Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová identita 9

13.11.2010 (09:00) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4030×

Alice se mi snažila nacpat moji zraněnou nohu do jedněch luxusních lodiček, ale to už nevydržel ani Edward. Nedbal Alicina lamentování, že to přece na pár vteřin skousnu. Popadl mě za ruku a vytrhl ze spárů té malé maniačky.

„Krucinál, Alice, copak nevidíš, jak vypadá. Její kotník je jako menší tenisák a ty si nedáš pokoj. Víš, jak ji to musí bolet. Už toho probůh nech a pust nás na oběd.“

„Tak si jděte,“ prskla naoko naštvaně Alice a propustila nás ze svých spárů.

„Díky,“ šeptla jsem, když nás odváděl do nějaké restaurace. Zmoženě jsem se svalila na židli a čekala, až k nám dorazí číšník.

Dneska jsem vážně neměla štěstí. Nejdřív maniačka jménem Alice, a když jsem si myslela, že alespoň v restauraci to bude v pohodě, tak jsem se velmi mýlila. Místo staršího číšníka, který nám donesl jídelní lístek, k nám dorazila prsatá servírka v krátké sukýnce.

„Co si dáte?“ zeptala se přesládlým hlasem a házela očkem po Edwardovi.

„Nesso?“ dal mi přednost můj vždy zdvořilý společník.

„Dám si dnešní specialitu,“ odpověděla jsem pohotově. Slečna mi to odkývala a opět se otočila na Edwarda.

„Pane?“

„Dám si to samé a k tomu nějaké dobré víno pro nás oba.“ Slečna divže neudělala pukrle, když odcházela od našeho stolu vyřídit objednávku. Alespoň při odchodu pohodila svými dlouhými blond vlasy, až mě zašimraly pod nosem.

„Blbka,“ zašeptala jsem si pro sebe a myslela, že mě Edward neslyší. Ten se jenom vesele uculil a v očích mu hrály jiskřičky. Mohl to snad slyšet?

„Chtěl jsem se zeptat, zdalipak nechceš vzít na obhlídku nějakého auta?“

„Asi ne?“ odpověděla jsem, a už se viděla naložená ve vaně.

„Alice plánuje pokračování, až se najíme.“

„Ok, tak pojedeme pro auto,“ vyhrkla jsem překotně a horlivě kývala hlavou.

„Nebude se jí líbit, že jí měníme plány.“

„Ona mi je taky změnila. Dnes už jsem měla spát ve svém novém domově a místo toho…“ Nechala jsem větu vyznít do ztracena a teprve potom si uvědomila, jak to muselo znít. Edward byl tak milý, že mě nechal u sebe a já opět špatně zvolila slova.

„Místo toho?“ zeptal se Edward. Vypadal smutně a toho jsem právě nechtěla docílit.

„Místo toho… nic. Promiň, zase ta moje pusa. Nemyslela jsem to tak, jak to vyznělo. Však už sis moje zoufalé žvanění užil dnes ráno. Nenuť mě, to opakovat. Může to skončit ještě hůř než ráno. A já vážně nechtěla, aby to vyznělo takhle. Myslela jsem to tak, že mě budeš mít akorát na krku. Určitě sis chtěl užít chvíli klidu, když ses vrátil domů a místo toho, tam máš nasádlenou bláznivou… Mě.“

„Nejsi tak bláznivá, jak myslíš. Znám i horší.“ Už se zase smál, byl na něj úžasný pohled.

„Myslíš, tak bláznivá jako Alice?“ zeptala jsem se.

„Mluvil tu někdo o mně?“ zašveholila jmenovaná a přisedla k našemu stolu. Ani nevím, kde se tam vzala.

„V žádném případě,“ řekl Edward a vrtěl přitom hlavou.

„Přišla jsem si vás sem ohlídat, abyste mi nepláchli.“

„Klidně můžeš jít ještě nakupovat, Alice, ještě nám ani nedonesli jídlo,“ přemlouvala jsem ji, ve snaze vystrnadit ji od našeho stolu a potom i s Edwardem pláchnout.

„To není moc dobrý nápad, Nesso,“ řekla stroze a mávla ručkou na číšníka.

„Alice, jdi. Po obědě odcházíme.“

„Na to zapomeň, Edwarde, nejsem pitomá. Vím moc dobře, co máte v plánu. A beze mě,“ řekla dramaticky.

„Jak bys to mohla vědět?“ ptala jsem se nechápavě.

„Jídlíčko,“ švitořila blbá servírka a strkala Edwardovi pod nos steak s pečenými bramborami.

„Copak jste vadná?“ zeptala se Alice narovinu, když viděla, jak ta blondýna vystavuje Edvardovi svoje poprsí a Edward u toho jenom kroutil hlavou a pohledy házel všude jinde, hlavně ne na servírčino poprsí.

„Prosím?“ zeptala se slečna zcela vážně.

„Vážně vám to mám opakovat? Už radši jděte, jídlo mají a víc nepotřebují.“ Servírka poraženě a hlavně uraženě odešla.

„Fajn, jděte vybrat auto, já to tu doladím a věci hodím k tobě.“

„Jak víš o autu?“ ptala jsem se zmateně.

„Alice,“ syknul Edward.

„Co se to tu děje?“ vyhrkla jsem netrpělivě.

„Brácho, nechceš vzít večer Nessu na skleničku? Nebo ji můžeš pozvat u sebe doma. Měl bys jí něco vysvětlit.“

„Mlč,“ vrčel Edward.

„Vysvětlí mi tu někdo, co se tu děje?“ řekla jsem naštvaně.

„Musím jít, užijte si den,“ popřála nám Alice, a jak se objevila, tak i zmizela. Zasela ve mně semínko pochybnosti a pak prostě a jednoduše zdrhla.

„Vysvětlíš mi to?“ hodila jsem na Edwarda zkoumavý pohled a snažila se něco vyčíst z jeho následné reakce.

„Potom,“ utnul mě jednoduše.

„Edwarde, co se tady děje? Jak mohla Alice vědět, kam máme namířeno? Odpověz mi,“ naléhala jsem.

„Řekl jsem, potom.“

„Ne, já to chci vědět teď. Musím to vědět.“

„Prostě počkej do večera,“ odbyl mě znovu.

„Prosím, řekni mi to teď. Já… Chci ti věřit, ale…“ Do očí se mi začaly vkrádat slzy a já rychle zamrkala, ve snaze je zahnat. Jedna zrádkyně ale přetekla. Sklopila jsem hlavu, abych to zamaskovala.

„Můžeš mi věřit,“ vydechl Edward a zvedl se od stolu. Přešel ke mně a kleknul si na koleno. Jedním prstem mi zvednul hlavu, abych se na něj podívala.

„Já…“

„Šš, Nesso, můžeš mi věřit. Omlouvám se, že jsem tě tak odbyl, ale chtěl jsem si užít zbytek oběda s úžasnou dívkou. Nechtěl jsem přemýšlet nad mou prostořekou sestrou. Co se ti stalo, Nesso, proč máš takový strach věřit ostatním lidem?“ položil otázku.

„Nic se nestalo.“

„Je to kvůli tomu, že nemáš rodiče?“

„Ne, tak to není. Nechci o tom mluvit,“ řekla jsem.

„Dobře, řekneš mi to, až budeš sama chtít. Do ničeho tě nenutím.“

„Jsi vážně moc hodný, ale o tomhle se nebudu chtít bavit nikdy, protože to je vlastně jenom taková prkotina. Prostě jsem si vytvořila jakýsi blok, který mi akorát všechno ztěžuje. Není to nic hrozného, proto není třeba, cokoliv kolem toho řešit.“ Edward to tedy přestal řešit, za což jsem byla velmi vděčná.

***

„Jsme tu, za chvíli už budeš mít svoje vlastní auto,“ informoval mě Edward a jemným pohlazením po tváři mě vzbudil. Po nákupech s Alice jsem byla velmi unavená a cesta v autě mě uklimbala ke spánku.

„Hm,“ zamručela jsem a protřela si oči.

„Tak jaké auto bys chtěla?“ ptal se Edward, když jsme procházeli kolem naleštěných autíček.

„Nevím, nějaké malé a hlavně nenápadné,“ sdělila jsem mu svoje požadavky.

„Hlavně nenápadné? Nechceš šokovat?“ ptal se pobaveně.

„To ani ne,“ řekla jsem a zamířila k další řadě naleštěných aut.

Nakonec jsem odcházela s klíčky od stříbrného Audi A1. Byla jsem naprosto spokojená. Edward mi slíbil, že auto vyzvedne zítra. Bylo to celkem logické. Má noha byla dvakrát tak velká a pochybuju, že bych s tím někam odjela.

***

„Co si dáš k večeři?“ ptal se Edward, když jsme dorazili k němu domů. V obýváku byly vyskládané nákupní tašky, takže Alice už tu byla.

„K večeři?“ ptala jsem se nechápavě. Vždyť jsme před chvílí teprve obědvali.

„Je šest hodin,“ informoval mě.

„Šest? Ale vždyť…“

„Byla jsi dost vybíravá, co se barvy auta týče,“ zasmál se.

„Barva je důležitá,“ řekla jsem větu, kterou jsem asi před třemi hodinami neustále opakovala. „Je to základ všeho.“

„Stačí ti pizza?“ zeptal se.

„Pro mě dvojitá sýrová. A platím já,“ dodala jsem.

„Skoč si zatím pod sprchu nebo do vany a trošku si odpočiň. Já zatím uklidím ty tašky, ať přes ně nebrkáme.“

Následovala jsem jeho rad a napustila si vanu plnou horké vody. Přisypala jsem tam nějaké vonné soli a nalila ždibec pěny. Do takto připravené lázně jsem se naložila jako sardinka do oleje. Teplá voda dokonale uvolňovala celé moje tělo a já na chvíli zavřela oči.

„Ness, jsi v pořádku?“ ptal se někdo a zběsile bušil na dveře.

„Jo,“ vyhrkla jsem. Asi jsem musela usnout. Pochopila jsem to hlavně z toho, že voda už byla téměř studená. Trochu jsem jí upustila a dotočila pořádnou vařící, abych si mohla umýt vlasy.

Po důkladné očistě jsem vylezla z vany. Vlasy jsem si zabalila do ručníku a kolem sebe omotala osušku.

S Edwardem jsme se vystřídali ve dveřích koupelny a já šla z tašek u skříně, vyhrabat nějaké domácí oblečení.

Edward byl ve sprše a já uslyšela zvonek. Vymotala jsem vlasy z ručníku a seběhla dolů. Pomalým krokem jsem došla ke dveřím a otevřela poslíčkovi s pizzou. Z kabelky, kterou jsem zde nechala, když jsme dorazili domů, jsem vytáhla požadovanou bankovku a zaplatila dvě krabice pizzy.

***

Večer nakonec dopadl jinak, než jsem myslela.

„Nezapomněl jsi mi něco říct?“ zeptala jsem se a ukusovala z pizzy. V druhé ruce jsem svírala třetí skleničku červeného vína a potutelně se usmívala. Edward na tom byl podobně, ale chyběl mu můj potutelný úsměv. On se prostě jenom usmíval a usrkával ze své skleničky.

„Co?“ zeptal se Edward.

„Jak je možné, že Alice věděla, kam máme namířeno.“

„Sestra je maličko praštěná. Nesmíš brát vážně všechno, co říká. Věděla, že chceš kupovat auto. Bavili jsme se o tom před ní.“

„Říkala, že mi máš něco vysvětlit,“ předhodila jsem mu znovu a dolila si sklenku vínem.

„Nic to nebylo, měla jednu z těch svých pomatených nálad.“

„Fajn,“ vydechla jsem a zachichotala se.

***

„Panebože! To ne. Prosím, ať to není pravda.“ Prudce jsem se posadila na posteli a v tu ránu znovu padla do polštářů. Hlava mi třeštila jako střep a já absolutně nechápala, jak jsem se dostala do postele. Zběžně jsem se prohlédla a zjistila, že mám na sobě pouze Edwardovu košili a svoje spodní prádlo.

„Kruci! To není možné, to se nestalo,“ bědovala jsem.

„Kafe?“ zeptal se Edward, který právě vešel do ložnice. Hrníček s tmavou tekutinou položil na noční stolek po mé pravé ruce a sám si znovu zalezl do postele na svou půlku. Co se tu vlastně včera dělo? A proč mám na sobě jeho košili?

< Shrnutí >

--------------------------------------------------------------

Mockrát děkuji všem, co komentovali minulý díl. Děkuji těm, kteří dokázali vyčkat na 9. kapitolu delší dobu.

Dále dílek věnuji všem, co komentovali minule a zvláště také těmto lidem: Pawi, eElis, Azeret, VikyCullen, Lejla, Semiska, Dennniii, Zuzka88, Alinka, Texy, Vanesska, Verony1, lejama, bb, Cony, Blotik. Snad jsem na nikoho nezapomněla, a kdyby jo, tak se omlouvám. Děkuji i ostatním komentujícím.

Doufám, že se dnešní kapitola líbila a bude stát za nějaký Váš komentář a názor. Díky moc.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová identita 9: