Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nic není tak, jak se zdá 12. kapitola

07.08.2010 (21:15) • Bellaaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1130×

„Co se děje Alice?“

„Asi bys měla jít dolů, Bello, protože…“ Bože, proč nás musela vyrušit zrovna v tom nejlepším? Kdyby Alice nepřišla, asi bych se neudržela a… tak dost! Nesmím na to myslet. Byl to přece jen polibek a ten nic neznamenal. Pro Edwarda to určitě nic neznamenalo. Jak by taky mohlo, když může mít každou na kterou ukáže? Já jsem proti všem ostatním upírkám nic. Měla jsem se kontrolovat a nedovolit mu se mě takhle zmocnit.

Jednu chvíli se se mnou líbá a druhou už tančí a lísá se na nějakou blondýnu. Já nejsem žádná druhá možnost. Edward se bude muset ještě hodně snažit, aby mě přesvědčil, že se mu opravdu líbím.

„Tak už mi to řekni!“

„Protože Jasper napadl Felixe. Tedy spíš to bylo oboustranné. Nemůžeme je od sebe odtrhnout. Musíš ho od něho dostat. Jsi jediná koho snad poslechne. Chovají se jako zvířata. Mám strach, že se Jasperovi něco stane. Vůbec mě nechce poslechnout.“ Prosila a já rychle vyletěla z pokoje. Cítila jsem, jak Edward běží za mnou.

Když jsem se ocitla dole, uviděla jsem rozzuřeného Felixe, jak se snaží chytnout Jaspera pod krkem. Takhle rozzuřeného jsem ho ještě neviděla.

Opatrně jsem se přiblížila k Felixovi a snažila se ho dostat od Jaspera stejně jako Emmett. Ale Felix mě jen odhodil stranou, až jsem málem zničila Esmé podlahu.

Rozzuřeně jsem se postavila na nohy a skočila Felixovi na záda. Snažil se mě setřást, ale já se ho držela jako klíště.

„Přestaň!“

„Bello, jdi ode mě. Nechci ti ublížit!“ křičel Felix a přitom bojoval s Jasperem, který se taky nehodlal uklidnit, přestože se ho Alice taky snažila přesvědčit. Ale nepomohly ani sliby, nebo vyhrožování. A k tomu všemu se chtěl Edward ještě přidat do boje, protože na mě Felix prý zaútočil. Nevěděla jsem koho mám držet dřív, jestli Felixe, Jaspera nebo Edwarda. Strhlo se to k obrovské hádce a ani jeden z nich mě nechtěl poslechnout. Chovali se jako primitivové bez zábran.

Po dvou hodinách snahy jsme to vzdali a vyhnali oba dva ven. Edward se mezitím uklidnil a přesvědčoval se, jestli jsem v pořádku. Dělal, jako bych nebyla upír.

„Kdy myslíte, že to vzdají?“ zeptala se zkroušeně Alice a sledovala svou lásku, jak chce utrhnout Felixovi hlavu.

„Řekla bych, že nejdřív tak zítra. Nemá cenu je od sebe zkoušet roztrhnout. Měli bychom raději vymyslet nějaký plán na to, jak zachránit Carlislea. Kde je vůbec on a Esmé? Doteď jsem si toho nevšimla.“

„Zatímco jste ty a Edward byli nahoře a muchlovali se, my jsme makali,“ řehtal se Emmett a já měla chuť ho zaškrtit.

„Na co jste přišli?“ zeptala jsem se v klidu a snažila se nedívat na Edwarda, který se na mě culil. Nic spolu přece nemáme, tak proč se najednou chová tak divně? A jak se Emmett dozvěděl o tom, co jsme spolu nahoře dělali? Že by mu to řekla Alice? Později se jí na to zeptám.

„Alice měla vizi. Viděla Eleazara, přítele Carlislea, jak ho chce napadnout jiný upír a zabít ho. Carlisle s Esmé se rozhodli, že by ho měli jít varovat. Stane se to totiž přesně za týden a jelikož je to Carlisleův přítel, tak…“ vysvětloval mi Edward a já nemohl uvěřit vlastním uším. Opravdu slyším dobře?

„On odjel? Teď, když ho mám zabít? Kdyby ho někdo viděl, tak je všechno ztracené. Dobře, takže teď se rychle vydáme na letiště dřív, než letadlo odletí. Pojedeme asi autem, protože jinak bychom to nestihli. Alice, Edwarde, vy dva půjdete se mnou a musíme přesvědčit Carlislea, aby-“ Edward mě vzal za ramena a zatřásl se mou.

„Nemusíš se bát. Eleazar bydlí se svou rodinou kousek odtud. Carlisle se u něj zdrží jen přes noc a potom přijede. Neprozradí se, dá si pozor. Musíš se uklidnit, všechno je v pořádku, jasné?“ Konejšil mě Edward a hladil mě po vlasech. Ale já se nechtěla uklidnit. Bylo nesmírně riskantní, že Carlisle odjel.

„Proč mi to neřekl?“

„Nechtěl jsem, abys dělala scény. Takhle to bylo lepší, když jsi byla se mnou.“

„Takže to, co se stalo nahoře… bylo proto, že jsi mě potřeboval nějak zaměstnat a přišel jsi na jediný způsob. No, skočila jsem ti na to výborně, Edwarde. Příště, až něco takového uděláš, už se nenachytám, slibuju.“ Asi taková scéna nebyla zapotřebí, ale já jsem byla opravdu naštvaná. Někdo to musel schytat a odnesl to Edward. Stejně jsem mu to už chtěla delší dobu říct a teď byla vhodná situace.

Alice mě chytla za ruku a odtáhla od Edwarda. Ten se netvářil zrovna šťastně, chtěl mi k tomu asi ještě něco říct, ale Alice mě zachránila.

„Teď není čas na hádky. Důležité je, že ti Edward nestačil objasnit moji další vizi. Nevím, jak přesně bych ti to řekla, Bello, ale musíš vědět, že…“ Napjatě jsem čekala, co z ní vyleze, ale neměla se k odpovědi.

„Co?“

„Máme plán!“ Radostně vyskočila do vzduchu a já na ni nevěřícně koukala. Asi si ze mě dělá srandu. Čekala jsem, že to bude něco závažného a ona na mě vytáhne tohle. Takže máme plán, ale to přece nic nevyřešilo.

„A jaký plán přesně?“

„Je to spíš takový nápad, ale konečně jsme přišli na to, jak začít. Máme spoustu známých, které jsou proti Volturiovým a oni se k nám určitě přidají a pomůžou nám dosvědčit a zjistit pravdu o vraždě Arovi manželky. Carlisle zítra přijede a bude s Esmé tady, aby se neprozradil. My ostatní mezitím půjdeme hledat všechny naše přátele. Ale ty se musíš držet daleko od Volterry, ale my už ti najdeme nějaké místo, kde by jsi byla v bezpečí.“

„Dobře, ale musíš mě to nechat trochu vstřebat. Ale proč si myslíš, že nám ostatní upíři nějak pomůžou?“

„Nemáme moc přátel, ale těch pár, co jich máme, jsou hodně informovaní a mohli třeba něco slyšet. Není jistota, že se něco dozvíme, ale aspoň to musíme zkusit. Ty jsi strašná pesimistka, Bello. Zkus vidět svět trochu víc nadšeně a neodsuzuj naše nápady. Rozhodně jsme vymysleli aspoň něco. Máš snad nějaký lepší nápad?“

„Ne, jen říkám, že bychom ještě měli pár dní počkat, než se třeba něco nestane.“

„A co asi? Pochybuji, že se to vyřeší za nás. Tady jde o Carlislea, tak se trochu snaž a běž si nahoru zabalit. Přesně za dvě hodiny nám letí letadlo. Ještě se dozvíš, kam půjdeš.“

„Tak brzy? Ne, já už se nebudu rozčilovat. Nestojí to za to.“ Vyšla jsem nahoru po schodech do svého pokoje a lehla si unaveně na postel.

V posledních dnech jsem byla strašně vyčerpaná, ale za chvíli to bude všechno pryč. Snad má Alice pravdu a ostatní upíři nám opravdu pomůžou.

Vstala jsem a vytáhla ze skříně velký kufr, do kterého jsem začala skládat svoje oblečení, které mi Alice nakoupila. Neměla jsem ponětí, kam pojedu, a tak jsem si raději zabalila i teplé oblečení, abych mezi lidmi potom nechodila v krátké sukni. Asi by jim to připadalo divné, když je deset pod nulou. A to pojedu sama? Co kdyby mě nějaký upír odhalil a potom chtěl předhodit Arovi? To se mám jako ubránit sama? Ne, Alice se mnou určitě někoho pošle.

Jen doufám, že to nebude Edward. Vůbec nevím, co si o něm mám myslet. Má mě opravdu rád, nebo pro něj jsem jen dočasná známost? Co když mě svede a potom odkopne, jako to už určitě udělat se všemi ostatními? Vždyť o něm nic nevím. Myslela jsem si, že je ztělesněním dokonalosti, ale potom co mi provedl si tím už nejsem tak jistá.

Možná, že bych mu měla dát ještě šanci, ale co když se do něj zamiluju a on mi zlomí srdce? Nechci, abych toho potom litovala. Možná, že by pro mě byl lepší Felix, ale ten mě nepřitahuje tak jako Edward.

Prostě nechám všechno volně plynout a časem uvidím, kdo je z nich lepší. S Felixem se mi srdce nikdy nerozbuší tak jako s Edwardem. A Edward je na mě vždycky tak milý. A nádherně líbá. Není divu, že jsem si nevšimla, že Carlisle s Esmé odešli, když mě tak vášnivě políbil. Měla jsem se tomu možná ubránit a nenechat ho, aby mě takhle dostal.

Ale je přede mnou jedna otázka. Mám si vybrat Edwarda, nebo Felixe?

Další

Autor: Bellaaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nic není tak, jak se zdá 12. kapitola: