Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nikdy na to nezapomenu - 10. kapitola

20.06.2010 (18:30) • AlexJagerCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1182×

Jasper:

Nejradši bych toho blbce umlátil. Její minulost jsem znal jenom z části, ale vím, že se cítila pošpiněna a myslela si, že jí každý bude opovrhovat.

Byla na to citlivá. A ke všemu ta její paličatost. Doufám, že utekla tam, kam si myslím.

Jednou, když jsme byli sami na lovu, někde hluboko v kanadských lesích, našli jsme s Bells takovou rozpadlou chatičku. Nikdo, kromě nás, o ní neví.

Vítr mě šlehal do obličeje, ale to mi bylo jedno. Utíkal jsem tak rychle, že jsem ani nezanechával stopy ve sněhu. Rodina se držela stále za mnou.
Zastavil jsem až uprostřed lesa. Rodina byla mým počínáním trochu zmatená, ale zastavila taky.

„Počkejte tu na mě!“ zavelel jsem a vydal se směrem ke křoví, když mě něco chytilo za ruku. Otočil a jsem se a spatřil svou ženu. Dívala se na mě se strachem a její pocity byly zmatené.

„Alice, neboj se! Vím kde je, ale pudu tam radši sám. Nevíme, jak bude reagovat, a myslím, že velkou společnost by dvakrát nesnesla!“ řekl jsem a odstrčil ji od sebe.

Naposledy jsem se podíval na svoji rodinu a nakonec jsem si nechal Carlislea. Ten jen kývnul a já proběhl křovím a ocitl se na paloučku, kde na druhém konci, schovaná mezi staletými borovicemi, stála polorozpadlá chaloupka.
Okamžitě jsem byl u dveří a s lehkým zavrzáním je otevřel. Uviděl jsem ji.
Ležela na zemi schoulená v klubíčku a tiše vzlykala. Klekl jsem si vedl ní a vzal ji do náruče.

„Bells! Ššš! To bude dobré!“ tišil jsem ji, ale ona se ještě víc rozvzlykala. 
„Ne to nebude dobré! Jak mě teď může milovat? Milovat špínu?“ křičela a tu bolest, co cítila, by zabila i upíra.

„Ne, Bells! Tomu sama nevěříš!“ šeptal jsem jí do vlasů a kolébal ji sem tam.

Edward:

Běželi jsme za Jasperem, který utíkal tak rychle, že se nám několikrát ztratil z dohledu. Pak najednou zastavil. Díval jsem se do prázdna za ním, odkud jsem slyšel Belliny vzlyky. Rvalo mi to srdce. Najednou Jasper zmizel a já z myšlenek ostatních pochopil, že šel za ní.

Chtěl jsem jít za nimi, ale Emmett mě držel na místě. Celou dobu na mě mluvil, ale já ho nevnímal. Myslel jsem jen na ni. Ona mi řekla to, co nikdo neví a pak kvůli tomu utekla. Jen proto, že jsem jí nebyl schopen dát odpověď.

„Ne to nebude dobré! Jak mě teď může milovat? Milovat špínu?“ křičela a to mi rvalo srdce. Ona si myslí, že ji nemiluji? Že je špína? A kvůli čemu si to myslí? Správná otázka je kvůli komu? Kvůli mně! Protože jsem ji neudržel u sebe a ona teď opovrhuje sebe samou.

Co jsem to zase udělal? Proč všechno jen zkazím? Proč si žena, kterou miluji, myslí, že je špína?
Chtěl jsem tam jít! Chtěl jsem jí svou lásku dokázat! Ale ona by mě neposlouchala.
Nebude poslouchat někoho, kdo jí ublížil. Už mi nevěří. Navždy jsem ztratil její důvěru.

Najednou se objevil Jazz s Bellou v náruči. Vypadala tak křehce, zlomeně. Bolelo mě, se na ní koukat, když jsem věděl, že za tu bolest můžu já! Jen já a nikdo jiný!

„Bello! Holčičko!“ vykřikla Esme. Hned se okolo Belly sesypala celá rodina. Emmett mě pustil a já skončil na zemi. Stulil jsem se do klubíčka a pozoroval ten chumel přede mnou.

Báli se o ni! Milovali ji! Ať už jako sestru, dceru. Ona měla rodinu a do té jsem já nepatřil. Jak by mohla být v domě s někým, kdo jí ublížil?

Zvednul jsem se a otočil k odchodu. Moje láska je v pořádku a to bylo v tu chvíli to jediné, co mě zajímalo. Naposledy jsem se ohlídl přes rameno a uviděl Alici.
Měla smutný, ale i chápavý pohled.

„Bude to tak lepší,“ hlesl jsem potichu.

„Jak pro koho,“ poslala mi v myšlenkách, ale nechala mě jít. Rozeběhl jsem se šílenou rychlostí a nevnímal hlasy, co na mě volaly. Volali, ať se vrátím. Ale já nechtěl! Nemůžu jí dál ubližovat! Dál jí ničit život!

Alice:

Měla jsem vizi. Viděla jsem Edwarda, jak utíká pryč. No tak to teda ne! Bella ho teď bude potřebovat. Ale za chvilku následovala další vize. Rozzuřená Bella běží za ním a odvádí ho domu. No a teď jsem spokojená.

Jasper se na mě tázavě podíval a já se na něj zazubila. Když se Bella konečně vymanila z objetí Esme rozhlédla se kolem sebe.

„Kde je Edward?“ zeptala se zmateně a teprve teď si všichni uvědomili, že chybí nejmladší člen rodiny.

„No jo! Kam zase ten špunt zmizel?“ vykřikl Emmett a otáčel se okolo své osy.
„Utek,“ řekla jsem ledabyle. A pokrčila rameny.

„On utekl? A to si ho nechal jít? Alice!“ křičela na mě Bella, které teď bylo naprosto šumák, že před chvílí ležela jako hromádka neštěstí v polorozpadlé boudě a na sobě měla takovýhle hadry.

„Ano Bello?“ odpověděla jsem klidně.

„Ty se mi snad jen zdáš!“ vykřikla podrážděně.

„Omyl! Tahle noční můra jménem Alice, je skutečnost!“ vykřikl Emmett, pobavený naší hádkou.

„Emmette! Tohle je vážná věc, takže jestli chce Rose na pár měsíců postrádat svého „nabíječe“, tak ještě chvíli pokračuj a já tě rozcupuju na milion malých kousíčků a ty schovám na různý kouty světa! Rose přece vždycky bavili puzzle!“ křičela na něj Bella a Emmettovi se ztrácel úsměv z tváře.

„Lidi! Uklidněte se! Právě nám utekl Edward a naší povinností je ho najít!“ klidnil je Carlisle.

„Kudy běžel?“ Otočila se Bella s otázkou na mě. Jen jsem jí pokynula rukou a stále se pochechtávala.

Jen co Bella odešla, jsem dostala vizi a propukla v hlasitý řehot.

„Alice?“ ptal se mě opatrně Jasper a asi si musel myslet, že jsem blázen.

„Z- z Ed-Edwarda bu-bu-de pod-podpan-pantoflák!“ dostala jsem ze sebe v záchvatu smíchu.

Bella:

Vydala jsem se směrem, který mi ukázala Alice. Tak tohle teda ne! Utíkat bych měla já a ne on! Za chvíli jsem ucítila jeho vůni, která každým mým krokem zesilovala. Pak jsem ho uviděla. Ležel schoulený ve sněhu a brečel.
Ihned jsem u něj klečela. On ke mně otočil hlavu a na promodralých rtech mu zahrál slabý úsměv. Jeho srdce vynechávalo. Bože jak dlouho tu ležel?

„Umírá se tak krásně s iluzí své lásky, která si myslela, že ji nemiluji,“ zašeptal a dech měl ledový jako okolní vzduch.

„Edwarde! Teď mě laskavě poslouchej! Já nejsem iluze a vždy jsem věděla, že mě miluješ!“ řekla jsem rázně a už ho brala do náruče.

„Jak si to vůbec představuješ? Utéct! Edwarde, nejsi plnohodnotný upír! Mohlo se ti něco stát!“ křičela jsem na něj mezitím co jsem s ním běžela domů.
„Myslel jsem si, že jsem ti ublížil!“ řekl vážně.

„Hlupáčku! Ublížit bys mi mohl jedině teď, pokud bys zemřel! Edwarde pochop! Potom co jsem zažila, jsem ani nedoufala, že můžu potkat někoho jako ty! Pak tě Emmett málem zabil a já po tvé přeměně pochopila, co je to láska!“ vyznávala jsem mu své city. Mezitím jsme dorazili až k domu. Odnesla jsem ho do jeho pokoje.

Když jsem ho pokládala, zahlídla jsem hadr nasáklý… krví!

„Carlisle!“ zařvala jsem do domu. Okamžitě byl u mě.

„Ano?“ ptal se mě nervózně.

„Můžete mi říct, co se tu dělo? Já ne chvilku zdrhnu a vy tu provádíte jatka?“ křičela jsem na něj a přitom ukazovala na hard nasátý Edwardovou krví.

„To není tak jak říkáš!“ ohradil se dotčeně Carlisle.

„Tak jak to je?“

„Potom, co jsi utekla pryč, se Edward zhroutil a vyběhl ven. Našla ho Alice a Jasper když se vraceli domů. Bohužel, ležel blízko továrny a nadýchal se toxických látek, které mu potom způsobily že, začal kašlat krev. Přestalo to docela brzo, podle mého názoru má Edward vysoce rychlou regeneraci,“ řekl tónem doktora, který právě provádí diagnózu pacienta. Ihned jsem se otočila na Edwarda, který klidně oddechoval v peřinách.

Nahnula jsem se nad něj a dala mu polibek na čelo.

„Ty můj hlupáčku,“ zašeptala jsem a nechala ho spát. Uklidila jsem tu krev v jedné vteřině a šla do obýváku, abych ho nechala spát a nedělala mu ještě větší zimu když musí být promrzlý.

Autor: AlexJagerCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nikdy na to nezapomenu - 10. kapitola :