Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noční život: 7. - Nerozumím ti

07.08.2010 (14:00) • Winna • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6724×

V minulé kapitole:

„Jsi v pořádku, kotě?“

Co na tom, že jeho majitel byl nesnesitelný a protivný floutek.

Co na tom, že jestli jsem někomu nechtěla být vděčná za pomoc, byl to Edward Cullen.

Pro tuto chvíli jsem se opíjela jen tím dokonale melodickým hlasem, protože znamenal bezpečí.

Ale... Na jak dlouho?

------------------------------

Pupkáč se kolem sebe několik dlouhých vteřin zmateně rozhlížel, než mě spatřil přikrčenou za Edwardovými zády. A trvalo mu ještě nějakou chvíli, než si uvědomil, co se vlastně stalo. Jeho myšlenkový pochod se dal víc než dobře sledovat podle emocí, které se mu postupně vystřídaly ve tváři.

Z nechápavého údivu plynule přešel až ke skutečné zlosti, namáhavě odkopl jednu z barových židliček, natáhl si kalhoty a vydal se pomalu k nám. To nebylo dobré. Vlastně to zatím hrálo dost v náš neprospěch. Edward na sobě ovšem žádný strach nedal znát a pobaveně našeho hosta sledoval , což dotyčného vytočilo ještě víc a temně spustil:

„Hele, mladej, nevím, na co si to tady hraješ, ale hleď si laskavě svýho!“

Ten hlas nezněl zrovna přátelsky a každý vycítil hrozbu, která se ve slovech skrývala. Edward se však nepohnul ani o milimetr.

„Neslyšels mě, ty zmetku? Jdi si po svejch! Zmiz! Tenhle podnik je jen pro pořádný chlapy!“

„Vážně? Tak co tady ještě děláš?“ zeptal se pobaveně Edward, i když po skutečném humoru nebyla v jeho hlase ani stopa. „Pro dnešní noc je tahle holka stejně moje, tak se kliď, starouši. Stejně bys jí v posteli nestačil."

Pupkáč zbrunátněl a s typickou opileckou grácií se rozběhl směrem k nám.

„Žádnej mladej usmrkanec mě tu nebude urážet!“ zařval a rozpřáhl se k pravému háku. Edward však na ránu nečekal a elegantně se jí vyhnul.

„Jsem starší, než si myslíš!“ pronesl téměř neslyšně a vzápětí popadl soka pod krkem a tvrdě s ním uhodil o zeď. Několikrát. Jak se zdálo, nečinilo mu to žádné větší potíže a ostatní hosté u baru začali pomalu couvat. Pokud byli ještě před pár vteřinami odhodláni poskytnout „kamarádskou" výpomoc, nyní už se jim do roztržky nijak výrazně zasahovat nechtělo. Edward Cullen byl zřejmě mnohem silnější protivník, než se na první pohled zdálo. Nicméně on sám už si nevšímal ani okolních hostů a ani pupkáče, který se nemotorně snažil zvednout z podlahy.

Místo toho se vydal zpátky ke mně a zkoumavým pohledem hodnotil moji značně poškozenou garderóbu.

Edward

Lidé jsou tak slabí. Nic nevydrží. Stejně jako tenhle alkoholem nalitý parchant. Zdálo se, že pár tvrdých setkání se zdí ho úspěšně donutilo změnit názor ohledně dnešní dámské společnosti. Snad si konečně nechal zajít chuť.

Sjel sem ji od hlavy až k patě. Černé šaty jí vzadu stále ještě nikdo nezapnul, a proto jsem měl (i přes její komickou snahu se nějakým způsobem zahalit) víc než štědrý výhled na její ňadra a také  kus zadečku. Zdála se otřesená a vystrašená, ale mé sadistické já to nebralo v potaz. Chtěl jsem ji. A moc. Víc než kdokoliv v tomto podniku. Chtěl jsem ji jen pro sebe.

Hm, možná budu mít i příležitost, pomyslel jsem si, když se kolem mě prohnal Frankie.

„Co se to tady ksakru děje?" zeptal se zuřivě do davu, nicméně první, kdo se ujal slova, byl ten pupkáč.

„Chci si jít sakra zaš**stat s tamtou ku*vou, Frankie. Hned!"

„Kvůli tomu se přece nemusíš tropit takovej hluk, Verne. Jestli ji chceš, máš ji mít. Je tvoje, taxu znáš."

No, skvělé. Ti dva se očividně znají. Divím se, že mě to vůbec překvapuje. Vrána k vráně sedá. Ale pokud si ten pupkáč myslí, že to bude mít tak snadný, tak to je na velkým omylu. Jestli si totiž dneska někdo s Bellou užije, tak to budu já.

Oba dva muži se bez nějakých větších průtahů vydali k Belle.

Nejspíš by se k ní i brzo dostali... Jen kdyby jim něco nestálo v cestě.

Já. Abych taky někdy nebyl dramatický, že ano?

A tak tu prostě budu stát a raději se o slečnu hádat. Čistě pro zábavu. Nesmrtelnost je sice báječná věc, ale časem se člověk začne nudit a hledat si nějaké příjemné rozptýlení. Slečna za mnou byla tím pravým  Samozřejmě se mi o ni nechce zrovna dvakrát dělit a máchat si ho někde, kde už jezdil někdo jiný. Z jejího chování i z myšlenek okolních slečen jsem zjistil, že jsem byl její první. A u tohoto čísla bych prozatím i rád zůstal.

Možná bude chvíli trvat, než to všichni pochopí. Ale to nevadí. Já mám času dost.

A hele, vypadá to, že to podnikatelské prase potřebuje mnohem důraznější vysvětlení, než bylo otřískání o cihlovou zeď. Jestli si myslí, že schováním se za Frankieho dosáhne svého, je na omylu. Mezi její nohy ho stejně nepustím. I když to ještě ani jeden z nich neví...

„Máš nějaký problém?" zeptal se podrážděně Frankie.

„Jasně, že mám. Protože pro tenhle večer už je Bella zadaná. Odkývala mi to už za barem při otvíračce."

Fajn, tak lžu. A co jako? Je to můj poslední pokus urovnat všechno bez ztráty jediné kapky krve. Navíc Bella mlčí jak zařezaná. A mlčení je co? Souhlas. Zřejmě jí došlo, že pokud si na ni lehne ten pupkáč, mohla by si stejně tak dobře lehnout pod parní válec.

„To máš smůlu, chlapče. Tady Vernon si řek první mně. A to je na žebříčku místního postavení vo trochu vejš."

„Já myslel, že tady si dívky dělají vlastní seznam hostů, co se týče pozvánek do postele."

Frankie se zamračil. Tohle byla pravda. Aby také ne, vyčetl jsem to v jeho myšlenkách.

„To je sice pravda, ale ona je nová a její seznam skoro prázdný. Takže jí ho pomůžu trochu zaplnit."

Hm, zřejmě to nebude tak lehké, jak jsem si představoval...

Bella

Tak tohle nebylo dobrý. Ten pupkáč se mě asi nehodlal hned tak vzdát. Ovšem ani Cullen se neměl dvakrát k odchodu. Kdybych nebyla realistka, myslela bych si, že brzo začne boj na život a na smrt o moji čest. I když... Na to už bylo kapánek pozdě.

Frankie už si Cullena víc nevšímal. Pro něj tahle věc byla uzavřená. Přitáhl mě k sobě a se zabrbláním, že mě tady přece nemusí každý okukovat, mi znovu vzadu dopnul šaty.

Pupkáč už nadrženě přepočítával peníze a co se mě týče, začínalo mi to být fuk. Cullen nebo tenhle blb... Jaký je v nich rozdíl? Oba si dnes příjdou na své.  Celý tenhle spor je zřejmě založen  jen na chlapské ješitnosti a soupeření o to, kdo si dnes večer užije první. Malicherné.

To jen pro mě to bude další odporný zážitek. Asi bych si měla začít zvykat. Vždyť do tohoto podniku žádný krásný princ na bílém koni nikdy nepřijede.

Prostě bezva vyhlídky na budoucnost...

Proud mých černých myšlenek byl přetržen, když mě Frankie postrčil k pupkáčovi, který už mě nějakou dobu k sobě lákal dost obskurními gesty. Tohle nebude moc dobrej večer. Jestli ho teda vůbec přežiju, o čemž jsem nebyla tak úplně přesvědčená při pohledu na tělesnou konstituci mého dnešního zákazníka. Obtočil mi svou masitou ruku spokojeně kolem pasu a škodolibě se zašklebil na Edwarda, což pro Cullena byla asi ta poslední kapka a s autoritativním hlasem mu vlastním prohlásil:

„Počkat! Zaplatím dvojnásobnou taxu, Frankie! Pokud bude Bella moje."

Frankie na nás mávl, abychom zastavili a vypadalo to, že nad nabídkou skutečně vážně uvažuje. To bylo nezvyklé. Franke nikdy neporušil své slovo. Kdo si řekl první, ten dívku měl. A šmitec. Tímhle by si nejspíš definitivně podkopal pověst. Zdálo se, že si to uvědomil stejně rychle jako já a (ač trochu mrzutě) nabídku zamítl:

„Sorry, mladej. Takhle to u nás nechodí."

„Fajn, tak trojnásobnou taxu. Za ušlý výdělek vod tamtoho parchanta!" nabídl Edward a kývl směrem k nám. Slušné. Ale nezdálo se, že by to bylo všechno, co chtěl nabídnout.

„A můžu tuhle částku platit pokaždé, když příjdu, a to bez ohledu na to, jestli s nějakou kočkou skončím ten večer v posteli."

Teď už byl Frankie skutečně na pochybách a vycítil to i pupkáč. Frankie po něm hodil omluvný pohled typu: Taková nabídka se přece neodmítá, jenže „můj" host byl přece jen řádně zazobanej podnikatel. Musel to tedy umět s lidma asi stejně dobře jako Edward. A očividně nebyl zvyklý prohrávat.

„Tak to prr, Frankie. Tohle jsme si nedomluvili. Já si vždycky myslel, že tohle je dobrej podnik, takže ty bys měl sakra držet slovo a on hubu. Nezapomínej, že jsem tě doporučil všem svým známým z „dobré společnosti". Jestli se ti poslední dobou daří líp, je to do pr*ele taky moje zásluha. A nezapomínej, že jako jsem zvedl prestiž tohohle pajzlu, tak ho stejně lehce můžu poslat ke dnu. Tak si teď sakra dobře rozmysli, komu dáš do postele tuhle děvku!"

Jeho hlas vzteky přeskakoval a viděla jsem, jak mu na spánku naběhla tlustá žíla. Bylo by fajn, kdyby ho klepla pepka. O jednoho chlapa v mé posteli méně.
Bohužel jsem věděla, že zázraky se dějí jen v pohádkách a pokud tohohle tlusťocha raní mrtvice, tak stoprocentně až po sexu, abych si to musela vyžrat až do úplnýho konce.

Znovu jsem se zaměřila na Frankieho. Mlčel podezřele dlouho. To se mu nepodobalo. Na druhou stranu, nikdy nemusel řešit takový dilema.

Ještě chvíli a začne mi ho být skutečně líto. Ten chudák stál nerozhodně mezi oběma muži a zvažoval svý možnosti už dobré tři minuty. S takovou tu co nevidět zapustím kořeny.

Jako by mé vnitřní netrpělivé monology vyslyšel a s lítostivým úsměvem se otočil k Edwardovi. Fraška. Ten lítostivej škleb si moh odpustit. Vždyť výsledek byl jasnej sotva Vern prohlásil to svoje „prr".

„Sorry, mladej, ale tohle jsi prohrál. Za prvý: Trojnásobná taxa je skvělá, ale nemám jistotu, že se tady po dnešní noci ještě někdy objevíš. To Vern chodí skoro každej den. No, a za druhý: Když dnes odejde Vern, zmizí z mýho podniku ještě minimálně dalších deset výbornejch zákazníků, a to by byla na vejdělcích docela citelná ztráta. Takže si buď najdi jinou kočičku a nebo si počkej, až si užije Vern."

Edward sjel Frankieho skutečně děsivým pohledem, ale nedalo se to srovnat s tím, jakým si měřil pupkáče. Hrůzou jsem se otřásla i já.

„Fajn, tak si teda počkám. Já mám času dost, na rozdíl od jistých lidí.Víte, smrt někdy přichází skutečně... Nečekaně."  procedil Edward hrozivě mezi zuby a vzápětí už mizel mezi barovými stolky.

„Kliď se, ty magore. Téhle holky už se dneska v noci stejně nedočkáš. Pustím ji z postele až ráno... A to kdo ví, jestli!" zařval pupkáč za Edwardem zlostně, aby nějak napravil, že se nechal zastrašit pohledem takového usmrkance. Ale nezdálo se, že by ho Edward slyšel. Vlastně jsme nikdo ani z určitostí nevěděli, kam se poděl.

„ K čertu s ním, teď se jde šou*tat. Hni se."

Vern mě okamžitě popadl za paži a zlostně táhl nahoru. Přesto jsem byla  upřímně překvapena. Ani jsem nedoufala, že bychom se s jeho opileckým klátivým pohybem dostali až do patra, natož do pokoje. Vítězstvím pro mě bylo i to, že jsem nemusela roztáhnout nohy už na schodech. Má záda by to nenesla nejlíp.

Do pokoje jsme zapadli s rychlostí blesku. A stejně rychle se šlo i na věc. Nohou jen netrpělivě zabouchl dveře, načež mě divoce povalil na postel. Nebránila jsem se a nechala ho, ať si dělá co chce. Ležela jsem naprosto pasivně. Možná až moc. Po čase ho oplzlé polibky na všemožných místech a zběsilé mačkání prsou  omrzelo... Nebo jsem si to alespoň myslela.

Ne, jako obvykle jsem byla těžce vedle!

Jediné, co se v tom jeho mozečku vyrojilo, byl nechutný nápad se celý svléknout a dál pokračovat v rozdělané práci. Ach to ne, alespoň pohledu na jeho rozteklé tělo jsem chtěla být ušetřena. Proč si nemohl jenom rozepnout poklopec, jako se o to snažil dole u baru?

To já se zcela svlékat neobtěžovala. Už to zařídil za mě. Vystačil si s tím, že mi shrnul šaty na „správných" místech, takže jsem předpokládala, že je spokojenej. Ale opět těžký omyl. Během několika minut si stačil všimnout, že dál ležím jak po ráně elektrickým proudem, což ho moc nepotěšilo. Zřejmě si myslel, že je v milostných hrátkách nepřekonatelný a já se budu netrpělivě svíjet nenaplněnou vášní, dokud mě zase nezalehne ta tuna chodícího sádla.

„Sakra, hejbni kostrou a svlíkej se. Nezaplatil jsem tady majlant za to, abych civěl na ty tvý hadry. A pak si užijeme. To budeš ještě koukat. Hned vod začátku jsem věděl, že ty potřebuješ pořádnýho chlapa, holubičko. Prej jsi tady doposud měla jenom toho mladýho. Co jsi s ním k čertu mohla dělat? Hrát šachy? Vždyť ten ani nemůže vědět, na co ho má a..."

Neposlouchala jsem, co kváká. Bez emocí jsem si sundala poslední kousek oblečení a znechuceně koutkem oka pozorovala, jak ten hnusák slintá. Přistupoval ke mně nyní jako k pokladu a očima jezdil neustále ze shora dolů a zpět.

„Nádherná. Jsi nádherná. A moje!"

Najednou mě znovu přepadla ta úzkost, které jsem se chtěla celý večer vyhýbat a  tentokrát jsem po ruce neměla pepřák jako prvně. Cítila jsem jeho vzrušení a znovu mě zachvátila stará známá panika. Bez váhání jsem se mu vysmekla a poplašeně odskočila ke dveřím koupelny.

Mému „drahému" hostu se v obličeji usadil nadmíru tupý výraz, ale vzápětí začal brunátnět. Měla jsem jen vteřiny na to, abych nějak uvedla věci do pořádku.

„Jen klid, jen klid. Máme pro sebe přece celou noc. Není kam spěchat. Chci se patřičně... Ehm... Připravit, vykoupat, navonět a prostě provést další ženský záležitosti. Nebudete litovat."

Pupkáč ještě chvíli váhal, ale nakonec na obličeji vykouzlil jeden rádoby oslňující úsměv. Upřímně, chtělo se mi zvracet a vydloubnout si oči z důlků. Taková to byla síla.

„A nechtěla bys s tou koupelí pomoct? Naložíme se do vany a - "

Svou větu oplzle dokončil zakmitáním jazyku a směšnými pohyby pánví. Nechutné. Jedním slovem prostě nechutné. Jenom z té představy se mi začalo dělat mdlo. Nehledě na to, že by do mé koupelny nejspíš co nevidět vtrhli záchranáři Greenpeace, abych urychleně vrátila tu velrybu zpět do moře. Ach, tenhle večer prostě neměl konce.

Sama sobě jsem se musela smát, jak má noční šichta obvykle dopadá. Já - zabarikádovaná v koupelně a vedle nahý nadržený chlap. Jediný rozdíl byl v tom, že na Cullena se alespoň dalo dívat. Tenhle Vern, či jak se jmenoval, mi vyvolával v krku dávivý reflex.

Zdálo se, jako by snad četl moje myšlenky, protože v okamžiku, kdy jsem na něj pomyslela, jsem slyšela jeho překvapený kraťoučký výkřik. No, pravděpodobně by ho můj popis moc nepotěšil. Ale tenhle výkřik měl nejspíš původ v něčem jiném než v mých nelichotivých myšlenkových pochodech. Nejspíš už si stačil jednou udělat dobře i beze mě a všude to teď bude pěkně zasviněný.

No, nicméně pokud už se jednou udělal sám, třeba alespoň brzo odpadne a další číslo nevydrží...

Byl čas vstát. Nač to odkládat. Alespoň to budu mít rychle za sebou.

Neobtěžovala jsem se ani skutečnou koupelí a místo toho jsem se jen osvěžila navlhčeným ručníkem a mokrým hřebenem si uhladila účes.

A pak... Jsem s těžkou depresí vkročila do pokoje...

A ten byl prázdný...

Vlastně skoro prázdný...

Chvíli jsem tam jen tak v negližé překvapeně stála a nezmohla se na slovo. Moje hlava to už dnes nestíhala pobrat.

Ten pupkáč byl pryč a místo toho se na mě z druhé strany pokoje culil ten nejvíc sexy chlap na světě.

Až za pár minut mi došlo, jak asi vypadám, když na něj nahá jen tak s otevřenou pusou civím a zběsile jsem se omotala do přehozu u postele.

„Kde... Kde je Vern?"

„Cože? To prase má i jméno? Tak to je pro mě překvapení," zaculil se na mě Edward a seskočil z parapetu. Jeho nepovedený pokus o vtip jsem s kamennou tváří přehlédla a znovu se zeptala:

„Kde-je-Vern?"

„Řekněmě, že má teď něco důležitějšího na práci. Musel prostě... Jít."

Nevěděla jsem, co si mám o tom myslet a něco mi říkalo, že to ani vědět nechci. Bloudila jsem očima po pokoji, dokud mi zrak nespočinul na dvou tmavých předmětech na zemi.

„Musel jít... Bez bot?"

Edward jen netrpělivě protočil očima.

„Proboha, nemůžeš mi prostě říct díky? Nestarej se, kde ten parchant je, protože už ho asi stejně nikdy neuvidíš. Buď vděčná, že si dnes nebudeš připadat jako kdyby tě šoustal parní válec."

Najednou mě popadlo děsivé podezřejní a já si spojila dvě a dvě dohromady. Jeho divný řeči tam dole a ten pohled, co po něm hodil, ta nenávist v jeho hlase a očích...

„Tys ho zabil!" vykřikla jsem a s hrůzou v očích se vyklonila z okna.

Ale ten pupkáč dole neležel. Na druhou stranu, i kdyby ano, stejně bych ho neviděla. Musel by tam být kráter jak po pádu asteroidu.

„Jsi trochu melodramatická na můj vkus. Nezabil jsem ho. A i kdyby, co na tom záleží? Měla bys mi být vděčná. Měla bys skákat radostí. Myslel jsem, že budeš ráda, pokud ten chlívák zmizí z tvý postele.

Ale očividně nejsi.

Proč ne?

Nechápu to.

Buď máš prostě mizernej vkus a nebo jsi uplně mimo, protože jinak nevidím důvod, proč by ses vůbec zajímala o osud toho parchanta. Nerozumím ti. A možná ti ani rozumět nechci. Dokonce je mi jedno jestli mi věříš nebo ne. Ale prostě se smiř s tím, že před ním už roztahovat nohy nikdy nebudeš.

„A víš, co těď udělám? Vyskočím z okna, půjdu za Frankiem a řeknu, že už máš privát i postel volnou.

Pak přijdu znovu. Už dveřmi... Jako tvůj další host. A trochu téhle noci vylepšíme reputaci. Co říkáš? "

Edward mi vtiskl na rty letmý polibek,  pobaveně na mě mrkl a vzápětí zmizel zase ve tmě.

A já tam jen tak tupě stála jako solný sloup neschopna jediného slova či pohybu.

Jsem prostě nemožná. Vždyť jedinou správnou věcí by teď bylo utíkat co nejrychleji k Frankiemu a všechno mu vyklopit.

Protože z tohohle koukal pořádný malér...

Trvalo to, já vím a omlouvám se. Ale co říkáte na tento díl. Je trochu jiný. Odvážnější.

Řikala jsem, že se budou dít věci. :D Jsem zvědavá na vaše dojmy.

Edward se začíná dost vybarvovat, že?

Copak asi provedl s naším drahým Vernem alias pupkáčem?

A copak se bude dít, až zase přijde do pokoje?

Za komentíky budu vděčná :D, zanechte váš názor, kritiku, cokoliv.

8. kapitola

Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční život: 7. - Nerozumím ti: