Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Noční život: 10. kapitola - Špatné načasování

04.09.2010 (18:15) • Winna • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6087×

Shrnutí z minulé kapitoly:

Bella se konečně rozhodla se svou situací něco udělat. Edward ji odmítl pomoci, a proto jí nezbývalo nic jiného, než se pokusit o útěk z nočního podniku sama. Ale nebude to lehké. Jednou z možností, jak si zvýšit šance na útěk by bylo stát VIP dívkou, jenž má dovoleno se s klientem pohybovat po celém Seattlu, a tedy možnost snadněji zmizet. Bohužel však otitulování VIP něco stojí – vede přes postel a je přímo úměrné počtu mužů, které dokáže Bella pobláznit do té míry, aby se trumfovali v sumách, jež  jsou ochotni zaplatit za pouhou hodinu s dotyčnou dívkou…  Zapře se Bella? A kam až bude ochotna zajít, aby získala vytouženou svobodu?

To Viktorii smrtelně naštval otisk rtěnky na Edwardově košili. Pach oné dívky ovšem ulpěl na oblečení příliš slabě na to, aby ji dokázala najít a identifikovat sama, a tak se tajně vydává za Edwardem, aby ji nevědomky dovedl až k oné drzé slečně, která si tak neomaleně dovolila políbit Edwarda Cullena!

Bella

Dnes jsem musela být krásná, sexy a žádoucí. Byla to moje nová role, můj úkol, moje předsevzetí.  Vášeň a touha mi musí doslova sálat z očí, jako to bývá v levných románech. Už žádná ustrašená Bella toužící po neviditelnosti. Právě naopak. Musím vyniknout mezi všemi a jen doufat, že Cullen neztratí zájem a bude o mne nadále usilovat…

Spát s dalšími zákazníky se mi totiž opravdu nechtělo, ač to tak na první pohled muselo vypadat.

Nasoukala jsem se do bílého krajkového prádla s podvazky, do něžných, nicméně víc než odvážných šatiček a do třpytivých letních sandálků. Vlasy jsem nechala opět rozpuštěné, nicméně upravené do jemných přirozených lokýnek, abych s nimi mohla podle potřeby laškovně pohazovat.

Pomoci tužky a šikovné řasenky jsem si vykouzlila ohromné řasy pro nevinná, ovšem hluboká kukadla a rty přejela růžovoučkým leskem. Ano, přiznávám, vsadila jsem na jemně lolitkovský vzhled. Z nějakého důvodu to vzrušuje více mužů než ženy doopravdy tuší a já věděla, že dnes mezi všemi těmi vyzívavými polonahými slečnami budu vzbuzovat tolik potřebnou pozornost. Byl čas sehrát jednu z mistrovských rolí, předstírat zájem, házet úsměvy na všechny strany a doufat, že si nikdo nebude všímat těch vybledlých modřin.

Ze schodů jsem scházela pomalu a svůdně. Dala jsem si záležet, abych patřičně kroutila boky celou cestou k baru a jedním z hlubokých předklonů, když mi „náhodou“ cosi upadlo, jsem poskytla štědrý výhled do mého výstřihu, načež jsem pokračovala jakoby nic. Slyšela jsem šum vzrušených hlasů a věděla, že dnes jsem zvolila tu správnou taktiku.

Frankie jen spokojeně kýval hlavou a něco šeptal vyhazovači, zatímco Helga, která dneska obsluhovala za barem, nešetřila chválou, sotva jsem si přisedla.

„No holka, jen zírám. Copak se to s tebou stalo? Kam zmizel ten ufňukaný uzlíček nervů se rtěnkou na zubech a mizerným vkusem?“

Chtěla jsem se okamžitě ohradit, že já nikdy rtěnku na zubech neměla, ale pak můj zrak zaregistroval dnes toliko očekávaného člověka a já zapomněla na všechno.

Edward

Konečně. Zase jsem byl doma. Ve společnosti dvou základních skupin lidí – bez charakteru a bez důstojnosti. První skupina byla ta, co měla peníze i moc a užívala si dle libosti s osobami z druhé skupiny, kterou ve většině tvořilo něžné pohlaví. Nikdy jsem nechápal, co přesně tady ty holky drží, ale bylo mi to jedno. Já si udělal dobře a jejich pocity mi byly veskrze lhostejné. Musely být. Je tak únavné, když neustále slyšíte něčí vtíravé myšlenky, pochyby, zlost, zoufalství. Nenaučíte-li se to ignorovat, brzy zešílíte. Proto mi bylo tak dobře s Bellou. Buď je tak otupělá, že skutečně nikdy na nic nemyslí nebo je jednoduše vůči mé schopnosti imunní. Jak úchvatné.

Ticho je tak úchvatné. Ne, to Bella je úchvatná! S ní si můžu užívat nevázaného sexu bez neustálých myšlenkových monologů, které obvykle sami se sebou vedou mé ostatní postelové partnerky: Ach, jaký hřebeček, je tak neuvěřitelně krásný. Božsky líbá. A to vypracované tělo je k sežrání. Jak jen může být někdo tak sexy? Líbím se mu? Musím se mu líbit, když to se mnou dělá! Nebo nemusím? Je bohatý? Už budu! Jestlipak ještě za mnou přijde? Má přítelkyni? Proč právě neklátí svoji přítelkyni, ale mě? Všiml si mé celulitidy? Zdám se mu hezká? Nebo dokonce hezčí než jeho přítelkyně? Kterou polohu má asi nejraději? Vážně už budu! Hm, kde se tohle naučil? Tak vášnivý…

Příšerné, trapné a rušivé myšlenky jsou mou noční můrou, mým prokletím, tíživou daní, kterou platím za chvíle rozkoše. Kéž bych mohl svůj skrytý talent nějakým způsobem vypnout, alespoň na pár minut. Není totiž nic zoufalejšího než zamilovaná děvka, která během toho primitivního aktu musí stále na něco myslet.

Zaparkoval jsem sice o tři bloky dál, ale u dveří „mého“ podniku jsem byl během vteřiny. Spatřil jsem ji o mnohem dříve než ona mne. Seděla laškovně na barové židličce a byla jedním slovem prostě nádherná. Dlouhé štíhlé nohy měla cudně u sebe, kraťoulinké saténové šatičky ji sotva zakrývaly pevný zadeček a daly vyniknout jejímu křehkému štíhlému tělu. Působila tak nevinně a zároveň neuvěřitelně svůdně. A co je hlavní, byla moje!

Neudržel jsem se a v dalším okamžiku jsem ji měl obkročmo vysazenou na klíně a pilně se věnoval jejím rtům.

Po pár vteřinách jsem se však musel odtrhnout. Ona na rozdíl ode mne potřebovala dýchat a barmanka navíc neustále dotírala, co si dám. Objednal jsem dva nejdražší drinky a jeden okamžitě podal Belle. Nepotřeboval jsem, aby se začala opět cukat, sotva se probere z tohoto polibku. Překvapivě ho do sebe bez váhání hrkla a po chvíli otálení vypila i ten můj, načež  mi věnovala jeden extra vášnivý polibek.

Z ostatních barových židliček se ozvalo uznalé mručení, potlesk a několik  zvrhlých návrhů, abych si ji nenechával pro sebe nebo si to s ní případně rozdal přímo tady na barovém stole. Upřímně jsem byl ve velkém pokušení to přesně tak provést. Nejraději bych si ji vzal tady a teď… A nejspíš to vážně udělám, pomyslel jsem si a začal Belle vyhrnovat šatky.

Když v tu mi na rameno dopadla obří pracka zdejšího vyhazovače.

„Zaplať nebo nech tuhle slečinku bejt, mladej!“

Ach, ano, pravda. Zapomněl jsem dát Frankiemu jeho obvyklou taxu. Tohle rozhodně bylo trapné. Vytrhl jsem netrpělivě z bločku šek, podepsal ho a podal Frankieumu.

„Omlouvám se. Doplňte si tam libovolnou částku.“ Frankie se spokojeně usmál a já si Bellu chystal odvést nahoru, když v tu začalo několik chlápků opodál silně protestovat.

„Hele, Frankie. Tohle teda není fér. Kdybychom věděli, že ji ten floutek nemá zaplacenou, požádali bychom tě o její společnost rozhodně dřív. Jak je možný, že on se s ní smí vykusovat ještě než zaplatí? Tohle není zrovna korektní přístup! Buď tak laskav a puč nám ji taky na chvíli na hraní.“

Frankie si z toho ovšem nic nedělal. Z jeho myšlenek mi bylo jasný, že mě po dnešku obere o pěkně mastnou sumu a rozhodně si to se mnou nemínil rozházet.

„Smůla hoši. Obchod je obchod. Znáte to, kdo dřív přijde... Ale buďte bez obav. Jste v pořadí.“

Hosté ještě chvíli nesouhlasně protestovali včele s Helgou, protože jsem zapomněl zaplatit ty drinky, ale to už jsem mizel i s Bellou v náručí v patře. Rozrazil jsem dveře jejího pokoje a jedním pohybem z ní strhl šatky. Byla tak sexy v tom svůdném prádélku, až jsem zalapal po dechu. Nevím, jestli to bylo tím alkoholem, co měla v sobě, ale ležela klidně a uvolněně. Bavila se pohledem na můj obličej a schválně si občas mimovolně přejela rukou přes ňadra nebo se svůdně prohnula. Jak moc jsem ji v tu chvíli chtěl, se nedá ani vypovědět.

Stáhla mě k sobě a začala mi pomalinku knoflík po knoflíku rozepínat košili. Tak tohle si dám líbit. Miluji, když se žena sama ujme iniciativy. Spokojeně jsem se rozvalil, zatímco Bells si na mě obkročmo sedla a poskytla mi štědrý výhled na své přednosti, načež mě začala vášnivě líbat.

Ale neuběhly ani tři minuty a pokojem se rozlehlo hlasité zvonění mého mobilu. Otráveně jsem jej vydoloval z kapsy s úmyslem ho vyhodit z okna, ale na displeji svítilo jako neonový nápis Alicino jméno. Tohle zvednout musím.

„Co chceš?“ vyštěkl jsem trochu podrážděně do telefonu a mezitím se snažil Belle rozepnout podprsenku.

„Edwarde, vypadni, Vicky tě hledá a docela dobře tuší, kde tě taky najde. Příště mi tak zkus tvrdit, že ti věří každé slovo.“ Alicin hlas zněl smrtelně vážně. Fajn. Tohle nebylo radno přehlížet. I když na druhou stranu, proč se Vicky tak namáhá? Čemu přesně nerozuměla na slovech: volnější vztah?

Ona zabíjela lidi a já si s nimi užíval.

Obojí zřejmě bylo tak trochu nezodpovědné a podle Carlislova názoru naprosto nepřípustné. Soudím, že kdyby také zakusil nějaké to rozptýlení s lidmi, mluvil by jinak, ale budiž. Tohle byl prostě ten milující a bezúhonný Carlisle a jiným způsobem zkrátka smýšlet neuměl.

Nechápal jsem ovšem, co má proti mému způsobu trávení volného času Vicky? Tohle si budeme muset dříve nebo později vyjasnit. Nemíním se ženit s hysterkou.

Proč považuje mé erotické hrátky s lidmi za špatné, zatímco ty její jsou v pořádku? V čem přesně se to tak diametrálně odlišuje?

Podle mě to bylo stejné jen s tím rozdílem, že „její“ lidi holt něco píchne do krku, zatímco ty „moje“ tam dolů. (A řekl bych, že mnou způsobené píchání je rozhodně příjemnější než to její.)

Pousmál jsem se nad tou představou, ale brzy zase smrtelně zvážněl. Na žerty teď rozhodně nebyl čas.

S největší lítostí jsem ze sebe sundal Bellu a začal si téměř upíří rychlostí zapínat knoflíčky.

„Co se děje? Někam jdeš?“ zeptala se nechápavě Bella.

Neměl jsem chuť ani čas něco vysvětlovat, ale dlužil jsem jí to.

„Ano, musím urovnat jeden menší problém. Nejspíš mě nějakou dobu neuvidíš.“

Do Belly jako by uhodilo. V očích se jí mihlo příšerné zklamání, ale také děs z něčeho, co jsem nedokázal přesně pochopit. Zvláštní.

„Něco jsem udělala špatně, že?“

Musel jsem se znovu usmát nad jejími splašenými a naprosto milnými závěry, načež jsem si přitáhl její rty k těm mým a téměř s láskyplnou něžností ji políbil. I tohle bylo zvláštní. Nikdy jsem nespojil slova: láskyplná něžnost s nějakou děvkou.

„Tohle není tvoje chyba. Vrátím se, jak nejdříve to půjde.“

Ale teď už vážně nebylo času nazbyt. Poslední polibek a už jsem běžel ze schodů. Snažil jsem se nevnímat posměšné narážky okolních chlapíků na to, že jsem Bellu opustil tak rychle. Ať si klidně myslí, že to byl minutový sex, ať si klidně uráží mou sexuální výkonnost. Nestojí mi ani za pohled.

Vchodovými dveřmi jsem doslova proletěl a ocitl se na chladném vzduchu. Nasál jsem okolní pachy. Vítr foukal ode mne, takže to nebylo dvakrát účinné, ale zdálo se mi, že Victorie ještě nedorazila.

Už už jsem se zase rozbíhal, když v tu mě čísi pracka chytla za rameno. Tento večer už podruhé. Vyhazovač s barmankou za zády!

„Prej si tak nějak zapomněl zacvakat pití?!“ zaburácel vyhazovač na celé prostranství.

Téměř neslyšně jsem zavrčel a strčil barmance do rukou několik bankovek, jenž by klidně pokryly týdenní výdaje čtyřčlenné rodiny.

„Drobné si nech.“

A s těmi slovy jsem zmizel do ochranné náruče noci… Jo tohle bych mohl říct před pár set lety, nikoliv teď. Takže  přesněji řeceno jsem se  ukryl do bezpečného interiéru mého Volva a spřádal plán. Bylo potřeba si co nejdříve vymyslet alibi. Kvůli mému pachu by to mělo být někde poblíž tohoto bloku a až mě Victorie najde, tak je třeba hrát příjemně překvapeného přítele… Nic nového, nic těžkého.

To zvládnu, stačí párkrát zamrkat, obejmout, políbit a uchlácholit, že je pro mě tou jedinou na světě, pak jet ve vší počestnosti domů a tam náruživým sexem zbourat obvodové zdi.

To bude hračka…

Victorie

Krev, krev, krev. Chtěla jsem krev. Toužila jsem po tom vytrhnout jí srdce z těla a ještě tlukoucí ho rozdrtit v dlani před jejíma očima.

Ta malá drzá lidská kur**čka. Jak se mohla opovážit hladit Edwardovo tělo. Jak se on mohl opovážit jí doteky oplácet?

Tohle byl nejhorší den věčnosti. Můj, jeho i jejího kratičkého života. Bude si vyčítat, že se kdy podíval do tohoto pajzlu, zatímco ona nejspíš nebude mít ani tušení, proč zemřela.

Zaslouží si smrt, protože tohle jsem vážně nemohla strávit. Taková potupa. Jistě, věděla jsem, že můj drahý budoucí manžel čas od času někoho má. Proč ne, náš vztah nebyl ohraničený hloupými pravidly lidské morálky. Já sama jsem si občas zalaškovala s nějakým náhodným nomádem, ale vždy to byl upír, ne pitomá potrava...

Prodírám se za ním nenápadně všemožnými i nemožnými cestami, abych ho nakonec našla v nějakém podřadném nevěstinci či co to vlastně je za pochybný podnik.

Kdyby si vybral nějakou spolužačku, trapnou prsatou lidskou blondýnu, jako je třeba ta Emmetova fiflena, tak prosím, ještě ji možná nechám žít… Bez několika končetin, ale nechám. Ovšem on musí jít do extrému a najít si takovou špínu ze Seattlu. Prachmizerná coura. Nedivím se, že se snažil zmizet bez placení. O takovou děvku bych si neopřela ani kolo.

Na druhou stranu, dobře, že se mu vypařit nepodařilo. Kdyby ho dotyčná spolu s pasákem za patami nezastihla v poslední chvíli před vchodem, nikdy bych nedokázala zjistit, za kterou sem vlastně chodí.

A vybít celý podnik je docela pracné. Netrvalo by to sice ani minutu, ale kdo by si s tím chtěl špinit ruce. A co teprve to zahlazování stop.

Takhle už ovšem nebylo co řešit. To děvče si svou honbou za pár korunami podepsalo rozsudek smrti. Původně jsem chtěla jenom zjistit kdo to je a zabít ji promyšleně, později a rozhodně mnohem bolestivěji. Ovšem to jsem nevěděla, že se mi ji podaří najít tak rychle. S každou další vteřinou mě chytal vražedný amok. Najednou jsem se rozhodla. Bylo to dílo okamžiku. To Alice rozhodně neuvidí…

Počkala jsem ještě chvíli, dokud Edward nezmizel v postraních uličkách, a vystoupila z úkrytu tvořeného z několika kontejnerů s opravdu odpudivě zapáchajícími zbytky jídel a odpadky z nedalekého bistra.

Zajímavé, jak se to dneska pěkně vyvinulo v můj prospěch. Nejdříve jsem dočista ztratila hlavu z toho, že mě podvádí s lidskou nickou, načež ho tajně pronásleduji jako nějaká žárlivá hysterka, občas ztratím stopu a když ho konečně najdu, mám tu smůlu, že je právě na odchodu. Jenže se snažil zmizet bez placení, což se nevyplácí. Tentokrát nikomu.

Měla jsem tři vteřiny.

První vteřina… Ulice prázdná. Muž s gorilími pažemi se otáčí a kráčí ke dveřím, zatímco Edwardova coura přepočítává peníze…

Druhá vteřina… Rychlou ranou do zátylku omráčím gorilu, děvku chytnu pod krkem a než ze sebe stačí vyndat jedinou hlásku, téměř jí rozdrtím hrdlo.

Třetí vteřina… Mířím i s tou sípající nickou pryč po střechách.

Nejspíš tuší, že zemře a z očí se jí strachem i bolestí koulejí slzy jak hrachy. Dojemné. Ale je to její chyba, neměla lézt do postele s mým nastávajícím.

Otráveně s ní třísknu o betonovou střechu jedné z opuštěných továren na předměstí. Něco ošklivě praskne a ona se stočí do klubíčka. Na místě, kam původně dopadla, zůstane nepěkná promáčklina. Asi jsem s ní neměla třísknout tak silně. Připravila jsem se tak o veškerou legraci.

Z úst jí vyhrkne krev, přesto ještě má sílu něco zachrčet. Silně to připomíná slovo proč. Přisednu si k té slabé lidské chudince, položím si její hlavu na klín a chvíli ji jemně vískám ve vlasech a konejším. Poté však mé ruce sjedou níž a pevně ji chytnou pod bradou.

„Ty se ještě ptáš proč? Ach, drahá, copak nevíš, že znát Edwarda Cullena nosí smůlu?“

A s těmi slovy jsem divoce škubla.

Něco ošklivě zachrčelo…

Něco ještě hůř zapraskalo...

A v dalším okamžiku jsem oddělila hlavu od těla a už jen s nostalgií sledovala zvětšující se krvavou louži. Ráda bych ji olízla, ale nechci z té děvky mít v sobě ani kapku. I když ona sama v sobě za chvíli stejně nic mít nebude. Nejsem jediný krvelačný upír v Seattlu a někdo právě zachytil stopu. Připravila jsem mu večeři doslova na podnose. Plech jak plech.

Hlavu s nepěkně vypadajícíma protočenýma očima jsem pohodila vedle. Nejraději bych ji teď  dala nějaké další děvce na parapet do okna. Čistě jako varování. Ale to už by bylo víc než průhledné.

Edward není hloupý, dal by si dvě a dvě dohromady. Takhle to však bude vypadat na dílo zcela neznámého, zřejmě novorozeného upíra. Dokonalé. Jen se stačí cestou zbavit zakrváceného oblečení.

Tomu se říká efektivní řešení problémů.

S šílenou radostí jsem se rozeběhla zase k domovu a to, co zbylo z té  podřadné lidské bytosti, nechala daleko za sebou…

Tak to je překvapení, co? Jasně, chudák Helga to vážně ošklivě odskákala.  To je tak no, špatné načasování. Vyfásne službu za barem, aniž by tušila, jakou to bude mít dohru.  Jeden krok ze dveří  v ne zrovna vhodnou chvíli a má to holka spočítaný... Byla proste ve špatný čas na špatném místě. Victorie viděla Edwarda před bordelem a nějakou ženu, které dává peníze. Tak co si asi měla myslet, že?

Tak jak se vám líbila tato jemně drastická kapitola?

To nebyla zrovna hezká smrt, že? A jak si to hodlá vyříkat s Edwardem?

Zjistí Victorie, že se zbavila nepravé?

A co řekne Frankie na zmizení jedné z jeho oveček? Co když si bude myslet, že to Helga omráčila vyhazovače a poté i s penězi zmizela? Asi zavede poněkud přísnější opatření...

Což by tak trochu narušilo Belliny plány...

A jak vlastně Bells dopadne tuto noc? Edward zmizel a ona je tím pádem přístupná pro další "muže v pořadí", s tím zrovna nepočítala...

Heleme se, jak se to všechno začíná nebezpečně komplikovat…:D

11.kapitola

Autor: Winna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Noční život: 10. kapitola - Špatné načasování: