Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nová identita 5

21.08.2010 (11:30) • Tempy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3511×

Rozloučila jsem se s recepční, vrátila jí kartu a vyšla i s mými zavazadly před hotel. Stála jsem venku asi dvě minuty a už přede mnou parkovalo žluté Porsche. Kdo asi řídí takové drahé auto. Nejspíš je to nějaký pracháč. Přemýšlela jsem, když z auta vykoukla černá, střapatá hlava a nakonec vylezla drobounká dívka.

„Ahoj, já jsem Alice,“ představila se a kouzelně se zazubila.

„Nessa Masenová,“ představila jsem se a podala jí ruku.

„Masenová, vážně. No to je teda gól!“ smála se a strkala mě k autu. Potom zamávala na nějakého hocha, který naložil můj kufr.

„Co je na mém příjmení divného?“ zeptala jsem se, když nastoupila na místo řidiče.

„Ale nic. Jen, že jednoho Masena znám. Nemáte spolu něco?“ zeptala se a v očích jí svítily hvězdičky.

„Já žádného Masena neznám, takže bych řekla, že s ním nic nemám.“

„Když myslíš?“ zašeptala tajemně, čemuž jsem vůbec nerozuměla.

„A jak zní tvoje celé jméno?“ zeptala jsem se.

„Ten chlapík, se kterým jsem mluvila, chtěl, abych ti sehnala nějaký dům dál od centra. Vybrala jsem jeden. Leží trošku v lese. Nedaleko je ještě jeden domek, ve kterém žije jeden mladý muž a ještě dál je dům, kde žiji se svou rodinou a manželem. Na tvém domku bude ještě trocha práce, protože je dlouho neobydlený. Neměj strach, už se nám podařilo dát dohromady jednu místnost a zbytek bude za chvíli taky hotový. Všechno jde na náklady bývalého majitele, takže neměj obavy.“ Úmyslně se vyhnula mojí otázce, ale aspoň mi dala bližší informace k mému novému obydlí.

„A tvoje příjmení?“ zeptala jsem se znovu.

„Taky se zmínil, že nejspíš budeš hledat práci. Prý jsi pracovala jako designérka domů. Pěl na tebe samé chvály, říkal, že jsi měla i malou firmu. To smekám. Moje mamka dělá v oboru a shání někoho, kdo by jí pomohl. Je docela vyhlášená a práce má teď nad hlavu, potřebovala by pomoct. Kdybys chtěla, tak se stav. Pokecáte si a uvidíš, co z toho nakonec vyleze,“ brebentila dál. Byla strašně neúnavná a velmi energická. Smířila jsem se s tím, že mi svoje příjmení neřekne.

„Mimochodem. Já jsem Alice Cullenová a tady máš vizitku mojí mamky.“ Podala mi tvrdý papírek a dál se věnovala řízení.

„Ty máš za manžela Edwarda Cullena?“ vyhrkla jsem dřív, než jsem si to stačila promyslet a hrdlo se mi bolestně stáhlo. Čekala jsem na její odpověď a zároveň to nechtěla vědět. Myslela jsem, že… Proboha já spala u ženatého muže v posteli. To jsem si zas vybrala. Jak bych se ale mohla měřit s tak nádhernou bytostí, která řídila. Měla krátké černé vlasy rozčepýřené do všech stran, bílou, bezchybnou pokožku doladěnou jemným make-upem, zlaté oči. Moment ona měla vážně zlaté oči. Ano, měla a nyní na mě právě tyto oči pobaveně zíraly.

„Ale kdeže. S Edwardem vážně nejsme manželé. On je můj bratr, a pokud tě to zajímá, tak je sám.“

„Sám?“ zeptala jsem se ani nevím proč.

„Sám, jakože nemá přítelkyni. Asi jsem zvolila špatná slova, ale tohle je už jasnější, ne?“

„To sice je, ale mě to ani nezajímá.“

„Znáš Edwarda?“ zeptala se.

„Ano, zavezl mě do hotelu.“

„Doufám, že byl bráška milý.“

„Byl,“ řekla jsem stroze.

„Je možné, že se mu líbíš,“ zasmála se jako zvonkohra.

„Alice, co blázníš!“ řekla jsem a maličko se začervenala.

„Neblázním, já vím. A taky vím, že jsme na místě. Tak vystupovat, Nesso.“

Vystoupily jsme z auta a já spatřila tu nádheru. Domek byl z venku natřený bílé, měl nová okna i vchodové dveře a celkově působil velmi malebně. Obešly jsme ho dokola a já zjistila, že druhá strana byla z větší části prosklená. Byla zde francouzská okna, která vedla v dolním i horním patře na veliké verandy. Unešeně jsem koukala na tu nádheru, než mě Alice neprobudila.

„Podíváme se dovnitř?“ zeptala se a já zasněně kývla. Tento domek byl přesně ten, který jsem chtěla. Věděla jsem to hned, jak jsem ho uviděla. Můj vysněný dům, který si uvnitř navrhnu a vybavím sama.

Dům z venku vypadal hezky, ale uvnitř to bylo o mnoho horší.

„Já vím, je to strašné, ale brzy to bude opravené. Zatím funguje ložnice nahoře a koupelna. Kuchyně je trochu v rozkladu, ale uvařit se tam docela i dá. Do měsíce by mělo být všechno opraveno. Předpokládám, že si ho budeš chtít vybavit sama. Pokud ovšem máš o ten dům zájem. Je v hrozném stavu a já pochopím, když budeš chtít odvézt k nějakému bytu v centru.“

„Ne, ten dům je perfektní,“ vydechla jsem nadšeně. „Jen nevím, jestli si ho budu moct dovolit. Potřebuji auto, abych se odtud dostala a hlavně práci.“

„S prací si nedělej starosti. Jak jsem říkala, můžeš pracovat pro firmu mojí mamky. Nebude to zadarmo. Ona si tě nejdřív vyzkouší na nějaké zakázce a potom, jestli projdeš, ti dá podepsat smlouvu. A předem říkám, že je na odvedenou práci puntičkářka. Vše musí být perfektní. V lednici máš nějaké čerstvé jídlo. Zítra tě vyzvednu a pojedeme podepsat papíry, jestli si to nerozmyslíš a ještě sebou můžeš vzít životopis, aby se na to mamka koukla.“

„Ani nevím, jak poděkovat, Alice. Myslela jsem, že dostanu jenom dům a teď mám šanci získat i práci, která mě baví.“

„Ještě neděkuj, Esmé je na práci jako čert, takže musíš být víc, než výborná. No nic, já padám, mám ještě jednoho zákazníka. Zítra v osm tu budu a pojedeme podepsat papíry.“

Alice odešla a já osaměla v mém novém domečku. Rozhodla jsem se ho celý projít. Nejdříve jsem navštívila kuchyň, do které se šlo průchodem z chodby. Musela jsem říct, že to není nic moc, jak říkala Alice. Zavřela jsem oči a představila si, jak to tu bude vypadat po rekonstrukci. Bude to skvělé. Pod víčky jsem viděla každý kus nábytku. Všechno zapadalo do sebe.

Z kuchyně jsem zamířila do obýváku. Byla tu pořádná vrstva prachu, která zakrývala patrně tmavě zelenou sedačku a křeslo stejné barvy. Ze sedačky trčely pérka a i křeslo vypadalo dost zuboženě. Francouzské okno naplňovalo celou místnost dostatečným světlem. Přešla jsem až k němu a vyšla ven na terasu. Naskytl se mi úžasný pohled do přírody. Les hučel a ptáci v něm šťastně švitořili. Naproti terasy bylo menší jezero. Bylo kus od domu, a přesto se to zdálo jako pár kroků. Pohoda tu sálala z každého kamínku a všechno báječně zapadalo do sebe. Měla jsem pocit, že kdyby někdo vzal jen jeden malý oblázek, už by tu chyběl. Měla jsem jasno, všechno musí zůstat na svém místě. Představila jsem si, jak si na terasu dám nějaká dřevěná křesílka a budu tu popíjet kafe nebo čokoládu. Při slově čokoláda jsem si vzpomněla na Edwarda. On byl vážně milý a já si na něj ani nevzala telefonní číslo. Teď mě to zamrzelo, ale zároveň ve mně vířila malá kapička naděje, že ho znovu potkám, když je to bratr Alice.

Alice byla taky pěkné kvítko. Ještě nikdy jsem nepoznala tak energického člověka. Měla jsem pocit, že by se nejradši dala do přestavby domu už dnes. Byla takový malý živel. Nezastavitelný živel. Už teď mi ta malá střapatá holka chyběla, a to jsem ji znala ani ne hodinu. Stejně jako ona, mi chyběl i její brat, který si mě k sobě nějakým záhadným způsobem připoutal. Přemýšlela jsem, jestli za to může jeho pokřivený úsměv nebo ta jeho zelená kukadla. Čím víc jsem nad tím přemýšlela, tím mi bylo jasnější, že za to může Edward sám. Vyzařovalo z něj nějaké zvláštní kouzlo. Byl milý, ale ne vtíravě milý. Nechal mě u sebe přespat na pokoji a přesto ze mě nepáčil, proč mám strach. Vím, že se zeptal, ale když jsem se rozhodla neodpovědět, nesnažil se to ze mě mermomocí vypáčit. Cítila jsem se s ním v bezpečí, a když mě objal, nepopírám, že mi to bylo více než příjemné. Už teď jsem věděla, že se s ním chci znovu setkat. Ale jak to udělat?

Tyto myšlenky mi vydržely až do večera. K večeři jsem si udělala nějaké maso, co bylo v mrazáku, a po večeři jsem šla prozkoumat horní patro domu.

Ložnice byla také obouchaná, ale dalo se zde spát. Byla tu starší postel, s novějšími matracemi a čistým povlečením. Moc dobře jsem věděla, že jsem mohla ještě nějaký čas bydlet v hotelu, ale proč vlastně? Tenhle dům se mi líbil a nevadilo mi, že je teprve před rekonstrukcí.

Povlékla jsem peřinu, polštář i matrace a vydala se obhlídnout koupelnu. Byla to normální, průměrná koupelna, což se brzy změní, až se do toho dám a navrhnu si ji podle sebe.

Dnešní den byl téměř u konce a já zalezla do postele a po chvíli usnula.

***

„Nesso!“ slyšela jsem pronikavý hlásek a následné ostré bušení na dveře. Strašně jsem se lekla a vylítla z postele jak raněná husa. Vyjekla jsem strachy a přehodila přes sebe peřinu.

„Nesso, je osm!“ ozvalo se znovu a já podle hlasu poznala Alice. Uvědomila jsem si, že jsem zapomněla nařídit budíka a teď jsem zaspala.

Rychle jsem se vydala po schodech dolů a po menší chvíli se mi podařily najít klíče, díky kterým jsem mohla vpustit Alice do domu.

„Promiň, já…“

„Podle zmatenosti jsi zaspala,“ skočila mi Alice do řeči a pobaveně se zasmála.

„Jo,“ přisvědčila jsem.

„Tak se skoč obléknout a já ti pomůžu udělat něco s vlasy. Obleč se nějak ležérněji, domluvila jsem ti s Esmé schůzku. Najíš se u nás ve firmě, teď nemáme čas,“ úkolovala a já vběhla do koupelny, abych se osvěžila.

Jen co jsem se spatřila v zrcadle, jsem zděšeně vykřikla. Vlasy mi stály na všechny strany a neměla jsem čas, je umýt.

„Ty vlasy budou v pohodě,“ zaslechla jsem Alice, když jsem lezla do sprchy.

Vyhopskala jsem ze sprchy a Alice už bušila na dveře.

„Můžu?“ ptala se.

„Řekla bych, že jo.“ Vtančila do koupelny a přes ruku měla přehozenou mou černou sukni, bílou košili a černé sáčko.

„Snad nevadí, že jsem ti prohrábla kufr.“

„Nevadí,“ řekla jsem rezignovaně a nechala se navléct do toho oblečení.

Vyčistila jsem si zuby a nechala Alice, která se dala do práce s mým obličejem. Nanesla slabou vrstvu make-upu, oči mi obtáhla černou linkou a horní víčka maličko vystínovala, pak už mi jenom řasy projela dvěma vrstvami řasenky a na rty nanesla lesk. Spokojeně si mě prohlídla a pustila se do vlasů.

„Nedá se nic dělat,“ vyhrkla, když se snažila zkrotit vlasy. „Ty vlasy ti zkusím uhladit a stáhnu je do uzlu,“ pronesla nakonec a dala se do práce.

Alice dokončila svou práci v rekordním čase a dovolila mi prohlédnout se v zrcadle.

„Páni, Alice, ty jsi snad kouzelnice.“ V zrcadle jsem spatřila novou dívku. Mé rudé vlasy byly staženy do vzhledného účesu, který se hodil na pracovní pohovor mnohem víc, než rozevláté vlny trčící do všech stran. Líčení nebylo ani přeplácené ani neviditelné. Líbila jsem se sama sobě a nedokázala uvěřit, že to ten skřítek zvládnul za takovou malou chvilku.

„To ani ne, jen mě to baví,“ zašvitořila a strkala mě ven z koupelny a z celého domku.

***

„Co máme v plánu?“ ptala jsem se, když Alice mířila plnou rychlostí do města k firmě její mamky.

„Podepíšeme papíry na koupi domu a ještě dnes ti tam pošleme někoho na opravu kuchyně. Pak si tě převezme mamka a pravděpodobně hned vyzkouší.“

Jak Alice řekla, tak se stalo. Nejdřív jsme vyřídily nutnosti a potom mě odvedla před kancelář její mamky. Zaklepala na dveře, bez vyzvání vešla a představila nás.

„Mami, tohle je, Nessa Masenová. Nesso, moje mamka, Esmé Cullenová.“

„Tak Masenová… Moc mě těší,“ zahlaholila Esmé a přívětivě se na mě usmála. Teď už jsem absolutně nechápala, co přijde celé téhle rodince divného na mém příjmení, že ho každý člen musí znovu zopakovat.

„Taky vás ráda poznávám, paní Cullenová.“

„Stačí Esmé.“

„Nechám vás tu o samotě,“ promluvila Alice a odešla z kanceláře.

„Alice říkala, že se chceš ucházet o volné místo designérky.“

„Ano, to bych moc ráda.“

„Já se většinou nezdržuji s otázkami typu, co jsi dělala předtím a podobně. Na to bude času dost. Nejdřív si tě tedy vyzkouším. Pustím ti tu program a ty mi navrhneš interiér toho pokoje, jestli to bude dobré, tak podepíšeme předběžné papíry a jí si tě vyzkouším v terénu. Vyhovuje ti to tak, nebo máš na práci něco jiného?“

„Mám čas, takže se do toho mohu dát.“

Esmé mi tedy spustila program, se kterým se i já sama často pracovala a potom se odešla věnovat vlastní práci. Mezitím mi Alice přinesla snídani a začala s Esmé něco řešit.

O tu práci jsem opravdu moc stála, a proto jsem se snažila, co nejvíc to šlo. Trvalo mi asi hodinu a půl, než jsem byla spokojena s výsledkem.

„Esmé, mám hotovo,“ oslovila jsem ji a počkala, co mi na to řekne.

„Vidím, že sis nechala opravdu záležet. Takovéhle lidy tady potřebuju, ne nějaké flinky. Pokud o to stojíš, přichystám smlouvu. Pročti si to a pak se rozhodni, jestli podepíšeš. Ráda bych tě tu měla, protože je vidět, že v oboru nejsi nějaký nováček a máš pro tuhle práci opravdu cit. Teď tě tu na chvíli nechám, dovezli mi sem nový nábytek, tak to musím zkontrolovat.“

Sedla jsem si do pohodlného křesílka ke stolu a začetla se do předběžné smlouvy. Zdálo se, že všechny požadavky ve smlouvě, by mě neměly nějak poškodit, kdybych se nakonec rozhodla, práci nepřijmout, ačkoliv to byl holý nesmysl.

Vzala jsem do ruky zdobené pero, které leželo vedle smlouvy, a chystala se podepsat. To bych ale nebyla já, kdyby mi pero nevypadlo z ruky a neskutálelo se pod stůl.

Sehnula jsem se, abych měla lepší rozhled, ale bylo to k ničemu. Nakonec jsem se na všechno vykašlala, stoupla si na všechny čtyři a zalezla pod stůl. Hledala jsem jak divá, až jsem ho konečně našla.

„Mám tě,“ vykřikla jsem vítězoslavně a zaslechla, jak si za mnou někdo odkašlal. Strašně jsem se lekla a praštila se hlavou do stolu.

„Sakra!“ nadávala jsem a soukala se co nejopatrněji zpod stolu, aby mi nebylo vidět pod sukni.

Zvedla jsem se, pero položila na stůl a otočila se na osobu, která mě před chvílí vyrušila i rozrušila.

„Dlužíš mi večeři,“ zasmál se a vyrazil mi tím dech.

< Shrnutí >

--------------------------------------------------------------

Děkuji za minulé komentáře. Tento dílek chci taky věnovat jedné osobě, která mě nevědomky popíchla k jeho sepsání, protože se mi do psaní moc nechtělo. Takže tento dílek věnuji zuzce88.

Doufám, že vás to moc nenudilo, protože se toho v tomto díle moc nestalo, ale potřebovala jsem se dostat zase trošku dál. Předem děkuji za komentáře a názory, které mi na tento díl napíšete.

Autor: Tempy (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nová identita 5: