Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nomádka - 51. kapitola

12.05.2010 (07:00) • MisaBells • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3797×

Chtěla jsem se po něm natáhnout a zlomit mu vaz. Kdyby mě Edward nesevřel v pevné kleci, nejspíš bych to i udělala.

„Ty pitomče! Co sis myslel?“ řvala jsem na něj. Hrdinsky se postavil za vykulenou Giovannu.

„Byl to můj úkol,“ bránil se.

„Od koho? Proč!“

„Od Ara. Měl jsem sledovat Jasmine. Aro s bratry cítil, že se něco stane. Vždycky sledoval upíry s výjimečnými dary. Já z ní cítil její touhu po dítěti. Chtěl jsem tě varovat. Neposlouchala si mě. Kdyby ano, bylo by to jinak.“

„Neposlouchala? Měl si být konkrétní! Kdo se v tom měl vyznat?“ vřeštěla jsem.

„Víš, jak jsem i tímhle riskoval? Kdyby mi přišli na ty dopisy, zabili by mě,“ vymlouval se.

„Edwarde, pusť mě na něj!“ syčela jsem.

„Drž jí!“ hysterčin Ethan.

„Uklidněte se oba,“ sykla Bella.

„Takže ty si sledoval Jasmine?“ ujasňovala si to Bella.

„Jo.“

„Tak proč si Skylar psal dál, když už tu Jasmine nebyla?“

„Protože jsem se o ni bál.“

„Bál?“ vyhrkl Edward.

„Aro se do ní zakoukal. Chtěl ji získat, jenže Skye měla Manu. Držel jsem jí pěsti, ale pak se tu objevila Raquel a řekla mu to. Využil toho a vyslal do Španělska Jane.“

„Proč si něco neudělal?“ vzlykla jsem.

„Vždyť jsem udělal. A hodně!“ obhajoval se.

„Poslal si dopis,“ sykla jsem.

„No, to taky, jenže já tam byl.“

Zmlkla jsem. Nevěřícně jsem se na něj dívala.

Byl tam.

Fandil mojí lásce. Přesto zůstal schovaný.

„Srabe!“ zařvala jsem tak silně, až sebou trhl i Edward.

„Fuj! Já se lekl,“ vyhrkl Edward a málem si odplivl jedovatou slinu.

Když jsem slíbila, že budu hodná a nevrhnu se mu po hrdle, pustil mě.

Celý zbytek noci jsem si nechala vyprávět jeho pohnutky, skutky a dopisy, které posílal.

Na jednu stranu mi ho bylo líto, ale stále jsem si stála za svým, že to měl říct přímo. Když už chtěl riskovat, měl to dělat pořádně.

Vždyť mohl Manu žít!

Jen to jsem mu vyčítala. Smrt Manu, Jole i Jasmine.

Giovanna mezitím kamsi zmizela. S rozbřeskem se však opět ukázala ve dveřích.

„Ehm, Edwarde? M.J. se vrátil, chcete ho ještě?“ vyzvídala.

„Ne, díky…“ usmál se Edward.

„Gi, pošli ho sem, prosím,“ skočil mu do řeči Ethan.

„Dobře,“ křikla Giovanna a opět se vytratila.

„Kde je vůbec Jake?“ rozhlížela se Bella po hale.

„No jo, od příchodu jsem ho neviděl.“

„Dlouhá cesta, asi šel spát. Přeci jen ten spánek potřebuje,“ odbyla to Bella a dveře se opět otevřely.

„Já nevím, jak to ten kluk dělá, ale je zase v tahu,“ rozhazovala rukama Giovanna.

„To nevadí, my ho teď nepotřebujeme,“ ujišťovala ji mile Bella.

Stále jsem si prohlížela Ethana.

Měl milou tvář, i když mi zkazil život.

Nemohla jsem ho nenávidět.

Neustále se na mě usmíval a jeho oči, jako by říkaly, že vše bude dobré, jen musím věřit. Jenže čemu jsem měla věřit?

„Jak jsi věděl o té Jasmine?“ vyhrkla jsem.

„Už jsem ti to říkal, cítil jsem to z ní, když tu byla. Věděl jsem, po čem touží. Můj dar je vidět největší tužby, proto si mě Volturiovy cenili. Mohli se mnou ovládat jedince, kteří po něčem prahli. Nabídli jim to zato, že se k nim přidají. Jasmine s nimi být nechtěla, jenže já si to tajemství o dětech nechal pro sebe. Nic na ni neměli, tak mě poslali, ať ji sleduju. No a potom potkala tebe a její touha se na chvíli uklidnila. Měla své dítě. Učila tě, vychovávala v lepšího upíra. Ale pak jste se odstěhovaly do Španělska. Našla sis Manu a Jasmine se opět začala cítit sama.“

„To stačí!“ vyhrkl Edward, když viděl, jak se začínám třást.

Já si to uvědomila o chvilku déle.

Klepala jsem se.

Byla to moje vina. Kvůli Manu jsem na ni neměla čas. To já ji vehnala do náruče smrti, ne Ethan.

„Ne, ať mluví,“ ujišťovala jsem Edwarda.

„Myslel jsem, že vás dokážeš uchránit, když máš tu mlhu a tmu, jenže to jsem nepočítal s tím defektem,“ odfrkl si.

„Mlha?“ vyhrkla Bella.

„Defekt?“ vrčel Edward.

„No, Skye je očividně jiná, než ostatní upíři. Tím, že objevila svědomí, oslabila svůj talent. Umí vyvolat mlhu, nebo tmu. Mlha je, když ukryje sebe a někoho dalšího. Je prostě neviditelná. Tma je nebezpečnější. To oslepí nepřítele. Doslova. A nejen oslepí, ale pak ani nic neslyší. Je to dokonalý dar, jenže Skye ho umí využít jen, když jde o krk jí.“

Trhla jsem sebou.

„Co si to dovoluješ?“ sykla Bella.

„To nic, má pravdu,“ špitla jsem.

„To nemá. Je to, jako kdyby řekl, že jsi sobecká, to není možné,“ vztekala se Bella.

„Jsem sobec, Bello.“

„Blbost,“ odfrkl si Edward.

Obě jsme se na něj nechápavě otočily.

„Vážně řekl – blbost?“ ujišťovala se Bella.

„Taky jsi to slyšela?“ vyhrkla jsem.

„Jo, řekl to,“ přidal se Ethan.

„Blbost,“ sykly jsme s Bellou unisono.

Edward jen zalapal pusou, jako kapr a já bych přísahala, že kdyby mohl, zrudne, jak se styděl.

Nikdy jsem z jeho úst nic takového neslyšela.

Od Edwarda ne.

Rozesmálo nás to.

Ve dveřích se opět objevila Giovanna.

„Hele, mám ho. Je v hradě. Dokonce i vím, kde. Dejte mi minutku,“ křikla.

„Ta holka je blázen,“ konstatovala Bella s úsměvem.

„Dobré ránko,“ zívl ve dveřích Jacob.

„No, kde jsi?“ vytýkala mu Bella.

„Hledal jsem, nenašel jsem, usnul jsem, vzbudil jsem se a jsem tu. Jo a mám hlad. Kde je Kasandra?“ rozhlížel se kolem sebe.

„Nejspíš dole v síni,“ navedl ho Edward.

„OK, to počká. O co tu jde? Zasvětí mě někdo?“ těkal pohledem mezi námi.

Pohled mu zůstal viset na Belle.

„No ani omylem, sama v tom mám guláš,“ bránila se. Jacob přikročil k druhé variantě.

„Na mě taky nekoukej, já neumět anglická,“ gestikuloval Ethan. Jacob se hlasitě rozesmál.

„Ty mě fakt jednou přivedeš do hrobu,“ řehtal se.

„Stačí říct,“ mrkl na něj Ethan.

„To je dobrý, teď se mi nechce. Hele, kde je M.J.? Dnes jsem ho ještě neviděl?“ změnil téma Jacob.

„Někde lítá, i Giovanna ho nahání. Potřebuju ho tu. Je jak z vosího hnízda.“

„Kde je ta Kasandra? Jdu ji najít, jinak sežeru babičku, dědečka, kočku i myšku…“ brblal Jacob.

„Zapomněl si na pejska,“ rýpla jsem si.

„Nejsem kanibal,“ křikl přes rameno a zmizel.

Neuvěřitelně jsem se rozesmála, když se minutu po jeho odchodu objevila Kasandra s velkým šanonem v rukou a sedala si za svůj stůl.

Nechápavě se po mě ohlédla.

„Omlouvám se,“ špitla jsem a vážně se styděla.

„Našel tě Jacob?“ ptal se Edward.

„Jake? Ne, nenašel. Byla jsem ve sklepení. Co chce?“ panikařila.

„Jídlo,“ zasmála se Bella.

Kasandra vytřeštila vyděšeně oči a vyběhla z místnosti.

„Ježíši, tak důležitou věc a já na to zapomenu…“ Neslo se ozvěnou po chodbě její volání, mísící se s dupotem bot.

Vstala jsem z křesla a postavila se k oknu do dvora.

Pod námi bylo malé tržiště, kde prodavači nabízeli své zboží. Vzpomněla jsem si na ta léta, kdy tohle nebyla historie, ale pravá realita.

Místo kalhot, nosily ženy dlouhé sukně a korzety. Místo slamáků mívaly jemné a decentní kloboučky. V ruce paraplíčko, zavěšené do mladého muže.

„Mám ho,“ zašvitořila ode dveří Giovanna. Ignorovala jsem ji a dál snila o minulosti.

Kde byly ty časy? Vzdychla jsem a ztuhla.

Hlava se mi roztočila, jako na houpačce.

Zadržela jsem dech a ruka mi vystřelila k ústům.

„Ty jsi M.J?“ vyzvídala Bella.

Upírala jsem pohled stále z okna. Neměla jsem odvahu se otočit.

Se zatajeným dechem jsem vyčkávala, dokud neuslyším jeho hlas. To nemohla být pravda. Šálí mě čich? Co když mě zklame i zrak? Sluch? Hmat?

„Tak nějak,“ promluvil a mně se roztřásla kolena.

S rukou stále u rtů jsem se otočila. Musela jsem se přesvědčit.

Přede mnou stál upír.

Měl velké topazové oči orámované dlouhými závoji černých řas. Nad nimi se klenulo obočí a ostře řezané rysy vše umocňovaly.

Upíral na mě svůj pohled.

Černé neposedné lokny mu líně spadaly na statná ramena.

Musela jsem se opřít, abych sebou nepraštila.

Díval se na mě se stejným šokem.

Tohle byl sen! Pokud ano, nechtěla jsem se probudit. To nebylo možné.

Viděla jsem to.

Viděla!

Mé shrnutí

Nomádka - 50. kapitola

Nomádka - 52. kapitola

Autor: MisaBells (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nomádka - 51. kapitola: