Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nový vládce? Ne, konec utlačování! 12. kapitola - 1. díl

29.03.2011 (16:45) • Cora • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1156×

12. kapitola – 1. díl – Návštěva měničů

Probudil jsem se až kolem půl desáté ráno díky slunečnímu svitu, který mi svými paprsky svítil do očí. Zrovna dnes, když se chci vyspat, musí být krásný slunečný den. Namáhavě jsem vylezl z postele a ospale se protáhl. Hlasitě jsem zívl a sedl si zpátky na postel. Nechtělo se mi nic dělat. Svými dobře vyvinutými vlčími smysly jsem slyšel, jak Rosalii neušla poznámka na můj účet. Ať si říká, co chce… Mně je stejně ukradená…

Nakonec po několikaminutovém sezení na posteli jsem usoudil, že bych už opravdu mohl vstát. S námahou jsem se tedy postavil, vzal si věci, které mi ještě večer nachystala Alice, a zalezl do koupelny. Věci jsem si odložil na malý stoleček a sám si vlezl do sprchy. Pustil jsem si na sebe studenou vodu, abych se aspoň trochu probral. Moc to nezabíralo, a tak jsem vylezl, osušil se a oblékl. Když jsem se podíval do zrcadla, co jsem to vlastně hodil na sebe, musel jsem se divit. Dneska to naštěstí nebylo, kdo ví co, ale jenom modré džíny s občasnou malou dírou a k tomu bílé tílko bez potisku či obrázku.

Vyrazil jsem z pokoje přímo do toho Nessiiného. Když jsem tam vstoupil, nebyla tam. Zřejmě už byla vzhůru. Není se ani co divit, když už je tolik hodin. Rychle jsem seběhl dolů. V obýváku seděla jen Rose a dívala se na nějaký pořad o modelingu.  Samozřejmě jsem si nemohl odpustit na oplátku komentář na její účet. Jen se na mě zašklebila a dál mě neřešila, takže jsem pokračoval dál v cestě. Další na řadě byla kuchyň, kde byla Esmé.

„Dobré ráno, Jaku. Hned ti udělám vafle,“ řekla a vstala od stolu, kde si četla nějakou knížku o vaření. Přesunula se ke sporáku a okamžitě začala něco kuchtit. Poděkoval jsem jí a vyrazil dále. Za chvíli se k ní vrátím, abych se mohl nasnídat, ale teď jsem chtěl najít moji Nessie. Když jsem procházel chodbou, potkal jsem Alice s Jasperem.

„Ahoj, Jaku. To oblečení ti sluší!“ řekla nadšeně Alice a pokračovala dál v cestě.

„Kdybys nebyl měnič, asi bych žárlil… Ale naštěstí jsi jenom naše zapáchající štěňátko, takže nemusím mít strach, že by s tebou nějaký upír vydržel v jedné místnosti víc jak dvacet minut,“ pronesl ke mně se smíchem Jasper.

„S Alice mi bude stačit i těch dvacet minut,“ rýpnul jsem a mrkl na něj. Laškovně na mě zavrčel a podíval se na mě výhružným pohledem.

„Kdybys sháněl Nessie, tak bych ti mohl říct, kde je… Ale nějak se mi ani nechce…“

„Tak si to nech pro sebe, ty škaredá vopice!“ řekl jsem a vyplázl na něj jazyk.

„Tak jo,“ pronesl se smíchem a odcházel.

„Hej! No tak počkej, kde teda je?“ zeptal jsem se ho.

„Na zahradě s Carlislem, učí ji první pomoc,“ řekl po chvíli fingovaného uvažování. Nakonec se otočil a doběhl Alice, která ho už čekala ve vedlejším pokoji. Já jsem zamířil na zahradu za Renesmé a Carlislem.

„Ahoj, Nessie, Carlisle,“ pozdravil jsem je, když jsem došel až k nim.

„Ahoj, Jacobe,“ oplatil mi pozdrav Carlisle.

„Ahojky, Jaku,” vypískla nadšeně Ness, když mi skočila kolem krku a pak mi dala pusu. Jako by mě viděla po několika letech…

„No ták, Ness! Právě ti umřel člověk jen kvůli tomu, že ses musela přivítat s Jacobem!“ pokáral ji Carlisle.

„Tak jsi mu měl pomoct ty a ne se dívat, jak umírá,“ vrátila mu to Renesmé a vyplázla na něj jazyk. Tohle gesto na sto procent pochytila ode mě.

„Ach jo…,“ postěžoval si Carlisle. Jen jsem se tomu zasmál a znovu objal Ness. Políbili jsme se, načež si Carlisle odkašlal.

„Mohli bychom pokračovat?“ zeptal se jí.

„Jestli musíme,“ pronesla znuděně.

„Musíme! Jednou se to prostě musíš naučit. Aspoň základy!“

„Carlisle má pravdu, měla by ses to naučit,“ podpořil jsem jej.

„No tak jo…,“ pronesla a dál už neodporovala. Ještě asi půl hodiny se jí snažil vtlouct do hlavy základy první pomoci. No, snad si alespoň něco zapamatovala. I když vřele pochybuji. Zatímco ona se snažila něco pochytit od Carlislea, já jsem si zašel na snídani a pak zpět za nimi.

Přesně v deset hodin dopoledne jsme společně s celou rodinou vyrazili do La Push za vlky. Díky našemu rychlému běhu jsme tam byli za pár minut. Sam už tam čekal i se smečkou. Poznal jsem, že tam tři chybí. Přesněji Brady, Paul a Collin. Asi zrovna mají hlídku. Sedl jsem si naproti nim a na pozdrav jsem štěkl. Někteří mi odpověděli také štěknutím a někteří zase zavitím. Byli rádi, že mě vidí a já samozřejmě také. Sam se na chvíli vypařil, ale během pár sekund byl zase zpět, ale tentokrát přišel po dvou. To samé ještě udělala Leah se Sethem, Quilem a Embrym. Zbytek smečky zůstal pro jistotu v kožichu.

„Hezký den,“ popřál nám všem Sam a předstoupil před mou rodinu.

„Tobě také, Same,“ odpověděl mu Carlisle a stoupl si před něj. Chvíli diskutovali, o čem vlastně mají vlci mluvit, až se nakonec dohodli.

„No,“ začal Sam, „budu vám vyprávět, jak se to vlastně stalo. Bylo zamračené listopadové odpoledne a zrovna jsem měl hlídku. Na rozhraní Forks a La Push byly nějaké slavnosti,“

„Odpolední čajček s tetou Magy, jak tomu říkají,“ doplnila ho Leah.

„Ano tak. No, a když byla celá slavnost v plném proudu a bylo tam opravdu hodně lidí, z ničeho nic se tam objevil jeden Wraith. Všem bylo divné, že je jen jeden, ale i jedna stvůra dokáže udělat pořádnou neplechu. Nastal chaos a panika. Okamžitě jsme tam vyrazili a po třetím marném snažení, dostat ho dál z dohledu lidí, aby nás nespatřili ve vlčí podobě, jsme to vzdali. Proměnili jsme se přímo na místě a společně ho zneškodnili. Měl ohromnou sílu a byl stejně hbitý jako my. Po čtvrt hodině jsme mu společně s Paulem utrhli hlavu a tím ho nadobro odstranili z našeho světa. Spálili jsme ho a popel vysypali do moře i okolí. Od té doby se nás lidé straní a také nás vyhnali dál od jejich přítomnosti. Buďte rádi, že zatím ještě nezjistili, že jste upíři. Protože dopadnete stejně jako my, budete ve vyhnanství,“ dokončil smutně svůj monolog Sam.

„Jsme rádi, že si ještě nevzali vidle a nevydali se na lov měničů,“ zavtipkoval Seth, čímž aspoň trochu uvolnil atmosféru, za co mu bylo více lidí vděčných, nejenom já.

„To je nám líto, Same,“ řekl lítostivě Carlisle.

„Jestli chcete, můžeme vám nějak pomoct. Třeba se zásobami jídla, také s jinými věcmi,“ nabídla se ochotně Esmé. Ohromná lítost se jí přímo zrcadlila v očích. Kdyby mohla, rozplakala by se.

„To je v pohodě, svou lítost si nechte! My se o sebe umíme postarat sami,“ řekla tvrdě Leah. Rázná jako vždy. Když na mě padl její pohled, usmál jsem se.

„A ty se na mě tak blbě netlem,“ štěkla po mně. Zbytek smečky se rozesmál a Emmett taky. Jako odpověď jsem na ni vyplázl svůj vlčí jazyk. Oplatila mi to tím samým gestem. Takhle jsme na sebe vyplazovali jazyk po celou dobu naší přítomnosti, dokud nás oba neokřikl Sam. Oba dva jsme se mu jenom vysmáli a pokračovali dál. Až když Sam pohrozil Leah, že na ni použije alfa tón, přestali jsme. Leah byla vždy fajn holka. To, co jí Sam udělal, i když nechtěně, bylo hrozné a ona se s tím hodně dlouho snažila vyrovnat.  A jak vidím, tak se jí to nakonec podařilo, což jsem byl rád. Vzpomínám si, jak jsme si občas i hezky popovídali, když jsme byli spolu ve smečce. A dokonce i když jsme byli ještě u Sama, ale to musela mít hodně dobrou náladu a nejméně dva dny nevidět Sama. Strašně rád bych ji viděl po boku nějakého hezkého kluka, kterého by milovala a on zase ji. Je to přeci moje sestra a já ji přeji jen to nejlepší.

Ještě jsme tam několik desítek minut zůstali a různě s nimi diskutovali. Bylo to celkem příjemné, nikdo se s nikým nehádal, jak to bývalo kdysi zvykem, když se potkal La Pushský vlkodlak s vegetariánským upírem. Dokonce nás vlci pozvali večer na táborák, kde si společně sedneme a jen tak poklábosíme. Myslím, že se opravdu spřátelí. Esmé a Alice slíbily pomoc Emily a ostatním holkám ze smečky s přípravou jídla a ostatních věcí. Rozloučili jsme se a zamířili domů.

Autor: Cora (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nový vládce? Ne, konec utlačování! 12. kapitola - 1. díl: