Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není tak, jak se zdá 8. kapitola

15.06.2010 (07:15) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1223×

„Alice, mě se tam nechce.“

„Ale Bello. Kolikrát ti mám říkat, že tam musíš? Prostě se smiř s tím, že teď žiješ s námi a ne ve Volteře. Dělej co ti říkám a všechno bude v pohodě. Bude to zábava, uvidíš. A teď běž ven a jeď do školy. Řídit auto snad zvládneš, ne?“ Zakoulela jsem očima a vyšla ze dveří. Říkala jsem jim, že vlastní auto nechci, ale oni mi jedno darovali. Prý ho nikdy nepoužili. Nechápala jsem ale proč. Bylo tak krásné, že by byl hřích se v něm neprojet. Já jsem auta tedy nikdy ráda neměla, ale od té doby, co jsem upír, se mi rychlá jízda nesmírně líbí.

Otevřela jsem dveře od auta a nastoupila. Neměla jsem vůbec ponětí, jak to ve škole chodí, ale Alice mi dala pár rad, takže jsem se tolik nebála.

Dojela jsem přímo na velké parkoviště a zaparkovala auto co nejdál od všech. Nechtěla jsem být moc blízko lidem, protože jsem nebyla na styk s nimi moc zvyklá, ale odolávání lidské krvi mi šlo dobře, tak mě Alice ujistila, že se nikomu nic nestane. Viděla přece do budoucnosti.

Alice mě donutila, abych si na sebe vzala minisukni a černé tričko. Myslela jsem, že jí snad zaškrtím. Teď na mě budou všichni zírat ještě víc.

Vystoupila jsem z auta a hrdě prošla hloučkem studentů, kterým se na okamžik zastavilo srdce a vzápětí zase rychle rozbušilo. Ani jsem se na ně nepodívala a pokračovala dál do učebny, kde jsem měla mít první hodinu angličtiny. Uměla jsem trochu anglicky, ale ne moc dobře, takže jsem byla přece jenom trochu nervózní.

Vešla jsem do třídy a sedla si do poslední lavice. Ale neměla jsem svůj vytoužený klid. Stoupla si vedle mě jedna holka a podala mi ruku. Trochu ucukla, když jsem jí podala svou ledovou.

„Jsem Jessica.“

„Isabella, ale říkej mi jen Bella.“ Myslela jsem, že Jessica odejde, ale ona si sedla vedle mě a pokládala mi různé otázky.

„Odkud si se přistěhovala?“

„Z Irska. Rodiče mi zemřeli, když jsem byla malá a teď žiju se strýcem Carlislem a jeho rodinou.“ Jessica zalapala po dechu.

„Chceš říct, že znáš Cullenovi?“

„No, ano. Jsou celkem fajn. Žila jsem s dědečkem, ale rozhodla jsem se změnit prostředí, a tak jsem tady.“ Jessica mrkla někam za mě a tím přivolala další lidi, z nich na mě jeden kluk neustále zíral. Bylo mi to nepříjemné.

„Bella. A ty jsi?“

„Jsem … jsem Mike Newton.“ Hned mi bylo jasné, že ten mi jen tak pokoj nedá. Jessica mi představila ještě Angelu a Erika. Ti nebyli zase tak hrozní jako Jessica s Mikem. Pořád mě bombardovali otázkami a zdálo se, že jim snad nikdy nedojdou. Konečně zazvonilo na hodinu, kterou jsem musela přetrpět a poté jsem šla na biologii. Ta mi připadala docela zábavná, ale zase vedle mě seděl Mike a nenápadně se otíral svou nohou o mojí. Myslela jsem, že mu jí snad urazím.

V poledne mě čekal oběd. Byla jsem pozvaná Mikem k jejich stolu, i když bych si nejraději sedla vedle Alice a postěžovala si jí.

Musela jsem do sebe hodit jablko a ještě kus pizzy. Myslela jsem, že se pozvracím. Ale bylo by divné, kdybych nic nejedla. Nenápadně jsem se koukla za sebe a uviděla Jaspera s Emmetem jak se něčemu smějí. V tom padl jejich pohled ke mně a oni se začali smát ještě víc. Měla jsem co dělat, abych nepřeběhla tělocvičnu a nedala jim co proto.

Jako poslední hodinu jsme měli tělocvik. Byla to hrozná nuda. Zůstala jsem po tělocviku v šatně jako poslední, protože jsem chtěla být chvíli sama, než na mě zase zaútočí otravná Jessica. Nemohla jsem jí vystát.

Ale když jsem za sebou náhle ucítila něčí pach, tak jsem se zarazila. Za mnou stál Mike a vítězně se na mě usmíval. Jako by si myslel, že mě může přeprat.

„Copak, že si se tak opozdila, Bello?“

„Chtěla jsem být sama, ale jak vidím, tak to není možné.“

„No, mě se bát nemusíš. Velice rád ti budu dělat společnost.“ Nebezpečně se ke mně otočil a přirazil mě na zeď. Byl tak odporný, že i kdybych si s ním chtěla něco začít, tak bych nemohla. Nechápala jsem, jak se může Jessice a všem ostatním holkám líbit. Vůbec neměly vkus. Kdyby znaly tolik upírů jako já, už by se na Mikea ani nekoukli.

„Nech mě na pokoji.“ Ale Mikeovi to bylo jedno. Odvážně mi dal ruce kolem pasu a přitiskl se ke mně.

„Neříkej, že mě nechceš.“ Byla jsem jím zhnusená, a tak jsem se ho jemně snažila od sebe odtáhnout.

„Nech toho, varuju tě.“ Už se přibližoval, aby mě políbil, ale já jsem ho kopla kolenem mezi nohy. Skácel se k zemi a začal ze sebe chrlit nadávky.

„To máš za to, že jsi mě nechtěl poslechnout.“ Popadla jsem tašku a rychle vyšla z šatny. Hledala jsem zatím svoje klíčky od auta, ale když jsem vyšla na parkoviště, někdo do mě zezadu strčil. Nebyla jsem na to připravená, a tak jsem upadla na zem. Kdybych byla člověk, asi bych se pořádně uhodila, ale já jsem naštvaně vstala a koukla se svému nepříteli do obličeje. Nebyl to nikdo jiný než Mike. Výhružně mě pozoroval a bylo jasné, že chce pomstu. Ale to už se kolem nás začali všichni sbíhat a čekali na to, co udělám. Samozřejmě jsem se nenechala zahanbit. Jsem přece upír.

„Tak tohle jsi přehnal, Newtone. Jak se opovažuješ mě strčit? Budeš ještě litovat, že jsi to kdy udělal!“ Výhružně jsem se proti němu postavila a čekala, jestli se mi omluví.

„Ty děvko! Lísáš se ke mně a potom mě odmítneš. Ale Mike Newton se neodmítá!“ Chtěl mě praštit, ale já jsem jeho ruku hravě zachytila a trochu víc, než jsem chtěla jsem mu jí stiskla. Křuplo v ní a já ucítila krev, ale byla jsem na to zvyklá. Pustila jsem mu ruku a odcházela od něho pryč ke svému autu.

„Za tohle zaplatíš!“ slyšela jsem za sebou, a tak jsem se jen usmála. Den je mnohem příjemnější. Mike mohl dopadnout hůř než teď. Ale neměl mě otravovat. Může si za to sám. Mě se nikdo nebude dotýkat, když nechci.

Nasedla jsem do auta a rozjela se směr dům Cullenů. Jak jsem předpokládala, Carlisle stál před domem a čekal na mě. Bylo vidět, že je jasně naštvaný. Začal ve mně hlodat pocit viny, a tak jsem ho raději obešla a bleskově vstoupila do domu.

„Doufám, že je ti jasné, co bude následovat.“ Otráveně jsem se k němu otočila.

„Vím, že jsem to neměla dělat, ale on mě přede všemi ponížil. Takové ponížení jsem nezažila od té doby co…“ Raději jsem to nedokončila a čekala na Carlisleův verdikt.

„Ale ať se to příště neopakuje.“ Pochybovala jsem, že se Mikeovi v budoucnu vyhnu, ale musela jsem Carlislea nějak uchlácholit.

„Jak si přeješ. Už se ho bezdůvodně nedotknu, slibuji.“ Tenhle slib měl skulinku, proto jsem to řekla. Myslela jsem, že budu mít klid, ale sotva jsem došla do obýváku a posadila se na pohovku, tak se Emmett, který seděl vedle, rozřehtal.

„Vidět tě, jak jsi mu to nandala, to bylo vážně něco, Bello. S Mikem takhle nikdo nezacházel. Určitě se ti bude chtít pomstít. A na to si rád počkám.“

„Emmette! Nemám náladu na tvoje vtípky. Celý den za mnou běhali kluci a chtěli moje číslo. Kdybych věděla, co se stane, tak bych do školy nikdy nešla. Je to peklo a je tam hrozná nuda. Ke všemu je tam ta otravná Jessica. To má vždycky tolik otázek?“

„Nevím, my se s lidma nebavíme. Měla bys to taky zkusit.“

„A to mi říkáš až teď? Mohla jsem si tohle všechno ušetřit. Ale pochybuju, že by se i tak nic nestalo. Vždyť si to Mike zasloužil, tak nechápu proč je na mě Carlisle naštvaný.“

„Je naštvaný, protože prohrál sázku.“ Nasupeně jsem se koukla na Emmetta a ten se pod mým pohledem přikrčil. Asi jsem musela vypadat opravdu nebezpečně.

Do obýváku najednou přišel Carlisle, Edward a Jasper, který se dusil smíchy.

„Copak mi nedáte pokoj? To na mě ještě musíte uzavírat sázky? Vsadil ses i ty Edwarde?“ Edwardovi zmrzl na rtech úsměv a sednul si vedle mě.

„To bych si nedovolil.“

„Nedělej ze sebe neviňátko. Raději bychom se měli pustit do hledání nějakých informací a ne tady jen tak bezdůvodně sedět a tlachat.“ Alice, která přihopsala do pokoje, mi položila ruku a rameno, aby mě uchlácholila.

„Bello, Esme hledala celý den, ale nevíme odkud začít. Carlisle neudělal nic špatného, kromě toho, že pije zvířecí krev. Ale to ty taky, tak nechápu, proč by Aro chtěl, aby si ho zabila.“

„V tom případě nevím, co dělat. Možná bych mohla zavolat Felixovi a Jane, aby mi o tom něco bližšího zjistili, ale když jim řeknu co jsem provedla, budou mě chtít zabít.“

„To nedopustíme. Musíme počkat na Felixův příchod. Jestli jste přátelé, tak tě jistě pochopí. Znáte se ehm… dobře?“

„Ano.“ Pak jsem se ale zarazila.

„Tedy, chci říct, že je to jen můj přítel.“ Proč mám problém se o něm vyjadřovat? Nic mezi námi přeci není.

„Tedy kamarád. Je to jen můj blízký kamarád. Vlastně ho ani moc dobře neznám.“

„Bello, nemyslím, jestli jste spolu něco měli, to je teď vedlejší. Důležité je, že ti věří. To by nám všem mělo zachránit krky.“

„Vlastně ani nevím, jestli je to můj opravdový přítel. Neznáme se až tak dobře. Řekla bych, že vy mě znáte líp. Dala bych cokoliv za to, abych tu s vámi mohla zůstat.“ Alice odstrčila Edwarda a sedla si vedle mě.

„Ale můžeš.“ Zavrtěla jsem hlavou.

„To těžko. Aro by mě raději zabil, než aby to někdy dopustil.“

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není tak, jak se zdá 8. kapitola: