Po opravdu moc dlouhé době přibývá další dílek. Omlouvám se, že je díl přidán až teď, ale kvůli odpočinku jsem na to neměla náladu a Nerrisa sotva stíhala psát své povídky. A teď už k dílku. Je docela krátký, a za to se omlouvám. Nahlédneme tady do pohledu Carlisla a Belly.
17.09.2010 (19:30) • AlexJagerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1235×
Carlisle
Nikdo z nás nevěděl proč nás uvěznili. Věděl jsem, že Aro dychtí po moci. Že se nestydí používat ty nejhorší praktiky jaké náš upíří svět kdy viděl, ale tohle?
Nedává mi to smysl. Jedině, že by měl něco v plánu. Přece by bez důvodu neuvěznil svého dlouholetého „přítele“?!
I když, tady je možné vše. Strach a nervozita. Pocity byly téměř hmatatelné. A hlavně viditelné.
Jasper přecházel po místnosti jako lev v kleci. Chápal jsem ho. Pokud Aro zaútočí na nás ve Forks nemáme jedinou šanci. Měl tam Alice, já Esme a Emmett Rose. Strach byl na místě. Ale ještě jsem se navíc bál o Bellu. Vůbec nic jsem tu okolo nechápal a to se nestává. Dozvěděli se o Edwardovi, ale proč nepřijeli do Forks a nevyřešili to tam? Takhle to obvykle dělaji.
„Jaspere… Nevíš proč tu Bellu každý zná?“ vypustil Emmett otázku z úst.
Podíval jsem se na svého syna a čekal na odpověď.
„Ona… Měla by vám to říct sama. Já nemám právo za ní mluvit. Je to její historie, její věc,“ odpověděl Jasper.
„Pokud na tom závisí naše přežití, musíš nám to říct!“ zakřičel na něj Emmett. Najednou byl Jasper před ním a držel ho pod krkem přitisknutého na stěnu.
„Já nemusím vůbec nic! Je to její příběh! To, že ho znám, neznamená, že ti ho řeknu!“ vrčel na něj.
„Jaspere, Emmett má pravdu. Pokud nám to může nějak pomoct, měl bys nám říct alespoň zásadní fakta!“ klidnil jsem ho. Otočil se na mě a já viděl tu plochou černotu, ze které mi přeběhl mráz po zádech.
„Pusť ho a uklidni se! Mysli na Alice!“ Pustil ho a svezl se na zem.
„Nejsem si jistý, ale pokud nám to může pomoct… Isabella je matka Aleca a Jane. Jejich otec je Caius. Možná proto ji tu všichni znají. A říkají jí děvka...“ Tak to mi vyrazilo dech. Ale na druhou stranu, to vše vysvětlovalo. Proto byla tak zakřiknutá, odtažitá a smutná.
„Cože?“ vypadlo z Emmetta.
Bella
Ležela jsem schoulená na zemi a vzlykala. Po tvářích se mi kutálely krvavé slzy a vpíjely se do roztrhané látky okolo. Bylo to tu zase.
Zase jsem byla nicky, nula, ta nejpodřadnější upírka na světě. Znova se mi vybavily ty chvíle ponížení, bolesti a beznaděje. Chvíle, kdy jsem si sáhla na úplné dno.
Tolikrát jsem to chtěla skončit. Jen tak si stoupnout do plamenů a zapomenout, jenže mi v tom pokaždé něco, nebo někdo zabránil.
I dneska jsem chtěla okusit žár ohně, ale nemohla jsem. Držel mě tu on. Jeho zelené oči, vyznání lásky. Konečně jsem si našla smysl života a ono se to musí takhle pokazit. Ironie osudu.
„Proč?“ zašeptala jsem do tiché místnosti. Nic jsem nechápala. Nechápala jsem nic z toho, co se tu stalo. Proč jsem se opět dostala do té mé nejhorší noční můry? Až na to, že já nemůžu spát, takže to není jen noční můra, ale krutá realita.
Ozvalo se lehké zavrzání pantů, ale já nic nevnímala. Nechtěla jsem nic vnímat. Chtěla jsem se dostat do sladké temnoty a na chvilku zapomenout.
„Co jsi zač?“ ozval se vedle mě vysoce posazený hlásek. Odněkud jsem ho znala. Ve vzpomínkách se mi vybavil dětský pláč.
Otevřela jsem oči a dívala se přímo do těch krvežíznivých očí mé malé holčičky. Udělali z ní zrůdu. Stroj na zabíjení. Nic jiného, než krev a boj, neznala.
„Slyšela jsi? Odpověz, nicko!“ křikla na mě. Věnovala jsem jí pohrdavý úšklebek a opět zavřela oči.
„Odpovídej a dívej se mi do očí, když s tebou mluvím, nulo!“ křičela na mě vztekle. Otevřela jsem oči a podívala se i na druhou postavu, která váhavě stála ve dveřích.
„Už nejste moje děti,“ zašeptala jsem a pak kolem mě byla jenom tma.
Carlisle
„Necítím ji!“ vykřikl vyděšeně Jasper. Nechápavě jsem se na něj podíval.
„Necítím její pocity. Jakoby byla mrtvá, nebo ji nějak omráčili…“ vysvětloval.
„Alec!“ Heuréka! Alespoň nějaká odpověď v této zmatené situaci.
„Co ten s tím má společného?“ ptal se nechápavě Emmett.
„Jeho schopnost je přece odstřižení všech smyslů. Proto ji Jasper necítí.“
Tuhle kapitolu jako poslední napsala Nerrisa, která se s námi loučí, jelikož si myslí, že už mám dostatek sil psát sama. Z části je to pravda, ale bude se mi po ní stýskat. Proto ti kdo na tuhle povídku nezapomněli, napište zda to ještě někdo čte, ať to má cenu vůbec dopsat. Kdyby jste měli zájem, počítám s tím, že bych ještě napsala 2x tolik co teďka, tudíž asi 15 kapitol. Tím bychom se dostali ke konci...
A ještě jedna věc. Pokud jste četli, že se o minulosti dozvěděli již v některé z předeslé kapitole, omlouváme se pak za tuto chybu...
Autor: AlexJagerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nikdy na to nezapomenu - 14. kapitola :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!