Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy na to nezapomenu - 2. kapitola

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nikdy na to nezapomenu - 2. kapitola 2. kapitolka Nikdy na to nezapomenu. Z Bellina pohledu.

04.05.2010 (20:00) • AlexJagerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1313×

Pohled Belly:

Byla jsem s Emmettem a s Alicí na lovu. Emmett šel na medvědy a my šly na srnky. Plánovala při lovu další nákupy, když v tom ztuhla. Tenhle výraz jsem znala. Vidí nějakou špatnou budoucnost.


,,Alice!" začala jsem s ní třást, ale věděla jsem, že dokud neskončí její vize, neprobere se. Po pár vteřinách se konečně probrala.

,,Co si viděla, Alice?" naléhala jsem na tom, protože než se to stane, může to být málo času.

,,Emmett se neovládne a zabije člověka!" Ztuhla jsem. Tohle ne!

,,Kde?" zeptala jsem se, protože při těchto chvílích bylo velmi málo času.

,,Nevím. Někde v lesích. Musíme jít podle pachu, kde jsme se s ním viděly naposledy." Rychle jsme běžely na paseku, kde jsme se rozdělily s Emmettem. Ucítily jsme jeho pach. Vedl nás kličkami a pak jsme ucítily lidskou krev. Snažily jsme se ovládat, ať se na tu osobu taky nevrhneme.

Mezi stromy jsem uviděla Emmetta. Rychle jsem se rozeběhla a plnou silou jsem do něj vrazila. Byla to opravdu hlasitá rána. Odhodila jsem ho pár metrů. Mezitím Alice zabila medvěda, který asi napadl toho člověka a pak ho musel Emmett ucítit.

Emmett se na mě vrhl a já ho chytla a snažila se ho udržet.
,,Emmette, uklidni se! Vzpomeň si, kdo jsi. Uklidni se! Rose! Mysli na Rose! Tvoji Rozinku!" Po té se konečně uklidnil. Pustila jsem ho a on běžel pryč. Nechala jsem ho být, protože jsem věděla, že bude chtít být chvíli sám.

,,Bello, pojď mi pomoct!" křikla na mě Alice. Běžela jsem k ní. Podívala jsem se na tu osobu. Byl to kluk. Bylo mu asi 17. Měl bronzové rozcuchané vlasy. Prudce sebou škubal a já pochopila co se děje. Proměňuje se.

,,Musíme ho vzít k nám," řekla jsem Alice a přikývla. Vzala jsem ho a držela ho pevně, protože sebou čím dál tím víc škubal.

„Promiň,“ šeptla jsem mu do ucha. Byl krásný, i přesto, že to byl člověk! Přiběhly jsme k nám a Alice mi řekla, ať tu chvíli počkám.

,,Jaspere, běž prosím na lov a až půjdeš zadním vchodem z domu, tak zadrž dech!" Chvíli jsem nic neslyšela, ale pak jsem slyšela kroky mířící ven z domu.

,,Bello, pojď!" Rychle jsem vběhla do domu a Alice běžela za mnou. Běžela jsem do mého pokoje a položila jsem ho na postel, na které jsem nikdy nespala. Jakmile ti tři ucítili krev, šli za námi.

,,Co se stalo?" zeptal se Carlisle.

,,Emmett se neovládl a byl zrovna poblíž, když toho kluka napadl medvěd."

,,Rose, měla by si jít za Emmettem. Najdeš ho podle pachu." Přikývla a vyběhla za ním. Podívala jsem se na toho kluka. Všimla jsem si, že to je ten který chodil s námi do školy. Myslím, že se jmenoval Edward.

,,Alice, to je ten, co s náma chodí do školy," vzpomněla jsem si.

,,Já vím," povzdechla si. Carlisle věděl, že nemůže nic udělat, a tak odešel s Esme.

,,Jdu to vysvětlit Jasperovi," řekla Alice a vyšla z pokoje taky.

Koukala jsem na Edwarda. Už ve škole se mi zalíbil, ale vždycky byl hodně tichý a odháněl od sebe lidi. A co teprve až nepřijde domů. Co budou dělat jeho rodiče a příbuzní. Určitě se po něm budou shánět. Seděla jsem tam zabraná do vlastních myšlenek. Škubla jsem sebou, když vykřikl bolestí. Jak, že se jmenoval příjmením? Ma... Mas... Mas... Masen! Ano, Masen se jmenoval. To jméno jsem odněkud znala. Ne od něj, ale odněkud jinud. Z novin nebo televize. Jo bylo to v novinách i v televizi. Jenom co o tom. Ach, řekla jsem si v myšlenkách. Masenovi zahynuli při autonehodě. To byl titulek, který hlásali v novinách a v televizi. Je mi ho líto. Ztratil rodiče a teď i ztratil šanci žít lidským životem. Nemohla jsem se dál dívat, jak trpí, a tak jsem odešla. Všimla jsem si, že se Rose vrátila, ale Emmett tu ještě není.

,,Kde je Emmett?" zeptala jsem se a Rose na mě pohlédla.

,,Nechce jít domů. Odehnal mě." Tak tohle ne. Nemůže ničit život mojí sestry jen proto, že to, co máme uvnitř, touží po lidské krvi, a že se to neumí ovládat. Jdu za ním a hned.

Chvíli jsem ho hledala, ale pak jsem ho našla. Seděl opřený o strom a díval se do prázdna. Jeho oči měly karmínovou barvu.

,,Emmette Cullene! Okamžitě se vrať domů a přestaň tady fňukat!" Leknutím sebou škubl. Vyjela jsem na něj zostra a doufala, že to zabere.

,,Běž pryč!" řekl mi. Tak to ne!

,,Okamžitě pojď domů a přestaň si to dávat za vinu! Taky bych se neovládla!" křičela jsem na něj. On jen sklopil hlavu a snažil se mě ignorovat.

,,Dělej, Emmette! Nebudu pozorovat, jak se má sestra trápí jenom kvůli nějakému ufňukanci!" Pohlédl na mě.

,,Já tě vůbec nepoznávám." Pche. Tohle já jsem ještě nikdy nepoužila.

,,Tak mazej domů, nebo přijde na řadu vrchol mého druhého já a to ti nedoporučuju zažít." Díval se na mě vystrašeně? Co je tohle za padavku…

,,Tak dobře. Přijdu tam." Tak tohle vůbec neznělo přesvědčivě.


,,Přísahej!" Povzdechl si.

,,Dobře přísahám," řekl už víc přesvědčivě.

,,Chci to slyšet tak, jako bys musel za tu přísahu položit život!" naléhala jsem na něj.

,,Přísahám, že tu budu ještě chvíli sám a pak teda půjdu domů," povzdechl si a věděl, že mu nic jiného nezbývá. Když to říkal, byl tam i náznak úsměvu.

,,Díky," řekla jsem klidně a usmála se na něj. Přišla jsem k němu a objala ho. Tentokrát se už usmál a opětoval mi objetí.

,,Běž, já tam fakt přijdu," řekl s úsměvem a já poznala toho našeho Emmetta. Pustila jsem ho a zamířila domů s pocitem, že se alespoň v tomhle dni něco povedlo.

Doma jsem všem sdělila, že se Emmett vrátí a všichni byli samozřejmě šťastní a Rose mi byla obzvlášť vděčná. Já jsem zatím zamířila za Edwardem.

Autor: AlexJagerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy na to nezapomenu - 2. kapitola :

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře