Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není tak, jak se zdá 15. kapitola

08.11.2010 (10:15) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1811×

Neměla jsem ale vůbec čas na nějaké pochybnosti. Edward mi totiž všechno překazil. Hned potom, co jsem ukončila rozhovor s Jane, se mě začal vyptávat. Když viděl, jak jsem nejistá, řekl mi, že si z toho nemám nic dělat. Ale jak bych mohla? Snad až teď jsem si uvědomila plně svojí zradu.

Aro mě vyslal na tuhle misi s plnou důvěrou ve mně. Tak co by udělal, kdyby se dozvěděl, že jsem ho podvedla? Ale on by mě určitě vyslechl. Nebo ne? Za tu dobu, co ho znám, mi musí být jasné, že proti němu nemám žádnou šanci. Jak jsem říkala, je to beznadějné. Ale já se nemůžu jen tak otočit zády ke Carlisleovi. A co by si o mě pomyslel Edward? Sice mě poslední dobou svým chováním docela štve, ale musím se přiznat, že mě přitahuje. A když mě líbá…, zapomínám na všechno a všechny. Nemůžu ho opustit a zklamat tak jeho důvěru, kterou ve mně vkládá. I on o mně má snad trochu zájem. Nepodvedu ho. Už nikdy nesmím ani pomyslet na to, že bych to udělala. Zklamala bych i sebe.

Když mi tenkrát navrhl, jestli s ním nechci jenom jako chodit, byla jsem hodně zaskočená a překvapená tím, že o mě má zájem. Neměla bych si to s ním ujasnit? Jak to mezi námi dvěma vlastně je? Jsme jen dobří kamarádi, nebo je to něco víc? Já k němu cítím něco víc, ale jde o to, jestli to samé cítí i on ke mně. Měla bych se ho na to zeptat, až budeme sami, přesně jak říkal.

On si chce taky promluvit, ne? Když mi řekne, že o mě nemá zájem, tak to budu muset nějak snést. A bude mě to asi hodně bolet. Ale je to lepší, než kdybych nevěděla, jestli o mě stojí. Třeba ke mně cítí to samé, co já k němu. Nebo je to jenom přitažlivost? Cítím k němu opravdu něco víc?

Z myšlení mě vytáhla Alice, která nadšeně vypískla. Naklonila jsem se dopředu k ní a  zkoumala, z čeho má takovou radost. Právě listovala nějakým časopisem.

„Tak copak tě potěšilo tentokrát?“

„Ale nic. Jen jsem koukala na tyhle krásné svatební šaty.“ Svatební šaty? Ona se bude vdávat? Není už náhodou vdaná?

„A kdo se vdává? Ty?“

„Ne. Nikdo se zatím nevdává.“

„Tak proč jsi tak nadšená?“ ptala jsem se a nemohla přijít na ten důvod. Ona se jen tajemně usmála a poklepávala prstem na šatech.

„Proto. Za chvíli přistáváme, tak si zapni pás.“ Vzdala jsem veškerou snahu o to, něco se dozvědět. Alice je prostě jedna velká záhada. Stejně z ní nic nevypáčím.

Sedla jsem si zase vedle Edwarda a nenápadně se na něj upřela zrak. Měl zavřené oči a vypadalo to, jako by nevnímal nic, co se kolem něj děje. Měl krásně přivřené oči a jeho rty vypadaly v tu chvíli tak nádherně, že jsem se neubránila a obrátila k němu obličej. On byl prostě dokonalost sama. Jeho tvář neměla nejmenší chybičku, což u upírů bylo běžné. Ale on byl jiný, než ostatní upíři. Ti byli většinou nevšímaví ke svému okolí. Ovšem on nikdy nebyl hrubý, nebo neurvalý k ostatním.

Proč jen mě musí tak přitahovat? Nikdy se mi nic takového nestávalo. Copak se nedokážu ovládnout a musím na něj zírat? Kdyby mě někdo viděl, určitě by si myslel, že jsem do něj zamilovaná. To je naprosto vyloučené. Já nejsem zamilovaná.

Nebo ano?

Ne!

Radši jsem se od něho odvrátila, abych nemusela čelit jeho dokonalosti. To by mi tak ještě chybělo, aby mě nachytal, jak ho sleduju. Myslel by si o mně, že jsem blázen a nikdy by se mnou už nepromluvil.

Rozhodla jsem se, že všechny otázky kolem Edwarda nechám být a raději se budu soustředit na to, co dělá Alice s Jasperem. Ty dva si spolu o něčem nenuceně povídali. Stalo se někdy, že bych si s Edwardem jen tak povídala? Vlastně k tomu ještě nebyla příležitost. Můžeme to uskutečnit, až budeme ve Španělsku.

„Ano, Jaspere.“ Alice se zachichotala a pohladila Jaspera po paži. Není to špatné, když je sleduju? No co, Alice moje soukromí taky nerespektuje.

„Řekni to ještě jednou.“

„Ne.“ Jasper jí chytnul za ruku a naklonil se blíž k jejímu obličeji. Ajaj. Měla bych se soustředit na něco jiného, než na jejich milostné vyznání.

„Řekni to.“

„Teď tě musím potrestat.“ Když jsem viděla, jak ji políbil, radši jsem se koukla jinam. Byla bych šmírák, kdybych se ně koukala. Jako bych nikdy nic takového nezažila. No vlastně se musím přiznat, že nezažila.

Sakra! Co to se mnou je? Copak musím myslet jenom na to jedno? Přece existuje i něco jiného, než láska. A k tomu všemu se Edward chová, jako bych mu byla úplně ukradená. Nemůžeme si spolu taky povídat? Asi se ukoušu nudou, jestli hned nezačnu něco dělat. „Spíš?“

Pootevřel jedno oko a s úsměvem se ke mně obrátil. Pohled na něj byl tak krásný, že jsem měla co dělat, abych si nepovzdechla a nesesunula se k zemi (ještěže sedím) jako hadrová panenka. „Ne. Copak může upír spát?“

„Jistěže ne. Jen jsi vypadal zamyšleně.“

„Ano, přemýšlel jsem. Těším se, až přistaneme. Potom s tebou budu moct být konečně sám a vyřešit naši situaci.“

„Jo, jasně. A co ostatní? To s námi nepojedou?“

„Ne. Jedou jinam. Budeme spolu sami.“

Nervózně jsem se zahihňala, až mi bylo trapně. „A jak dlouho nám bude trvat, než zjistíme něco od té Carlisleovi přítelkyně?“

„To nevím. Možná týden, nebo víc. Myslím ale, že nám určitě řekne něco moc zajímavého. Podle mých informací byla zrovna ve Volteře, když zabili Cynthii.“

„Proč jste mi o tom nic neřekli? Jak se jmenuje?“

„Emily. Viděl jsem ji jen jednou, ale připadá mi…“ Čekala jsem na dokončení. Připadá mu milá, krásná, sexy, nebo s ní dokonce něco má?

„Jaká?“

„To je jedno. Připrav se, budeme přistávat.“ Proč to nedokončil? Copak o ní přede mnou nechce mluvit, nebo co?

Vystoupili jsme z letadla, kde se s námi měla rozloučit Alice s Jasperem, Felixem, Emmettem a Rosalie. Kupodivu mi vůbec nevadilo, že konečně budeme s Edwardem poprvé sami. Snad všechno dobře dopadne.

„Přeji vám, aby se to podařilo,“ řekla mi Alice, když mě objímala. Taky jsem se s ní nechtěla rozloučit, ale musím.

„Bude se mi stýskat.“

„Mně taky, Bello. Snad se brzo uvidíme, zatím ahoj.“

Postupně jsem se se všemi rozloučila, až jsem s Edwardem konečně nasedla do jeho auta, které si nechal přivézt na letiště a jeli jsme k hotelu, kde jsme se měli ubytovat. Byla jsem na ten hotel zvědavá. Doufala jsem, že nám Edward objednal pokoje v nějakém luxusním hotelu.

A ukázalo se, že ano. Byl opravdu krásný, to jsem nečekala.

Šli jsme s Edwardem na recepci, kde vyřídil všechno potřebné. Už jsem se těšila, až se zavřu ve svém pokoji a napustím si vanu.

Jakmile jsme ale vystoupili z výtahu, mé prosby nebyly zcela vyslyšeny. Čekala jsem, že mi Edward dá klíč od mého pokoje, ale ne.

„Počkej. Já nemám svůj vlastní pokoj?“ Edward se zastavil uprostřed pohybu a otočil se ke mně.

„Ne. Neměli volné pokoje, takže budeme muset být spolu v jednom pokoji. Vadí ti to snad?“ Jestli mi to vadí? Ne, já se ho přece nebojím.

„Ne, tedy… jen jsem myslela, že budu mít soukromí. A vůbec ti nevěřím, že neměli volné pokoje. Přiznej si, že chceš využít situace.“

„Abych s tebou mohl být sám? To ani náhodou. O to nestojím.“ Přimhouřila jsem oči a sevřela ruce v pěst. Ten darebák. Takže tímhle se přiznal, že ho vůbec nezajímám.

„Fajn. V tom případě otevři. Chci se jít umýt.“

Odemkl dveře a já rázně zapadla do pokoje. Byl celkem malý, s jednou manželskou postelí. Takže to znamená, že se s ním budu muset dělit i o postel.

Hodila jsem kufr na zem a rozepnula zip. V celkovém naštvání jsem vytáhla základní hygienické potřeby. Potom jsem šla do koupelny, kde jsem se pro jistotu zamkla.

Rozhodla jsem se, že si vanu napouštět nebudu, byla jsem až příliš rozčilená. Místo toho jsem si pustila sprchu a rychle se osprchovala.

Když jsem si učesala umyté vlasy a ujistila se, že jsem na nic nezapomněla, jsem chtěla sáhnout po pyžamu. Ale žádné jsem si nevzala! Kruci! Copak nemyslím na tak důležitou věc? No nic, asi se budu muset spokojit jen s ručníkem, než se obléknu. Tak dám Edwardovi další příležitost, aby mě ignoroval.

Obtočila jsem kolem sebe tedy ručník a vyšla z koupelny ven. Co jsem ale nečekala, byl polonahý Edward. Vyndaval si věci z kufru do skříně a přitom si sundal tričko. Musela jsem se na místě zastavit a jen na něj zírat. Byl ještě krásnější, než jak jsem si ho představovala.

Radši jsem se ani nehnula, aby nepostřehl, že jsem se vrátila z koupelny. Co mám teď udělat? Mám se chovat chladně a prostě kolem něj projít? Ano, přesně to udělám. Já jsem mu stejně ukradená. Jen ať se taky kochá pohledem na mě.

Prošla jsem kolem něj a sklonila se ke kufru. Byla jsem si moc dobře vědoma toho, že se mi ručník posunul trochu níž, takže odhalil moje prsa víc, než bylo potřeba. Uvidíme, jestli je Edward tak chladný, jak vypadá.

Vyndala jsem si košilku a postavila se. Se zvědavým úsměvem jsem se otočila na Edwarda, abych viděla jeho reakci. Byla taková, jak jsem čekala. Stál jen kousek ode mě a vypadalo to, že se musí hodně ovládat, aby se na mě nevrhnul. Pomsta je tak sladká! Přece jenom ho zajímám.

„Potřebuješ něco? Koupelna je volná.“

„To vidím. Ty sis nevzala pyžamo?“

„Zapomněla jsem.“ Jedním krokem se ke mně přiblížil a ovinul mi ruce kolem pasu. Zalapala jsem po dechu a stěží se nadechla.

„Takže pod tou osuškou nic nemáš?“

Zavrtěla jsem hlavou a cítila, jak mi jeho ruce přejíždějí po zádech. Mým tělem procházelo mrazení a cítila jsem nádherný hřejivý pocit u srdce.

Sklonil se ke mně tak rychle, že jsem to sotva postřehla. Vášnivě mě políbil a já jeho polibek opětovala. Úplně jsem v jeho náručí roztála a nechala ho, aby si se mnou dělal co chce.

Pomalu svými prsty uvolnil cíp, který bránil, aby ze mě osuška spadla. Když jsem ucítila chlad na těle a viděla, jak se na mě hladově dívá, chtěla jsem se zakrýt. Ale on jen zavrtěl hlavou a přejížděl svýma rukama po mém těle.

„Ne. Musíš si zvyknout na to, že většinu času spolu budeme nazí.“ Uhnula jsem očima před jeho pohledem. On mi ale zvedl jemně hlavu a láskyplně se mi podíval do očí.

„Miluju tě, Bello. Chtěl jsem ti to říct už dávno, ale nebyla příležitost. Miluju tě tak moc, že to snad už víc nejde.“ Šťastně jsem se na něj usmála a pohladila ho po tváři.

„Já tebe taky. Miluju tě. Bála jsem se ti to přiznat, ale když už vím, že mě taky miluješ, tak je to jiné. Konečně můžeme být spolu. Nikdy jsem ani nedoufala, že bych se ti snad mohla líbit. Předtím jsi říkal...“ Lehce mě políbil na rty a usmál se.

„Vím, co jsem říkal. Ale teď už se mi nechce mluvit. Pojďme se radši věnovat něčemu důležitějšímu.“ Vzal jednu mou bradavku do úst a začal jí sát. Zasténala jsem rozkoší a prohnula se v zádech. Měla jsem pocit, že upadnu, ale Edward mě hbitě vzal do náručí a opatrně položil na postel. Zase se ke mně sklonil a líbal mě tak nádherně, že jsem měla pocit, že se vznáším.

Já jsem taky nezůstala chladná. Pomalu jsem svlékala kalhoty, až došlo i na spodní prádlo. Takže jsme byli vyrovnaní. Nemohla jsem se nabažit pohledu na Edwardovo tělo. Bylo tak dokonalé, až mi to vyráželo dech.

„Copak?“

„Jsi nádherný. Nemůžu uvěřit tomu, že jsme byli tak slepí a neudělali tohle už dávno.“

„Já taky ne. Držel jsem se zpátky, ale úplně jsem se do tebe zamiloval. Nedopustím, aby mi tě někdo vzal, Bello. Jsi jen moje.“ Hladově se přisál ústy k mým a já si ho přitáhla blíž k sobě. Něžně mi roztáhl nohy a vnikl do mě prsty. Potlačila jsem zasténání.

Sevřela jsem pevně jeho vlasy a znovu ho políbila. On mě mezitím laskal prsty mezi nohama a já umírala rozkoší.

„Prosím.“

„O co prosíš?“

„Vem si mě. Už to nevydržím.“ Jedním prudkým pohybem do mě vnikl a začal se ve mně pohybovat. Teď se moje utrpení ještě znásobilo a já hlasitě vzdychala. Potom mě zalila vlna uspokojení a cítila jsem, jak i Edward dosáhl vrcholu a vyčerpaně se na mě sesunul.

Uvelebil se na posteli a potom si mě přitáhnul k sobě. Se zasmáním jsem mu položila hlavu na hruď a přitulila se k němu.

„Je tu něco k smíchu?“

„Ne.“ Ale smála jsem se dál a tak se na mě vážně podíval.

„Něco jsem snad zpackal?“

„Ne! Jistěže ne, miláčku. Bylo to nádherné. Smála jsem se proto, že jsem tak hrozně šťastná. Splnilo se mi všechno, co jsem chtěla.“

„Musím říct, že i já jsem byl překvapený tím, jak umíš být vášnivá.“

„Zopakovala bych si to ještě jednou.“

„Taky bych rád, ale nemůžeme. Za hodinu musíme být u Emily. Ona hrozně nerada čeká. To uvidíš, až ji poznáš.“

Vážně jsem se na něho zadívala a prostě se musela zeptat. „Měl jsi s ní něco?“

„Já a ona…“

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není tak, jak se zdá 15. kapitola: