Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nezahrávej si se mnou! 3. kapitola

16.12.2010 (18:15) • Iva • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 20539×

Nezahrávej si se mnou! 3. kapitola

Rose

Celou cestu jsme s Jane prokecaly. To by poloupír nevěřil, kolik se toho za ten čas, co tam nebyl, přihodilo. Nejvíce mě překvapilo, že se Heidy a Felix dali dohromady. Takové překvapení. Felix byl můj takový velký brácha, s kterým jsme vyváděli lumpárny. S Alecem jsem mohla probrat věci, které byly vážnějšího typu a s Jane módu a vše, co se týká holek.

„Co jdeme vybírat?“ zeptala jsem se.

„Svatební šaty pro Heidy a taky něco pro tebe. S tebou někam vylézt, to je na ostudu,“ zaskučela Jane a dál se věnovala řízení.

„Proč jsem nemohla řídit já?“ zeptala jsem se mírně podrážděně, protože Jane mi to zakázala.

„Protože až se něco, nedej Bože, dozvíš, tak bys mě asi nechala v obchodním centru,“ řekla a znovu uhýbala před mým pohledem.

„Děje se něco?“ zeptala jsem se a snažila jsem se dívat Jane do tváře a to nebylo jen tak. Stále měnila směry pohledů.

„No, já nejsem ta, která by ti to měla říkat,“ lezlo to z ní jako z chlupaté deky.

„Jane, vyklop to,“ zavrčela jsem na ni už mírně podrážděně. Já to věděla, že se něco muselo stát, ale proč mi to nechtějí říct?

Jane zastavila u obchodního domu a otočila se na mě. Její oči byly plné strachu a pochopení.

„Nebude svatba Heidy, ale tvoje,“ řekla a uhnula před mým vystrašeným pohledem. Já snad přeslechla.

„Tak to si ze mě děláš srandu," vydechla jsem.

„Takže nebude žádné sprosté nadávání? Ani rozbití auta? Nedáš mi facku? Nebudeš hysterčit?“ ptala se mě s velkou úlevou Jane.

„Chvíli počkej, právě se k tomu dostávám. Koho si beru? Jen tak mimochodem, abych věděla,“ podívala jsem se na ni. Zajímavé, jak ten klášter na mě působí. Asi mě tam naučili se ovládat.

„Prosím, nekřič na mě, až ti to řeknu,“ prosila mě.

Kývla jsem a s očekáváním jsem čekala, co z ní vypadne. Měla jsem jeden typ, ale prosila jsem Boha, aby to nebyla pravda.

„Víš, jak jsi to na chodbě napasovala do toho kluka od Cullenů,“ naznačila Jane.

„Jsem někde,“ zaskučela jsem a svezla se do sedadla a oči jsem si zakryla rukama.

„Rose? Jsi v pořádku?“ ptala se mě starostlivě Jane.

„Co je vůbec zač? Kromě toho, že je hulvát?“ musela jsem se jí zeptat a cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Ne, musím být silná.

„Rose, to musíš zjistit sama. Teď pojď, musíme něco vybrat na tvoji svatbu,“ zavelela Jane.

„Ten se dočká. Já mu ukážu, kdo je Rosalie Hale Volturi,“ řekla jsem hrdě a vylezla jsem z auta.

Mám dvě varianty. Buď se mu zhnusím a on uteče, protože kdybych utekla já, tak je to nečestné. Nebo varianta dvě, vzít si ho a nějak to přetrpět.

„Jane, odpovíš mi na jednu otázku?“ zeptala jsem se jí, když jsme šly k výtahům.

„Jistě,“ odpověděla mi po menší odmlce.

„Je to děvkař?“ tato otázka mě přímo pálila na jazyku.

„Rose,“ zaskučela a podívala se na mě, takže já měla jasno.

„No potěš koště. Je hodný?“ začala jsem sondovat.

„Zítra je ples a tam ho můžeš poznat,“ řekla a táhla mě k prvnímu obchodu se společenskými šaty.

„Co tady?“ zeptala jsem se přehloupě.

„Šaty na ples,“ řekla Jane prostě a táhla mě k prvnímu regálu.

Jane vytáhla z regálu takové lehké, ale krátké šaty, které opravdu byly nádherné, ale nechtěla bych, aby každý upír po mě slintal.

„Jane, ani náhodou,“ řekla jsem rozhodně.

„Stejně se ti budou hodit,“ řekla a hodila je do košíku.

S rezignovaným pohledem jsem se vydala jako její ocásek za ní. Procházela regál po regálu a zavrhovala jeden model za druhým.

Jane si potom našla na ples nádherné černé šaty bez ramínek a strašně jí slušely. Ta brož na nich byla dokonalá.

„Pro sebe už šaty mám a teď ty. Musí jich být víc, protože ty společenské šaty potřebuješ,“ rozhodla a vedla mě k regálu s nejdražšími šaty.

Mně prvně do oka padly nádherné růžové šaty s mašličkami, ale ta barva. Jane si nenechala vymluvit, že růžovou nechci a stejně mi je koupila.

Potom tam byly červenobílé, které byly skvostné a ty jsem si do toho košíku dokonce dala sama. Začínalo mě to bavit.

Pak tam přišly další dva kousky krátkých šatiček  (1. šaty, 2. šaty). Jane říkala, že to prý zvýrazní moje dokonalé dlouhé nohy. Nohy mám dlouhé, ale pochybuji, že jsou dokonalé. Moc jsem o ně poslední roky nedbala, tak se Jane zhrozí, až je uvidí.

Pak mi Jane ještě koupila další rudé šaty a ještě hnědé, které mi bezvadně seděly.

To už Jane byla spokojená a šly jsme vybírat boty. To bylo teprve zajímavé. Jen doufám, že jsem nezapomněla chodit na podpatcích.

K červenobílým šatům jsem si vybrala nádherné stříbrné boty. Jane si vybrala černé k těm šatům. Potom mi do oka padly nádherné boty na tak vysokým podpatku, že jsem měla mžitky před očima, ale musela jsem si je koupit. Vrací se ta stará Rose.

Boty jsme nechaly botami, protože mi Jane slíbila, že sem ještě se mnou zajde. Ale stejně jsem se neubránila tomu, ještě si koupit jedny růžové boty s černou krajkou okolo a ještě jedny bílé.

Pak mě Jane zatáhla k spodnímu prádlu a krátkým košilkám. Na co mi to asi tak bude?

„Jane, co tady chceme kupovat? Uvědomuješ si, že už máme dva nosiče?“ řekla jsem a otočila jsem se na ty dva kluky, které ukecala Jane.

„No přece tvoji výbavu na manželské noci,“ řekla s úsměvem a já na ni spontánně zavrčela.

„Ale no tak, Rose, jenom něco málo,“ řekla a hodila po mně bílý komplet.

„To si ze mě děláš srandu?“ zeptala jsem se podrážděně a chtěla jsem jí to vrátit, ale ona mi to vytrhla z ruky a strčila to do košíku. Já na ní jen vykuleně koukala.

Pak mi ještě tam dala stříbrnou odvážnou košilku a fialovou košilku s županem. Pak se mi zalíbila jedna košilka ve stylu Kleopatry a to neušlo Jane. Tak ta taky skončila v košíku.

Zaplatily jsme a šly na svatební šaty. Tam se mi moc nechtělo, ale proč neudělat Jane radost.

Provokativně jsem si vybrala takové šaty, které mi neslušely a taky se mi hnusily.

„Rose, to nemyslíš vážně,“ zahřměla Jane.

„Ale jo, myslím. Ať si manžílek užije pohled na mě,“ řekla jsem a stejně je do toho košíku dala, ale to by nebyla Jane, kdyby mi ještě nevnutila normální šaty.

„Protože až tě uvidí tvůj otec, pošle tě zpátky se převléknout a mě by zabil, kdybych neměla náhradní šaty,“ řekla a dala mi tam takové luxusní šaty i se závojem.

Potom boty jsme k tomu dostaly zdarma, protože jsme v jejich obchodě hodně nakoupily, tak se nám to vyplatilo.

„A teď něco, co by z tebe zase udělalo tu starou Rose,“ řekla Jane a přehrabovala se v regálu až vytáhla takový odvážné šaty. K tomu měla boty na podpatku a nebylo možné s ní diskutovat a musela jsem si to hned obléct a rozpustit vlasy. Moje staré oblečení zůstalo v koši.

Všichni v obchodě se za mnou otáčeli a já si to překvapivě užívala. Jeden kluk mě dokonce požádal o číslo a já ho s libostí poslala někam.

V dobré náladě jsme se vydaly do hradu, kde mě čeká otec, s kterým si budu muset vážně promluvit.

___________________________________________________________________

Tak, co tomu říkáte? Děkuji za Vaše komentáře a byla bych moc ráda, kdybyste mi tady opět zanechali nějaký komentář. Vaše Iva.

Autor: Iva (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nezahrávej si se mnou! 3. kapitola: