Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy na to nezapomenu - 11. kapitola

21.06.2010 (11:45) • AlexJagerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1293×

Povídala jsem si s rodinou a pak jsem se rozhodla jít zkontrolovat Edwarda. Vešla jsem do pokoje a to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Edward se celý třepal. Rty měl úplně modré až fialové. Křečovitě držel peřinu u sebe a měl pevně semknutá víčka.

„Edwarde?" zašeptala jsem a on trhnutím otevřel oči. Lekla jsem se a odskočila pár centimetrů dozadu. Díval se na mě bolestným pohledem.

„Carlisle!“ vykřikla jsem a v mžiku byl u mě. Edward zase pevně zavřel oči.

„P... p... proč je tu taková zima?" zeptal se bolestným a ledovým hlasem.

„Edwarde je tu dvacet čtyři stupňů." Možná jsem to ani nepostřehla, ale ztuhl, i když to nebylo možné, jak se třepal zimou. Bolelo mě u mého mrtvého srdce. To já za to můžu. To já jsem se objímala s rodinou místo toho, abych objala svou lásku. Alice! Musela to přece vidět.

„C... c... cože?" vykoktal Edward. Carlisle mu položil ruku na čelo a ihned odskočil.

„Máš strašně velkou horečku! Máš snad větší teplotu, než mají vlkodlaci."

„Carlisle, co můžeme dělat?" zeptala jsem se s nadějí v hlase, že se rychle uzdraví.

„Pomůžou studené zábaly. Zkusím přinést nějaké léky," řekl, ale Edward protestoval.

„N... n... ne!" vykoktal Edward. Blázní, musí se léčit. 

Edward:

Bella mě položila na postel a já ihned usnul.

Probudil jsem se a bolely mě všechny svaly. Nechápal jsem proč. To ale bylo jedno, protože to nebylo nic o proti té zimě. Celý jsem se třásl zimou jako bych byl na severním pólu. Nemohl jsem ani mluvit. Tak mi drkotaly zuby, že se divím, že jsou ještě v celku. Nevím, jak dlouho jsem se třepal a čekal, než někdo přijde a zapne topení, ale nakonec někdo vešel a já poznal Bellu.

„Edwarde?!" napůl řekla, napůl zašeptala Bella hlasem plným strachu. Otevřel jsem prudce oči a Bella leknutím odskočila pár centimetrů dozadu.

„Carlisle!" vykřikla Bella a ten byl hned u ní. Nevydržel jsem to a musel jsem se zeptat.

„Proč je tu taková zima?" zeptal jsem se hlasem a byl překvapen, jak zní. Spíš jsem to zašeptal a v krku mě nepříjemně dráždilo a zakašlal jsem.

„Edwarde, je tu dvacet čtyři stupňů," řekl Carlisle a já udělal něco jako ztuhnutí, i když to tak asi nevypadalo.

„C... c... cože?" zeptal jsem se. Spíš jsem to vykoktal. Teďka mi začala být opravdová zima, že jsem necítil snad ani konečky prstů. Carlisle se dotkl rukou mého čela a ihned odskočil.

„Máš strašně velkou horečku! Máš snad větší teplotu než vlkodlaci!" řekl a já byl zděšen a překvapen. Jak můžu mít horečku, kdy se třepu zimnicí. Možná to spolu nějak souvisí. To dokazuje o tom, že jsem měl z přírodopisu za 3 a z výchovy ke zdraví 4.

„Carlisle, co můžeme dělat?" zeptala se Bella a v hlase měla tolik bolesti a lítosti, že jsem měl chuť vyskočit a obejmout ji a utěšovat ji. Jenže jsem nemohl. Nejvíc mě, ale vystrašilo, když řekl, že mi pomůžou studené zábaly a léky. Studené zábaly? Zbláznil se. A léky? Vždyť jsem je vždycky vyzvracel. Nikdy jsem nepolkl nic. Ani tekutý brufen. A to už bylo co říct. Zkrátka ty chemikálie do mě nikdo nedostane!

„N... n... ne!" vykoktal jsem protestně a Carlisle s Bellou se na mě nechápavě podívali.

„Musíš se léčit, Edwarde! Jinak každý týden dostaneš ten samý záchvat!" křikl Carlisle. Trochu jsem otevřel oči a uviděl bílé ručníky nasáté studenou vodou. Carlisle šel ke mě, ale já se začal bránit. Napřáhl jsem před sebe ruce a otevřel jsem oči.

„Počkej, Edwarde. Bude ti líp. Jen mě nech, ať je tam položím!" přiblížil se ještě víc ke mě a odhrnul peřinu. V tu chvíli ke mě dolehl hnusně ledový vzduch a já kolem sebe začal kopat.

„N... ne ...prosím," zakňoural jsem a stočil jsem se do klubíčka a začal jsem vzlykat a tekly mi po tváři slzy, ale já je stěží cítil přes tu ohromnou kosu.

„Edwarde! Prosím. Jinak se neuzdravíš," promluvila na mě Bella a já se jí podíval do očí. Ač nerad jsem přikývl a ona si sedla na postel. Posunul jsem se a stočil jsem se Belle do klína a vzlykal jsem do jejího trička. Bylo mi jedno, že je ledová jako led a mě byla větší zima. Vyhrnula mi triko a položila mi studený kousek látky na bok. Hlasitě jsem zakňoural na protest a křečovitě jsem se držel jejího trika. Položila mi další, tentokrát na břicho a to tak zastudilo, že jsem prohnul a silou jsem roztrhl Belle triko. Měl jsem pevně semknutá víčka a trpěl jako mučený pes. Kňučel jsem z ledových pocitů. Položila mi další výš nad břicho a já se držel jejího skoro nahého trupu div jsem ho nerozdrtil, na to jsem takovou sílu neměl a zakňoural a i trochu vykřikl.

„Myslím, že už ho netrap, Bello. Nevím, co se to s ním děje. Nikdy jsem neviděl, že by někdo trpěl až tak moc jako Edward." Bella chtěla vstát, ale já ji stále držel.

„Ne, prosím zůstaň," řekl jsem a byl jsem rád, že už se tak moc netřepu. Bella zůstala a objala mě a políbila do vlasů. Já stále vzlykal a ještě sem tam kňoural když mi ledová kapka stékala po nemokré části těla. Nevím, jak dlouho jsem takhle ležel, ale pak si pamatuju, jak jsem úplnou vyčerpaností usnul. 

Bella:

Cítila jsem, jako Edwardovo tělo ochabuje a nedrží se mě tak křečovitě. Začal pravidelně oddychovat a přestal se třást. Jeho rty se začaly pomalu barvit do původní barvy.

„Už to klesá," řekla jsem Carlisleovi a on přikývl.

„Kde jsou vůbec všichni?" zeptala jsem se, když jsem v domě nikoho neslyšela.

„Šli na lov. Vůbec o tom neví," řekl Carlisle a opíral se o rám dveří.

„Myslím, že by měl zůstat pár dní v posteli. Možná to jenom na čas přestalo," řekl Carlisle a sledoval mě jak držím v silném objetí Edwarda a hladím ho po vlasech.

„Tohle si budu na do smrti vyčítat. Měla jsem s ním zůstat a přesvědčit se, co si o mně myslí. Pak by nezačal kašlat krev. Po tom jsem si měla nejdřív všimnout jeho a jemu by se nic nestalo a nemusel by trpět. Prostě za všechnu jeho bolest můžu já. Měla jsem být s ním a vědět, že mě stále miluje!" obviňovala jsem se.

„Neobviňuj se stále, Bello. Každý děláme chyby. Někdo jich ale může udělat víc a někdo míň."

„No právě a já jsem ta, co jich dělá víc. Měla bych jít pryč a nechat ho být, abych mu už neubližovala."

„Zbláznila ses, Bello? Copak jsi neviděla, co to s ním dělá? Miluje tě nadevše. Když od něho odejdeš, bude to pro něj ještě horší než zimnice." Přikývla jsem. Měl pravdu. Tím že odejdu, mu způsobím ještě víc bolesti. Odteď se od něho nechci ani hnout. Lehla jsem si pomalu, abych Edwarda neprobudila, a jeho si pak vytáhla výš. Carlisle někam odešel. Sledovala jsem Edwarda, jak oddechuje na mém břiše a já ho hladila po jeho bronzových vlasech. Najednou mi zazvonil mobil a já měla sto chutí toho dotyčného zabít. Edward s trhnutím zvedl hlavu a nesouhlasně a rozzlobeně zamručel a rozespale se kolem sebe koukal.

„Co chceš, Alice?" zeptala jsem se.

„Já neviděla jsem vaši budoucnost," řekla a já měla sto chutí ji zabít.

„A kvůli tomuhle voláš? Edward po zimnici konečně usnul a ty jsi ho vzbudila. Zavolej Carlislovi ten ti pomůže víc!" řekla jsem rozzlobeně a hodila mobil na noční stolek.

„Jak dlouho jsem spal?" zeptal se rozespale Edward.

„10 minut. Můžeš si zase lehnout. Potřebuješ se vyspat." Povytáhl se výš a lehl si vedle mě a objal mě a zabořil hlavu do polštářů vedle mého krku. Po chvíli začal zase pravidelně oddechovat a já ho políbila do vlasů. Spal několik hodinu a z několika hodin se to přesunulo na víc jak den, až jsem začínala mít strach, ale Edward se začal probírat.

Vzhlédl a podíval se mi do očí a pak oknem ven.

„To jsem spal jen tak málo hodin?"

„Myslím, že si pleteš hodiny se dnem."

„Cože?" zeptal se vystrašeně.

„No tak. Potřeboval jsi to. Tolik stresu za poslední dny jsi musel prožít za celý život." Edward se uklidnil a já ho políbila na tvář. Edward si mě ale přitáhl zpátky a začal drtit mé rty těmi svými. Do polibků jsme zapojili i jazyky a všechnu lásku a touhu. Chtěla jsem se líbat celý život, ale Edward se potřeboval nadechnout. Přesunula jsem své polibky na krk, a když se Edward rozdýchal, opět přitiskl své teplé rty na mé studené. Líbali jsme se docela dlouho a proleželi jsme celý den v posteli.

„Jdu se umýt," řekla jsem nakonec a ač nerada, odložila jsem Edwarda z mého břicha na postel.

„A nemůžu jít s tebou?" zeptal se a nahodil psí oči. Usmála jsem se a vzala ho rychlostí blesku do náruče. Vlezla jsem s ním do koupelny po té, co jsme se navzájem svlékli a umyli, jsme každý v ručníku zamířili ke skříni. Edward zakňoural, když uviděl samé košile a kalhoty. Usmála jsem se a vytáhla jsem mu volné džíny a volné triko. Oplatil mi to polibkem a vzal si ještě nějaké spodní prádlo. Já si rychle vzala upnuté džíny, volné triko a nějaké spodní prádlo, které nebylo samá krajka. Když jsem se oblékla, Edward za mnou přišel a políbil mě.

Vzápětí mu ale zakručelo v břiše, a tak jsem mu s omluvou šla udělat snídani. Udělala jsem mu lívance, a když přišel dolů, měl na hlavě ještě černou kšiltovku otočenou kšiltem dozadu. Připadal mi jako malý kluk. Usmála jsem se a posadila jsem si ho na klín zatím, co jedl. Carlisle byl v práci a my jsme měli dům pro sebe, ale Edward chtěl jít na čerstvý vzduch, a tak jsme po dlouhé době vyrazili na mou oblíbenou louku, kde ještě nebyl.

Autor: AlexJagerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy na to nezapomenu - 11. kapitola :