Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing Compars 2U - 10. kapitola

19.08.2010 (12:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4170×

Seděli jsme vedle sebe, jako naprosto neznámí lidé. On ignoroval mě a já jeho. Při podepisování jsem se letmo dotkla jeho ruky. Ucuknul tak rychle, že jsem si toho všimla jen já. Celkem mě to zabolelo, ale co bych taky čekala, když jsem ho vyhnala. Mohla bych ho zastavit dvěma slovy, ale na to jsem byla moc hrdá a stála si za svým, než abych to udělala. Když on se chová ke mně takhle, tak já taky. Smlouvy byly uzavřeny a naše cesty se rozešly, nadobro.

Nastoupila jsem do letadla, které letělo do Itálie. Jasper se mnou nejel, což znamenalo jediné, našel si nějaký jiný úkryt. Sklesle jsem si sedla na své sedadlo a dělala, že spím. Nechci, aby mě někdo otravoval. Celou cestu jsem myslela na něj. Když jsem si přehrávala naše společné chvíle, zjistila jsem, že tam byly určité náznaky jeho citů, ale já to nevnímala. Byla jsem slepá a hluchá. Jane měla pravdu, když mi tvrdila, že něco mezi námi je.

Mrkla jsem okem z okna, přistávali jsem v Itálii. Rychle jsem vytáhla mobil a zavovala Demetrimu, aby pro mě přijel na letiště. Během půl hodiny byl u letiště, nasedla jsem vedle něj a čekala, až odjede z letiště. 

„Kde je Jasper?"

„Pryč."

„Proč? Vždyť nemluvil o tom, že by odešel."

„Bylo to spontánní rozhodnutí."

„Ono se mezi vámi něco stalo?" Střelila jsem po něm pohledem plným překvapením. Jak to poznal?

„Proč si myslíš, že jo?"

„Bylo jen otázkou času, kdy to na tebe vybalí. Každý to ví, Bello. Jasper je do tebe blázen, jen ty jsi to neviděla. Takže, proč odešel?"  

„Já ho vyhnala, nechtěla jsem ho. Stačí!" křikla jsem na Demetriho. Ten se na mě podíval nechápavým pohledem.

„Dobře, už se nebudu ptát. Hlavně se uklidni, ano?"

„Promiň."

Po zbytek cesty jsme byli ticho. Občas jsem se na Demetriho podívala a on na mě povzbudivě mrkl. Cítila jsem se vyčerpaná a unavená. Vystoupila jsem z auta a odešla do hradu. Na nikoho jsem nepromluvila, nepodívala. Zamířila jsem si to rovnou za Kiarou do pokoje. Ležela v postýlce a Suplicie jí četla pohádku. Potichu jsem zavřela za sebou dveře a přisedla si vedle Suplicie. Kiara už měla zavřené oči a tiše oddechovala. Suplicie zaklapla knížku a uložila ji do knihovny. Otočila se ke mně a objala mě na přivítanou. Já jí objetí opětovala. Vše jsem jí pověděla a přitom jí vzlykala do ramene, ve snaze vzlyky trošku ztišit, aby neprobraly Kiu.

„A co tedy k němu cítíš?" Podívala jsem se jí do očí a řekla jí pravdu, kterou jsem si uvědomila velice pozdě.

„Miluji ho."

„Pokud je to tak, neváhej a jdi ho hledat." Pustila jsem se jejího objetí a vstala z gauče.

„Myslíš, že to bude dobrý nápad?"

„Co jiného chceš dělat? Odehnala jsi ho a on si myslí, že ho nesnášíš. Nikdy se k tobě nevrátí, pokud mu to neřekneš."

„Máš pravdu." Vytýhla jsem mobil a vytočila jeho číslo. Nebral to. Suplicie se na mě povzbudivě usmála a řekla jméno jediné osoby, která mi mohla pomoci.

„Aro."

(...)

„Holčičko, už je to měsíc a pořád nic. Jasper není k nalezení, ale neboj, budeme pořád hledat." Seděla jsem u Ara v pracovně a poslouchala dokola a dokola to samé. Jasper se nenašel. Pomalu jsem začínala ztrácet naději, že je naživu. Zvedla jsem se z křesla.

„Jdu s Heidy do města pro... však víš, pro co. Uvidíme se potom v sále." Políbila jsem Ara na tvář a šla do svého pokoje.

Převlékla jsem se. Vlasy dala do culíku, díky němuž mi vynikaly mé velké náušnice. Celá jsem se ještě prohlédla v zrcadle a musela uznat, že takovému průvodci, jako jsem já, nikdo neodolá. S falešným úsměvem jsem společně s Heidy nasedly do auta a vyjely. Celou tu dobu jsem musela myslet na to, co asi dělá Jasper. Je vůbec naživu? Co když ho ti vymahači našli a zabili? Ne, to určitě ne, tomu nevěřím. Přestaň na to myslet, máš teď práci.

Nakonec s námi do hradu vyrazila třiceti členná skupina lidí. Na jednu stranu mi jich bylo líto. Všichni dnes zemřou, ale ne mojí rukou. Nikdy jsem žádného člověka nezabila. Živila jsem se lidskou krví, to ano, ale z krevní banky. Navedla jsem společně s Heidy lidi do sálu a podívala se na Ara, ten kývnul. Zavřela jsem dveře sálu a otočila se k němu zády. Šla jsem do svého pokoje. Nevěděla jsem, co dělat. Kia byla u Jane a Santiaga na prázdninách. Před týdnem se vrátili z líbanek a hned za měsíc jedou na další, pokud je nebude garda potřebovat. Oba chtěli pomoci s hledáním, ale nakonec jsem jim to vymluvila.

Lehla jsem si na postel schoulená do klubíčka a nadávala si do všech možných i nemožných sprostých slov, která znám. Donutila jsem muže, který mě miloval, odejít. Bojím se, jsem srab, který se skrývá za smrt Jamese, aby mu znovu neublížili a nezranili jeho srdce, jako předtím. Jaspere... Promiň mi to, promiň, že jsem tolik slabá a nezastavila tě. Měl jsi pravdu, bojím se. Moc se bojím. Nechci to zažít znova, nechci o tebe přijít a přitom jsem to byla já, kdo tě odehnal.  Byla jsem příliš uražená a ješitná, než bych si uznala, že máš pravdu. Naštvaně jsem roztrhala polštář, potom další a další. Ničila jsem vše, co jsem měla v pokoji po ruce, dokud někdo nevtrhl do pokoje a nezastavil mě. Otočila jsem se a podívala se tomu dotyčnému do očí. Byl to Marcus.

„Bello, co to děláš? Proč si děláš z pokoje kůlničku na dříví?" odvedl mě na pohovku, kde si sedl vedle mě a čekal na vysvětlení.

„Marcusi, potřebuji si vybít ten vztek, který mám na sebe."

„Je to kvůli Jasperovi?" Přikývla jsem.

„Já mu říkal, že ti jenom ublížil, jenže on mě přesvědčoval, že tě miluje. Teď to vidíš, je to, jak jsem říkal. Ty jsi zničená a on je pryč. Jako vždy."

„Tak to není, Marcusi, on neutekl, to já. Já ho donutila, to já ho přesvědčila, že to mezi námi nebude klapat a vyčetla mu vše, co jsem mohla. Přitom nemám právo ho soudit, když se chovám podobně, jak on. Taky utíkám, místo abych se svým citů postavila čelem." Vzal mě kolem ramen a najednou se jeho tón hlasu změnil z vážného na pobavený.

„Jak řekl Aro, opravdu se k sobě hodíte. Jeden se bojí toho, druhý toho. Věř mi, pokud tě doopravdy miluje, jak mi tvrdil. Vrátí se sám."

(...)

Už jsou to tři měsíce a Jasper se stále nenašel. Mé naděje na jeho návrat klesaly stále níž a níž.

V šatně jsem si vybrala triko, rifle a baleríny. Kia si chtěla jít hrát na hřiště a já jí chtěla vyhovět. Byla smutná z odchodu Jaspera, měla ho hodně ráda. Dokonce nechtěla pár dní jíst, čekala, až se Jasper vrátí. Bylo hodně těžké vysvětlit, že Jasper se nevrátí. Ptala se proč. Jak ale vlastnímu dítěti řeknete, že to kvůli vám ji opustil její nejlepší kamarád, kterého brala skoro jako otce. Hodně těžko. Nakonec jsem jí řekla, že ho poslali na velice důležitoui misi, která bude trvat dlouho. Sice byla naštvaná, že se nerozloučil, ale nakonec to vzala.

Po cestě do jejího pokoje jsem si uvázala culík. Otevřela jsem dveře, Kia seděla na zemi a hrála si s panenkami společně s Heidy. 

„Kio?" Podívala se na mě, vstala a vzala mě za ruku. Heidy ji napodobila, kromě chytnutí mé ruky a odešla za Felixem do tělocvičny.

Posadila jsem malou na houpačku a sledovala ji, jak si užívá vítr ve vlasech. Seděla jsem si naproti ní na lavičce a rukou jsem udávala tempo houpání. Po půl hodině to Kiu přestalo bavit, dostala hlad. V náručí jsem ji odnášela do kuchyně. Po cestě si zpívala písničku, kterou se naučila od Caiuse. V kuchyni jsem ji posadila na židličku, položila jsem před ni misku s jídlem a pohárek s krví. Do kuchyně přišel Demetri.

„Máš jít za Arem do sálu." Políbila jsem malou na čelíčko a vydala se do sálu. I hlemýžď byl rychlejší, než já a v tomto, přišlo mi. Ta vůně mě praštila do nosu, jako pěst naštvaného chlapa.  

Jasper! 

Upíří rychlostí jsem vletěla do sálu. Byl tam, stál tam u Marcuse. Který vypadal stejně překvapěně, jako všichni v sále. Vrhla jsem se Jasperovi do náruče a držela se ho jako klíště. 

„Miluji tě, miluji tě. Řeknu ti to tisíckrát, jestli budeš chtít, jen už neodcházej, prosím." Mačkal mě ve svém náruči a já byla šťastná, šťastná! Usmál se na mě a vlasy, které mi spadly z culíku, mi dal za ucho.

„Myslel jsem, že mi dáš pěstí, za to, že jsem tě opustil a řekl ti to, co ti řekl. Nevím, jak to děláš, ale vždy mě překvapíš." Chtěla jsem mu odpovědět, ale nebyl na to prostor. Spojil naše rty v polibek, po kterém jsem dlouho toužila. Vášnivě jsem mu ho oplácela a chtěla víc. Nedočkavě jsem rozepínala knoflíčky na jeho košily.

„Hhmm," odkašlal si Aro. Připadala jsem si jako přistižená jeptiška s farářem. Aro i Marcus se na nás šokovaně dívali. Jediný Caius se smál na celé kolo. Chtěla jsem pomalu slézt z Jaspera, jenže ten mě nepouštěl. Místo toho mě upíří rychlostí unášel do svého pokoje. Tam jsme se zavřeli a pokračovali dál v tom, co jsme začali v sále.

Doufám, že se vám díleček líbil. Pokud ne, napište mi to do komentářů, velice ocením kritiku, protože se mi to nezdálo zrovna dobrý. V příštím díle si Jasper přečte velice důležitý dopis, který mu poslali do Volterry.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing Compars 2U - 10. kapitola: