Sam se dozvěděla, že je adoptovaná. V této kapitole jí to rodiče potvrdí a ona zjistí, kdo z Cullenů je její rodič.
11.06.2010 (09:30) • Leunka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1946×
2. kapitola – Pravda o adopci
Ráno jsem se probudila asi o půl osmé. Sešla jsem dolů a šla do kuchyně. V domě bylo ticho. Na ledničce jsem našla vzkaz, kde stálo:
Jeli jsme za babičkou a dědou. Ukliď si pokoj a uvař si jídlo. V ledničce něco najdeš. Vrátíme se nejspíše po obědě. Pa mamka a taťka.
Přečetla jsem si vzkaz a zamyslela se, co budu dělat.
Nejdříve jsem si uklidila pokoj. Pokoj byl celkem čistý. Jen jsem si vysála, utřela prach a ustlala. Byl čas oběda, a tak jsem si uvařila i oběd. Udělala jsem si špagety. Nechtělo se mi dělat nic většího. Neměla jsem čas. Měla jsem plno plánů.
Jakmile jsem se najedla, vzala jsem si klíče od auta. Musela jsem nejdříve zjistit, kdo byli ti kluci včera na pláži. Doufala jsem, že je tam potkám. Nasedla jsem do auta a jela jsem na pláž.
Dorazila jsem na pláž, zrovna když skupinka svalnatých kluků skákala z útesů. Teď jsem si byla jistá, že je to Sam a jeho parta. Když skočil poslední kluk z útesu, koukla jsem se na moře. Nikdo tam nebyl. Nikoho jsem neviděla. Jakoby záhadně zmizeli. Koukla jsem se na druhou stranu pláže. Uviděla jsem asi 5 vlků. Potom mi to došlo. Byla to Samova parta.
„Ahoj, ty jsi Sam, že?“ Rychle jsem se otočila, abych věděla, kdo to je. Uviděla jsem skupinku kluků, kteří tu byli včera.
„Ahoj, ano, jsem a vy jste Jerome, Thomas, Derek, Dan a David, že jo?“ Usmála jsem se na ně. Oni přikývli. „Já jsem za vámi přišla, chtěla bych vědět legendu nebo historii o upírech a jejich potomcích.“ Kluci se usmáli. A přikývli.
Derek se posadil vedle mě a začal povídat:
„Myslím si, že o upírech něco víš. Jen ti musím říct, že upíři a vlkodlaci jsou oopravdoví. Filmy z Twilight ságy jsou pravdivé. Opravdu existují jejich členové - členové Cullenovic rodiny.
Asi před sedmnácti lety, porodila Alice dceru. Hned po narození ji zabalila do dečky a odnesla do lesa. Doufala, že ji někdo najde. A taky našel. Člověk, který ji našel, ji omylem cestou do nemocnice zranil. Udělal jí jizvu, která jí prý zůstane po celý život. Na ruce u loktu. Má tvar lva. Esme ani Carlisle nevěděli, že Alice vůbec miminko čekala. Odstěhovala se totiž na tu dobu, co byla těhotná pryč. Jasper ji chránil. Jak už jsem říkal Esme ani Carlisle o tom nevěděli. Po asi dvou letech se to náhodou dozvěděli, nevím ale jak. Malá holčička mezitím našla rodiče, kteří ji budou mít rádi. Teď žije u svých rodičů. Alice a Jasper jsou šťastní i bez ní. I když je pravda, že by ji rádi viděli. Mají totiž podmínku od Volturiových. Svou dceru musí proměnit, než jí bude osmnáct. Jinak ji ztratí navždy a budou mít hodně velké problémy. Všichni z rodiny Cullenových doufají, že se jednou objeví. Nebo spíše, než jí bude osmnáct.“
Koukala jsem na něj a pozorně poslouchala. Všechno mi teď už do sebe zapadalo. Já jsem ta, kterou hledají. Podívala jsem se na svůj loket a uviděla jsem jizvu ve tvaru lva. Zděsila jsem se. Poděkovala jsem a spěchala jsem ke svému autu.
Když jsem dorazila domů, rodiče tam už byli. Musela jsem si s nimi promluvit.
„Mami, tati? Můžu si s vámi promluvit? O mé adopci. “ Rodiče se nejdříve podívali na mě a potom na sebe.
„No zlatíčko chtěli jsme ti to říct, ale nebyl ten správný čas. Čekali jsme na správný okamžik.“ Já jsem pouze přikývla a sedla jsem si na pohovku k televizi. Oba rodiče si sedli ke mně.
„Tak jak je to? Jsem adoptovaná?“ Otec přikývl. „A kdo jsou moji biologičtí rodiče? Upíří? Alice a Jasper? Ze Stmívání? “ zahlcovala jsem rodiče mými otázkami a netrpělivě čekala na každou odpověď.
„Ano, jsou to oni. Dozvěděli jsme se to asi, když ti byly 3 roky. Byli jsme překvapeni, jako jsi teď ty. Chápeme, jestli chceš být s nimi. Už jsi skoro dospělá.“ Já jsem na ně koukala a dojalo mě, že to rodičům nevadí a že přesně vědí, co chci. Vždyť se mnou taky už sedmnáct let bydlí.
„No chtěla bych. Pokud vám to nevadí. Chtěla bych je poznat.“
„To je v pořádku zlato, my jsme s tím počítali,“ odpověděla mamka. Byla jsem ráda, že se to vyřešilo. S rodiči jsme to ještě probírali a potom jsme došli k názoru, že bych měla bydlet u nich. Že jsou to mí rodiče. A že mým nepravým rodičům to nevadí.
Večer jsem si všechno plánovala. Plánovala jsem si to, že už zítra se vydám k jejich domu je přivítat. Že zítra se budu stěhovat. Abych měla všechno za sebou. Není škola a tak mám plno času. Jsou totiž pořád ještě prázdniny. Nakonec jsem přestala přemýšlet a usnula jsem.
Autor: Leunka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nový upír - 2. kapitola - Pravda o adopci:
Já vím, tojsou ty nejisté začátky..snad se zlepšuju =)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!