Další kapitolka. Bella a Charlie.
18.12.2009 (17:45) • ZdeLla • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2518×
Dorazili jsme na letiště v rekordním čase, ale mně to přišlo jako věčnost. Okamžitě jsme nastoupili do letadla. Aro mě celou dobu držel za ruku a mě to celkem uklidnovalo. V Settlu jsme byly asi za šest hodin a ve Forks za dvě.
Okamžitě jsme vyjeli k nemocnici a já se vydala k první sestřičce, kterou jsem uviděla. Ta nemocniční dezinfekce dráždila můj nos a tím byl pach krve všude okolo menší. Oba jsme nezapomněli na kontakní čočky, samozřejmě.
„Charlie Swan?" zeptala jsem se bez okolnků a ona jen řekla. „Bohužel slečno, ale podáváme informace jen rodinným příslušníkům." „Jsem jeho dcera." řekla jsem a ona mě z neznámých důvodů probodla pohledem.
„Druhé patro číslo tři." Na nic jsem nečekala a rozeběhla jsem se tam. Byla jsem tam zachvilku a těsně před pokojem jsem zpomalila. Co nejpotišeji jsem otevřela dveře a málem se mi podlomila kolena. Charlie ležel na nemocničním lůžku a spal.
Jeho obrovské kruhy pod očima byly temně fialové a jeho oči podlité krví. Ikdyž spal bylo to vidět. Potichu jsem došla k jeho lůžkua sedla si na křeslo vedle.
Jen jsem čekala až se probudí a slyšela jsem Ara jak těžce dosedl na křeslo před pokojem. Asi nám chtěl nechat soukromí, ale stejnak všechno uslyší. Čekala jsem tam asi dvě hodiny a za tu dobu několikrát přišla sestřička ho zkontrolovat.
Probudil se něco kolem třetí ráno a já se bála, aby se mu něco nestalo až mě uvidí. uviděl mě a na tváři se mu rozlil potěšený usměv. Zvedla jsem se ze svého křesla a sedla si k něm na lůžko. Chytl mě za ruku. „Jsem tak rád, že jsi se vrátila." řekl a já se usmála.
Stýskalo se mi po něm. „Belli, za několik dní už tu nebudu a tak ti chci říct, že v obýváku leží na stole závět. Všechno co mám, ikdyž je toho málo, ti odkazuju." řekl a mě se chtělo brečet, ale nemohla jsem. „Tati, chtěl by jsi žít se mnou navěky?" zeptala jsem se a jemu se rozzářily oči.
Najednou však zase posmutněl a já věděla oč se jedná. „Já vím, že se myslíš, že to není možné, ale je. Věř mi." řekla jsem a on se opět usmál. Nedokážu si svůj život bez něj představit. „Samozřejmě, Belli.Nic jiného bych si nepřál, ikdyby mě to mělo stát život." řekl šeptem a já věděla, že to myslí vážně a upřímně.
„Opravdu? Ale bude to navěky." řekla jsem a on jen přikývl. „Musíš podepsat revers a řekni třeba, že si chceš užít poslední chvilky svého života s rodinou nebo tak. A potom odjedeme a bude spúolu navěky." On jen přikývl a zmáčkl tlačítko na přivolání sestřičky.
Vstala jsem a vydala se na chodbu. Chtěl si to domluvit sám. Aro stále seděl na křesle a já byla ztrápená. Vstal a objal mě. Najednou ze mě všechno odpodlo a já se cítila jako v nebi. Trochu jsem se odtáhla a políbila ho. Sedla jsem si na křelo a on mě jen pozoroval.
Sestřička vyšla z pokoje a otočila se na mě. „Váš otec podepsal revers. Za dvě hodiny bude připraven." jen jsem přikývla. a otočila se zpátky Arovi. Chtěla jsem mu říct at zamluví letenky, ale on už měl v ruce mobil a volal na letiště. Čekali jsme a sestřička přivezla vozík.
Autor: ZdeLla (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Nevzdám se! 17. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!