Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neznáme se, přesto Tě miluju - 11. kapitola

24.02.2012 (21:30) • Funny1 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1543×

„Víš, já ti chci něco říct," začal a hned se zasekl. Ano! Řekne mi, že mě miluje!

„Ano?"

„Když jsem odešel z toho plesu, tak jsem ti asi ublížil, že?" To víš, že jo, ty blbče! řvala jsem v duchu,  ale místo toho jsem jen potichu pípla:

„Jo."

„No, mě to mrzí, a tak jsem ti chtěl něco dát. A doufám, že se to mezi námi spraví," řekl a podal mi malou krabičku s mašlí. Bože, že mě nechce žádat o ruku, napadlo mě, ale hned jsem se v duchu okřikla. Vždyť se ještě moc neznáme.

Koukla jsem se na Eda, který skenoval dopis a šaty. Rychle jsem papír dala do krabice a dala ji na zem už zavřenou. Zatáhla jsem za konec mašle a ta mi spadla do klína. Celá šťastná jsem vzala za víko malé krabičky (na to by byl snubák velký) a otevřela jsem ji. Ale ještě těsně předtím, než jsem ji otevřela, jsem se na Edwarda zářivě usmála. Pak jsem sklopila zrak a to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Žádný zásnubní prstýnek - ani nic takového, ale klíčky od auta! V té chvíli by se ve mně krve nedořezal.

„Klíčky od auta," procedila jsem skrz zuby. On si ničeho nevšímal a vzal mi krabičku z rukou.

„To jsou klíčky, ale ne tak ledajaké, to jsou klíče od BMW. Prý se ti to auto líbí, ještě teda Mercedes, ale ten tam neměli," štěbetal radostně, ale já to nevydržela. Potlačovaný hněv, stres a bolest ze mě vyletěly a já na něj vyjela.

„Ty mi dáš nějaký stupidní klíčky?! A ty chceš, abychom byli jako co? Kamarádi?" křikla jsem na něj, a když přikývl, tak jsem pokračovala, „To svoje kamarádství si strč do prdele. Já o něj nestojím! Já kráva jsem si myslela, že chceš se mnou chodit, nebo tak něco… A ty mi dáš klíčky od auta a myslíš si, že na tu pusu zapomenu! Tak to se, chlapče, mýlíš!“ Zuřivě jsem vstala z postele a rozhazovala při tom rukama.

„Teď vypadni, nebo skončíš venku mezi sklem!" varovala jsem ho, ale ten blbeček chtěl zase něco říct a já to nevydržela.

Síla, která mi vystřelila z těla, byla tak velká, že mi popadaly skříně a vše ostatní. Edward proletěl oknem a dopadl venku někde na trávníku. Já jsem pod tím náporem zalapala po dechu a zajíkla se. Chytla jsem se za srdce, které mi strašně rychle bilo. Do pokoje vlítla celá rodina. Už ale nevím, co se stalo, protože jsem omdlela. Zase.

Alice:

Ráno, když se Lucka probudila, tak za ní přišli Rose, Emm a Natys. Slyšela jsem, jak se jí omlouvají, i když nevěděli moc za co. Nad tím jsem se musela usmát. Po nich šel na řadu můj milovaný bratr, na kterého jsem byla naštvaná, nebo mě to spíš mrzelo. Nikdy bych nevěřila, že by Edward, takový džentlmen, políbil dámu, a pak odešel a řekl: „Promiň, nevím, co to do mě vjelo."

No, a teď můj milovaný bratříček přišel s nápadem, že dá Lucce dárek a vše bude ok. No, nevím, jestli to pomůže. Ale teď jsem zaslechla kousek rozhovoru.

„No, mě to mrzí, a tak jsem ti chtěl něco dát. A doufám, že se to mezi námi spraví." No, dá jí dárek, auto. Říkala jsem, že ženská nechce nějaké auto, ale lásku. A kdyby jí ji neoplácel, tak to má uvést na správnou míru. Ale on ne.

„Uvidíš, auto je ten správný dárek," řekl mi pyšně, „a ještě mi poděkuje, protože od Ara nic takového nedostala!" Bože, teď je vidět, že chlapi nemyslí hlavou.

„Klíčky od auta," slyšela jsem odezvu od Lucky.

„To jsou klíčky, ale ne tak ledajaké, to jsou klíče od BMW. Prý se ti to auto líbí, ještě teda Mercedes, ale ten tam neměli," blekotal radostně a myslel si, že jí udělá radost.

„Ty mi dáš nějaký stupidní klíčky?! A ty chceš, abychom byli co? Kamarádi?" A je to tady. Časopis, který jsem ani neotevřela, jsem položila na stůl a začala jsem pozorněji poslouchat, jako zbytek rodiny.

„To svoje kamarádství si strč do prdele. Já o něj nestojím! Já kráva jsem si myslela, že chceš se mnou chodit, nebo tak něco… A ty mi dáš klíčky od auta a myslíš si, že na tu pusu zapomenu! Tak to se, chlapče, mýlíš!" Podle hlasu byla naštvaná a já jsem se jí ani nedivila.

„Teď vypadni, nebo skončíš venku mezi sklem!" varovala ho, ale on se asi k ničemu neměl.

Najednou se ozvala ohlušující rána a periferním viděním jsem viděla, jak Edward spadl Esmé do prvních sněženek. Esmé zalapala po dechu a vypadala, že se nemůže rozhodnout, jestli jít k Edovi nebo nahoru. Ale vybrala si Lucku. Všichni jsme se, jako na povel, zvedli a vyrazili po schodech.

Lucčin pokoj vypadal, jako by se kolem prohnalo tornádo. Skříně, stoly, poličky a všechno ostatní bylo na kusy a na zemi. No jo, půjdeme nakupovat, radovala jsem se v duchu, ale hned jsem se okřikla, protože Lucka namáhavě zalapala po vzduchu a omdlela. Emm, který byl nejblíž, hned Lucku chytl a vzal ji do náruče.

„Luci?" zeptal se někdo za mnou. Natka. A vedle ní stálo nemilé překvapení, Linda.

„Běžte teď pryč," okřikla jsem je vojensky. Ale Linda ne… Ta postoupila k oknu, kde asi viděla Edwarda, tak si stáhla tričko ještě níž, než bylo, a utíkala dolů.

„Edward bude taky potřebovat pomoc, budu u něj," křikla ještě a byla pryč. Lucka se zatím vzpamatovala.

„Dobrý, Luci? Nějak jsi nám omdlela," zasmál se Emm, ale po radosti tam nebylo ani stopy.

„Jo, dobrý, ale za to může Edward. Kdyby mě nenaštval, tak jsem nemusela vyletět a udělat tenhle nepořádek a nemusela jsem na něj použít svoji moc," plácala páté přes deváté.

„To je dobrý," řekla jsem jí, „já si s ním promluvím!" dodala jsem už naštvaně.

„Alice, radši ne," řekla nejistě.

„Neboj. Emme, dej ji do mého pokoje," rozkázala jsem a šla dolů. A jak jsem zjistila, Edward nikde nebyl a Linda taky ne.

Divné. Ale i tak si s ním promluvím.

Autor: Funny1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neznáme se, přesto Tě miluju - 11. kapitola: