Promiňte, že jste tentokrát čekali trochu déle. Doufám, že se vám kapitolka bude líbit. Edward se tady dozví spoustu věcí.
11.05.2010 (08:30) • AlexJagerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1837×
Bella:
Otevřel oči a zdál se zmatený. No kdo by nebyl, kdyby se měl dozvědět, že právě teď se stal upírem? Ale počkat… Něco tu nehraje! Jeho srdce dál tlouklo, ale slabě.
„Carlisle, on není…“ nevěděla jsem, jestli to pochytil, ale asi ano, protože to dopověděl za mě.
„Jako my! On není… upír,“ vydechl překvapeně. No počkat, když není upír, co tedy je?
„Počkat! O čem to tu mluvíte? Jací upíři? Co je tohle za hovadinu?“ přerušil nás Edward. Emmett se začal smát jako šílenec, ale on se směje všemu!
„Edwarde, klid, vše ti vysvětlím!“ začala jsem opatrně. Přeci jenom jsem byla nejstarší! Oficiálně mi bylo nějakých 500 let.
„Anděl?“ zašeptal překvapeně. Už mě přirovnávali snad ke všemu, jen né k andělu. Usmála jsem se na něj a popošla blíž. On okamžitě uvolnil své bojové postavení a teď se na mě díval spíše podřízeně a se strachem. Tak to jsem nechtěla, jeho strach ze mně, mě neuvěřitelně ničil.
„Nejsem anděl, Edwarde, jsem Bella a ten blonďák,“ ukázala jsem na Carlislea, „má pravdu. Opravdu existují upíři,“ oznámila jsem mu a on na mě vytřeštil oči.
Edward:
Nevěřícně jsem kulil oči na toho anděla přede mnou. Pardon Bellu, ale ona opravdu vypadala jako anděl. Tmavé, čokoládově hnědé vlasy jí sahaly mírně pod pas a jemně se jí vlnily. Její postava byla vysoká a štíhlá, ale tak akorát. Obličej měla srdcovitý, plné rty vybízející k polibku a ty oči! Díval jsem se do těch nejkrásnějších očí na světě! Sice jsou zvláštní, ale přesto krásné. Takové zlato-hnědé.
Na tváři milý a vroucný úsměv a to jí dělalo ještě krásnější.
„Ale vy jste říkali…“ nedokončil jsem svojí větu.
„Že upír nejsi. Tlukot tvého srdce je velmi slabý, stejně jako průtok krve krevním řečištěm,“ odpověděla mi Bella. S ní tam stálo ještě dalších šest údajných upírů. Carlisle, jak mi ho představila Bella, měl po boku ženu, která vypadala neuvěřitelně mateřsky. Za nimi stály dvě dívky. Jedna byla neuvěřitelně krásná blondýnka, ale na Bell neměla, a vedle stál takový malý skřítek. Měla černé vlasy, na krátko ostříhané a rozčepýřené do všech stran a vzrůstem taky nepatřila mezi nejvyšší.
Těsně za Bellou, stáli dva kluci. Jeden byl vysoký a měl neuvěřitelný svaly. Vypadal jako pohodář a srandista. Stál tam přikrčený a úsměv od ucha k uchu. Sice vypadal jako provinilý, ale smál se! Vedle něho stál přikrčený blonďák s nedůvěřivým pohledem. Jakoby čekal, že něco provedu.
„Carlislea už znáš. To po jeho boku je Esme. Je to jeho žena a něco jako naše mamča. Ten skřítek za ní, to je Alice.“ Dotyčná na ní vyplázla jazyk, ale ona pokračovala v představování.
,,Edwarde,“ oslovila mě Bella a já jí okamžitě věnoval pozornost. Trochu mě vyplašily moje rychlé pohyby, ale na to si zvyknu… Doufám.
„Ta neskutečně krásná blondýnka, to je Rosalie,“ řekla a dotyčná povolila ledovou masku a usmála se.
„Teď kluci. Ten velkej, svalnatej, natvrdlej a naprosto bez špetky humoru a vypadající jako pětiletý děcko, to je Emmett!“ řekla na oko vážně a pak se rozesmála. Dotyčný se na ní ublíženě podíval, ale hned se kouknul na mě a věnoval mi zářivý úsměv.
„Zdárec Edo, já jsem nějakej Emmett a ta krasotinka patří ke mně, viď, Rozinko, takže ruce pryč!“ řekl vážně, ale Rose ho zpražila pohledem.
„Utrum!“ řekla a naštvaně odkráčela z místnosti. Všichni se rozchechtali.
„Emme, to sis teda pos… no, ty víš co. Takže ten ostražitý, mírumilovný a naprostý odporník co se týká boje, to je naše vydržovaný zlatíčko, co Jaspere?“ Ten si jen odfrknul.
„Já ti dám zlatíčko! Mimochodem, jsem Jasper,“ řekl a váhavě se na mě usmál.
„Edward a ne Eda!“ řekl jsem a podíval se na Emmetta. Ten se tvářil jak nevinnost sama.
„Edwarde, nepálí tě v krku, teda mělo by to být něco jako nesnesitelné škrábání,“ promluvil Carlisle.
„Ano! Jak´s to věděl?“ Byl jsem opravdu překvapený.
„Žízeň… Je to většinou první co cítíš po přeměně!“ řekl prostě.
„Edwarde, jsou dvě možnosti. Buď se budeš živit krví zvířat jako my, nebo můžeš lovit lidi!“ řekla pro změnu Bella a opravdu vážně. Moc jsem se nerozmýšlel.
„Zvířata!“ prohlásil jsem pevně.
„Tak jdeme na lov!“ vykřikl nadšeně Emmett.
Autor: AlexJagerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nikdy na to nezapomenu - 4. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!