Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyslyšené prosby - 9. kapitola

BD2

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Nevyslyšené prosby - 9. kapitolaVzpomínky a něco, co se nemělo nikdy stát.

05.11.2011 (17:30) • DarkFireflies • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1050×

Dlouhovlasá hnědovláska nervózně pobíhala po pokoji a házela do tašky téměř vše, co jí přišlo pod ruku, ať už to byl hřeben, mobil, nebo oblečení. Nervózně jsem na ni hleděla a přemýšlela, co se asi mohlo stát. Lehce jsem kopla malou nožkou na znamení nesouhlasu. Chtěla jsem, aby mi pověděla, co se děje. Má to něco společného s tím hlukem, který jsem zaslechla před chvilkou?

Žena se dál zabývala balením, tak jsem, tentokrát již hlasitěji, zakňourala, ale ona stále nic. Vyšla na chodbu a mě v pokoji nechala samotnou. Mami, kam jdeš? pomyslela jsem si zoufale…

Když jsem se ze světa vzpomínek vrátila zpět do reality, nevěřícně jsem zakroutila hlavou. Vážně to byla má vzpomínka, nebo jen přelud, něco, co si má bujná fantazie pouze vyfantazírovala? Matka mě přece opustila, když jsem byla nemluvně, nemohla bych si na ni pamatovat. Ale ta myšlenka byla tak živá, že mi ještě stále po zádech přecházel mráz.

Možná jsem vážně jen tolik toužila po tom, abych našla svou matku, že jsem si tuto zřejmě smyšlenou vzpomínku vyvolala sama.

Zakroutila jsem hlavou, jako bych věřila, že tím dokážu ze své hlavy dostat beznaděj a své, chvilkami již mírně zoufalé, myšlenky. Tušila jsem, že se teď na mě upírají pohledy všech přítomných, protože jsem tu již pěknou chvilku seděla bez hnutí a topila jsem se ve svých vlastních myšlenkách. Proti mé vůli se mi nahrnula červeň do tváří.

Konečně jsem zvedla hlavu a váhavě jsem pohleděla na ženu, která by teoreticky mohla být mou matkou. Ta mi pohled oplatila a téměř neznatelně pokývala hlavou na znamení souhlasu. Mohla snad nějak vytušit, co se mi honí hlavou?

Bylo tu moc otázek, ale já neměla odpovědi. Bylo to, jako by stěny byly najednou příliš blízko u sebe a mačkaly mě mezi sebou.

Bezmyšlenkovitě jsem se zvedla. Pohledy, které se na mě stále upíraly, najednou zbystřily. Edward na mě nechápavě zíral a natáhl se po mé ruce, já ale uhnula a vydala jsem se pryč. Sama jsem nevěděla kam, ale prostě jsem potřebovala na čerstvý vzduch, být co nejdál od téhle rodiny. A ze všeho nejraději bych tu s nimi zanechala i své myšlenky, které mi teď zmateně poletovaly hlavou.

Čím déle jsem šla, tím více jsem zrychlovala tempo svého kroku, a když jsem se konečně dostala na čerstvý vzduch, rozeběhla jsem se tak, jak mi to mé nohy dovolily.

Vběhla jsem do lesa, ve kterém jsem se ještě stále nevyznala, a rozběhla jsem se. V tu chvíli mi bylo ukradené, že nevím, kam běžím. Chtěla jsem prostě jen najít místo, kde budu mít klid na přemýšlení.

Nakonec jsem si musela vystačit s mokrou zemí někde uprostřed lesa. Zmoženě jsem si sedla do vlhkého listí a zaklonila jsem hlavu, abych mohla pozorovat nebe, tedy spíše abych mohla hledět na několik neforemných mraků, které líně putovaly po obloze. Když jsem ale do hry zapojila i svou fantazii, dokázala jsem zahlédnout pár nesouměrných obrazců. Jeden z nich mi tvarem trošku připomínal kojeneckou lahev. A to bylo očividně pro mou paměť nějaké tajné spouštěcí znamení …

„Sbohem,“ křikl vysoký muž, kterého jsem do dnešního dne ani jedinkrát neviděla, a několika dlouhými kroky přešel místnost. Nebyl v ní sám. Mezi dveřmi stál blonďatý muž a z očí mu švihaly blesky. Opíral se o rám dveří a vypadalo to, že má sto chutí rozmačkat ho, změnit ho na hromádku třísek. Asi dva metry od něj stála má maminka. Ruce měla před sebou vztažené v obranném gestu a v očích se jí zračilo čiré zděšení.

Muž, který držel mou sedačku v rukou ale ničeho nedbal a vydal se ke dveřím…

Pevně jsem k sobě přimkla víčka. To snad ne…

Moc dobře jsem toho muže ze své vzpomínky poznávala, byl to táta. Takže takhle to doopravdy bylo? To on byl ten, kdo se mnou odešel?

Každopádně v jedné věci jsem již měla jistotu. Ta žena, tedy vlastně upírka, kterou jsem dnes ráno poznala, byla doopravdy moje matka. Matka, která ode mě neodešla, jak mi tvrdil můj otec. To ona nebyla ta, která mi zkazila dětství a donutila mě vyrůstat bez matky. Byla to chyba otce. Ale jak mi mohl takhle lhát? Jak mi to mohl udělat? Ale především – proč to vlastně udělal?

Lehce jsem se vyhoupla na nohy a pokusila jsem se očistit si kalhoty, které jsem měla zamazané hlínou, i když mi bylo jasné, že má snaha stejně vyšla nazmar. Pak jsem se, tentokrát již pomalou chůzí, vydala lesem. Sice jsem měla v plánu vrátit se zpět k vile Cullenových, ale vůbec jsem si nebyla jistá, kudy se mám vydat. Připadalo mi, že se v posledních dnech stalo bloudění lesem mou nejčastější činností, což by nebylo tak zarážející, kdybych jako poloupírka neměla téměř dokonalý čich, se kterým bych měla zvládat orientaci i v tom nejhustším lese levou zadní.

Lehce jsem našlapovala na zvlhlou trávu a snažila jsem se nemyslet. Na nic. To ale bohužel nebylo tak lehké, má hlava se mnou odmítala spolupracovat, nedovolila mi, abych vytěsnila z hlavy myšlenky, které mě tolik tížily. Ale v tu chvíli jsem si nepřála nic jiného, jediné, po čem jsem toužila, bylo, abychom se sem s otcem nikdy nepřestěhovali, abych žila ve sladké nevědomosti, která byla rozhodně lepší než realita, do které jsem byla tak necitelně vržena.

Nebo ještě lépe. Přála bych si, abych se nikdy nenarodila, abych nikdy nepoznala všechnu tu bolest, která doprovázela celý můj život. Abych nikdy nepoznala, jak dokáže člověka bolet, když se nemá komu svěřit se svým bolem, abych nezjistila, jak těžké můžou být cesty životem. Protože ať jsem v životě zaživa jakoukoliv radost, ani z části to nedokázala převršit pocit samoty a nemohlo to zhojit mou zjizvenou duši.

Z mých nešťastných myšlenek mě vyrušil krátký skřípavý zvuk. Ve vteřině jsem otočila hlavu a pohlédla jsem na zdroj toho hluku. A v tu chvíli jako by se mé srdce zastavilo.

Jen pár metrů ode mě balancovalo na silnici modré auto. Viděla jsem, jak úporně se snaží brzdit, ale bylo pozdě. Neměla jsem šanci uskočit ze silnice.

O okamžik později jsem uslyšela tichý náraz a projela mnou prudká bolest, která mé tělo po chvilce opustila, ale nahradila ji otupělost. Jako by se mi pomalu vlévala do žil a postupně prostupovala mým tělem, snažila se jej znehybnit.

Uslyšela jsem tichý výkřik a pak mě uchopily dvě pevné paže. Já ale měla nepříjemný pocit, jako by to vše již šlo nějak mimo mě.

Ke kapitole se snad raději ani vyjadřovat nebudu. Co se týče této povídky, múza už mě dávno opustila a já jsem si plně vědoma toho, že kapitoly nemají žádnou úroveň, ale povídku se snažím dokončit.

Blížíme se ke konci. Už nás čeká jen poslední kapitola a epilog... Co myslíte, jak tento, pořádně zamotaný, příběh dopadne?

Děkuji za komentáře u minulé kapitolky, i tři komentáře mě dokážou potěšit. Jsem vám vděčná, díky! :) A také vám patří obrovská omluva za délku této kapitoly. Stydím se za ni, ale potřebovala jsem ji tu ukončit. ;)

Autor: DarkFireflies (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Nevyslyšené prosby - 9. kapitola:

 1
4. mňamka
06.11.2011 [14:51]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. Meredith
06.11.2011 [8:39]

Je to super poviedka.Som zvedavá ako to skončí. Emoticon Emoticon Emoticon

2. KatariEsmeCullen
05.11.2011 [21:44]

KatariEsmeCullen Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Skvělé Dark...! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Faire
05.11.2011 [18:16]

FaireDocela by mě zajímalo, proč? Emoticon

Doufám v další pokračování. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře