Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy na to nezapomenu - 6. kapitola

obrazbyjane

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nikdy na to nezapomenu - 6. kapitola Edward se probírá a zjistí, že umí číst myšlenky a zároveň, že ho přeměnil Emmett. Zůstane u Cullenů nebo se rozhodne odejít?

29.05.2010 (16:30) • AlexJagerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1353×

Edward :

Pomalu jsem začal přicházet k sobě. Cítil jsem něčí ruku na té mé a ihned jsem poznal, že je Bellina. Miloval jsem ji nade vše. Snažil jsem se otevřít oči, ale něco mi bránilo. Bylo to, jako bych na nich měl cihly. Prostě to nešlo, ale já se nevzdával.


Po chvíli snažení se mi to konečně povedlo. Vedle mě seděl anděl a usmál se na mě. Posadil jsem se a hlava mě stále ohromitě bolela. Sykl jsem bolestí a reflektivně si šáhl na místo, kde mě to nejvíc bolelo. Marně jsem teď pátral v paměti, co se mi stalo. Vzpomínal jsem si jen na tu bolest, kterou jsem cítil.


„Co se stalo?" zeptal jsem se Belly.


„Běžel jsi pryč, protože tě bolela hlava. Emmett za tebou běžel a viděl tě, jak ses praštil o kámen a přinesl tě." Najednou se mi to všechno vyjasnilo. Bolest hlavy, běh, pád, tupý náraz do kamene, letmé zahlédnutí Emmetta. Moment, proč by šel Emmett?


„Proč Emmett?" Bella jako by ztuhla. Nechápal jsem to. Podíval jsem se na ni. Měla v očích lásku, něhu, ale i lítost a bolest. Pak jsem něco zaslechl.


Jestli zjistí, že jsem ho já přeměnil, tak mě zabije i když jsem nejsilnější. Znělo to jako Emmett.

Ale jeho hlas byl jako by ho pronesl duch nebo jenom mozek, myšlenka. Myšlenka. Zaposlouchal jsem se a soustředil jsem se na jednotlivé členy rodiny. Všechny měli ten jinší hlas a mluvili o tom, o čem bych si myslel, že mluvit nechcou. Ztuhl jsem. Ne, to je blbost. Nemůžu číst myšlenky. A teď jsem si vzpomněl na myšlenku Emmetta. To on mě přeměnil. Měl jsem vztek, ale zároveň i vděk.


„Edwarde!?" křikla na mě Bella a já se probral z myšlenek. Dívala se na mě vyděšená.


„Už 5 minut se na tebe snažím mluvit," odpověděla Bella a koukala na mě starostlivě.


„Promiň," omluvil jsem se jí a objal si rukama nohy. Bella si přisedla ke mně a opřela mi hlavu o rameno.

Měl jsem chuť si to s Emmettem vyříkat. Zeptat se, proč. Až do teď mě nenapadlo, kdo mě přeměnil a ani proč. Doufám, že mi nezdrhne.


Chytil jsem Bellu za ruku a vstal. Bella vstala se mnou a s otazníky v očích, jsem ji vedl do obýváku. Jakmile jsme tam přišli, všichni se na nás otočili. Posadil jsem se do křesla a Bella si na mě sedla. Bolela mě hlava jednak z nárazu, ale i z myšlenek. Už ale ne tak šíleně. Trochu už to mám pod kontrolou. Nikdo nevěděl, proč s nimi chci mluvit.


„Na rovinu. Teďka jsem přšel na 2 věci," začal jsem konverzaci, do které se ihned vložil Jasper.


„Co máš na mysli?" zeptal se mě a nikdo z nich nic nechápal. Podíval jsem se na Bellu a snažil se, abych se ovládl a nezačal křičet.


„Za prvé. Vím, kdo mě přeměnil, ale kvůli tomu nezabiju Emmetta, protože kdyby nebylo jeho, nebyl bych s Bellou," řekl jsem na jeden nádech a všichni byli v šoku a v myslích měli způsoby, jak jsem na to přišel a Emmett na sucho polkl.


„Jak?" zeptal se Emmett.


„Slyšel jsem to v tvých myšlenkách." Všichni vyvalili oči.


„Ty umíš číst myšlenky," vydechla překvapeně Bella.


„Všem tady v téhlé místnosti, až na tebe." Bella se trochu zamračila, ale pak jí začly cukat koutky.


„Jak to?" zeptal se Carlisle, který měl v hlavě hlavně vědecké otázky.


„Netuším," řekl jsem a snažil se na to přijít. Bylo toho ale na mě moc. Chtěl jsem na vzduch. Vstal jsem a vyšel zadními dveřmi. Bella chtěla jít za mnou, ale já protestoval.


„Prosím, chci být chvíli sám." Kývla i když ji to znepokojovalo. Nechal jsem to být a rozeběhl jsem se.

Chtěl jsem najít nějaké klidné a krásné místo. Běžel jsem a užíval si pocit volnosti a klidu. Byl jsem št'astný. Bella mi změnila život. Po půl hodině jsem narazil na vodopád, kolem kterého bylo čísté prostředí. Moc se mi tu líbilo. Sedl jsem si do trávy a zaposlouchal jsem se do okolního světa. Slyšel jsem ptáky zpívající každodenní melodii, vítr poletující trávou, kapky vody dopadající na trávu, šustění listí stromů a další krásné zvuky přírody. Tohle jsem nikdy neslyšel. Tolik zvuků přírody. Ptáci pomalu utichali a když jsem otevřel oči, zjistil jsem, že už je tma. Uvědomil jsem si, že jsem šťastný upír a teď jsem přesně věděl, co chci. Mít Bellu stále u sebe, až do konce svého života. Usmál jsem se a vyběhl. Po chvíli jsem se ale zastavil, jelikož jsem nevěděl, kam dál. Můj pach jsem necítil a kolem mě bylo ticho. Nepříjemné ticho skoro až zastrašující.

Najednou někde mezi stromy křupla větvička. Rychle jsem se otočil a hledal činitele. Z křoví vylezl vlk a zavrčel na mě. Nebyl to obyčejný vlk, jelikož byl hodně veliký. Jeho černý kožich byl naježený a já dostal strach. Když jsem uslyšel jeho myšlenky o mém lehkém zabití, na nic jsem nečekal a vyběhl neznámo kam. Za sebou jsem cítil jeho silné tlapy, dopadající těžce na zem. Hlína a listí z pod jeho tlap odlétali a já za chvíli cítil jeho dech na mých zádech. Nevěděl jsem jestli přežiju. V této chvíli jsem ale myslel jen na Bellu. Přál jsem si, aby mě někdo mohl zachránit. Ale šance byla nulová. Už mě párkrát vytáhli z průšvihu. Ale teď jsem moc nedoufal, že se z toho vylížu. Stále jsem uháněl a když už mě málem dostal, moje nohy najednu začaly kmitat rychleji. Černá bestie trochu zpomalila a nakonec úplně zastavila. A když jsem se poněkolikáté otočil, neviděl jsem ji. Bylo mi to ale jedno. Potřeboval jsem se dostat do bezpečí. Pocítil jsem ale náhlou únavu. Víčka se mi zavírala, ale já vždycky zatřepal hlavou nebo si protřel oči. Snažil jsem se zachytit pach někoho z Cullenů. Nevěděl jsem ale kde jsem a jak daleko jsem. Najednou jsem vyběhl z lesa a ocitl se u silnice.

V dáli byla tabule, a tak jsem se k ní přiblížil. Když jsem se na ni podíval zblízka, byl jsem šokován. Stálo tam : Vítejte ve Vancoveru! Cože, to jsem doběhl až do Kanady? Jak se mám dostat zpět? Kolem cesty je to moc nebezpečné vůči lidem. Co mám dělat? Můžu jediné. Běžet na jih a doufat, že nenarazím na lidi.


Pohled Belly :


Je už večer a Edward se stále nevrací. Mám o něj strach. Chtěl být ale sám. Ale co když se mu něco stane? Co když se neovládne. Měla jsem o něj takový strach, že jsem se z toho mále zbláznila a Jasperovi jsem lezla na nervy a nakonec, když to nechtěl cítit, vyrazil na lov. Chápala jsem ho. Kdybych já cítila emoce, už bych byla u psychiatra. Pousmála jsem se, ale úsměv ihned zmizel na pomyšlení Edwardova výletu a jeho nenávratu.

Autor: AlexJagerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy na to nezapomenu - 6. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře