Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezlob se na růži, že má trny - kapitola první

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nezlob se na růži, že má trny - kapitola prvníJen tak jsem bloumavě putovala po všech těch omšelých ulicích, nevnímala jsem hluk ani zápach. Pouze jsem se utápěla ve svých vlastních myšlenkách. Přemítala jsem si, co se všechno změnilo, nebo spíš co zůstalo při starém. Nepoznávala jsem se. Nepoznávala jsem tu dívku, která na mě hledí každý den ze špinavého prasklého zrcadla. Měla jsem s ní jen společné jméno. Jméno a minulost. Nevím ani jak je to dlouho. Dva nebo tři roky? Déle? Kdy přesně ta Bella, kterou všichni měli rádi zemřela?

04.01.2010 (17:15) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1752×

Slabý vánek si pohrával se zešedlým plátkem starých novin. Smýkal s ním z jedné strany na stranu. Proháněl se s ním tmavou, našedlou ulicí, tu a tam se ozval zvuk přeskakujícího motoru nebo hlasitá rozepře několika osob.

 

Jen tak jsem bloumavě putovala po všech těch omšelých ulicích, nevnímala jsem hluk ani zápach. Pouze jsem se utápěla ve svých vlastních myšlenkách. Přemítala jsem si, co se všechno změnilo, nebo spíš co zůstalo při starém. Nepoznávala jsem se. Nepoznávala jsem tu dívku, která na mě hledí každý den ze špinavého prasklého zrcadla. Měla jsem s ní jen společné jméno. Jméno a minulost. Nevím ani jak je to dlouho. Dva nebo tři roky?  Déle? Kdy přesně ta Bella, kterou všichni měli rádi zemřela?

 

Zhluboka jsem se nadechla. Stala se ze mně troska! Naštvaně jsem kopnula do zrezivělé plechovky od Coca-coly, které se zařinčením přistála na druhém konci chodníku. Ten den se mi znovu zjevil před očima. Stála jsem před ním, celým srdcem mu oddaná. Milovala jsem ho, ale on mě opustil. Prostě jen tak řekl sbohem a fííí. Byl pryč. Jedinou známkou jeho přítomnosti byla palčivá bolest v mé hrudi, která s každičkým nádechem se zvětšovala. Ty měsíce se mi slily do pár dní. Jen smutek a nicota. To byla má jediná společnost.

 

Jednoho dne jsem prospala celou noc, žádné noční můry, žádný křik. První noc, po mnoha a mnoha dnech co jsem spala tvrdým spánkem. Pak přišla další a další. Do spánků mě nicota navštěvovat už nechodila, ale stále tu byly ty dlouhé hodiny denního světla, kdy jsem umírala při každičkém nádechu. Kdykoli jsem vydechla, přála jsem si aby to bylo naposled.

 

Už jsem nechtěla znovu pohlédnout do těch všech starostlivých očí, zkoumající každičký můj pohyb, každičký záchvěj emocí. A tak jsem se prostě sbalila a odjela pryč. Nevěděla jsem kam, jen jednoduše pryč. Pryč. Chtěla jsem to slovo vykřičet docelého světe. Teď už budu jen já a žádná bolest.

 

Dnes mi to přijde už strašně dávno, od té doby jsem opravdu dospěla. Mou mysl opět zaplní vzpomínka na tu tajemnou rodinu, která se stala na pár chvil mou součástí. Hlavně na něho. Kdysi jsem mu byla oddaná tělem i duší. S ním jsem si dovedla představit celý svůj život. Ale ta láska vyprchala, necítím k němu už nic. Ani nenávist, ani lhostejnost, ani lásku. Prostě nic. Když odcházel, řekl mi bude to jako kdybych neexistoval. Ano, pro mě už neexistuje. Už si nedokáži ani vybavit jeho andělskou tvář. Jeho hlas. Jméno jako bych měla na jazyku, ale je mi na míle vzdálené. Vím, že byl. Ale nevím jestli je.

 

Zašmátrala jsem v kapse a vytáhla trochu odřenou papírovou krabičku ze které jsem vytáhla jednu cigaretu. Zalovila jsem v zadní kapse u kalhot pro zapalovač. S tichým cvak už hořel malý oranžový plamínek… Doutnající cigaretu jsem vložila mezi rty a nasála, poté jsem se nadechla a až po chvilce   vyfoukla z úst obláček nelibě vonícího dýmu. V puse jsem cítila chuť levného tabáku.

 

Opět jsem se ponořila do říše vzpomínek, vzpomínala jsem na první den zde. Když jsem překročila hranice státu Illinois a poprvé jsem stanula na břehu  Michiganského jezera. Nevím co jsem si myslela, šla jsem sem skoro bez peněz, bez bytu. Měla jsem jedinou přítelkyni. Rebeku. Chodila jsem s ní na základní školu. Viděla jsem ji po mnoha letech a… nepoznávala jsem ji. Z dívky, která vždycky trvala na mravních zásadách a slušném vychování se stala dívka ve vyzývavém oblečením se silným make – upem. Vedla mě zatuchlými uličkami k domu s rozmlácenými okny, který páchl po moči. Nikdo si nedovede představit jak jsem byla vyděšená když jsem uviděla můj nový domov. Tmavé a studené místo se skoro žádným nábytkem. Jen postel, tyč na oblečení a dřevěná bedna místo nočního stolku. Ten den jsem poprvé vzala do ruky cigaretu. Strašně páchla a nechutnala mi! Přesto jsem chtěla další a další, odpor mizel, potřeba se stupňovala a dnes už si nedovedu bez té nikotinové věci představit jediný den.

 

Už pouhý nedopalek jsem odhazovala na asfaltový chodník. Tichem se nesla infantilní monotónní melodie a až potom jsem ucítila šimrání na mém těle. Se zabručením jsem vzala mobil.

 

„Bek, co je zas?“ podrážděně jsem vyštěkla na svou kamarádku. Ozvalo se jen chrčení a hlasitá hudba.

„Sakra tak mluv!“ Konečně jsem začínala rozeznávat jednotlivá slova.

„Máš sem okamžitě naklusat, jedna holka je nemocná tak to máš vzít za ní“ Řekla mezi stupidním chichotáním, slyšela jsem tam nějaké mužské hlasy. Pracovala.

 

„Sakra!“ zaklela jsem znovu. Zabočila jsem hned do vedlejší uličky a vydala se opačným směrem než jsem měla namířeno. Opět pro vyplnění času jsem si udělala menší exkurzi do minulosti. Šok. Ten mě zaplnil, když jsem zjistila čím se Bek živí. Odpor. Ten cítím dodnes. Nejhorší na tom všem je, že já se tak živím také.

Dnes slyším to její: „No tak, Bello. Tímhle se zde živí každá třetí. Já nechci skončit na ulici a nemít co jíst.“

 

Chtěla jsem si najít normální práci a psát. Už od mala jsem chtěla být spisovatelkou. Chtěla jsem vydat knížku, a jen psát, psát a psát. Jenže Chicago mi dalo tvrdou facku a já pochopila, že sny nemají žádný smysl. Každý den je boj o přežití. Za nějaký čas jsem šla proto do práce s Rebekou.

 

První zákazník byl sice milý, ale stále mě chtěl líbat. Táhl z něj alkohol. Otevřela jsem dveře od pokoje kde vládlo šero, nevěděla jsem co dělat. Byla jsem zmatená. Jen si sedl naproti mně a usmíval se. Natahuje ruku a hladí mne po vlasech, šeptá jak moc jsem krásná. Jedním prstem stahuje dolů mé ramínko. A druhé. Kdyby spadla na zem jehla, uslyšela bych ji. Kdyby se někdo nadechnul za dveřmi, poznám to. Nemohu se hýbat, mé tělo ovládá strach, ale už se nedívám do očí, nýbrž do země. Svléká mě. A chce líbat. Opětuji to se zhnusením, oči jsem měla celou dobu zavřené. Pořád dokola se přesvědčuji, že je to ten chlapec do kterého jsem byla zamilovaná, je to ten chlapec kvůli kterému to vlastně dělám. Na zem spadly kalhotky, ležím na posteli úplně nahá. Líbá celé tělo a roztahuje mi nohy. Jedna pusa na jedno stehno, druhá pusa na druhé stehno, třetí pusa do klína...! To se smí? Probleskne mi jen hlavou. Pak přišlo na řadu jeho uspokojení a…konec. Při odchodu se na mě naposledy usmál, nechal na posteli pár bankovek a odešel. Jen jsem tam ležela a vzlykala. Zhnusená nad sama sebou. To byl ten den kdy ta stará Bella doopravdy zemřela.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nezlob se na růži, že má trny - kapitola první:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře