Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový vládce? Ne, konec utlačování! 21. kapitola

Edward Cullen

Když jsme se vrátili z výpravy, která se nám opravdu hodně povedla, tak se Emmet a Paul neustále pošťuchovali, komu to šlo lépe, kdo zabil více Wraithů… Náhle ze dveří vyletěla moje malá Nessie, která už není tak malá a vypadala celkem vyděšeně. Když jsem se podíval na její myšlenky, pochopil jsem ji. Když z vrchu slyšela zvuky, myslela si, že se někomu něco stalo. Být na jejím místě, myslím si to samé. Z jejího obličeje šlo poznat, že když pochopila, oč tady jde, oddychla si. Doufal jsem, že jí moc nevyděsí to, jak vypadáme. Naše oblečení bylo potrhané a místy potřísněné krví a bahnem, když jsme ty odporné stvoření ničili. Naštěstí to vzala dobře, a protože je chytrá po rodičích, došlo jí to.

„Ahoj, Nessie,“ přiřítila se k ní okamžitě Bella a sevřela ji v pevném mateřském objetí. „Všichni jsme v pořádku, šlo to celkem rychle. A jak ses tady měla ty? Nechybělo ti něco? Nebylo ti tady smutno?“ chrlila ze sebe a rentgenovala ji očima.

„Proboha, mami!“ zavrčela Nessie a odstrčila ji od sebe.  „Nejsem malé dítě, umím zůstat sama, aniž by se něco stalo!“ zavrčela a já jsem svraštil obočí.

„Máma měla jenom strach,“ zastal jsem se své ženy a věnoval své holčičce kárající pohled. Poslední dobou spolu moc dobře nevycházely. Je sice pravda, že nikdy se nechovaly jako matka s dcerou, které se opravdu měly rády… Nikdy k sobě nenašly cestu… A to mě vždy trápilo a stále trápí.

„Pokud já vím, s Wraithy jste bojovali vy, ne já!“ řekla už dost nabroušeně a v myšlenkách mi stále vytýkala, že jsme ji nevzali sebou. Radši jsem vzal Bells kolem ramen a táhl dovnitř, aby se spolu zase nehádaly a cestou se naklonil k Renesmé.

„Já vím, na co narážíš,“ pošeptal jsem jí a vklouzl dovnitř. Moje manželka se stále ještě nevzpamatovala ze šoku, jak ji naše dcera setřela.

Ještě nějakou hodinku jsme si společně s Nessie, celou naší rodinou a vlky povídali o boji, Jacobovi a dalších věcech. Když jsem Nessie řekl, že se chystáme vyhladit celou rasu těch stvoření, vzala to celkem dobře. Nijak se nerozčilovala ani nedělala hysterické scény, jak se někteří z nás domnívali. Byla celou dobu v klidu, jen ji to trošku zarazila. V duchu jsem ji musel slíbit, že jestli Jake bude v pořádku, pojede i ona.

Rozhovor dále pokračoval Emmettovým chvástáním. Všichni se nehorázně bavili, protože když se k tomu zapojila ještě smečka, mělo to opravdu grády. Takhle už jsem se dlouho nezasmál. Večer byl v plném proudu a tak Esmé připravila něco k snědku. Samozřejmě jen pro „živou“ část společnosti. Než však mohla povečeřet i moje malá Ness, ponořila se do říše snů. Pomalu jsem k ní přešel a vzal si ji do náruče. Připomínalo mi to doby, kdy byla maličká a já ji nosil každou chvíli. Když se nechala nosit i od ostatních členů rodinu, ne jenom od Jacoba, a kdy její hlavička dosahovala do výše mých kolen. Ty doby, kdy mi každou noc dávala pusu a hrozně ráda spala s námi v posteli. Jednoduše, když to bylo duší i tělem malé dítě a my ji za to zbožňovali. 
Vynesl jsem ji po schodech nahoru a položil do její postele. Chvíli jsem ji ještě pozoroval a užíval si toho, že spí a nebude mě okřikovat, že se chovám jako nějaký slídič. Nakonec jsem ji přikryl a políbil na čelo, jak jsem to kdysi dělával. Potichu jsem zamířil z pokoje ven a pak dolů, kde už do sebe vlci soukali vše, co jim naše hodná Esmé přichystala. Pohledem jsem zabrouzdal k mé lásce, která seděla na křesle a jemně se usmívala. Ach, jak já ji miluju… Přisedl jsem si k ní, objal kolem ramen a vtiskl jí polibek do vlasů. Chvíli jsme se na sebe dívali a oba se shodli na jednom. Je načase zamířit k naší staré chatce, kde jsme strávili nádherné chvíle. Naše citové rozpoložení zjevně vyburcovalo i Jaspera, který toto všechno cítil také a během sekundy byl s Alice pryč. Oba dva jsme se tomu zasmáli a zvedli se k odchodu. Se všemi jsme se rozloučili a ještě jednou poděkovali za pomoc s Wraithy a vydali se na cestu k našemu hnízdečku.

„Miluju tě,“ pošeptala mi Bells na půli cesty k chaloupce.

„Já tebe víc,“ zavrčel jsem hravým tonem a vyšvihl si ji do náruče. Začala se smát, když jsem ji nesl lesem a přeskakoval obrovské kameny a vyvrácené stromy, které se povalovali všude kolem.  Až těsně u dveří jsem zastavil a otevřel je. S Belli v náručí jsem v stoupil dovnitř a zavřel za sebou. Celou dobu jsem pozoroval svou lásku a její nádherné tělo. Už jsem se nemohl dočkat na pokračování dnešního dne, tedy spíše noci. Jemně jsem ji položil na postel, jako by byla z marcipánu a začal ji vášnivě líbat. Polibky mi vracela s ještě větší intenzitou. To už jsem nemohl vydržet a pomalu jí rozepínal knoflíčky na košili, což se mi pod vlivem vášně nedařilo, a tak jsem ji nakonec nemilosrdně strhnul. Ona udělala to samé s tou mou. Můj chtíč sílil a my se dostávali do víru vášně…

Kolem páté ráno jsme spolu stále leželi v posteli a užívali si přítomnost toho druhého. I po tolika letech jsem ji neměl dost. Vydržel bych se na ni dívat celé hodiny a vůbec by mě to nenudilo.

„Už bychom měli jít,“ pronesla znenadání Bella. „Pokusím se s Nessie promluvit, třeba bude mít dnes lepší náladu.“ Vstala a oblékla se. Ještě nějakou dobu jsem ji pozoroval, než na mě upřela vražedný pohled a já během sekundy stál vedle ní. Na sobě džíny a košili v ruce. Jen se tomu zasmála a vyběhla ven, přímo k domu naší rodiny. Belli šla dovnitř, kde čekala na naší holčičku a já jsem vklouzl do garáže, kde byla Ross.

„Ahoj, Rosie,“ pozdravil jsem ji a obdařil zářivým úsměvem.

„No ahoj, to se nám tu někdo ale hezky vyspinkal. To musela být asi zajímavá noc, když je dotyčný upír a spát nemůže,“ zasmála se a mrkla na mě. Jenom jsem převrátil oči a přešel ke svému autu. Chtěl jsem se na něj podívat, protože na včerejším „výletě“ trochu zlobil motor. Otevřel jsem kapotu a prohlížel jsem, v čem to asi bude.

„Díváš se, kvůli čemu ti to včera tak blblo?“ zeptala se Rosalie a přešla ke mně a dívala se taky. Na odpověď jsem jí kývnul a dál kontroloval.

Po nějaké době jsem měl závadu spravenou a auto i převoskované, když jsem uslyšel zevnitř nějaký randál. Vydal jsem se k budově, a když jsem si uvědomil, že jsou to hlasy Belly a Nessie, bez dalšího čekání jsem vtrhl dovnitř.

„Co se to tady děje?“ zeptal jsem se zmateně, když jsem je viděl naproti sobě, jak po sobě štěkají.

„Nic,“ zavrčely obě naráz.

„Jo, to vidím,“ řekl jsem už trochu podrážděně, protože jejich neustále hádky mě už vytáčí. To spolu nemůžou normálně vycházet? Vždyť jsou to matka s dcerou, proboha!

„Jen jsem se tady naší malé Renesmé snažila poradit, ale ta si na mě začala otvírat pusu,“ odpověděla mi s ironickým nádechem Bella.

„To tak nebylo! Máma chce, ať se rozejdu s Jacobem, ale to já nehodlám, tak se na mě naštvala,“ začala se bránit Ness. Cože? Rozejít se s ním? Co to zase Bellu popadlo? Vím, že ho nemá ráda, teda spíše nesnáší, ale takhle se jim míchat do vztahu? Chtěl jsem něco říct, ale v tom mi Bella skočila do řeči.

„Renesmé,“ oslovila ji dost nakrkle, „jen jsem ti řekla svůj názor, který ty budeš poslouchat, protože jsem tvoje matka, ať chceš, nebo ne! Nehodlám tě nechat, aby sis zkazila život s nějakým psiskem,“ vyprskla na ni naštvaně.

„Mami?!“ vypískla dotčeně, ale přitom hrozně zmateně. Toto od ní asi nečekala, navíc, když to poslední slovo doslova vyštěkla. „Jacob není žádné psisko! A já si s ním kazit život nebudu, to se neboj, protože jediný kdo mi ho kazí, jsi ty! On pro mě chce to nejlepší, ale co ty? Jen ať se s ním rozejdu, protože ty už si mu po mém narození nebyla dost dobrá!“ vykřikla a v zápětí toho v myšlenkách trochu zalitovala. Moc dobře věděla, jak ji to v hloubi duše požírá, ale v životě to nikdy nedokázala říct nahlas. Tato hádka už musí skončit a to hned! Nebo si řeknou ještě něco, čeho budou nadosmrti litovat!

„Tak už dost!“ zakřičel jsem, a tak je obě dvě přerušil. „Obě dvě se hned uklidněte a přestaňte se hádat!“

„To by první naše holčička musela dospět, aby pochopila, že to s ní myslím dobře!“

„Já už jsem dospěla a právě proto vím sama dobře, co je pro mě dobré, a to ty tvoje kecy rozhodně nejsou. A nemusíš se obtěžovat další hádkou, jdu radši k sobě, než tě poslouchat,“ řekla a vyběhla schody do svého pokoje.

„Nessie!“ zakřičel jsem na ni. Chtěl jsem to všechno vyřešit teď, než zase několik měsíců snášet jejich nenávistné myšlenky.

„Okamžitě se vrať, spratku jeden!“ zavrčela nenávistně Bella.

„Bells!“ zavrčel jsem.

„Co?! Vždyť je to pravda. Moc jsi ji rozmazloval!“ To se musí pohádat i se mnou? Už toho mám ale dost! Poslední dobou nedělá nic jiného, než naší rodinu rozvrací! Většinu hádek, které teď jsou na denním pořádku, zavinila ona!

„Já? Aspoň jsem se k ní choval jako rodič a staral se o ni, na rozdíl od někoho! Pořád ses zaobírala jen sama sebou, že už jsi Jacobovi nebyla dost dobrá, a na to, aby ses o ni starala, jsi čas neměla! A ještě jsi jí to vyčítala!“ Vyjeveně na mě zírala a nemohla uvěřit svým uším, tak jako já. Vůbec jsem nedokázal pochopit, co a proč jsem to vůbec řekl. Nechtěl jsem jí takto ublížit, ale ta zlost, kterou jsem za těch posledních několik let sbíral, se prodrala na povrch.

„Bello,“ zašeptal jsem a sevřel jí pevně ramena, „mám tě rád a naší dceru taky. Nechci, abyste se stále hádaly a ty ses pořád pitvala v takových blbostech,“ pošeptal jsem jí, jak jsem to cítil a doufal, že se uklidní a pochopí mě. Avšak moje přání nebylo vyslyšeno a ona se na mě rozzlobila ještě víc.

„Tak ty tomu říkáš blbosti?! To, že už nejsem přitažlivá ani tomu psisku, je podle tebe blbost? To, že o mě už tato rodina nejeví pražádný zájem, je blbost?! To, že je moje rozmazlená dcera přednější, než já, je blbost? Jestli ano, tím pádem já samotná jsem blbost a nemám důvod, proč bych tady měla dále být!“ zakřičela a mé ruce shodila dolů. Vyjeveně jsem na ni zíral, protože až teď mi doopravdy řekla, co ji celých těch necelých dvacet let trápilo. Proč byla taková zamlklá a protivná.

„Ale to vůbec není pravda! Pro mě jsi stále přitažlivá, to pro tebe nic neznamená? Já tě miluju víc, než kohokoli na světě! A to, že se Jake otiskl do tvé dcery, přece neznamená, že nejsi krásná! Máš se radovat stejně jako já, že Nessie je v dobrých rukou! A vždyť tato rodina tě miluje stejně tak, jako Nessie! Belluš, prosím!“

„Dost! No tak ty, to je něco jiného! Vždyť ty sis mě vzal… “ vykřikla a mluvila o naší svatbě, jako by to byla samozřejmost, nutnost a jako by to ani jeden z nás nechtěl.

„Takže když se mi líbíš, když tě miluju, a že bych za tebe obětoval i svůj život, to je ti jedno?“ Byl jsem zklamaný. Hodně zklamaný. Uvnitř mě teď byly jen dva pocity. Bolest a vztek. Ony mnou lomcovaly a já s touto osobou, pro kterou už nic neznamenám, nemohl nadále zůstávat v místnosti. Rychle jako blesk jsem zmizel z domu a utíkal co nejdále do lesa. Pár set metrů jsem ještě slyšel něčí kroky, jak se mě snaží dohnat, ale pak to vzdal a zastavil se. Já jsem právě naopak ještě zrychlil. Nevím, jak dlouho, ani kam jsem běžel, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Jen jsem potřeboval pryč. Hodně daleko od ní.

Zastavil jsem se u neznámého srázu, pod kterým bouřilo moře a jako by napodobovalo moje pocity. Nenávistně, ale přitom bolestně naráželo do skály a všude kolem sebe rozstříkávalo kapičky slané vody, které mi nahrazovaly slzy. Stoupl jsem si těsně k okraji a začal křičet. Dunivé vlny pohlcovaly moje bolestivé výkřiky, z kterých zbyl jen slabý odkaz toho, jak moc jsem byl zlomený. Prudce jsem se otočil a pěsti praštil plnou silou do země pode mnou. Skála zapraskala a pomalu se sesypala do moře. Rychle jsem přeskočil na malý pahorek, který moje zlost, která vyšla na povrch, nevzala sebou do hlubin moře. Díval jsem se na nezkrotné moře, bubnující do zbytků skály a nenávistně vrčel. Jak toto mohla říct? To už mě nemiluje? A měla mě vůbec někdy ráda? Proč se to, proboha, muselo stát? A proč zrovna mně? A kde se vůbec v té mladé, krásné a stydlivé dívce vzalo tolik závisti a nenávisti ke své dceři? Vždyť by se měla radovat z jejího štěstí, tak jako já. Já jsem byl taky šťastný, ale jedině s ní. Byl...

Domů jsem se vydal až kolem rána, když slunce začalo vycházet. V domě nikdo nebyl a Renesmé ještě spala. Stejně by teď se mnou nechtěla mluvit a já bych určitě řekl něco, co bych nechtěl. Ještě abych se s ní pořádně pohádal, to by mi teda chybělo. Proto jsem se rychle vytratil z domu. Šel jsem směrem k lesu, kde jsem zachytil čerstvý pach mé rodiny. Vydal jsem se po jejich stopě a asi po deseti kilometrech jsem je našel, jak se krmí stádem jelenů. Byli tam všichni, až na Isabellu. Byl jsem celkem rád, protože jsem ji zrovna teď nepotřeboval vidět. Chtěl jsem se s ní usmířit, pokud to je ještě vůbec možné, ale v tuto chvíli bych to nedokázal. Ještě jsem to pořádně nevstřebal a vznikla by z toho zase jen hádka.

„Ahoj,“ pozdravil jsem je tiše. Někdo mě pozdravil, někdo zase jen přikývl a dál pokračoval v krmení, jen jediná Esmé se ke mně nenápadně přesunula.

„Je nám všem líto, co se včera stalo,“ řekla lítostivě a pohladila mě po tváři jako malého kluka, kterého chce máma utěšit.

„Děkuji,“ pošeptal jsem sklesle. Všichni nás včera slyšeli… Každé slovo, které jsme po sobě křičeli a snažili se tomu druhému ublížit. Jak jsem toho litovat… Byla to válka slov a oba dva jsme se snažili zasáhnout toho druhého do citlivých míst, ale přitom ukazovali, co doopravdy cítíme. Bella mi to ukázala až moc jasně. Chtěla Jacoba, ne mě. Zřejmě celou dobu milovala jeho a tím, že si vzala mě a zplodila naše dítě, si vyřkla ortel. Ortel věčného života se mnou. Neustále se dívat na svou dceru, jak je šťastně zamilovaná do její lásky a trpět… To si ale měla rozmyslet dříve, teď už je pozdě. Samozřejmě jí nebudu bránit, když se bude chtít rozvést, ale takto mi ubližovat nemusela…

„Edwarde,“ oslovil mě Jasper. V jeho myšlenkách jsem viděl, že vše prožívá stejně jako já, díky jeho daru.

„Promiň, nechci trápit i tebe, už odcházím,“ řekl jsem, abych nemusel trápit svými pocity ještě jeho a otočil se k odchodu.

„Ne, počkej!“ zakřičel. „Víš, ty víš, že cítím, co ty a dost mě to bolí, ale chci ti pomoct. Všichni vám chceme pomoct. A to, na co myslíš, podle mě není pravda. Když jsi odešel a Bella tě nestihla dohonit a vracela se sama, necítila se zrovna nejlépe. Bylo jí to líto, tak jako tobě.“

„Líto jí to možná je, ale to co cítí, nemá nic společného s tím, koho doopravdy miluje. Mohlo jí být líto, že mi tím ublížila, ale že miluje Jakea, pravda je. Proč by jí potom zajímalo, že už se Jacobovi nelíbí?“

„Ty asi neznáš ženský, co?“ zeptala se s neuvěřitelnou ironií Rosalie.

„Vždyť byl víc jak sto let panic, Ros!“ poklepal si na hlavu Emm a já dostal chuť mu utrhnout hlavu.

„Emmete!“ zakřičelo na něj více lidí najednou a Esmé mu ještě přibalila facku.

„Podívej, Edo,“ řekla Alice, vzala mě za loket a táhla dál od ostatních, kterým ukázala, že na nás nemají čekat. „Bella je ženská a ženy jsou rády obdivovány. I když už mají někoho, koho milují a on je, velice je potěší, když o ně mají zájem i jiní muži, s kterými sice nic mít nechce, ale je potěšena. A tak je to i s Bells. Jak by ses asi cítil, kdyby tě Jacob miloval a pak se ti narodila dcera, kterou by miloval a o tebe by už neměl žádný zájem, hm?“ zeptala se a vpila se do mých očí. Málem jsem i v tuto chvíli propukl ve smích, protože představa, že by se do mě Jake zabouchl, byla groteskní.

„No tak kdyby se do mě Jacob zamiloval, asi bych ho nechal vykastrovat a pak, kdyby se zamiloval do mé dcery, tím lépe pro mě… Promiň Alice, ale já gay nejsem!“ zasmál jsem se.

„Edwarde! Krucinál!“ zavrčela. „Člověk se ti snaží pomoct, pochopit svou manželku, a ty se mu tady směješ!“

„Já se ti nesměju!“ zastával jsem se. „Pouze té představě!“ zasmál jsem se znovu a Alice mě rychle zpražila zlověstným pohledem. „No dobře… Možná, že ji trochu chápu, ale podala to takovým stylem, že já jsem pro ni vzduch…“ postěžoval jsem si.

„Ty jsi snad nikdy nikomu neřekl, co jsi nechtěl? Čím jsi mu ublížil, ale ne úmyslně? Když jsi byl pod tlakem a tvá ústa mluvila něco, s čím rozum, ani srdce nesouhlasilo?“ Dívala se na mě pohledem, který mluvil za vše. Ona stále věří, že mě Bella miluje a vždy milovala a to, co mi řekla, jí prostě ujelo. Jen jsem přikývl a ještě jednou si všechno přehrával. Asi má pravdu. Musí mít pravdu. Já se Belly jen tak nevzdám. Ona je má životní láska a já ji ztratit nehodlám!

Jak se vám líbil Edwardův pohled? Prosím, aby jste mi zanechali koment i s tím, jestli chcete někdy i další Edwardův pohled :). A moc vám děkuju za vaše komentáře, které mě vždy nakopnou do další kapitolky! :)

+ písnička od Desmonda, která se mi hrozně líbí a hodí se k této kapitolce, tak doufám, že se vám bude líbit taky :).