Takže rozjíždím další povídku. Carlisle se přestěhuje do Forks s Edwardem, Esmé zase s Bellou. Edward a Bella jsou nejlepší přátelé. Ba i něco více, ale to Edward i Bella pocítí až na pokraji smrti. Byli zaslepeni tak velkou láskou k sobě, že přes ni neviděli na toho druhého jinýma očima. Pro milovníky E+B. Nečekejte vlkodlaky. Epilog a 1. kapitolka jsou na zahřátí. Postupem času se povídka rozjede a určitě budu rozepisovat. Hodně rozepisovat. A máte se určitě na co těšit.
11.08.2010 (20:15) • MetlosCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1724×
Prolog:
Carlisle:
Už nějaký rok se píše 21. století a já za pár minut dostanu dítě, které mi připadá „jiné“.
Jmenuje se Edward Anthony Masen. Už jsem moc dlouho sám, nebo spíš já a práce v nemocnici. Chtěl bych mít rodičovské povinnosti, které jakožto upír nemůžu nikdy mít. Za 300 let jsem potkal pouze jednu dívku, která se mi líbila, ale nechal jsem ji tam tehdy v nemocnici, utápějící v bolesti a slzách nad ztraceným dítětem, které se ani nenarodilo.
Esmé:
Už nějaký rok se píše 21. století a já jsem dneska konečně adoptovala děvče, které mi připadá zvláštní.
Jmenuje se Isabella Maria Swan. Chybí mi nějaké dítě, které by mi nahradilo to, které jsem ztratila. I tak mi chybí ten blonďatý muž. Uviděla jsem ho, když jsem byla na pokraji smrti. Ani neznám jeho jméno. Jenom vím, že je to blonďák a nemohu zapomenout na ty zlaté oči, které mám teď i já. Byl to upír. Na to jsem přišla, když se mi po půl roce upírského života začaly zbarvovat mé oči na tekutě zlaté.
Chtěla bych se starat o nějaké dítě, ale zase nechci úplně malé dítě…
→ 1. kapitolka – Minulost a přítomnost
Carlisle:
Adoptoval jsem 9 letého Edwarda. Okamžitě si mě zamiloval i já jeho.
Stěhujeme se do deštivého městečka Forks, kde žije asi 4000 obyvatel. (To je překvápko, co?)
Z města budeme pravděpodobně nejbohatší, usmyslel jsem si, když jsme projížděli městem kolem zchátralých domů a laciných aut.
Zahnul jsem do nejbohatší uličky, kde máme i menší vilku, do které se s Edwardem stěhujeme.
Nechápal jsem ten přepych v téhle ulici. V téhle ulici naše vilka nebyla nejbohatší ani nejchudší.
Taky že být nejlepším doktorem dávalo velké peníze, ale zase ne takové, jaké si vydělává nějaká slavná herečka.
Zaparkoval jsem svůj mercedes před tou krásnou vilkou s velkou zahradou a bazénem.
Edward nebyl schopen říct slovo. Určitě byl ohromený. Nemůže tomu pravděpodobně věřit, že tady bude bydlet, když ještě před necelým jedním rokem žil v Rusku s opilými rodiči, kteří ho denodenně mlátili a měli ho jako sluhu. Potom od nich odešel s domněním, že všude je lépe než tam. Odešel do centra Moskvy, kde na vlakové stanici Leningradsky byly děti, co na tom byly hůře než on.
Připojil se k nim. Všechny děti tam fetovaly lepidlo. Vůbec tomu nemohl uvěřit, co se tam děje. V žádném případě ale nechtěl dělat to, co oni. Odešel zpátky domů, kde dostal pořádný výprask. Druhého dne si toho všimla jedna hodná učitelka, která se hned tak v Rusku nenajde a postarala se o něj. Jela s ním a několika dalšími dětmi do Ameriky, kde ho dala do schopných dětských domovů, kde se s ochotou začal učit anglicky. (Bude asi lepší, když napíšu čeština, neboť je to česky napsáno, ale zase jsou v Americe, tak nevím…) Jde mu to to perfektně. Nechápu, jak se mohl naučit mluvit za rok cizím jazykem. Asi to bude tím, že jsem na něho mluvil anglicky a nezbývalo mu nic jiného, než se naučit požadovanou věc, aby mi ji sdělil.
Jsem na něho hrdý, i když má ruský přízvuk, který mu asi zůstane.
Miluji ho jako syna nadevše a nedám ho nikomu. Za pár let mu stejně budu muset říct tu podstatnou věc. Jsem upír…
Esmé:
Belle bylo 9, když jsem ji našla na ulici povalovat se mezi bezdomovci. Neuměla ani slovo, jakoby ji to nikdo neučil. Neuměla ani máma nebo táta. Našla jsem ji v New Yorku, podchlazenou, vyčerpanou a nemocnou.
Rychle se naučila mluvit s mojí pomocí. Zbývaly jí ještě 3 měsíce léčby. Když jsem ji tam tehdy našla a zavedla k doktorce, řekla mi, že má žloutenku. Byla asi měsíc v nemocnici a potom mi ji vrátili. Mezitím jsem ji nechala udělat nelegálně pas. Kdybych chtěla ilegální, vyptávali by se na rodiče a poputovala by do dětského domova a než bych vyřešila veškeré serepetičky s adoptováním dítěte, zcvokla bych, i když jsem upír.
Slavila 10 narozeniny. Zdráva, plná štěstí, s novou chutí do života, se mnou. Rozhodly jsme se přestěhovat do Forks a tam začít už oficiálně nový život. Minulost jsme obě hodily za hlavu, i když Bella měla noční můry, o kterých se mi nehodlala zmiňovat. Měla jsem obavy, že brzy ji doženou ty nejhroznější vzpomínky z její minulosti a já jí dávala jenom ty dobré, na které může myslet ve volných chvílích. A já nemohla stále zapomenout na ty tekutě zlaté oči, ve kterých se utápím, když na ně myslím a doufám, že je ještě někdy spatřím.
To jsem ještě nevěděla, že budeme mít spolu tu nejkrásnější věčnost, ve které nás čeká plno překážek a rozhodně nemůžu říct, že „nezáleží na ničem jiném než na Carlisleovi.“ Neboť tu bylo spoustu jiných věcí, ale to bych už předháněla…
Prosím o komenty nebo smajly, ať vím jestli vás to zaujalo aspoň trochu.
Autor: MetlosCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nothing else matters Prolog + 1. kapitolka:
Mňa to zaujalo a chcela by som pokračovanie takže dúfam ze sa čoskoro vrátiš na tieto stránky a budeš naďalej pokračovať v začiatku tejto poviedky
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!