Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy více! 5. kapitola

09.02.2012 (15:30) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 14× • zobrazeno 2986×

Prudce jsem se otočila, ale byl blíž, než jsem si myslela. Stál několik centimetrů ode mě a já pozvedla oči, abych se mohla podívat do těch jeho.

Zalapala jsem po dechu a nasála jeho sladkou lehkou vůni. Prostoupila mnou a já ji cítila až v konečcích prstů. Byla jsem uvězněna v jeho topazovém pohledu a nemohla se od něj odtrhnout. Pomalu se ke mně naklonil a lehce a jemně se otřel o mé rty. Jako bez rozmyslu jsem ho napodobila a on mi vyšel vstříc. Letmé motýlí polibky mě rozpalovaly, stejně jako jeho dotek na mé ruce, kterou stále svíral ve své. Náš polibek se prohloubil a já trochu pootevřela ústa. Jemně obkroužil svým jazykem mé rty a vniknul dovnitř. Jakmile se naše jazyky roztančily v nebezpečném vášnivém tanci, jako bych prozřela. Rychle sem odskočila a přitiskla si ruku na ústa. Vyjeveně se na mě díval, ústa stále otevřená. Zděšeně jsem se na něj podívala a on mi vrátil jen nechápavý pohled.

„Bello..." snažil se začít nějakou smysluplnou větu, která však v tuhle chvíli neměla ani sebemenší smysl. Co jsem to probůh udělala? Co na to řekne Edward? Musí to Edward vědět? Co kdybych mu to neřekla?

„Edward se to nesmí za žádných okolností dozvědět!" řekla jsem rychle a Carlisle se na mě ublíženě podíval. Prstem si ukázal na spánek.

„Pochybuju, že před ním dokážu skrýt své myšlenky. Je těžké nemyslet na to, co se teď právě stalo..." zašeptal a to mi vyrazilo dech. On to chtěl? Měl v plánu mě políbit? Ano, samozřejmě, něco nás k sobě táhne, toho už jsem si stačila všimnout, ale vždyť je to Edwardův otec. Tedy ne vlastní, ale jako otec se rozhodně počítá.

„Co budeme dělat?" zeptala jsem se ho a přímo se zahleděla do jeho zlatých očí. Opět mě pohltily. Zatřepala jsem hlavou, abych se oprostila od jeho pohledu a sklopila oči.

„Nic se dělat asi nedá. Uvidíme, jaká bude reakce rodiny."

Vyslovil to tak lehce, že jsem nemohla ani uvěřit. Copak ho ani trochu neraní, že Esmé to zcela určitě bude bolet stejně tak jako Edwarda?

„A co Esmé?" ptala jsem se dychtivě a hlas se mi v půlce zlomil. Esmé pro mě byla jako matka a já ji i tak brala a měla ráda. To, co jsem jí právě před chvílí udělala, si nikdy neodpustím.

„Naše láska se už dávno vytratila. Je to spíše přátelský vztah než partnerský," řekl smutně a bylo vidět, že ho to mrzí. Koho by ne? Myslíte si, že jste zamilování a našli jste svou spřízněnou duši, se kterou žijete několik staletí a pak to jen tak vyprchá? To by zanechalo stopu i na tom největším zloduchovi. Soucitně jsem se na Carlislea podívala a měla jsem chuť ho nějakým způsobem utěšit, bolelo mě ho takhle vidět. Udržela jsem však své touhy na uzdě a opět jsem sklopila oči.

„Měli bychom jít," řekla jsem, ale nepodívala se na něj. Netušila jsem, co bude následovat po tom, co se Edward s Esmé dozví o tom polibku a upřímně jsem se té nastávající chvíle bála.

„Pojedu domů napřed, aby se to Edward nedozvěděl tady na veřejnosti. Tobě číst myšlenky nemůže, takže..." uvažoval Carlisle nahlas a já jen přikyvovala na souhlas. Vyšla jsem z uličky mezi regály plné knih a zamířila jsem přímo k východu. Ocitla jsem se v davu hlučných, rozjařených, nakupujících lidí a vydala se k obchodu, který vypadal více než předraženě a luxusně. Tušila jsem, že tam někde se Alice a zbytek rodiny bude nacházet a ani jsem se neohlédla, jestli jde Carlisle za mnou. Vešla jsem do obchodu a prodavačka si mě změřila od hlavy k patě a ostražitě mě pozorovala. Asi si myslela, že jsem sem přišla krást nebo tak podobně, ale jakmile uviděla, že na mě rozjařená Alice už z dálky mává, usmála se na mě tím nejsladším pohledem a já jí úsměv oplatila.

Hned na to jsem však postavila svůj prostředníček do pozoru a odkráčela směrem k Alice. Ta se s Emmettem svíjela v křečích smíchu a Rose, kupodivu, taky cukaly koutky. Prodavačka vyjeveně sledovala má vzdalující se záda a já se musela sama pro sebe usmát. Vidíš, Bello? Trocha nervozity, paniky a strachu a je z tebe úplně někdo jiný. Ve chvíli, kdy jsem došla jako královna k Alice, dostala vizi a několik dlouhých vteřin jí trvalo, než se opět vrátila svou myslí k nám. Bolestně, ale zároveň smířlivě se na mě podívala a usmála se.

V tu chvíli mi to došlo. Ona viděla setkání Carlislea a Edwarda. Panika prostupovala celým mým tělem, ale znenadání tento nepříjemný pocit vystřídala nárazová vlna klidu. Jasper obmotal své silné paže kolem Aliciných boků a věnoval jí polibek do vlasů. Před několika hodinami tohle Edward dělal se mnou a teď? Budu šťastná, když mě nerozcupuje na kousíčky a ty nepředhodí žralokům.

Nákupy se vlekly hlemýždím tempem a já neměla v hlavě nic jiného než nadcházející setkání Edwarda a Carlislea.

„Kde je vlastně Edward?" zeptala jsem se a Alice se na mě ani nepodívala, jelikož právě ulovila další boty na jehlovém podpatku. Poté, co se o ně málem poprala s obéznější ženou, která se skoro rozbrečela, když jí Alice vytrhla i druhou botu z rukou a vítězně se na ni usmála, neměla oči pro nic jiného než pro ty boty. Nikdy nepochopím tu její nakupovací vášeň.

„Šel s Esmé nakupovat spodní prádlo a nějakou kosmetiku," řekla a dál se spolu s Rose rozplývala nad botami. Rozhodla jsem se jít za ním a strávit s ním alespoň posledních pár minut předtím, než mě začne nenávidět. Ano, lhala bych, kdyby mi nepřišlo divné, že šel nakupovat s Esmé zrovna spodní prádlo. Trochu divné jít nakupovat spoďáry s potenciální matkou, ne? Jsou to přeci upíři, co může být divnější?

Tohle rozhodně ne! Sladkým úsměvem jsem se rozloučila s prodavačkou, která mě nenávistně probodávala pohledem, ale její ústa se přemohla a taky mi úsměv oplatila. Trvalo mi trochu déle, než jsem našla zapadlý obchůdek v nejzazší části velkého nákupního centra, ale našla jsem ho. Sláva! Obchůdek byl vážně malý, takže jakmile jsem vešla do obchodu, okamžitě jsem viděla Edwarda, který sice stál u kabinky, ale hlavu měl strčenou v ní.

Závěsem zakrýval skoro všechen prostor, kterým bylo vidět dovnitř. Pomalými kroky jsem došla až k němu a zastavila jsem se asi metr od něj. Docela mě překvapilo, že si ještě stále nevšiml mé přítomnosti. V tu chvíli jsem však uviděla něco, co bych si nepředstavila ani v té nejhorší noční můře.

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy více! 5. kapitola: