Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nosím smůlu i smrt 22 - THE END

10.02.2010 (07:30) • Ejdriana • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 5129×

,,Co tedy jsem já?” zeptala jsem se a věděla jsem, že se konečně dočkám mé tolik očekávané odpovědi.

,,Ty jsi…”

Netrpělivě jsem na něj koukala a snažila se soustředit, tohle je má vysněná chvíle. Chvíle, kdy se konečně dozvím celou záhadu svého života, který byl do této chvíle špatný, zlý a nepochopitelný.

Vítr hulákal po domě a v tuto chvíli mi bylo úplně jedno, že na můj malý dům spadl obrovský strom, bylo mi jedno co bude dál…
Do domu pršelo a zatékalo... déšť byl silný a pomalu stékal až do spodních místností. Já ale nemohla myslet na nic jiného, než co mi právě teď chce Edward říct. Plně jsem se na to soustředila.

,,Edwarde... mohl bys to prosím tě už říct?" řekla jsem trochu z ostra, protože na tuhle chvíli jsem čekala celý život.

,,Bello... vidím kolem tebe určitý šedivý opar, který přechází do červené a někdy až do černé... vše je to spolu spojené. Já to mohu poznat, protože jenom já a tvorové jako já, ti mohou pomoci zbavit se tvého prokletí. Jediná možnost na život bez smrti je sama smrt." 

,,Vůbec tomu nerozumím, o čem tady mluvíš? Nic mi z toho nedává smysl... jak mě můžeš zachránit, aniž bych zemřela?" ptala jsem se roztřeseně, protože můj mozek pracoval na plné obrátky, ale neviděla jsem v tom žádnou souvislost.

,,Musím tě přeměnit, jinak tvůj život bude pořád takový jako teď a s tvým osmnáctým rokem by vše bylo ještě stokrát horší." Pokračoval Edward ve svém monologu, kterému jsem nerozuměla.

,,Co tedy jsem!" zařvala jsem a už jsem toho opravdu měla plné zuby. S mým křikem spadla přímo za nás obrovská větev a všude se rozletěly malé kousky.

,,Jsi Kéres..." odvětil Edward a pozoroval můj výraz v obličeji. Kéres? Co je to? 

,,V řecké mytologii jsou Kéry bohyně násilné smrti. Původně byla jen jedna taková bohyně - dcera bohyně temné noci Nykty. Protože je však hodně druhů násilné smrti, počet těchto bohyň se neustále zvyšoval. Každému člověku je již při narození přisouzena některá z Kér. Kéry měly ze všeho nejraději bitvy a válečné vraždění. Obcházely bojiště v krvavém rouchu a černýma rukama se zmocňovaly těl padlých a raněných, pily jejich horkou krev a rvaly duši z jejich těl. Kéry byly symbolem všeho špatného - nemoci, nenávisti, vraždy, smrti."

Jestli jsem předtím byla v šoku, transu nebo v čemkoliv podobném, tak teď jsem byla naprosto mimo. Já jsem bohyně smrti? Jak… jak bych mohla?

,,Ano jsi a jak… to nevím. Prostě se to nějak muselo stát.”

,,Co teď se mnou bude?” zeptala jsem se zoufale.

,,Jak jsem říkal, jediným řešením je tvoje přeměna. Přeměna v to co jsem já sám, v upíra.”

,,A kdybych nechtěla, co se stane?”

,,Pokud bys přežila osmnácté narozeniny, tvoje, říkejme moc, by se zněkolikanásobila a zabíjela bys téměř na potkání.” 

Na potkání? Každého? Bez výjimky? A moje osmnácté narozeniny se blíží, už zbývá pouhý týden. Týden a stane se ze mě samotná smrt, která nemá slitování a už nebude záležet na tom, kam jestli schovám nebo ne...

Byla jsem v pasti, byla jsem na dně. Jaké jsou moje možnosti? 

,,Zabila bych i tebe?" zeptala jsem se opatrně, protože jsem to nutně potřebovala vědět. Byla to zásadní otázka, protože on byl teď můj život, ale byla jsem schopna se změnit v to, čím je on sám?

,,Ano, zabila byla bys schopná zabít i mě, stačil by jediný tvůj dotek nebo pohled, tvoje blízkost..." řekl polohlasem a já si uvědomila, že právě teď jinou možnost nemám. Byla tu jediná, protože bez Edwarda jsem už nechtěla být.

,,Kdy?” zeptala jsem se pouze. Stačilo to na to, aby věděl přesně význam mé otázky.
,,Nejlíp hned dnes.”
,,Dobře, na co čekat. Mám si s sebou něco vzít?”
,,Není potřeba, tři dny budeš…”
,,Počkej. Nechci to vědět. Už tak je toho moc, prosím nechci,” řekla jsem zlomeně. Nechtěla jsem, aby na mně poznal mou slabost, můj strach, ale nemohla jsem, už jsem neměla tolik síly zastírat své pocity, už jsem to dělala příliš dlouho na to, abych to v sobě dál dusila. Po obličeji se mi skutálela první slza a hned za ní další a další. Edward přišel ke mně a beze slov mě objal.

,,To bude dobré, všechno bude dobré. Nedovolím, aby se ti něco stalo.” Promluvil po tiché chvilce.

,,Můžeme jít?” zeptala jsem se a pohled mi přitom sklouzl na Sušenku, co s ní jen bude? Nebude přece moci být někde poblíž.
,,Neboj, něco vymyslíme, bude se mít dobře, to zařídím.”

Ohlédla jsem se po ní, protože byla chudinka schoulená v rožku a byla celá otřesená z dnešních událostí. Stejně jako já. 

Nevěděla jsem, jestli jsem schopna pohybu. Najednou to na mě vše dopadlo a já viděla všechny ty moje katastrofy a jako poslední mi v mysli vyplynul Denisův obličej. Bolest zaplavila moje tělo a já se zastavila nad vlastními myšlenkami.

,,V pořádku?" zeptal se opatrně Edward a objal mě kolem ramen. Byl tak milý. Opravdu on musel být ten pravý, který mě v podstatě vysvobodí z mého prokletí, jako princezna v zámku. Jako v pohádce, ale tahle pohádka má ještě škaredý průběh, protože jsem nevěděla co mě čeká. Bude to bolet? Jaká budu jako upír? A zmizí opravdu moje prokletí Kéres?

,,Ano Bello, bude to bolet... ani nevím, jak bych ti od toho pomohl, ale jiná možnost není a budeš úžasný upír, to je neboj. Jedinečná," řekl a políbil mě na tvář. 

Edwardovi jsem důvěřovala, věděla jsem, že se o mě postará, zavolala jsem Sušenku a ona poslušně přišla ke mně. 
Dům jsem měla v troskách, ale Edward mě chytil za ruku a já se konečně po dlouhé době cítila v bezpečí.

Bouřka ustala a nad Forks byl čistý vzduch. Vkročila jsem ruku v ruce s Edwardem na ulici a Sušenka nám šla v patách.

,,Máte nádherného pejska... můžeme si ho pohladit?" ozvalo se na ulici a k nám se hrnuly dvě brunetky. Oči jim zářily nadšením a koukaly jenom na Sušenku. Edward se hned chopil šance.

,,Líbí se vám? Já jsem Edward a tohle je Bella a tohle zlato je Sušenka," řekl a ukázal na moji věrnou společnici, která asi právě našla nové paničky. 

,,Líbí a moc. Já jsem Ejdriana a tohle je Eunta." 

,,Mám pro vás malý návrh, právě s Bellou odjíždíme na dlouhou cestu a Sušenku s sebou vzít nemůžeme, nemohly byste se o ní postarat?" řekl Edward a udělal psí oči a ty slečny mu málem ležely u nohou. Kdo by také ne...

,,Mile rády!" přitakaly obě a už si Sušenku ode mně braly. Věděla jsem, že je v dobrých rukách. Sušenka se sice za mnou smutně otočila, ale nebránila se. Bude se mít s nimi dobře a ona to ví.

Podívala jsem se na Edwarda a byla připravená. 

,,Děkuji," řekla jsem a políbila ho na tvář.

,,Připravena?" zeptal se a v jeho tváři byly určité obavy.

,,Určitě," řekla jsem odhodlaně a my vykročili do mého nového života.

***
Ano, nosila jsem smůlu i smrt, ale nakonec můj příběh skončil jako pravá pohádka. S princem a na věčnost. Kdo si může přát víc?

THE END

Abyste nám věřily, že jsme si to až tak úplně nevymyslely, tak zde je odkaz na Kéres.

ZDE

« SHRNUTÍ (Ejdriana)

SHRNUTÍ (eunta)

Autor: Ejdriana (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nosím smůlu i smrt 22 - THE END: