Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená slova lásky - 9. kapitola

30.09.2010 (16:15) • KacenQaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3716×

Edward:

Nabídl jsem Belle rámě a vydali jsme se dovnitř. Vybral jsem místa, kde budeme jen my dva. Jak jsme si sedali, Bella mi přišla poněkud nervózní, jen kdybych věděl z čeho. Usadili jsme se začaly úvodní titulky. Její očka pozorovala promítací plátno, ale někdy se koukla i na mě. Zrovna jsem čekal na začátek filmu, kdy se na mě Bella podívala s otázkami v očích.

„Na jaký film jsme to vlastně šli?“ Mám-li být upřímný, nečekal jsem takovou otázku.

„No, nevěděl jsem, jaký žánr máš nejradši, tak jsem vybral horor.“ Takovou reakci jsem nečekal. Bella zbělela a zhluboka dýchala. Byla jako v tranzu.

„Bello, jsi v pořádku?“ Měl jsem o ni strach. Nevnímala moje otázky, tak jsem s ní jemně zatřásl. Škubla sebou, ale nevím, jestli se lekla nebo z mého dotyku.

„Promiň, zamyslela jsem se. Jak se ten film jmenuje?“

„Saw II., Bello, je ti vážně dobře?“

„Jo, jen jsi mě zaskočil tím žánrem.“ Že by se bála hororů? To je blbost, vždyť je z poloviny upír. Nepotřeboval jsem, aby mi tady zkolabovala, tak jsem jí nabídl řešení.

„Aha, tak můžeme jít na jiný film, jestli chceš.“ Už jsem se chystal postavit.

„Ne, to je dobrý, nikam nejdeme.“ Stáhla mě zpátky na sedačku a ruku stáhla jen kousek od mé. Měl jsem pocit, že si pod vousy šeptala, že to přežije a bude vše v pořádku. Ale jestli má strach, proč jsme neodešli? Nechal jsem svého usilovného pochopení a začal se věnovat filmu.

Po půl hodince jsem měl upřené oči na plátně a koukal na uříznutou hlavu v míse na vážení. Ani jsem se nedivil, že lidi kolem jsou bílí jako já, ale jakmile jsem se koukl na Bellu, ztuhnul jsem. Svými malými ručičkami křečovitě svírala opěradla židle a byla bílá jako čerstvě napadlá vrstva sněhu. Dokonce se jí začaly měnit barvy od zelené do fialova.  Musím uznat, že kdybych nebyl upír, asi vrhnu. Rázem se kinem ozvala ohlušující rána. Někoho ve filmu vzali cirkulárkou. Bella nadskočila dobrej metr nad židli a hlavu zabořila do mého ramena.

Ruce omotala kolem mého pasu a pustit se nechtěla alespoň deset minut. Sledoval jsem ji vykulenýma očima, nevěděl jsem, co dělat. Proudila mnou elektřina, doslova šoky. Za celou dobu, co ji znám, nezavadila ani prstem o moji osobu, natož se jí dotknout nebo dokonce obejmout. Po nějaké době si to Bella uvědomila a objetí zmizelo. Chtěl jsem si ji přidržet, ale to by nebylo moc dobré. Její pohled zavadil o plátno a to byla poslední kapka.

Ze sálu vystartovala jako zapálená raketa. Neváhal jsem ani minutu a utíkal za ní. Nevěděl jsem, kam má namířeno, ale její kokosová vůně ji prozradila. Nevnímajíc čí to jsou toalety jsem vletěl dovnitř. Bella objímala záchodovou mísu a celá její snídaně letěla do kanalizace. Rychle jsem k ní přistoupil a hbitým pohybem jí svázal vlasy do culíku. Jen se omluvně usmála a věnovala se své činnosti. Po deseti minutách se konečně odhodlala opustit ctěné místo a přešla k umyvadlům. Chtěl jsem jí pomoc, ale odehnala mě a ještě seřvala, že tady nemám co dělat. Vlasy rozpustila, až mě uhodila její vůně do nosu a já měl co dělat, abych ji nepolíbil, ale sevřel jsem umyvadlo, až se tam udělala malinká prasklina.

Studenou vodu si opláchla obličej a rukou projela vlasy. Z kabelky si vytáhla lesk na rty a přejela je štětečkem. Nemohl jsem se vynadívat na její plné rty, které se teď tak krásně leskly a doslova na mě křičely, abych je políbil. Odvrátil jsem pohled a zatnul zuby. Bude to ještě horší, než jsem čekal, netoužím po její krvi jako po jejím těle, polibku, doteku. Sakra!

Asi jsem byl mimo trochu déle, Bella mně zamávala před obličejem rukou.

„Jsi v pohodě?“ Tuhle otázku bych měl říkat já, ne?

„Jo, jsem, můžeme jít, než sem někdo přijde?“

„Jasně, můžeme.“ Chytla se okolo mojí ruky a vyšli jsme neslyšně ven. Než jsme došli před kino, nabrala svoji původní barvu, která zdobí její líce, když se stydí.

„Bello, proč se stydíš?“ Dala hlavu na pravou stranu a chvilku přemýšlela.

„Víš, chtěla bych se ti omluvit za ten útěk z kina. Měla jsem ti hned říct, že nemám tak silnej žaludek jako upíři a místo toho jsem dělala tvrdou holku.“ Sklopila hlavu dolů. Nechtěla jsem, aby se kvůli takové blbosti cítila špatně. Palcem jsem jí pozvedl bradu a postavil ji do takového úhlu, že mi hleděla do zlatých očí, srdíčko se jí divoce rozbušilo.

„Nemáš se za co omlouvat, to já jsem se měl zeptat, jestli bys chtěla horor či jinej film.“ Usmála se.

„Chceš jít ještě na tu večeři?“

„Jo, mám šílenej hlad.“ Musel jsem se usmát, byla tak rozkošná. Objal jsem ji kolem ramen a vyšli k autu.

Během chvilky jsme vystupovali před restaurací v centru. Jen co jsme vešli do dveří, přišla za námi mladá číšnice a usadili nás k rezervovanému stolu. Bella si prohlížela jídelní lístek a roztomilým způsobem si vybírala něco k večeři.

„Dobrý den, co si dáte?“ Číšnice mě doslova svlékala pohledem.

„Já nic, Bello?“ Vražedně si číšnici prohlížela.

„Zeleninový salát a neperlivou vodu,“ odvětila ledově.

„Slečno, přineste nám láhev červeného vína, prosím.“ Jen co odešla, Bella spustila.

„Na co červené víno? A ještě k tomu láhev?“

„Abychom zapili náš sourozenecký výlet.“ Moc mi to slovo nešlo z pusy, ale nedalo se nic dělat.

„Pokud vím, pít můžu jen já a to ze dvou důvodů. Za prvé řídíš a za druhé,“ sklonila se blíže k mému uchu, „navíc jsi upír.“ Jak krásně to z jejích úst znělo, sladký dech mi ovál obličej. Své rty měla skoro na mém uchu. Už podruhé za dnešní večer mnou procházela elektřina, že bych mohl rozsvítit celé Forks. Ke stolu tentokrát nepřišla dámská obsluha, ale pánská. Bella se rychle odtáhla se sedla si zpět na své místo.

„Tak tady je červené víno, neperlivá voda a zeleninový salát.“

„Děkuju.“ Usmála se. Zatímco ona se začala věnovat jídlu, číšníkovi se hlavou honily neslušné myšlenky. Zavrčel jsem, chlapec se lekl a pařil to do kuchyně.

„Proč jsi vrčel?“

„Nečekal jsem, že si toho všimneš,“ řekl jsem popravdě.

„Edwarde, sedím kousek od tebe, jsem poloviční upír, a když to slyšel chudáček číšník, tak jsem to musela slyšet i já, ne?“

„Tak proč jsi na něho vrčel?“ Teda, ta má otázky. Asi těžko jí budu moc říct, že jsem na něho žárlil kvůli myšlenkám, které si já dovolit vůbec nemůžu.

„Jen tak, nelíbil se mi.“ Byla to blbá výmluva, ale nic jiného mě zrovna nenapadlo.

„Aha, proč se ti nelíbil?“ Ta má otázky.

„Bello, neřešme to a jez.“ Vzal jsem láhev a rychlým pohybem ji otevřel. Nalil polovinu skleničky a zadíval se na Bellu.

„Ty to fakt budeš pít?“ překvapeně na mě koukala.

„Kvůli dnešku s tebou, ano.“ V očích jí hrály jiskřičky.

„V tom případě na zdraví.“ Vzala sklenku a hbitým pohybem se napila. Očkem mě pozorovala a čekala, jestli couvnu. Abych jí dokázal, že jsem si legraci nedělal, hodil jsem to do sebe a během toho si představoval, jak piju pumu.

Bylo to opravdu nechutné. Hořkost se sladkým v jednom. Hrozně mě štípalo hrdlo, ale nechal jsem to být a dopil ten zbytek.

„Není tak špatné,“ prohlásila Bella. Udělal jsem nechutnou grimasu a ona se tomu začala šíleně smát.

„Asi ne tak dobrý.“ Svíjela se v křečích smíchu.

„Není to zrovna můj šálek čaje, puma je na žebříčku víš.“

„To věřím.“ Asi měla v plánu se smíchy udusit. Jak se tak otřásala, tak jí vykoukla řada bělostně krásných zubů. Na to, že byla jen poloviční upír, byla krásnější než plnohodnotný upír. Ani upíři nemůžou být tak krásní jako ona.

Z krásného pohledu mi zabránila něčí ruka, která mi začala mávat před obličejem.

„Haló, pane, jste v pořádku?“ Nějak jsem nebyl schopen odlepit oči od tak krásného stvoření jako je ona. Dokud mi něco nezačalo šplhat po holeni…

Bella:

Víno bylo výborné, nemělo chybu, ale nečekala jsem, že by to opravdu Edward vypil. No řekněte, jak by jste se tvářili, kdyby se před vámi nutil upír do pití vína. Musela jsem se smát, koutky samy vylezly nahoru ani nevím jak. Pořád na mě koukal a na tváři vykouzlil svůj krásný pokřivený úsměv, ze kterého jsem šla obyčejně do kolen. Štěstí, že jsem seděla. Jeho oči mi připadaly zasněné a hleděl mým směrem.

Měla jsem takové tušení, že na mě nekouká, a tak jsem se otočila. Za námi seděla mladá blonďatá dívka se svým přítelem, prohlížela si Edwarda a koketně mrkala. Nevím, co to do mě vjelo, ale samovolně mi hrdlo vydalo zavrčení. Takový pocit jsem nikdy nezažila, bylo mi proti srsti, aby na sebe navzájem hleděli a k tomu se usmívali. Napřímila jsem se, tričko si stáhla o něco níže a vypnula hruď. Do toho se k našemu stolu blížil číšník a koketně si mě prohlédl od shora dolů. Potichu si pro sebe zapískal, ale mým uším to neušlo.

Když došel ke stolu, začal Edwardovi mávat před obličejem rukou. Byl opravdu dost dlouhou dobu mimo. Je možný, aby byl upír mimo?

„Haló, pane, jste v pořádku?“ Budu muset zakročit já, když chlapec na něj vliv nemá.

Vysvlékla jsem si jednu botu a špičkou jsem jela od holeně po stehno, kde jsem zastavila pár centimetrů od rozkroku. To našeho chlapečka probralo, protože se napnul, zaťal zuby a oči měl rázem černé jako uhel.

„Promiňte, zamyslel jsem se.“ Nohu jsem stáhla a v rychlosti si obula boty.

„Na dlouho, ne?“ Musela jsem se usmát. Moc se k tomu nevyjadřoval.

„Budete platit?“ Podíval se na mě a já jen přikývla.

„Ano, přineste mi účet.“ Číšník poslušně odešel, ale párkrát se po mně ještě kouknul.

Místo chlapce sem přicupitala mladá dívka s mini sukní a dekoltem venku, Edwardovi podala tvrdé hnědé desky. Popadla mě zuřivost, to jako nevidí, že tu jsme spolu? I když ne jako pár, tak není hezké, aby někomu cizímu na potkání dávala papírek s číslem a adresu domu. Zuřivě jsem desky Edwardovi vytrhla, on se na mě podíval s nechápavým výrazem.

„Vzpomínáš? Večeři platím já.“ Bankovku jsem vložila do desek a hrubě je zavřela. Hodila výsměšný pohled po číšnici a podala jí je. Ta si mě měřila divným pohledem, ale moc jsem to nevnímala. Vzala jsem si kabelku a postavila se vedle židle. Edward mě napodobil a stoupl si vedle mě. To by se samozřejmě neobešlo bez malých komplikací. Nečekaně k nám přišel mladý číšník a také mi podal jeho vizitku, kterou tentokrát vzal Edwarda a rozdrtil ji na jemný prášek. Majetnicky si mě chytil kolem pasu a já se přizpůsobila a přisunula se blíže k němu. Takto jsme v objetí vycházeli z restaurace. Venku poprchávalo a jako naschvál začalo hustě pršet. Jak já miluju déšť. Pustila jsem se Edwarda, kabelku přehodila na rameno a vyběhla do proudu studené vody.

Voda mi smáčela obličej, vlasy, stékala mi po víčkách a jemně hřála. Musela jsem se otřepat a ukázala se husí kůže. Silným větrem jsem ucítila sladkou vůni a na ramena mi dolehlo něčí veliké sako. Krásně vonělo, taková jahodová vůně. Sklonila jsem hlavu a přičichla k němu. Dotyčnému jsem chtěla vynadat, proč mě ruší zrovna teď, ale to by nesměl stát těsně nade mnou a koukat mi zpříma do očí. Edward vpíjel svůj zlatý pohled od mých očí, doslova mě v něm topil. Jeho nehybné rty byly jen kousek od těch mých. Pomalu, ale jistě se ke mně začal sklánět. Dneska jsem neměla sílu mu vzdorovat a dala jsem volnou dráhu svým citům. Trochu jsem se natáhla na špičky, ale jen nepatrně. Edwardovy rty se zastavily dva centimetry před mými a já se mohla touhou zbláznit. Ověřoval si, jestli je to oboustranné, ale já neměla náladu čekat a moje ruce si ho chytly za zátylek a přitáhly si ho. Jakmile se naše rty setkaly, projela mou šíleně velká vlna vzrušení, touhy a zmatenosti v jednom. Z hlavy jsem všechno vypustila a zapojila do toho i jazyk. Edwarda se nenechal zahanbit a začal se mnou hrát vášnivou hru. Jeho krásný, sladký dech mi ovál celý obličej. Byla jsem jako v ráji. Pomalu jsem jazykem přejela horní a spodní ret, který jsem jemně skousla.

Když už jsem potřebovala popadnout dech, Edwarda si toho všiml a přemístil se na můj krk. To už bylo moc, věděla jsem, že jestli se teď neodtrhnu, tak už na to později mít sílu nebudu a to mu udělat nemůžu. Už takhle jsem to dneska celý pokazila. Odtáhla jsem se a byl vidět nesouhlas v jeho očích, který mě těšil a zároveň jsem z něho byla smutná.

Porušila jsem slib, který jsem se dala, že se k němu budu chovat jen jako k bratrovi. Na druhou stranu jsem si teď byla jistá, že k němu něco cítím a není to jen z jedné strany.

Bez dalších slov jsem nasedla do auta a čekala, než se vzpamatuje a nasedne. Nezklamal a během chvilky už startoval a jel ďábelskou rychlostí domu. Celou cestu jsme nepromluvili nikdo ani slovo, dokud jsme nezaparkovali v naší garáži…

To jste nečekali, co? :D Jste v šoku nebo ne? Ráda bych věděla názor na tuto kapitolku. Co říkáte, kdybychom udělali malý kompromis. Vy mi tu vykouzlíte 20 komentářů a já co nejdříve přidám další kapitolu, to je docela přijatelné, ne? Uvažujte nad tím. :)

P.S: Nemyslete si, že to bude tak lehké. Bella ještě nepodlehla. :)

KacenQaCullen

8. kapitola - shrnutí - 10. kapitola

Autor: KacenQaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená slova lásky - 9. kapitola: