V téhle kapitolce se nic moc neděje. Hádka s Lindou a Emmettek. Hezké počtení.
02.03.2012 (18:15) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1567×
12. kapitola
„Emme, pust mě dolů. Já se fakt musím omluvit Edwardovi." A začala jsem se v jeho náruči cukat.
„Ne."
„Emme," zaškemrala jsem a udělala na něj psí oči. Pohled mi jen chvíli oplácel, ale asi mu došlo, o co se snažím, protože uhnul pohledem a otevřel dveře do Alicina pokoje.
„Emmettku?"
„Ne!"
„Já ti dám podepsaný míč od Gilberta Arenase, nebo od Chrise Boshe," lákala jsem ho smlouvavě a horoucně jsem přemýšlela nad dalšími basketbalisty. Budu se na ten sport muset dívat častěji.
„Tak jo! Ale kdyžtak jsi mi utekla," vyhrkl a nebezpečně mu zasvítilo v očích. Já na nic nečekala a vystartovala ke dveřím, ale Emmett mi vletěl do cesty, že jsem do něj málem narazila.
„Ale chci ho tento měsíc… Ne, tenhle týden!" nabádal mě. Když se na chvíli zamyslel, tak jsem nepozorovaně vyšla ze dveří. Klusem jsem běžela po schodech, ale ještě jsem se podívala z okna tady ze stěny, která byla prosklená.
Ztvrdly mi všechny svaly ve tváři, protože jsem tam viděla Edwarda a Lindu. Linda se na něj zboku tlačila a dávala najevo své průměrně velké poprsí. Usmála se a on se sklonil a moje sestra ho políbila. Políbila?! On jí něco řekl, otočil se a utíkal k lesu. A ona samozřejmě za ním.
„Já kráva," ulevila jsem si. Najednou se otevřely dveře a na verandu vyšla Alice. Rozhlédla se a zavrtěla hlavou.
„Luci? Ty mluvíš sprostě?" Odněkud se vynořila Naty a sáhla mi na čelo. „Horečku nemáš, co je? Eda ti dal košem?" vysmívala se mi.
„Ne!!!"
„Tady se někdo červená," dobírala si mě pořád.
„Nech! Mě! Být!" na každé slovo jsem dala velký důraz a naštvaně je odsekávala.
„Nech mě být," opakovala po mně a smála se mi při tom. „Někdo se nám tu zamiloval. Vzdej to, Linda se chystá Edu svést. A určitě to nebude těžký."
„Ty,… ty, ty krávo," koktala jsem roztržitě.
„Krávo? Nic lepšího neumíš?"
„Určitě umí, ale nebude jimi plýtvat na někoho, jako jsi ty," řekla Rose, která se tu odněkud zjevila. Vděčně jsem se na ni usmála. Je zajímavé, že jsme se skamarádily. Naty asi usoudila, že když jsme na ni dvě, tak nemá šanci, a tak odešla do svého pokoje a nezapomněla třísknout s dveřmi.
„Hele, ty dveře ti nic neudělaly," bránila je Alice. Sakra, Alice. Nahodila jsem úsměv a chtěla se vypařit. Ale nevyšlo mi to. Alice mě chytla za triko a trhla.
„Nemáš náhodou ležet?" vyčetla mi.
„No, ale… Fakt?" dělala jsem hloupou. Alice se hrozivě zamračila, že se jí udělala mezi obočím rýha.
„Nemrač se, lásko. Budeš mít vrásky," řekl Jasper, který se taky - opakuji taky - odněkud objevil. Alice se šťastně zasmála a objala jej kolem krku. Alespoň někdo tu má dobrou náladu, pomyslela jsem si.
„To s tím Edwardem," řekl najednou Jazz, ale já ho přerušila mávnutím ruky.
„Ne, jsem vám nesmírně vděčná, ale nemá to cenu. Sami jste to viděli, tedy slyšeli," smutně jsem si povzdychla a pokračovala. „Jsem prostě kráva. Věděla jsem, že se nebudu nikomu líbit. Natož jemu. On chce asi někoho nóbl a upírku," skončila jsem svůj monolog. Všichni vypadali, že by chtěli něco říct, ale ujala se toho Alice:
„Ty nejsi kráva, ale on je slepý. Asi mu něco vlezlo na mozek, třeba ty knížky, které pořád čte," povzbudila mě, „Neboj, on se ještě rád spraví." Nebezpečně jí blesklo v očích.
„Alice?"
„Luci, nesnaž se, já si to s ním vyřídím."
„A s Lindou taky?" optala jsem se potichu.
„Klidně i s celou gardou," odvětila a Jazz se při slově garda narovnal. „Ty už patříš do naší rodiny, to si zapamatuj." Líbla mě na čelo a objala mě. Z očí mi vyhrkly slzy a už jsem ji mačkala. Postupně se k nám přidala i Rose a překvapivě i Jazz, který se ale hned zase odtáhl.
„Jdi si raději lehnout a my," ukázala na ostatní, „jdeme uklízet."
„A šéfko, kam to budeme dávat?" zeptal se Alice láskyplně Jasper. Ona na něj mrkla a vzala ho za ruku a odvedla po schodech dolů.
„Promiňte," omluvila jsem se jim za ten nepořádek, ale nic na to neřekli.
„Tak huš, hezky se vyspi a ať tě blechy štípou celou noc," vyháněla mě Rose a tlačila mě ke dveřím do Alicina pokoje.
„No, blechy to zrovna být nemusí, ale Emmettek… To už by byla jiná," řekl Emm a objal Rose kolem pasu.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju - 12. kapitola:
Emmettek krásná přezdívka :)
Hnusná Linda!!
Zasloužila by pár facek!
Tak, už jsem četla!
Moc, moc, moc se mi to líbilo. Kapitola byla lepší než předešlá, myslím, že ses zas o kousek zlepšila.
Mno, možná si stále na stejné úrovni, protože minule jsi malinko klesla...
Ale to je minulost, budoucnost je budoucnost a přítomnost je přítomnost.
Tak, já mám zas ty divný kecy, radši přejdeme snad k alespoň trochu normálnímu komentáři.
Srando1, vůbec se mi nelíbí Linda. Ani Natálie.
A posldní dobou jsem si i nějak zošklivila Lucii.
Přijde mi taková... jiná, i když mi je jasný, že je stejná.
Ale oblíbila jsem si Rose.
Pěkné bylo, že se Lucinky zastala.
Mno, tak já už asi končím, dobrou noc, legrácko1.
Článek ti vracím, do perexu si prosím doplň něco o ději, alespoň stručné nastínění děje. Až si to opravíš, zaškrtni "článek je hotov". Díky.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!