Je tu pokračování. Bell se dozví svojí minulost, a tak pochopí i budouctnost. Cullenovi tu hrají už větší roli. Prosím nechte komentář.
16.02.2010 (22:00) • IsabellaMariaSwan • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1878×
Nezkrotná a svá! 2.
Sen? Ne, realita!
Posadili se. Každý ke své druhé půlce a jen jeden zůstal sám. Edward. Sedl si do křesla u zdi a nespouštěl ze mě oči. Byla sem nervózní, ale zároveň ráda, že mi věnuje pozornost. Tatínek začal svůj monolog.
„Jsem rád, že vás opět vidím,“
„My taky a konečně můžeme poznat ten tvůj poklad. Rád tě poznávám. Jmenuji se Carlisle a toto je moje rodina…“ nedopověděl to a já mu skočila do řeči.
„Já vím. Vy jste Cullenovi. Vaše žena Esmé a vaše “adoptované děti“, Rosalie s Emmettem, Alice s Jasperem a Edward,“ dořekla jsem, on na mě koukal jako bych spadla z višně, tak jsem dodala.
„Řekli mi o vás, ale vím jen jméno,“
„Aha, víš já pracuji v nemocnici a Esmé rekonstruuje,“ řekl mi a já si všimla kolik je.
„Omluvte mě,“ řekla jsem a šla nahoru.
Dotkla jsem se strýčka a najednou jsem měla vidění. Delegace. Muži v černých pláštích. Les. Vize skončila a já přišla k sobě. Zjistila jsem, že ležím na zemi a je u mě táta.
„Zlatíčko, co si viděla?“
„Muži v černých pláštích. Les. Nechápu to,“
„To není možné…“ řekl Carlisle. Tím upoutal mou pozornost.
„Jak to myslíte?“
„Jak vypadali?“
„Měli dlouhé, černé pláště. Jo a na krku znak ve tvaru V,“ to probralo i Johna.
„Musíme jí osud dostat,“
„Proč?“ zeptal se Jazz.
„Jo to je dobrá otázka. Proč?“ souhlasila jsem.
„Měla bys něco vědět. Když jsi byla malá a Charlie tě přinesl, byli jsme oba šťastní. Sice tvoje matka zemřela, ale nechala tu kus sebe. V tobě. Bylo zajímavé vidět bratra, jak tě koupe. Byl až moc sebekritický. Když si jen vydala nějaký zvuk, myslel si, že něco dělá špatně. Když tě osoušel a dostal se k nožičkám, smála si se. Bylo nádherné ho vidět s chutí k životu. Když jsme šli spolu vybírat hračky, vždycky když si viděla nějakou, dala si najevo svůj názor, a to dost hlasitě. Když jsme chodili spolu na procházky, tak se na nás všichni koukali, jako na blázny. Nám to ale bylo jedno. Jednou jsme se šli projít do lesa a natrefili na muže v pláštích. Řekli nám, že patří k Volturium a řekli nám, že buď tě jim dáme nebo zemřeme. To si tvůj tatínek nedal líbit a řekl jim pár nehezkých slov. V tu chvíli se po něm rozeběhli a ty si je odhodila. Vytvořila si kolem nás štít a zachránilas nás. Pak si je začala odhazovat na strany. Bylo komické vidět malé dítě v kočárku, jak si hraje. Ještě si se smála. Pak ale vystoupil ještě jeden muž, jejich vůdce. Dohodli jsme se s ním, že u nás zůstaneš, ale přijdou si tě za čas zkontrolovat,“ dopověděl John. Já, nevěděla jsem, co mám říct, nebo dělat. Zvedla sem se z tátovy náruče a otočila se k němu. Pevně jsem ho objala a on mi obětí opětoval. Takto jsme se objímali ještě chvilku, a pak jsem prolomila ticho.
„Proč jste mi to neřekli dřív?“
„Nevěděli jsme jak,“ řekl tatínek a dal mi pusu na čelo. Víte, je zajímavý, že si nemůžete vzpomenout na své dětství a to i přesto, že jste poloupír.
Autor: IsabellaMariaSwan (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nezkrotná a svá! 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!