Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nothing compares 2U - 16. kapitola

15.09.2010 (17:30) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 3822×

Pohled Ara

 
„Suplicie! To mi, teda nám nemůžeš udělat!" křikl jsem na ni přes dveře.
 

„Můžu, vy tři nejste jediný, kdo je má hlídat. Já a Athenodora je máme taky na starosti!"
 

„Ale proč s nimi chcete jet na týden pryč! Nemůžete s nimi zůstat zde?"
 

„Ne, nemůžeme, chceme si jich užít dokud můžeme. Vy byste si je zabrali na celé tři týdny." Otevřela dveře od naší ložnice a ukázala na mě prstem.

„Chceš snad zapírat, že to není pravda?"

„Dobře, je to pravda, znáš mě. Ale proč na celý týden?"

„Neboj uteče to jako voda a pokud vím, tak na ten další týden budou u Jane a Santiaga. Vy je máte až ten poslední týden."

„Co?"

„Pokud dovolíš, jdu jim sbalit věci, za chvíli vyjížídíme, drahoušku." Políbila mě na rty a odcupitala za Athenodorou, která byla v dětském pokoji.

Naštvaně jsem šel do sálu, kde měl být Caius a Marcus. Jediný kdo tam seděl byl Marcus.

„Kde je Caius?"

„Pohádali jsme se a odešel pryč."

„Kvůli čemu se zase urazil?"

„Nevím, jaká je jeho oblíbená barva."

„Není to zelená?"

„Jo! Taky jsem řekl zelenou, ale náš milý Caius se naštval, že byla oblíbená jen do roku 1914!"

„Proč zrovna do roku 1914?"

„Na to jsem se taky ptal a víš, co mi ten hňup řekl? V tu dobu ji začal nosit každý!!!"

„Vždyť začala první světová válka, ať se nediví, že ji každý nosil! Když každý druhý člověk byl voják!"

„Přesně! To jsem mu řekl taky a víš, co mi řekl?"

„Nechám se podat."

„Že jsme strašně netaktní k jeho citům, nemáme ho vůbec rádi a dokonce ho nemáme v mobilu ve své pětce. Já myslel, že ho zapleštím jak hada!"

„Marcu, to si ze mě děláš srandu. Jak to tu těch 14 dní přežijem, když nám děti vezmou a Caius na nás bude házet nasrané ksichty?!"

„Cože? Kde budou děti?"

„Suplicie a Athenodora jedou s nimi do lázní, nebo kam, a potom si je berou Jane se Santiagem, pojedou s nimi do Británie. My je máme až ten poslední týden."

„To je opravdu super! Se unudíme k smrti."

„To nejde."

„Co nejde?"

„Jak se můžeš unudit k smrti, když jsi nesmrtelný?"

„Ještě ty mě ser!" Naštvaně jsem si sedl do svého křesla a seděl. Marcus nemluvil a já mlčel taky. Za půl hodiny přišly Athenodora se Suplicií. Athenodora chovala malého Logana a Suplicie držela za ruku Kiu. Oba jsme vstali a šli se s nimi rozloučit. Pár minut po jejich odjezdu se přiřítil do sálu Demetri.

„Na co Caius potřebuje hada?" ptal se nás obou vyděšeně.

Na nic jsme nečekali a vyrazili do jeho pokoje. Rozrazil jsem dveře a uviděl jsem Caia, jak drží Kobru v jedné ruce a tu druhou nastavuje k její puse. Kobra na nic nečekala a kousla ho.

„Co si myslíš, že děláš?" křikl jsem na něj.

„Nikdo mě tu nemá rád! Všichni se mi jen smějete! Proto jsem chtěl, aby mě kousla a já mohl umřít jako Kleopatra."

„Víš, že Kleopatra byla člověk?" zeptal se Marcus.

„Jo, vím."

„A ty jsi upír," vysvětlil jsem mu.

„Jsem upír a co?" Došel jsem až k němu a vzal jsem mu toho hada.

„To znamená, že tě nemůže kousnout, protože máš tvrdou kůži." Otevřel jsem té Kobře pusu, samozřejmě, že je tam neměla. Vypadly jí, když se pokoušela zakousnout do Caia.

„Vidíš, co jsi jí udělal?" ukázal jsem mu Kobru.

„Chudinka."

„To je! Ještě, že hadi svou potravu polykají a nekoušou."

„Co teď s ní?" zeptal se mě Caius.

„Kup si terárko a budeš se o ni starat, dokud nepojde. A jestli ji někdy uvidím mimo tvůj pokoj, tak ti ji osobně omlátím o hlavu." Podal jsem mu ji a s ostatními vyšel z pokoje. V sále jsme se rozesmáli na celé kolo. Ten Caius je, ale střevo.

Suplicie měla pravdu, těch čtrnáct dní uběhlo jak voda. První týden jsme využili nepřítomnosti žen a hráli paintball, basketball a ragby. Po tomto našem úletu jsme museli zrekonstruovat sál i tělocvičnu, což nám zabralo tři dny. A ten další týden jsme zase vymetali bary, jezdili na Jasperově motorce nebo hráli šipky, prostě jsme dělali všechno možné.

Všichni tři jsme nedočkavě čekali na jejich příjezd na letišti. Když jsem uviděl malou Kiu, jak k nám běží. Musel jsem se usmát. Byla to prostě moje malá holčička, která si získala mé srdce, ale nebyl jsem jediný.

Druhý den jsme se všichni sešli v sále. Teda já, Caius, Marcus, Kiara a Logan.

„Vidím, že jsme všichni. Caie a Marcusi, mohli byste se hádat, kdo poveze kočárek? Jedeme s ním jen do garáží!" křikl jsem na ty dva. Vzal jsem Kiu do náruče a vyrazili jsme vstříc dobrodružství. Dnes jsme měli v plánu jít do zoo. Díky tomu, že bylo pod mrakem jsme si to mohli dovolit.

Další den jsme byli v aquaparku, kde se vyřádil hlavně Marcus. Jeho salta, která tam házel, málem vyplavily všechnu vodu v bazénu. Tobogán zas patřil Caiusovi. Vřískal jak malá holka, ale vždy to svedl na Kiu, která s ním jezdila. Třetí den na našem seznamu stálo, že máme hrát stolní hry. V tom jsem se pro změnu vyžíval já. Nikdo mě nikdy neporazil v Člověče nezlob se a jsem na to náležitě pyšný. Čtvrtý den jsme jeli do zábavného parku, bylo opět pod mrakem. Ty další dny jsme strávili doma. Nejhorší zažitek pro Caia bylo přebalování Logana. Takhle znuchucený výraz jsem v životě ještě neviděl a to jsem toho viděl hodně.

Týden utekl rychlostí světla a my jsme netrpělivě očekávali příjezd našich hrdliček od Santiaga a Jane. Nejdřív přijeli Felix s Heidy a až o hodinu později přijeli Bella s Jasperem. Všichni se nadšeně vítali a objímali. Po dvou hodinách, když si každý rozebral své dárky, které nám přivezli, jsme si sedli do obývaku ke krbu a navzájem se překřikovali, kdo bude vyprávět své příhody.

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nothing compares 2U - 16. kapitola: