Další kapitola je tu. Doufám, že se vám bude líbit. Padl tu návrh na 2 konce a já o tom silně uvažuju. Přemýšlím, jestli neudělat jeden konec BE a nebo druhý konec BA. Asi to tak udělám, ale dílky bidou přibývat pomaleji, s tím doufám počítáte.
01.01.2010 (08:15) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2363×
Zařadila jsem o stupen výš a moje rychlost byla 200km/h. Rychle jsem se k němu blížila. Zase jsem stanula na stejné úrovni a usmála se na něj. Bylo vidět, že je naštvaný. Asi mu to jeho autíčko moc dobře neslouží, když vytáhne jen dvě stě koní.
Ještě jsem víc šlápla na plyn a vyjela nebezpečně před něj. Tachometr ukazoval 250 a já se usmívala od ucha k uchu. Vyhrála jsem. Viděla jsem odbočku do lesa a tak jsem začala zpomalovat. Zabočila jsem, ale cesta byla moc hrbolatá, a tak jsem auto nechala kousek od vjezdu. Vystoupili jsme a Aro se jen opřel o auto a koukal do země. Určitě mu to bylo líto a mě teď taky. Okamžitě jsem stála u něj a opřela se o auto. Ruce jsem měla těsně vedle jeho těla. Vzala jsem prst a lehce se ho dotkla pod bradou.
Zvedla jsem mu hlavu, abych mu viděla do očí. Tolik bolesti a smutku v očích kvůli jednomu nevinnému závodu.
Políbila jsem ho lehce na rty, ale on neregaoval. Pořádně jsem se k němu přisála a i moje tělo bylo tvrdě namáčknuté na tom jeho. Chytla jsem ho za krkem a ještě více, jestli to vůbec šlo, jsem si ho přitáhla k sobě.
Pořád stál jako socha a tak jsem obkroužila svým jazyk jeho rty a začala mu plenit usta. Jeho jazyk už zjevně roztál a on mi začal polibky s radostí oplácet. Ucítila jsem ruce kolm svého pasu. Z našeho světa nás však vyrušilo významné odkašlání.
Pomalu jsem se od mé lásky odtáhla a podívala se na toho, kdo nás vyrušil. Všichni Cullenovi na nás s bolestí v očích koukali a já jen pokrčila rameny. Emmet vyprskl smíchy, ale hned se uklidnil, protože Rose po něm hodila ten nejvražednější pohled, který jsem kdy viděla. Situace byla prosycena trapným tichem a byla jsem neskonale vděčná Emmetovi, který ho překazil.
„Tak jdeme ne?" řekl a a všichni si hlasitě oddychli a začali si povídat se svými drahými polovičkami. Až ted se mii naskytl pohled na ztrápeného Edwarda. Jako jedný stál přikovaný k zemi a svůj bolestný pohled upíral k zemi.
Otočila jsem se, chytla Ara za ruku a vydala se lovit. Asi uprostřed lesa jsem se zastavila a on se mnou. „Lásko sejdeme se za hodinku u aut ano?" zeptala jsem se a on mě jen políbil a zašeptal: „Miluju tě." A už byl pryč.
Zhluboka jsem nasála okolní vzduch a můj vybíravý nosánek zachytil krásnou vůni krve medvěda, čekajícího jen a jen na mě. Vydala jsem se po pachu. Asi sto metrů před medvěděm jsem ucítila jinou vůni.
Byl to Edward. Mířil taky na něj a já přidala. Nebyla jsem asi moc rychlá, jelikož když jsem dorazila na mýtinku, kde stál medvěd už byl Edward přisátý na jeho krku. No skvělý. Vycucal mi oběd. Já ho snad uškrtím. Počkala jsem až si dopije a pak, když se na mě vítězně usmál jsem spustila.
„Spokojen? Právě si mi vychlastal oběd." Řekla jsem a on se jen zasmál. „Nemůžeš mít všechno, Bell." Řekl a já se musela pozastavit nad tím, jak mi to řekl. Radši jsem to nechala plavat a jeho jsem hodlala taky nechat uplavat.
Otočila jsem se na patě a chtěla jsem odejít, jenže mě držela čísi ruka v železném sevření. Edwardovo, jak jinak. Otočila jsem se, podívala se na naše ruce a pak přímo jemu do očí. Měl v nich neuvěřitelně moc smutku. Začalo mi ho být líto.
„Belli počkej. Poprvé jsme spolu sami a já bych ti toho chtěl tolik říct. Ani nevíš jak mi chybíš. Každou minutu, každou sekundu, každou milisekundu od chvíle co jsem tě naposled spatřil. Ani nevíš, jak mě ubíjí vidět s tím... Arem. Každým pohled na vás dva je to, jako by mi do srdce někdo vrazil další kůl do sbírky. Strašně mě to mrzí. Opustil jsem tě kvůli tomu, abys byla člověk a žila plnohodnotný život, ale když jsem se dozvěděl, že je z tebe upír, nemohl jsem uvěřit vlastním uším. Bell miluju tě a nechci už bez tebe žít." Řekl a ve mně se zvedla vna vzteku.
Co si sakra myslí? „Co si sakra myslíš? Že si to se přikvačíš jako král všeho bytí. Řekneš mi jak ti ubližuju a jak mě miluješ a já se ti vrhnu kolem krku? Tak na to..." nestačila jsem to doříct, jelikož jeho rty drtily ty mé.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nevzdám se! 21. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!