Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noční život: 8. kapitola - Nejsem tvůj princ

17.08.2010 (10:15) • Winna • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6392×

Edward mi vtiskl na rty letmý polibek, pobaveně na mě mrkl a vzápětí zmizel zase ve tmě. A já tam jen tak tupě stála jako solný sloup, neschopna jediného slova či pohybu.
Jsem prostě nemožná. Vždyť jedinou správnou věcí by teď bylo utíkat co nejrychleji k Frankiemu a všechno mu vyklopit.

Protože z tohohle koukal pořádný malér...

Ještě chvíli jsem stála na místě a nervózně si kousala nehty. Co bych sakra měla udělat? Vyhodit Vernovy boty před dveře, jakoby je tady opravdu jen zapomněl? Schovat je? Ukázat je Frankiemu a obvinit Edwarda, že Vernovi něco udělal, i když nevím co a rozhodně by se nestačil (za ty tři-čtyři minuty mé nepřítomnosti) zbavit té třítunové mrtvoly? Hloupost! Přesto jsem se neubránila nutkání a zběsile otevřela skříň. Nerada bych, aby na mě zítra vypadla sinalá mrtvola pupkáče. Samozřejmě jsem věděla, že je mé počínaní vskutku nelogické…

Jak by se asi taková hora sádla vlezla do mý skrovný skříně?

Ne, špatně! Chci říct, proč by strkal Vernovu mrtvolu zrovna do mý skříně?

K sakru, zase špatně!  Proč k čertu o Vernovi uvažuji jako o mrtvole?

Vztekle jsem svou skříň zase zavřela. Překvapivě byla prázdná. Bylo načase se vzpamatovat. A hodit na sebe něco důstojnějšího než byl květinový přehoz, i když strojit se do šatů bylo zbytečné, pokud si to mám za pár minut opravdu rozdávat s Cullenem.

Nakonec jsem skočila do koupelny pro můj křiklavě rudý župan, Vernovy boty jsem prozatím zakopla pod postel a pootevřenými dveřmi sledovala, jestli Edward Frankieho skutečně ukecal.

Pomalu jsem začala u dveří usínat, když mě probudil něčí hlas:

„Koho tam vyhlížíš, holka?“ Otevřela jsem oči a spatřila Helgu. Zrovínka strčila jednoho zákazníka za dveře své ložnice se slovy, ať má chvilenku strpení a rozverně přihopkala ke mně. Vážně to se zákazníky uměla.

Fajn, bylo na čase říct tu lehce upravenou story, jak se Edward s Vernem přeli o mou maličkost, Vern nakonec vyhrál, ale dřív než si mohl vychutnat tu pomyslnou třešničku na dortu, tak mu někdo volal a on musel naléhavě odejít, čehož teda využil Edward a jal se na to upozornit Frankieho. Helga mou verzi spolkla i s navijákem.

„Je o tebe zájem, toho si važ. Frankie má pro V.I.P. holky extra prémie. A co se týče toho tvýho mladýho, před chvíli si dole s Frankiem plácnul, tak už se mazej připravit. Ale nemáš tušení, jak ti ho závidím. Jednou za čas se tady objeví takovej slaďoušek a vyfásneš ho zrovínka ty. Teda, neber to špatně, jen bych taky v mý posteli raději uvítala nějakého sympaťáka, než tu opileckou chátru, která mě obvykle píchá. Já už si jí na rozdíl od tebe užila dost. Ale vážně, nic ve zlém.“

Nevěřila jsem svým uším. Proč by Helga vůbec chtěla dobrovolně šu*at s někým z tohoto podniku? To jsem prostě nemohla pobrat a svůj názor dala patřičně najevo:

„Jak jen můžeš toužit po sexu s takovým neurvalým, arogantním, tupým, protivným ignorant-“

„Mluvíte o mně, dámy?“

Tak! A byla jsem mrtvá. Chtěla jsem být mrtvá. Nebo se alespoň propadnout do země. Ten melodický hlas nešlo zaměnit a vyděšený letmý pohled mě v mé identifikaci utvrdil. Edward Cullen! Áááá, to musel být zlý sen. Proč zrovna já mám takovou smůlu? Tohle mi dá určitě za dveřmi pěkně vyžrat.

Ač se mi to zdálo k nevíře, Edward si mých duševních pochodů, které se mi víc než jasně odrážely ve tváři, naštěstí nevšímal. Stál tam jen tak s rukama za zády a soustavně mi věnoval jeden ze svých extra hloubavých pohledů.

Okamžitě se mi začala hrnout krev do obličeje a za pár vteřin jsem byla stejně rudá jako můj župan. To Helga zabrblala jenom něco nesrozumitelného a rychlostí blesku zapadla do své ložnice. Fajn, díky za podporu, pomyslela jsem si. Zmizela za dveřmi tak rychle, že bylo naprosto jasné, o kom jsme mluvily a sebelepší výmluva by tak působila neuvěřitelně trapně. Perfektní. Jedním slovem prostě perfektní. Není nad dobré přátele, kteří tě podrží v prekérní situaci, jako je tato.

A proto jsem tam jen tak stála a s křečovitým úsměvem hleděla mému hostu do tváře.

To Edward mě počastoval trpělivým pohledem, načež ho po chvíli vystřídal shovívavým. Můj zůstal neměnný, strnulý a křečovitý – prostě originalita sama.

Ještě nějakou dobu jsme se na sebe trapně culili, načež to Edward vzdal a jeho pohled se změnil na tradiční přezíravý. Nepřekvapilo by mě to, kdyby si vzápětí nezačal rozepínat kalhoty.

„Co to děláš?“ vyjekla jsem.

„No, jestli to chceš dělat na chodbě, nemám s tím problém. I když osobně bych uvítal trochu intimnější prostředí.“

„C-c-co tím myslíš?“

Edward jenom protočil očima a už zlostněji spustil: „Čekáš snad, že tě před tím pozvu na večeři a dám ti kytku, nebo co? Chápej, za každou minutu s tebou zaplatím pořádnej balík. Ne, že by mi výrazně narušilo rozpočet, ale nerad prostě vyhazuju peníze oknem. A jestli ti na tom záleží, tak culit se na sebe můžeme i při tom.“

Já nána pitomá. Proč mi to zapaluje tak pomalu? Jasně, že si za mnou nepřišel asi povídat. A já se přitom na něj půl hodiny tlemím, jako by to bylo první rande. Rudá jako rak jsem zapadla zpátky do pokoje. Čekala jsem, že Edward půjde za mnou, ale když jsem vykoukla zpoza dveří zpět na chodbu, nebyl tam.

Místo toho jsem ucítila letmý polibek na šíji.

To nebylo možné, už byl dávno se mnou v pokoji! Dneska jsem vážně nějaká zpomalená.

Edward prudce zabouchl dveře, otočil si mě k sobě a začal mě divoce líbat. Nebyl už tak hrubý jako prvně a ač jsem v jeho polibcích cítila až přílišnou naléhavost, několikrát jsem se přistihla, že mu je oplácím.

Bylo prostě těžké je neopětovat a zůstat poddajná jako nějaká hadrová panenka. Byl zkrátka neuvěřitelně přitažlivý a vzrušoval mě každým svým chladným dotekem. Možná to byla jen přehnaná reakce na to, že jsem musela strávit nějakou dobu v objetí toho nechutného pupkáče. Přinejmenším jsem si to namlouvala. Ale nemohla jsem popřít, že na rozdíl od hnusného a upoceného Verna, byl Edward Cullen jednoznačně snem každé ženy. A zjevně si toho byl moc dobře vědom…

Edward

Byla tak sladká s tím ruměncem ve tváři. Líbila se mi její osobitá charakteristika, kterou mě počastovala před svou kamarádkou. Povedlo se jí to skoro na jedničku, jenom to „tupý“ bych si vyprosil. Nestudoval jsem na Harvardu a dalších prestižních univerzitách pro nic za nic.

Chtěl jsem si s ní dnes pořádně pohrát a ukázat jí, kdo je tady pánem, protože ten pepřák mě stále ještě dost nadzvedával ze židle. Nestávalo se moc často, aby mi nějaká holka dala tak nevybíravým způsobem najevo, že o mě nestojí. Vlastně se to nestalo ještě nikdy.

Chtěl jsem být tvrdý a drsný, žádná předehra a už vůbec žádné laskání, nicméně ona v tom krátkém rudém župánku působila neskutečně svůdně a já jí to svými polibky dával patřičně najevo.

Pomalu jsem jí ho stahoval z ramen, dokud zcela nesklouzl dolů. Trochu se ošila, ale jinak se dál poddávala mým polibkům.

Zběsile jsem ze sebe svlékl košili a rukama začal klouzat po tom lidském, a přesto naprosto dokonalém těle. Neskutečně mě vzrušovala. Laskal jsem její pevná ňadra, tiskl zadeček, líbal každičký kousek toho křehkého těla a mezitím jsem zápolil s kalhotami, protože mi začínaly být až nepříjemně těsné.

Po chvíli jsem však ztratil trpělivost. Koneckonců nechtělo se mi ztrácet čas cestou do postele, natož svlékáním, a proto jsem nakonec kalhoty jednoduše strhnul a vášnivě přitiskl mé chladné tělo k jejímu rozpálenému.

Ale ona strnula, vytrhla se mi z objetí a veškeré kouzlo toho okamžiku bylo pryč.

„Co máš zase za problém?“ spustil jsem nahněvaně a snažil se odstranit tu mezeru, kterou mezi námi vytvořila tím hloupým úskokem ke koupelně. Bella se jen rozpačitě usmála a dál přede mnou ustupovala.

„Víš, napadlo mě, co kdybych se před tím osvěžila, umyla, navoněla, připravila se a-“

Jen jsem záporně zakýval hlavou a jedním pohybem ji chytil do náruče: „Nepřeháněj to zase tolik s tou hygienou, zlato.“

Na její momentální rozmary jsem neměl ani trpělivost, ani sebeovládání. To jediné, na co jsem teď myslel, bylo, jak se co nejrychleji dostat mezi její nohy, nikoliv jestli jí vlasy voní po jahodách nebo po vanilce. Navíc z koupelny vycházela krátce po tom, co jsem zneškodnil Verna, takže jestli to měla být jen hloupá výmluva, jak sex oddálit, má zkrátka smůlu.

Ale pak mě něco napadlo. Začal jsem jí svůdně šeptat do ucha můj plán, zatímco ona začala nekontrolovatelně rudnout…

„Leda by ses chtěla osvěžit se mnou…

Víš, koupelna dává průchod kreativitě...

Jen si to představ, nejdřív horká sprcha…

Pak bych si tě opřel pěkně o stěnu a udělal ti to přímo ve sprchovým koutě…

Několikrát.

Potom bych tě ohnul přes okraj vany a vstoupil do tebe zezadu, co na to říkáš?

A ještě mě napadá, jak dobrá jsi v orálním sexu? Už se nemůžu dočkat, až se tvé rtíky-“

Bella už byla rudá jako rak a já si byl jistý, že si koupelnu velmi rychle rozmyslela. Až mi to přišlo líto, zrovna jsem se tam začal těšit.

No, každopádně, jestli si myslí, že na posteli to bude mít jednoduší, šíleně se plete. Všechno se dalo stejně dobře provozovat tady, jako tam. A když nad tím tak přemýšlím, opravdu bych uvítal polaskání jejími rty tam dole.

Umínil jsem si, že po pár číslech ji o to skutečně požádám, ovšem teď už jsem toužil jen po jediném.

S trochou upíří rychlosti a šarmu jsem Bellu dostrkal tam, kde jsem ji chtěl už několik dní tak toužebně mít. Trochu se bránila, ale mé polibky jí brzy přesvědčily o tom, že sex mezi náma dvěma je momentálně ta jediná správná věc.

Vypadalo to, že se konečně za celý večer pořádně uvolnila, čehož jsem okamžitě využil a zasunul jí ho dovnitř. Prohnula se a trochu bolestně zavzdychala. Ale bolest brzy vystřídala žádostivost a vášeň. Líbilo se jí to. A mě též. Její tělo bylo opojné. Působila mi neuvěřitelnou rozkoš… Stále a stále dokola… Ve všech možných i nemožných polohách…

Mohl bych se s ní milovat donekonečna, ale její vzdechy a nehty, kterými se mi zarývala do zad, už mi dávaly jasně najevo, že má dost. Musela mít v sobě zásobu endorfinu (a nejen toho) na rok dopředu.Spokojeně jsem se natáhl vedle ní, zatímco ona se přetočila na břicho a divoce oddechovala. Nejspíš jsem jí právě několikrát názorně ukázal, jak může být sex příjemný.

Laskal jsem a hladil její tělo téměř do úsvitu. Možná si myslela, že to dělám z čisté pozornosti, ale upřímně mě to až sobecky bavilo. Vzrušovalo mě hrát si s jejím tělem a vědět, že mi patří se vším všudy.

A vzrušovalo mě to natolik, že jsme začali tam, kde jsme před chvílí skončili…

***

Spokojeně odpočívala, zatímco já jemně přejížděl prsty po její kůži.

Několikrát se na mě usmála. To bylo nezvyklé, nicméně celkem potěšující. Oči jí svítily a věděl jsem, že kdyby měla po ruce pepřák, tentokrát by ho nepoužila. Byla dočista krotká. Ach, sladké vítězství.

Zdálo se však, že má něco na jazyku. Ještě chvíli mi jen tak hleděla do očí, načež stydlivě sklopila oči a tiše se zeptala:

„Jak… Jak se ti to líbilo?“

Přejel jsem polštářky prstů lehce přes její ňadra, ale neubránil jsem se a znovu je začal naplno laskat.

„Bylo to nádherné a velmi… Uvolňující,“ trousil jsem mezi polibky.

„I mně se to líbilo. Ohromně. Nebyla to jenom práce. Bylo to něco víc.“

Ach jen to ne. Ještě tady začni se slovy osud, láska a svatební zvony a totálně zabiješ tuhle báječnou noc. Jenom pomyšlení na tu katastrofu mi stačilo k tomu, aby se mi z hrdla vydralo slabé vrčení. Raději jsem se proto zvedl z postele a zahleděl se z okna, aniž bych nějak výrazně registroval její neustálé tlachání. Ještě chvíli se zaobírala sexem mezi námi dvěma, ale pak se její tón hlasu změnil z potěšeného na prosebný a já se přinutil znovu poslouchat.

Bella

„…Vezmi mě pryč, prosím. Pomoz mi utéct. Je mi jedno, jestli mě vyhodíš někde na dálnici nebo uprostřed lesa, ale hlavně když to bude co nejdál od Frankieho a tohoto pajzlu. Je to jen pár společných minut v autě a už mě nikdy neuvidíš. Prosím. Nikdy bych nikomu neřekla, kdo mi z týhle díry pomohl. Neměl bys z toho žádný problém.“

Hm, nezdálo se, že by mi Edward nějak výrazně věnoval pozornost, ale musela jsem to prostě zkusit. Po dnešní noci, plné oplzlých opilců tam dole u baru, po té nekonečné době strávené ve společnosti Verna a jeho nechutného omakávání, dokud mě z toho všeho „nevysvobodil“ on, jsem toho měla dost. Chtěla jsem pryč. Jedno kam, ale prostě pryč.

A jedinou možností, jak toho dosáhnout, bylo snažit se být milá a povolná a doufat, že pak bude Edward v dobrém rozmaru.

To ovšem neznamená, že by se mi to dnes s ním nelíbilo. Je zvláštní, nakolik se to lišilo od mé první zkušenosti. Byl jedním slovem prostě úžasný a dost výrazně změnil můj pohled na sexuální akt. Nevím sice, jestli bych ten divoký a živočišný sex dokázala snášet každou noc,nicméně nikdy by mě neomrzelo hladit to dokonalé a vypracované tělo.

Kdybych nemusela spát a poddávat se dalším lidským slabostem, nechtěla bych nikdy přestat, stejně jako nechtěl přestat on.

Byl tak neúnavný…

Ale stále stejný ignorant:

„Hele, zlato. Za prvý by si toho Frankie pravděpodobně brzy všiml, takže by tě asi hledal. A nejspíš i našel. A za druhý, promiň, ale proč bych to vlastně dělal?“

Nebyla jsem schopna slova. Sice jsem si nenalhávala, že by se Edwardův vztah ke mně nějak výrazně po dnešní noci změnil, ale doufala jsem alespoň v malý střípek náklonnosti. Vždyť jsme si tak výborně rozuměli v posteli, tak proč ne sakra v normální konverzaci? Jasně, tenhle útěk byla jen spontánní myšlenka, nevím, kam bych šla, ale stačilo by mi, že jsem dost daleko od Seattlu. A tam se sama bez pomoci nedostanu. Mohl by namítat, ať uteču během dne, ale to byl nesmysl. Když jsem spolu s ostatními dívkami chodila nakupovat, vyhazovač nebo Frankie šel vždy s námi a kasu taky držel on. Většinou si to dost užíval, protože na zákazníky v nákupním centru pak působil jako neskutečný pracháč, který tam naběhne se všemi svými přítelkyněmi a jen rozdává money na luxusní prádélka. Samozřejmě až u pokladny, abychom náhodou i s prachama nezdrhly za nejbližším rohem. Ale to jsem Edwardovi vykládat nehodlala. Místo toho jsem to zkusila ještě jednou:

„Edwarde, prosím. Stačí mi pár babek na autobus do druhého státu, najdu si práci a peníze ti pošlu zpátky. Nezůstanu ti nic dlužná. A za dnešní noc moc dobře vím, že u tebe ty prašule mám a mám na ně právo!“

Fajn, tak tohle jsem možná kapínek přehnala. Edward po mně jen mrsknul pohledem a s nebezpečně tichým hlasem spustil:

„ Tohle na mě nezkoušej. Já jsem zákazník, ale ty nejsi prodávající, nýbrž zboží. Řádně jsem si zaplatil, kolik Frankie řekl, a že to byla sakra páka. Nevím, co si nalháváš, ale jsi pro mě jen lepší děvka, s kterou jsem měl ucházející sex. Nic víc, nic míň. Netuším, co se ti to děje v hlavě, ale už by sis to tam měla sakra srovnat!“

Slzy se mi zase začaly drát do očí. V poslední době jsem vážně nějaká přecitlivělá. Ale tohle bylo taky dost kruté. Na druhou stranu, kde to žiju? Jak jsem si mohla namlouvat, že by tenhle arogantní blb se mnou alespoň chvíli soucítil?

„Fajn, tak mě raději zabij jako Verna, protože já už tady nevydržím.“

„Nebuď dramatická. Nic hrozného se ti nestalo. A Verna jsem nezabil! Jestli ti to udělá radost, tak žije. A víš, co zrovna dělá? Stojí nahý na špičce stoleté borovice uprostřed městského parku.

Neptej se mě jak, já se také divím, že se ten strom pod jeho vahou ještě nezlomil.“

Tohle bylo zbytečné. Totální ztráta času. Jenom si ze mě dělal blázny a pomoci mi stejně nehodlal. Jak by se Vern dostal přes půlku města na vrcholek nějakého jehličnanu a to během těch tří minut, co jsem byla v koupelně? Nesmysl. Vztekle jsem se posadila na okraj pelesti a mrštila po Edwardovi několik polštářů.

„Tak už táhni, ty mizernej parchante!“ vykřikla jsem plna zlosti a každé slovo zvlášť podtrhla dalším polštářem. Bezva, tohle jsem možná taky přehnala. Nechápala jsem, kde se to ve mně vzalo. Obvykle své pocity neventiluju takovým způsobem.

Edwardovi čišely z očí blesky. Během vteřiny stál u mě a držel mě za vlasy tak pevně, že jsem mu byla nucena hledět přímo do očí. A nebyl to moc pěknej pohled. Vlastně byl dost děsivý. I když černé oči jsou veskrze dost děsivé... Moment, černé? Nemívaly jeho oči zlatavou barvu?

Nebylo mi ovšem dovoleno tápat nad tím, jestli nosí kontaktní čočky, protože hrobovým hlasem spustil:

„Teď mě dobře poslouchej, kočičko. Řikám ti to totiž naposledy. Já k tobě nemám žádnou povinnost a už vůbec nemám zájem tě tahat pryč z tohoto pajzlu. Vlastně… Tady mi vyhovuješ mnohem víc.

Smiř se prostě s tím, že já nejsem tvůj princ z pohádky, který by přijel na bílém koni a vysvobodil tě ze zakletí. Tohle je je reálnej svět, tak už se sakra probuď, Šípková Růženko!“

Tak, další kapitolka za námi. Bella je pořád tak trošku nechápavá a Edward je prostě kvítko. Ale má pravdu. Byl s ní sotva druhou noc v životě, tak proč by se namáhal a pomáhal jí s útěkem?  Za kým by tam potom asi chodil, že? Nebo máte jiný názor? Tak sem s ním:)

Ale možná jí časem přece jen pomůže... Nebo spíš bude donucen... Kým? (to si ještě počkáte chvíli).

A copak by se asi stalo, kdyby Victoria odhalila Edwardovi avantýry? Až se totiž po dnešku vrátí domů s potrhaným oblečením, bude to dosti výmluvné. A na divoký lov to Edward fakt neukecá. Ptáte se proč?

Puma přece nenechává rtěnku na límečku košile...

9. kapitola

Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční život: 8. kapitola - Nejsem tvůj princ: