Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevzdám se! 18. kapitola

28.12.2009 (18:15) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2230×

Vzala jsem za ručky vozíku a vydali jsme se k východu. Letadlo nám letělo za dvě hodina, to je akorát. Vydali jsme se domů pro Charlieho věci. Dojeli jsme před dům a já si vzpoměla na vše co jsem tu zažila. Na krásné chvilky s Edwardem, když jsem se tulila k jeho chladnému těla v říši snů, na náš první polibek... Bylo toho hodně, jenže to všechno zkazil ten jeho odchod. Mělo to i světlejší stránku. Aro. Už jsem stála na schodech, ale otočila jsem se na Ara. Usmála jsem se a on na mě.

Vyndala jsem klíč z pod rohožky a odemkla. Do nosu se mi nahrnula Charlieho vůne, akorát silnější. Zavřela jsem dveře a už jsem svou rychlostí lítala po domě a balila ty nejpotřebnější věci.Měla jsem zabaleno během pěti minut a tak jsem se trochu uklidnila a pomalu vyšla z domu.

„Zajímalo by mě, jakto že si tak rychle zpátky?" zeptal se a já se podívala nejistě na Ara. Co mu mám ted říct? Pravdu, nebo s tím mám počkat? Rozhodla jsem se počkat.

„Tati, vysvětlím ti to až budeme doma," řekla jsem a oba se na mě nechápavě podívali. I já jsem byla překvapená, že označuju Volterru jako svůj domov, ale byla jsem za to ráda. Tam kde je doma moje láska, tam jsem doma i já. Usmála jsem se na Ara a ten jako by tomu nechtěl uvěřit.

„Volterra v Itálii, tati, to je můj nový domov," řekla jsem a otočila jsem se dopředu. Seděla jsem na sedadle spolujezdce a Aro vedle mě. Táta unsnul. Asi byl unavený. Vyjeli jsme směr Settle. Aro řídil jen jednou rukou a já potřebovala jeho blízskost. Chytla jsem ho za volnou ruku a jen se na něj usmála.

Cesta uběhla rychle, ale ještě jí nebyl konec. Nemohla jsem přestat myslet na Charlieho a na to, jak to vezme. Možná mě bude nenávidět, nebo naopak? Rozhodla jsem se na to ted nemyslet, jinak by mi asi praskla hlava, jestli by to upírovi šlo. Musela jsem se usmát. dojeli jsme na letiště a já vystoupila a otevřela dveře v zádu. aro už vedle mě rozkládal vozík a já se snažila co nejjemněji probudit Charlieho. Šlo to ztuha, ale po chvilce se probudil. Přesedl si na vozík. Mohli jsme vyrazit. Za několik minut nám odléta letadlo, takže jsme ani nemuseli čekata rovnou jsme nastoupili do letadla. Samozřejmě jsme letěli první třídou, ale Charlie byl z toho trochu vedle. Já už jsem si na luxus celkem zvykla, ale taky mi to přišlo trochu divné. Aro se jen přihlouple usmíval a pomáhal tátovi si přesednout na sedadlo.

Táta seděl před námi a mi za ním. Má láska těžce dosedla vedle mě a s usměvem se na mě podívala. Chytla jsem ho za týl a přitáhla si ho hladově k sobě. Tolik jsme ho potřebovala. Náš polibek byl plný touhy a vášně, ale naneštěsí kapitán ohlásil brzký vzlet. odtáhla jsem se od něj a vzpamatovávala se z toho. jen se usmíval a jako by tady ani nebyl s nepřítomným výrazem. Sedla jsem si rovně a připoutala se. Ani nevim jak na to ted můžu mysůet. ale chtěla jsem ho. Hned. Podívala jsem se na něj co nejsvůdněji a jemu nebezpečně ztmavly oči. Spokojeně jsem se usmála a koukala před sebe. Nemohla jsem se dočkat, až se dostaneme na tu správnou výšku a já ho zatáhnu na záchody. Doufám, že to přežijou.

Trvalo to asi deset minut, ale mě to přišlo jako věčnost. Konečně. Držel se pevně opěradel a já se musela zase usmát. Kolem všichni spokojeně oddechovali a tak jsem ho chytla za ruku a vydala se k záchodům. Cítila jsem jeho pohled na mém pozadí a ještě víc jsem jím zakroutila. Potichu zavrčel tak, abych to slyšela jen já. Zase jsem se musela usmát. Záchod byl větší než jsem čekala. Záchod, umyvadlo a ještě nějaký pultík na kterém by se dalo dobře sedět. Stála jsem naproti dveřím a on byl zády ke mně. Jako naschvál pomalu zavřel dveře a zamknul. Všechno v mučivé pomalosti. Zavrčela jsem. Ikdyž jsem mu neviděla do obličeje věděla jsem, že se usmál. Najednou jsem ucítila jeho rty na svých a ty jeho se náruživě dožadovali pozornosti. Věnovala jsem jim plnou svou pozornost, ale nemohla jsem se dočkat a tak jsem svými prsty bloudila po celém jeho těle až jsem narazila na lem trička.

Pomalu jsem jej uchopila a táhla nahoru. naše rty se a chvilku rozpojili a on byl ještě vášnivější, jakoby to chtěl vynahradit. Moje ruce našli knoflík u jeho kalthot a jedním lehkým pohybem jsem mu je rozepnula. Kalhoty spadly dolů a on stál přede mnou jen v oxerkách, které mu baly očividně dost těsné. Jeho ruce putovali po mém těla a stejně jako já mi vyhrnul tričko. Kalhoty byly stejně tak zachvilku pryč a oba jsme najednou zůstali jen ve spodním prádle.Zašátrala jsem po jeho boxerkách, ale byl rychlejší chytl mou ruku a položil si jí za krk. přitáhla jsem si ho ještě blíže a jeho ruce se přesunuli na má záda kde našli rozepínání podprsenky. Jedním pohybem jí rozepnul a stáhnul mi jí dolů.

Jeho ruce se nebezpečně bížili k mým prsům a v okamžik, kdy se dotkl mým bradavek jsem mu zavzdychala do ust. Moje ruce nezůstali pozadu a já je sunula čím dál níže po jeho hrudi. Dostala jsem se k jeho boxerkám. Lehce jsem přejela po jeho chloubě a on tiše zavrčel. Vrčení se však změnilo ve slastné vzdychy a já věděla, že už stačí jen chvilka. Měla jsem pravdu. Vysadil mě na ten pultík a stáhl mi kalhotky. Uvědomila jsem si, že už na sobě nemá nic a svůdně si ho prohlídla. Nic krásnějšího jsem neviděla. Tiše jsem zavrčela a on se znovu hladově přisál na mé rty. Naše těla se spojila a oba jsme vzdychli tomu druhému do ust. Bylo to jako ve zpomaleném filmu a já věděla, že to dělá naschvál. Nohy jsem obmotala kolem jeho pasu a tvrdě si ho k sobě přitáhla.

Začal přirážet a já začala hlasitě vzdychat. Nalepil se zpět na mé rty. Pomalu jsem se blížila k vrcholu té vášně a moje tělo se začalo neovladatelně třást. V břiše mi poletovalo snad milion motýlků lásky a já byla dokonale štastná. Můj vrchol byl na dosah a já se do něj ponořila celým tělem. Aro ještě pár krát přirazil a také se topil v tom krásném výsledku vášně. Oba jsme byli příjemně unavení a já se na něj usmála. Taky se usmál a dal mi lehký polibek. To mi však nestačilo a tak jsem si ho přitáhla zpátky. Dala jsem do něj co nejvíce vášně a on mi jí s chutí opětoval. Polibek začal pomalu odeznívat a já cítila na svých rtech jeho usměv.

„Ty jsi ale nenasytná," řekl a oba jsme se to mu zasmáli. Za několik vteřin jsme byli oba oblíklí a já odemykala.

Držela jsem ho za ruku a vedla ho za sebou. Kolem záchodu prošla zrovna letuška a nenávistně se na mě podívala. Jen jsem se usmála a šla na své místo. Charlie stále tvrdě spal. Za půl hodiny jsme měli přistávat a tak jsem se rozhodla trochu si odpočinout. Zavřela jsem oči a hlavu si opřela o arovo rameno. Bylo mi krásně. Uteklo to rychle a už nám oznamovali, že se máme připoutat, přistáváme. Přistáli jsme lehce, ale Charlieho to přece jen vzbudilo. Byla jsem ráda, jelikož není moc příjemné, když budíte člověka z říše snů. Co když se jim zdá něco krásného a vy ten sen překazíte. Otřásla jsem se a pomohla Charliemu na vozík. Vystoupili jsme z letadla a šinuli si to k autu. Byla jsem nervozní z toho co  zachvilku přijde. Pravda.

Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevzdám se! 18. kapitola: