Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezlob se na růži, že má trny - kapitola druhá

18.01.2010 (12:15) • LoA • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1522×

První kapitola je zde

Ležela jsem zachumlaná v mé posteli, v ruce mi pomalu doutnala cigareta, kterou jsem chvíli co chvíli vložila do úst. Milovala jsem, jak se bílý dým s trochou fantazie měnil v samé nádherné věci. Tu to byla loď plavící se přes nekonečné oceány, tu zase víla, která tančila svůj kouřový tanec.

Opět jsem popotáhla a vyfoukla bílou mlhovinu směrem ke stropu. Rozhlédla jsem se po pokoji a jen zavrtěla hlavou. Vše bylo perfektní, cítila jsem se skvěle! I onen ošklivý dvoupokojový byt vypadal lépe. Milovala jsem tyto okamžiky.

„Tak Bello! Vyhrabeš se konečně z té postele?. Za chvilku vyrážíme!“ Ozýval se z vedlejšího pokoje naštvaný Rebečin hlas.

„No jo, už jdu.“ Vůbec se mi nikam nechtělo. Chtěla jsem jen ležet. Ležet a užívat si svého chvilkového štěstí. Ale představa běsnící kamarádky mě chtě nechtě vytáhla z postele. Tím prudkým pohybem se všechno zatočilo a já se na pár vteřin ztratila v temnotě. Od pádu mě zachránil můj noční stolek, neopracovaná krabice od zeleniny, o který jsem se jen tak tak stačila opřít. Sykla jsem bolestí, když mi něco tenkého prorazilo kůži na ruce.

„Bello pohni!“ ozval se opět ten diktátorský hlas. Zamumlala jsem něco na souhlas a s prstem v puse pokračovala k naprasklému zrcadlu. Vždy, když jsem se podívala na svůj odraz lekla jsem se. Ne snad proto, že bych byla ošklivá. Byla jsem jiná. V šeru pokoje na mě hleděla dívka s tmavě hnědými vlasy, které jí spadaly do obličeje. Ani já sebe samu nepoznávala, natož někdo jiný. Obličej byl mnohem hubenější a drobnější, celkově jsem zhubla.

Dlaní jsem setřela ze zrcadla prach, abych lépe viděla a mohla se nalíčit. Po tomto pohybu na zrcadle zůstala šmouha od mých prstů. Otevřela jsem svou kosmetickou tašku, dalo-li se tomu tak říkat, a všechny potřebné věci si vyskládala na další krabici od ovoce. Nejprve jsem popadla make-up a zatřela jím nafialovělé kruhy pod očima, které od včerejšího večírku byly tmavší než obvykle. Poté jsem černou tužkou obkroužila nejdříve pravé a potom i levé oko. Řasy jsem si zvýraznila uhlově černou řasenkou. Laškovně jsem na sebe mrkla. Dále padl pohled na můj outfit, dnes již po několikáté jsem si sama pro sebe zavrtěla hlavou a pokračovala k tyči, na které byla pověšená ramínka s mým oblečením. Prohrabovala jsem se a prohlížela každý kus oblečení. Dnes jsem musela vypadat dobře, protože tento večírek je jednou z velkých událostí roku a bylo zde mnoho bohatých mužů, kterým bylo jedno jestli za děvku zaplatí sto, pět set nebo dokonce tisíc dolarů. Stačí být ve svém oboru dobrá a také hezká.

Po dlouhém rozmýšlení, při kterém mě rušilo Rebečino ječení, jsem si vybrala červené minišaty s hříšně hlubokým výstřihem, své oblíbené kozačky jsem vyměnila za lodičky v barvě šatů. Před odchodem za mou nervní kamarádkou jsem si ještě rty natřela červeným leskem na rty.

„Sakra kočko, ty máš ale kozy!“ vyjekla Bek a zvedla palec nahoru na znamení, že je to dobré. Jen jsem se usmála, vzala si kabelku a k tomu koženou bundu, která se k mému oblečení nehodila, ale byla to má jediná bunda. Na ten příšerný zápach na chodbě jsem si ani po tak dlouhé době nezvykla, a proto jsem se nadechla a zrychlila krok, abych ten zatuchlý vzduch už nemusela čichat. Za pár okamžiků se vedle mě objevila i má blond kamarádka. Musela jsem uznat, že jí to slušelo. Také ona vyměnila své odvážné oblečení za méňe, ale pořád zatraceně sexy růžové šaty. Vypadala jako barbie, kdybych ji neznala, nevěřila bych, že někdo takový může být prostitutkou.

„Sluší ti to Bek.“ Řekla jsem s úsměvem. Ta se stejně jako já před chvílí jen usmála a trochu si rozepnula bundu, také koženou. I ona si nelibovala ve večerních šatech a koktejlkách. Jsme prostě šlapky a ty si libují v kůži, vysokých botách a velice krátkých sukních.

Pokračovaly jsme pěšky zapadlýma uličkami a každé v ruce doutnala další cigareta. Kouř se za námi táhl jako šedé provázky snažící se nás zdržet od tohoto hříšného života. Neúspěšně. Byly jsme v tom ponořeny až po uši, nebylo cesty zpět.

„Hej Bee, uzavřeme dohodu?“ začala po dlouhých chvílích ticha, které rušilo je rytmické klapání podpatků.

„Jakou zas?“ odpověděla jsem ironicky na její častou otázku. Pokaždé když jsme šli za prací, domlouvala se, jaký typ kluků si ona bude brát do postele.

„Dneska chci ty opálený kluky s tmavýma očima a vlasy! Nebo nějakýho krásnýho platinovýho blonďáka!“

„Už zase? Vždyť si je měla už minule a předminule!“ Ona ví, že pro takové typy mám já slabost. Nevýhoda, líbí se nám stejní muži. Výhoda takovýchto večírku je, že sem nechodí žádní pupkatí, plešatí a upocení padesátníci. Večírky jsou jediná místa, kde se zákazníků neštítím a sex s nimi si docela užiji. A k tomu dostanu velice slušně zaplaceno.

„No a co?“ hodila jsem po ní naštvaný pohled. „ No dobře, vzdávám se blonďáků!“ žalostně odpověděla a já se usmála. Sladká vůně vítězství! Obě dvě jsme propukly v neutěšitelný smích.

Už z dálky se ozývala hlasitá hudba, která nutila posluchače k vrtění bokům už pří prvních vteřinách. Nebyl to večírek v předraženém klubu, před kterým stojí naleštěné limuzíny, koktejly zde stojí minimálně sto dolarů a nemáte šanci se tam dostat, když nejste zrovna Jenifr Lopez nebo Paris Hilton. Ale to neznamená, že hosté zde jsou póvl. Naopak. Je zde mnoho mužů, kteří se chtějí opravdu pobavit.  Je zde dobrá hudba, alkohol, ženy a drogy. Co víc si přát?

S Bek jsme přešli silnici a pokračovaly ke dvojici mužů v černém oblečení.

„Ahoj Kevine“ Objala jsem svlalovce okolo krku a políbila na tvář. „Marku?“ to samé jsme zopakovala i s druhým mužem.

„ Nazdar Bello. Čau Rebeko!“ chopil se slova Kevin. „ Věděl jsem, že vy dvě tady nebudete chybět. Dneska to tady bude divoký. Tak zlomte vaz.“ Jen jsme kývly na souhlas a vstoupily. Bylo to opravdu něco! Parket plný lidí, obrovský bar a nad tím vším se tyčil pult a DJem. Na nic jsem nečekala a ztratila se v moři tanečníků. Nechávala jsem se unášet divokými rytmy, duši odpojila od těla. Příboj se mnou házel ze strany na stranu a já se vůbec nebránila. Miluji hudbu, miluji tanec!

***

Seděla jsem u baru, v levé ruce dnes již asi dvacátou cigaretu, v druhé ruce jsem třímala malou skleničku se zlatavou tekutinou. Na desce přede mnou stály další prázdné nádobky od stejné tekutiny. Jedním pohybem jsem ji vyprázdnila a stále kouřící  cigaretu hodila do popelníku. Množství alkoholu v krvi navodilo tu správnou náladu. Beka už byla někdy s tím svým španělem, kterého ulovila hned u vchodu a já si vystačila docela sama.

Opřela jsem se o zeď, zaklonila hlavu a zavřela oči. Vlivem extáze, nikotinu a alkoholu se mi motala hlava o trochu více, než jsem si byla schopná přiznat. Chtělo se mi zvracet. Zhluboka jsem dýchala a rašící pot na čele jsem se snažila nevnímat. Musela jsem se uklidnit, nevolnost trvá vždycky jen několik minut. Začala jsem si počítat.

Při šestceti jsem si dovolila otevřít oči a jaké bylo mé překvapení, že můj pohled už nebyl rozostřený!  Naposledy jsem se zhluboka nedechla a vyrazila na taneční parket.

Zábrany padly, alkohol udělal své, začínal pravá párty. Tanečníci své tanečnice osahávali a líbali. Hotová Sodoma a Gomora. Prodírala jsem se davem tanečníku, až jsem do někoho narazila a polila se míchaným koktejlem, který jsem stačila ukořistit.

„ Promiň, neviděl jsem tě!“ začal se omlouvat mladý muž. Byl opravdu krásný a byl to herec. Tedy alespoň myslím, protože jeho obličej mi byl tak známí. Ano, byl to herec a to nadpozemsky krásný.

„Ne, to je dobrý. Já…“ Nervózně jsem polkla. To snad není pravda, já jsem nerózní?

„No, polil jsem ti šaty“ Jeho oči se zastavily na výstřihu plného tropického ovoce. Smála jsem se a v tom krásném muži jsem viděla svého zákazníka.

„Jsem Dwared Luceln“

„Dwared Luceln? Zvláštní jméno.“ Snažila jsem se zadržovat smích.

„No jasně, rodiče se na mě opravdu vyřádli. A ty jsi?“ a podal mi ruku.

„Já jsem Bee“ Nikdy jsem neříkala své pravé jméno. A Bee mi přišlo docela výstižné.

„Jen Bee?“ Zakývala jsem hlavou na znamení souhlasu.

Poté večer probíhal jako normálně. Nejprve slovní narážky, letmé dotyky, flirtování.

Než jsem se nadála ležela jsem v jeho apartmá v nedalekém hotelu a dělala svou práci, kterou jsem si nad míru užívala.

Autor: LoA (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezlob se na růži, že má trny - kapitola druhá: