Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 2. kapitola

newmoonset12


Nevzdám se! 2. kapitolaDalší kapitola. Nebudu se tady rozepisovat, když si to můžete přečíst. Takže pěkné počtení. Snad se vám to bude líbit. Komentáře prosím...

Útěcha

Před domem stál Jake a nezvozně přešlapoval. Jeho ruce, složené na  prsou, se třásli. Pomalu jsem vystoupila z auta a cítila na sobě jeho pohled. Co nejpomaleji jsem k němu došla se sklopenou hlavou. Cítila jsem se jako malé dítě, které provedlo něco špatného.

A taky jsem to špatné provedla.
„Můžeš mi říct, jak dokážeš být tak nezodpovědná?" řekl klidně a to mě překvapilo. Čekala jsem, že na mě začne hulákat jak na lesy.
„Nic se mi nestalo!" řekla jsem a vydala se k domu. Udivilo mě, že věděl co jsem celou dobu dělala. „Ani mi to nevysvětlíš?" zeptal se.
„Není co vysvětlovat Jacobe, Prostě jsem si šla zaskákat na utesy, jelikož ty jsi si na mě nehodlal udělat čas!" řekla jsem a bolest v jeho tváři se nedala přehlédnout.
Tu bolest jsem pocítila stejně jako on.

„Víš co se mohlo stát? Mohla ses utopit. Dneska bylo moře obzvlášť rozbouřené. Já bych měl co dělat, aby mě proud nestáhl!" řekl, ale já už ho nevnímala. Stála jsem u domovních dveří a zpod rohožky jsem brala klíč.
„Promluvíme si o tom zítra Jaku. Jsem unavená." řekla jsem a  už jsem chtěla zavřít dveře, když na mě Jacob zavolal.
„Mám ti vzkázat od Charlieho, že přijede až za dva dny. V Seattlu mají nějaký případ. Jel tam."
„Díky Jaku, ahoj." řekla jsem a zabouchla dveře.

Vydala jsem se nahoru rovnou do sprchy. Prádlo jsem hodila rovnou do pračky a nechala proudy horké vody, aby stékaly po mém těle. Ze sprchy jsem vylezla asi za 15 minut. Hned jak jsem si lehla, upadla jsem do bezesného, tvrdého spánku.

Ráno, nebo spíš už bylo odpoledne, jsem vstávala asi v jednu. Šla jsem do koupelny a pustila jsem ledovou vodu, abych se trochu probrala. Zachvilku jsem byla v koupelně hotová a vydala jsem se ke skříni vybrat si oblečení. Vzala jsem si domácí jeany, zelené volné tričko a vlasy jsem si sepnula do culíku. Šla jsem do kuchyně udělat si snídani.

Uvařila jsem si kafe a začala dělat toasty, když mě vyrušil zvonek. Šla jsem ke dveřím a před nimi stál Jacob. Rukou opřený o rám se sklopenou hlavou vypadal velmi unaveně. Vzhlédl a jeho kruhy pod očima mluvily za vše.

„Ahoj jak si se vyspala?" zeptal se.
„Já dobře, ale ty vypadáš jako kdyby si nespal dva dny." řekla jsem.
„Bello, řekni mi co se včera stalo? Porč jsi skočila z toho utesu?" zeptal se tak zoufalým hlasem. „Můžeš mi říct, jak o tom víš?" řekla jsem a znělo to hůře než jsem chtěla. Vyznělo to, jako by Jake za to všechno mohl, ale to nebyla ani zdaleka pravda. Podíval se na mě s takovým zoufalstvím, unavou a sebeobviněním v očích, že si mi podlomila kolena a já se musela přidržet kuchyňské linky.

Vztáhla jsem k němu ruku a pohladila ho po tváři. Celou si jí položil do mmé dlaně a bylo vidět, že tenhle okamžik si užívá. Bylo mi líto, že jeho lásku, kterou mi dává mu nebudu nikdy schopná oplatit. Věděl, že Edwarda miluji víc než svůj vlastní život a stačilo mu ke štěstí jen to, abych byla šťastná já. Já však šťastná nejsem a on tím pádem také ne a to mě nejvíc bolelo.
„Ach Jaku." řekla jsem soucitně a položila jsem své ruce za jeho krk a objala ho.

V tu chvíli jsem pocítila takový klid a bezpečí, že jsem se k němu ještě více přitiskla. Dostala jsem strach, jestli to nebral jako něco víc, než jen přátelské obětí, ale něco mi říkalo, že to cítí stejně jako já. Přátelské obětí, které mělo blahé učinky pro nás oba skončilo až moc brzy.

Po těch měsících bolesti to byla příjemná změna. Povolila jsem obětí a podívala se mu do očí. „Nechceš si na chvilku lehnout? Vypadáš strašně. Měl by ses prospat." řekla jsem a táhla do obýváku.
„Jo, dal bych si dvacet. Už víc jak den jsem nespal." řekl a svalil se na gauč. Byl mu očividně malý, ale jemu to nevadilo. Ihned usnul a já se vydala dodělat ty toasty.

Najedla jsem se a jelikož jsem neměla co dělat začala jsem uklízet. Po dvou hodinách jsem měla všude uklizeno. Obývám jsem samozřejmě vynechala, abych neprobudila Jakea. Byl tak sladký, když spal. Akorát to chrápaní, při tom by neusl ani Charlie.

Dostala jsem chut na lasagne a tak jsem se vydala do kuchyně. Už jsem je měla skoro hotové, když jsem uslyšela z obýváku hluk. Za chvilku stál ve dveřích Jake a hlasitě zívl.
„Co to tu tak voní?" zeptal se.
„Lasagne. Dáš si?" zeptala jsem se a otočila se. Neuvědomila jsem si, že stojí za mnou, a tak když jsem se otočila, narazila jsem do jeho hrudi.


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 2. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!