Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing compares 2U - 9. kapitola

16.08.2010 (07:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4130×

V pokoji jsem se snažila urovnat své city k Jasperovi. Ten polibek, to ani nebyl polibek, jen letmý dotyk naších rtů, ale to, co to se mnou provedlo. Dlouho jsem nepocítila takové vzrušení, touhu po někom. Stop! Nech toho, máš dítě a Jasper není zrovna typ, který se chce vázat. Jak dlouho by to vydrželo? Půl roku, rok, možná dva a pak? Odešel by za jinou a mně by zůstalo jen zlomené srdce a výčitky. Ne, nemíním to riskovat. Vešla jsem do koupely a umyla se, potom jsem zavolala Jane, potřebovala jsem si s ní promluvit. Jane přetékala radostí, když jsem jí sdělila, co se mezi mnou a Jasperem stalo. Dokonce jsme se kvůli našim protichůdným názorům, trochu pohádaly. Nakonec jsme uznaly, že kvůli mužům si nebudeme ničit přátelství a usmířily jsme se. Vyprávěla mi, jak úžasné líbanky jsou a že je Santiago úžasný a velice obětavý manžel. Po hodinovém hovoru jsem to ukončila a jen tak ve spodním prádle si sedla do křesla, otevřela mini bar a vzala si jednu lahvičku. Jeden panák by mi bodl. Celou tu lahvičku jsem do sebe hodila na ex.

Z vedlejšího pokoje se ozýval hluk, jakoby někdo mlátil s nábytkem. Ten pokoj patřil Jasperovi. Prudce jsem vstala z křesla, co když nestrávil moji reakci a udělá nějakou blbost? Opilý byl na to dost. Mířila jsem ke dveří.

„Pssst." Otočila jsem se za tím zvukem.

„Jaspere? Co děláš na mém balkoně a máš na sobě jen kalhoty?" Opravdu byl na mém balkoně jen v kalhotách a vypadal celkem střízlivě. Ukázal na dveře, abych je odemkla. Došla jsem ke dveřím a pustila ho do pokoje. Šel do koupelny a tam se zavřel. Udiveně jsem sledovala jeho počínání a následovala ho do koupelny. Seděl na hraně vany a nervozně se díval sem a tam.

„Můžeš mi říct, co tu děláš? Proč se chováš, jak nějaký šílenec?" Upřel na mě svůj pohled a usmál se na mě. To mě ještě víc zmátlo. Natáhl ruku a donutil mě sednout si vedle něho.

„Co o mně všechno víš, Bello?"

„Jsi holkař, rváč, frajírek, lhář, ale jinak v poho chlap."

„Děkuji za lichotku, ale zapomněla jsi na jednu věc. Taky jsem gambler." Nervózně se na mě usmál.

„Gambler? Jaspere, existuje něco, v čem nemáš prsty?" Sjel mě pohledem.

„Ty?"

Praštila jsem ho do ramene.

„Fakt vtipné! Co to bylo za hluk a proč jsi tu jen v kalhotách?"

„Kouřil jsem na balkoně, když jsem uslyšel jejich hlasy, utekl jsem k tobě na balkon, jsou to vymahači. Dlužím jim tučnou sumičku a chtějí ji zpátky, jenže já nemám z čeho jim to vrátit. Všechny své peníze jsem utratil nebo prohrál. Jediné místo, kde nepřijdou, je Volterra." 

„A Marcus ti nepůjčí?"

„Marcus, toho bych se nikdy nezeptal, to bych radši umřel, než ho žádat o peníze. Už tak si o mně myslí to nejhoší, a to by to ještě potvrdilo. "

„Co tedy budeš dělat? Požádáš Ara?"

„Už jsem to udělal, chci si to u něj odpracovat a proto cvičím novorozené a krotím jejich emoce." Ten chlap se mi snad zdá, za chvíli mi řekne, že pracuje, jako nájemný vrah a bude to.

„Nebojíš se, že sem vpadnou?"

„Ne, počkají na mě v bytě dokud nepřijdu. Pokud mi to bude trvat déle než dva dny, vykašlou se na to a podají si tebe."

„To jsi mě tedy uklidnil! Vidím, že toto není tvoje první schůzka s vymahači!"

„Ne, to není. Bell, nemusíš mít strach, zítra podepíšeme smlouvy a odjedeme. Oni si toho nevšimnou."

„Ty tu chceš zůstat v koupelně?"

„Spíš by mi vyhovovala postel a ty v ní, Bell." Ruku obmotal kolem mého pasu a přitáhnul si mě k sobě. Pozorovala jsem jeho každý pohyb a čekala, co bude následovat. Druhou rukou přejel přes mé rty a spojil je s těmi svými. Znovu ten nával touhy, byl tak silný, celou mě ovládal. Pootevřela jsem ústa a tím vyzvala Jaspera k jazykovým hrátkám. Ruce jsem obmotala kolem jeho krku a přitáhla si ho k sobě. Jenže jsme se převážili a spadli do vany. Jasper se usmál, já se vzpamatovala. Odhodila jsem ho od sebe a vyskočila z vany. Jeho černé oči byly plné překvapení.

„Jaspere, to nejde, já nemůžu, promiň."

„Proč ne? Nejsem ti odporný, cítím to!" Naštvaně se vysoukal z vany.

„Protože to nemá budoucnost!"

„Nemá budoucnost? Samozřejmě, že žádnou mít nebude, když tomu nedáš ani šanci. Bells, já tě miluji. Prosím, dej mi šanci, ti to dokázat, prosím."

„Jaspere, já..."

„Co? Řekni mi, co?"

„Já miluji Jamese a nic na tom nezměníš, nikdy na tom nic nezměníš."

„Já vím, že ho miluješ, ale taky vím, že se něco změnilo. Když jsi mě tam dole políbila, tvé city se ke mně změnily. Ty se jenom bojíš! Máš strach, že bys mohla znovu začít žít. Někoho milovat, někoho, kdo je živý. Nikdy jsem si o tobě nemyslel, že jsi zbabělá a budeš se schovávat za smrt svého muže! Ty jsi zalezlá ve své ulitě a nedovolíš lidem, aby se k tobě přiblížili, jen nějaký náznak citů a už se schováš!" Na taková silné slova jsem reagovala jedině fackou. Nic jiného jsem nevymyslela.

„Já jsem zbabělec?! Já narozdíl od tebe nedlužím, kam se podívám a vedu slušný a spořádaný život. Jak bych se mohla zamilovat do takového individua, jako jsi ty?! Jak bych ti mohla věřit, když jenom všem lžeš a tajíš takové věci, jako je gamblerství?! Vypadni z mého pokoje!!"

„Bells, nechtěl jsem to říct. Prostě to ze mě vypadlo."

„Vypadni sakra z mého pokoje."

„Fajn! Vypadnu nejen z tvého pokoje, ale i z tvého života! Vidím, že sis na mě udělala obrázek a nehodláš ho měnit. Jakmile podepíšeme ty smlouvy, vypařím se a už mě nikdy neuvidíš, nikdy o mně neuslyšíš, nikdy mě nepolíbíš." Vrhnul se na mě a vášnivě mě políbil. Nevěděla jsem, co to dělám, ale mé ruce bloudily po jeho těle, chtěly zakotvit v jeho vlasech. Jenže on mě od sebe odtrhl a podíval se mi do očí.

„Nikdy mě už nepolíbíš, Bello. Skončil jsem z tebou, nejsem žádný princ z pohádky, abych čekal na tvoje slitování. Zítra se sejdeme tady v hale, podepíšeme ty zatracené smlouvy a konec. Čau." Otevřel dveře od koupelny a mířil ven z pokoje.

„Jaspere!" Otočil se. Hlavou jsem ukázala na tašku s košilí a vestou, kterou jsem mu koupila.

„To je pro tebe, je to oblečení. Vem si to." Vzal tašku a byl pryč.

Celá zdrcená a nešťastná jsem se sesunula po dveřích koupelny. Rukou jsem si přejela po svých rtech, kde před chvílí byly jeho. Místo slz jsem jen vzlykala a vzlykala. Jaspere...

Pohled Jaspera

Ve výtahu jsem na sebe náhazel to oblečení a tu tašku naštvaně roztrhal na malé kousíčky. Rázně jsem vykročil z hotelu a zastavil se před prvním barem, který mě praštil do nosu. Sedl jsem si na barovou židličku a objednal si láhev whisky. Konečně vím, jaké to je. Mít zlomené srdce. Marcus by byl na mě pyšný, konečně jsem ochutnal vlastní medicínu. Ale proč zrovna ona? Proč mě odmítá žena, kterou tolik miluji, šílím láskou k ní, nedokáži bez ní žít? Radši bude žít sama, než se mnou. Kurva, ta bolest se nedá vydržet. Doslova jsem slyšel svoje srdce, jak se láme a volá Bellino jméno.

Bello, zítra je to naposled, co se uvidíme, má sladká Bello, miluji tě. Zvedl jsem whisky a kopl to do sebe.

Doufám, že se kapitolka líbila a budete dál číst tuto povídku. Děkuji za vaše krásné komentáře, které hřejí na duši a povzbuzují mě k další tvorbě. Dík moc.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing compares 2U - 9. kapitola: