01.12.2011 (16:00) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 16× • zobrazeno 2608×
Seděla jsem ve svém obývacím pokoji a láhev vína, postavená na stole, už byla z půlky prázdná. Sklenička už byla taky prázdná, a tak jsem ji jedním motorickým pohybem doplnila až po okraj. Napila jsem se a nasládlé červené víno mě pošimralo na jazyku a uhasilo tu žízeň ve mně. Nebyla jsem ještě dost opilá na to, aby mě ta bolest, která mě sužuje, opustila, takže jsem nakonec skleničku dopila úplně. Otřásla jsem se nechutí a zhnusením sama nad sebou. Den co den sedím na tom samém místě, v té samé místnosti, v tom samém městě, a utápím svou hořící, a nikdy neutuchající bolest litry vína. Od té doby, co mě opustil, uplynulo mnoho let a myslím, že by jste se měli dozvědět můj příběh. Jmenuji se Isabella Swanová a je mi 25 let.
Před 7 lety
„Všechno nejlepší, Bells," řekl a vtiskl mi lehký polibek do vlasů. Slastně jsem přivřela oči a užívala jsem si ten pocit, který jsem prožívala při každém jeho dotyku, polibku nebo jen pohledu, směřovanému mým směrem. Pocity lásky, naplněnosti a dokonalého štěstí. Jeho rty opustily, mé po granátovém jablku vonící vlasy, a já se na něj s úsměvem podívala. Podal mi malou béžovou krabičku a podíval se směrem k Alice.
„Ten je ode mě," vykřikla trošku přehnaně a já se tomu musela jen zasmát. Vložila jsem prst pod papír a trhla. Místo toho, aby se papír roztrhl, zaryl se mi do prstu a mně vyteklo pár kapek krve. Okamžitě a reflexivně jsem strčila prst do pusy a podívala se na Edwarda. Ten se zájmem pozoroval Jaspera, a tak jsem stočila pohled také na něj. Jasper se na mě podíval a jen lehce se usmál. Jeho oči potemněly a nakonec docela zčernaly, Edward se napjal a čekal. Jasperovi oči roztály - opět jako tavící se zlato - a jen se ještě víc usmál. Vytáhla jsem prst z pusy a úsměv mu oplatila. Edward se uvolnil a starostlivě se na mě podíval.
„V poř..." Chtěl dokončit větu, ale já ho předběhla.
„Jsem," řekla jsem jen a rozbalila už konečně dárek. V malé krabičce se nacházel krásný stříbrný náramek a na něm se houpala dvě malá písmenka. E a B. Podívala jsem se na Alici a poděkovala jsem. Oslava mých osmnáctých narozenin pokračovala jako každá jiná, kromě pití a dortu. Obojího sice bylo hojně, ale nikdo kromě mě se toho nedotkl. Od Rosalie jsem dostala krásný, opět stříbrný, náhrdelník, od Emmetta nové rádio do mého náklaďáčku a spousty dalších dárků, za které jsem byla neskutečně vděčná.
Avšak neměla jsem takovou výdrž jako ostatní, takže jsem po asi pátém tanci s Emmettem, který mě vyhazoval do vzduchu jako nějakou hadrovou panenku, už pomalu usínala, ale ještě jsem před sebou měla tanec s Carlislem.
„Bell, jestli už jsi hodně unavená můžeš si jít lehnout," řekl a mile se na mě usmál. Podívala jsem se na Edwarda, který se v koutu místnosti bavil s Esmé, a jen jsem zvrtěla hlavou.
„V pořádku, Carlisle, jeden tanec ještě zvládnu, když se mnou nebudeš jančit jako Emmett," řekla jsem a zlostně se na něj podívala. Podíval se jako andělíček, musela jem se zasmát. Carlisle se rozesmál taky a zdvořile mi nabídl ruku. Naštěstí už hrály jen pomalé písničky, takže jsem se ani nemusela nijak namáhat vytvářením tanečních kreacích, které nikdy nedopadly zrovna nejlépe. Pozorovala jsem upřeně své špičky bot a hlídala si, abych nepřišlápla nohu Casrlisleovi, ale ten se jen pobaveně zasmál.
„Uvolni se, Bell. Moje nohy nejsou z cukru," řekl a já musela uznat, že i kdybych mu na nohy šlapala celý tanec, tak to skoro ani nepocítí. Podívala jsem se do jeho hodně světle zlatých očí a usmála se. Hledala jsem pohledem Edwarda, ale ten se stále bavil se zájmem s Esmé, která se v tuhle chvíli něčemu nahlas smála. Nevěnovala jsem tomu nijak pozornost a opět jsem se věnovala Carlisleovi.
„Jak se ti líbí oslava, není to trochu moc přehnané?" řekl potichu a trochu přimhouřil oči.
„Ze začátku mi trochu přišlo, že ano, ale... Bavím se, takže ne," řekla jsem a on posunul svou ruku na mých zádech o trochu níž. Jen jsem se usmála a dál jsme tančili. V tichosti. Píseň dohrála a Carlisle mi opět zvořile poděkoval za tanec, jen jsem se usmála a pohledem hledala Edwarda, zase.„Jsem jak stíhačka,“ pomyslela jsem si a musela se sama pro sebe usmát. Určitě tu někde bude, ujistila jsem se a šla si nahoru lehnout. Rozloučila jsem se se všemi, poděkovala jsem za krásný večer a vydala se nahoru. Mé kroky se rozléhaly celým domem a já si vzpomněla, že musím ještě zavolat Charliemu, že tu přespím. Nechtělo se mi jet domů, bylo něco málo po půlnoci a nic neobvyklého to nebylo, že tu přespávám. Konečně jsem vystoupala po schodech do prvního patra a dala jsem se doleva, směrem k pokoji Edwarda, avšak zarazil mě smích, ozývající se z druhé strany. Vycházel z Esméina a Carlisleova pokoje. Byla to Esmé s Edwardem. Jen jsem se pousmála a šla dál. Je hezké vidět matku a syna, jak si spolu rozumějí. V pokoji nebylo zrovna nejtepleji, a tak jsem se rychle vysvlékla z těsných zelených šatů, do kterých mě před pár hodinami navlékla Alice a pověsila je na ramínko. Ve spodním prádle jsem se vydala do koupelny.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Nikdy více! 1. kapitola:
Po skoro roce a půl jsem se rozhodla napsat další povídku. Tato první kapitola vám asi moc o nadcházejícím ději neřekne, ale můžu prozradit, že nic nebude tak, jak jsme všichni zvyklí. Buďte prosím shovívaví, dlouhou dobu jsem nepsala. :D Přeji příjemné počtení.
Sdílet
no jo jasně budu shovívavá 
Mám z toho trochu smíšené pocity, na jednu stranu je to rozhodně neočekávané a poutavé, ale na tu druhou se mi to zdá jakoby trošku... zvrhlé, nebo tak něco :) 
