miluju i tu vrásku, když se mračí, nebo jen když něčemu nemůže přijít na kloub. Miluju její voňavé vlásky, její nádherné očka, která se umí smát i plakat. Miluju její rty, které mě vždy svádí k polibku. Miluju její ladně se pohybující tělo, její vkus i její povahu. Miluju tlukot jejího srdce, které doufám, bude jednou patřit jenom mě, tak, jak patří to mé jenom ji.
Asi po půl hodině jsem vylezl ze sprchy a vysušil se ručníkem. Oblékl jsem si nějaké džíny a tričko, co jsem měl po ruce a sešel ze schodů dolů do přízemí. Byl tam jen Emmett s Jasperem, kteří se dívali na opakování nějakého basebalového zápasu. Přisedl jsem si k nim a pozoroval zápas. Po chvíli mi to nedalo a zeptal jsem se na to, co mi vrtalo hlavou.
„Kde jsou ostatní?“
„Rose a Alice šli na lov,“ řekl Jasper, „Bella s Edwardem se šli projít,“ poslední slovo řekl dost ironicky, „Esmé dělá u sebe v pokoji nějaký projekt, Carlislei je v nemocnici a Nessie je“ to jsem ho utnul, „u sebe v pokoji a spí, to vím,“ řekl jsem.
„Musel jsi přijít, Jakeu, zrovna teď? Zapomněl jsem si nahoře v pokoji plynovou masku,“ rýpnul si Emmett. Jaká žena, takový muž…
„Jo musel. A to jsi ještě nešel kolem záchodu…“ jak chce, budeme se provokovat…
„Tak to už ti ani plynová maska nepomůže, Emme,“ rozesmál se Jasper.
„No a Emmette, co jste tam předevčírem v noci dělali? Takové divné zvuky od vás šli…“ a jde se vytáčet Emmetta.
„Jo, tak na to si ještě chvíli počkáš. Na to jsi ještě malé štěně,“ řekl a usmál se.
„No tak asi se ti to moc dobře nedařilo, když tě Rose tolik popravovala,“ řekl jsem a vyprskl smíchy.
„Ty uštěkanej…!“ zařval a vyletěl po mně. Chvíli jsme se honili po pokoji. Ještě chvíli jsme se laškovali a sem tam se k nám připojil i Jasper, který se tak moc do našich her nezapojuje. Je sice pravda, že se hodně škádlíme a pereme, ale já už bych na ně po těch letech nedal dopustit. Sice to zní divně, ale za ta léta se stali mou rodinou, i když já jsem vlkodlak a oni upíři.
„To alespoň na chvíli nemůžete být potichu?“ přišla nás okřiknout Esmé. „Nessie ještě spí, takže buď budete ticho, anebo poletíte ven!“ řekla přísně a ukázala varovně prstem. Okamžitě jsme všichni ztlumili na hlase a dál pokračovali v naší debatě. Chvíli jsme se bavili o sportu, pak o autech a nakonec jsme se s Emmettem přeli, kdo z nás dnes uloví medvěda dříve.
„Podívej se, hafane, prostě já jsem tady ten, kdo bude mít toho největšího medvěda za nejkratší domu a jestli mi nevěříš, tak se vsadíme, co ty na to?“ zeptal se mě s jedním obočím nahoře.
„Klidně! A ten kdo prohraje, bude muset proklusat celý les v těch baletních šatičkách od Nessie!“ Doufám, že to nebudu já!
„Dobrá, ale bude se muset běžet i kolem hranic s vlky, ať vidí i vlci tvou porážku!“
Hlasitě jsem polknul, ale nakonec jsem souhlasil. Jestli to prohraju, tak to bude teda dost krutý… To se nesmí stát! Oba jsme se zvedli a zamířili k lesu. Nakonec se k nám připojil i Jasper, protože toto si rozhodně nemůže nechat ujít.
„Myslím, že až se Edward dozví, o co přišel, tak ho asi klepne pepka!“ řekl Jasper a hlasitě se zasmál.
„No a představ si, až se dozví Rosalie, že Emmett poběží podél hranic s La Push v baletních šatech,“ ta představa byla opravdu dost legrační.
Zastavili jsme se až v lese, kde nám to Jasper odstartoval a oba v jednu chvíli zavětřili medvěda.
Omlouvám se, že je to opět tak krátké, ale teď prostě nestíhám. Musím se učit na přijmačky, ale pokusím se to někdy vynahradit. :D
Autor: Cora (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nový vládce? Ne, konec utlačování! 7. kapitola:
Já miluju Jacoba je prostě nej ale Edward je taky good ale Jacob...♥♥♥♥
Já miluju Jacoba je prostě nej ale Edward je taky good ale Jacob...♥♥♥♥
Jacob je nej...
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!