Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 50. kapitola

01.02.2012 (18:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 3336×

Bylo to, jako bych byla pod vodou a skrz ni hleděla na svět. Já se ovšem dívala na tmu, ale věděla jsem, že tam někde je Edward a moje holčička, která čeká až se probudím. Čeká na mě. Cítila jsem, jak mi chtíč svírá hruď. Tolik jsem se chtěla vrátit do Cullenovic domu, spatřit malou Lillian a Edwarda. Chtěla jsem to tak moc, až jsem ucítila slzy, protože jsem to nemohla mít.

Černé pařáty stínů mě stále držely a nehodlaly pustit. Nejdříve jsem se s nimi prala, ale ony byly všude a nehodlaly se vzdát své nové oběti. Potom jsem křičela, ano, v duchu jsem křičela, a teď už jsem jen prosila. Zoufale jsem naříkala a fňukala, a pak jsem nadobro upadla do nevědomí. Můj mozek přestal pracovat.

Myslela jsem si, že jsem odešla na onen svět, proto jsem byla velice překvapena, když jsem se znovu probrala ve svém těle. Stále jsem nemohla otevřít oči nebo něco slyšet, ale cítila jsem přítomnost Edwarda. Tohle byla moje nová naděje.

Dlouhé minuty jsem se pokoušela rozlepit ztěžklá víčka ale bezúspěšně. Proto jsem se rozhodla toho na chvíli nechat.

Po dalším pokusu jsem se konečně dočkala nějakého výsledku. Nevím, jestli se mi povedlo otevřít oči, což bylo mým zbožným přáním, ale viděla jsem šedě, pak mi rozhled zahalila bílá mlha a za pár vteřin jsem uviděla tvář Edwarda.

Tělem mi projela úleva a hned jsem si připadala o několik kilo lehčí. Samou úlevou jsem se rozplakala, ale povedlo se mi mokré tváře roztáhnout do úsměvu, až jsem ucítila, jak mi suché rty na několika místech popraskaly.

„Lásko,“ zašeptal jemně Edward, široce se na mě usmíval a nevěřícně mě pohladil po tváři. Jako by se bál, že mu zase zmizím.

„Ed… Edwarde…“ zašeptala jsem ochraptěle. V krku mi mě úděsně škrábalo. Jak to, že jsem si nevšimla, že by mi někdo do hrdla přesypal celou Saharu?

„Miluju tě,“ zašeptal láskyplně a po celou dobu se mi díval oddaně do očí. Pokusila jsem se zvednout ruku a pohladila ho po tváři, ale hned jsem ji zase spustila na postel vedle sebe. I při tomhle malém pohybu mi oheň zaplavil svaly na pažích.

„Kde je Lilly?“ zeptala jsem se ztěžka.

„Rose už ji sem nese.“ Přikývla jsem na souhlas. „Přineste ještě vodu a krev,“ promluvil Edward potichu, ale mně bylo jasné, že to všichni jasně slyšeli. Taky jsem byla ráda, že ho to napadlo. V krku jsem měla vyprahlo.

Dveře se otevřely a do místnosti vrazila Alice a za ní zbytek rodiny. Všichni se seskupili u mé postele, ale já jejich společnost nedokázala dostatečně ocenit. Pohledem jsem vyhledávala tu maličkou krásku, jejíž jsem maminka. Edward mi vložil do dlaní sklenici orosenou kapky vody. Překvapeně jsem na něj pohlédla. Tohle není to, co jsem chtěla.

„Nejdříve to vypij,“ vybídl mě. Nesouhlasně jsem se na něj zamračila. „Lilly ti neuteče,“ odpověděl mi s úsměvem. V tu chvíli bych po něm nejradši tu sklenici hodila. On bez ní nebyl tak dlouho jako já. Jak je to vlastně dlouho? Už jsem se nadechovala, že se zeptám, ale zachytila jsem Edwardův nesouhlasný pohled, proto jsem poslušně přiložila hrdlo skla ke rtům a hltavě vypila celý obsah.

„To je moje hodná Bella,“ zašeptal mi Edward do vlasů a políbil mě na spánek. „Rose, můžete.“ Nedočkavě jsem sebou cukla a horlivě se dívala na dveře, které se otevřely a stála v nich Rose, v náručí držela moje miminko.

Přistoupila až k posteli, kde jsem s Edwardem ležela. „Tohle je tvoje maminka, Lillian. Bello, tohle je tvoje dcera,“ představila nás. Lilly na mě upřela svá jasně zelená očka a rtíky se jí roztáhly do nepatrného úsměvu. Mohla vycítit, že jsem její máma? Poznala mě? Nenamlouvám si něco?

Nedočkavě jsem natáhla ruce k náručí Rose a nechala ji do mých dlaní položit malou Lillian. Přivinula jsem ji ke svoji hrudi a nemohla se na ni vynadívat. Byla tak úžasná. Tolik se podobala Edwardovi – na hlavičce se jí vyjímalo zrzavé chmýří vlásků  a odhadovala jsem, že měl Edward jako člověk zelené oči. Zato pusinku a nos měla po mně. Otočila jsem tvář k Edwardovi, který se na nás láskyplně díval.

„Nemůžu uvěřit, že už je tady,“ zašeptala jsem se slzami na krajíčku. Edwardova dlaň pohladila Lilly po hlavičce a malá přesunula zrak na něj.

„Mohli bychom jít domů?“ zaprosila jsem. Ne že by se mi tady nelíbilo, ale znervózňovalo mě těch šest párů očí, které na nás shlížely. Podívala jsem se na Carlislea a následně na Edwarda. „Prosím,“ zašeptala jsem, když ani jeden z nich dlouho neodpovídal.

„Myslím, že byste mohli, ale, Edwarde, kdyby se něco dělo…“

„Zavolám,“ předběhl ho můj přítel. Po tváři se mi rozlil spokojený úsměv. Zvedla jsem pohled a spatřila tváře, které se snažily zakrýt zklamaní.

„Ale zítra odpoledne se u nás doma stavíte, ne?“ zeptala jsem se. Jejich tváře, hlavně tvář Rose, se opět rozzářily a pomalu se všichni začali vytrácet z pokoje. „Carlisle,“ oslovila jsem rychle Edwardova otce při odchodu. Otočil se zpátky na nás. „Děkuji za všechno,“ zašeptala jsem vděčně.

„Nemáš za co,“ odpověděl mi se širokým úsměvem a mrknul pravým okem. Úsměv jsem mu oplatila, ale už ho asi neviděl, protože zmizel za dveřmi pokoje. Sklopila jsem pohled k Lilly a pohladila ji po vláskách.

„Edwarde, srdíčko jí bije rychle. Je v pořádku?“ zeptala jsem se s mírnou obavou v hlase.

„Všechno je v pořádku, Bello. Neměj strach,“ utěšoval mě Edward a políbil mě do vlasů.

„Já…“ začala jsem mluvit, ale dál ze mě slova nevycházela.

„Budeš skvělá máma,“ ubezpečil mě něžně, jako by mi četl myšlenky a povzbudivě mě hladil po paži.

…

Podepřela jsem si bradu dlaněmi, které jsem rozložila po zábradlí postýlky. Shlížela jsem na holčičku, která si hověla v postýlce a neposedně kopala nožičkama ve vzduchu. Ucítila jsem na rameni studený dotek, byl to Edward.

„Omlouvám se, ale nemůžu se na ni přestat dívat,“ zamumlala jsem kajícně. Zanechala jsem Edwarda v pokoji samotného. Po dlouhých měsících jsme se chtěli oddat jeden druhému, ale Lilly začala plakat – měla hlad. Odešla jsem s příslibem, že se hned vrátím, ale nemohla jsem jen tak odejít. Od porodu uplynulo víc jak měsíc, ale stále jsem se bála, že zase upadnu do stavu, ve kterém jsem byla těsně po porodu. Bála jsem se, že když půjdu spát, tak se probudím za několik dnů.

Edward mě mlčky chytil za pas a vytáhl za nohy, posadil se místo mě do křesla a přitáhl si mě k sobě na klín. Uvelebila jsem se v jeho náručí a otřela se rty o ty jeho. Chtěla jsem se hned odtáhnout, ale Edward kolem mě pevně ovinul paže a nehodlal mě pustit. Ucítila jsem, jak jeho mužství pod tepláky pomalu roste. Byl jako nadržený puberťák, jak se on sám o sobě vyjádřil.

„Edwarde,“ zamumlala jsem nesouhlasně. „Tady ne…“ řekla jsem rázně. Edward se zakabonil, ale nakonec souhlasně přikývl. Položila jsem hlavu na jeho rameno a spolu jsme pozorovali naši dceru.

Asi po hodině začala plakat. Obličejík se jí stáhl a ručičkama, které měla zatnuté v pěst, začala nespokojeně házet.

„Já ji přebalím. Běž do ložnice a počkej tam na mě,“ pobídl mě Edward a spěšně si ukradl jedno políbení.

„Dobře,“ přitakala jsem a odebrala se pryč. Už ve dveřích jsem si přetáhla saténové tílko od pyžama přes hlavu a sundala si i kraťásky a kalhotky. Nahá jsem se položila na postel a čekala, ale Edward dlouho nepřicházel a já nakonec usnula.

Probudila jsem se pečlivě zabalená do deky. Hned jsem se cítila provinile – usnula jsem. Vypotácela jsem se z postele a přehodila přes sebe růžový župan, který jsem dostala od Alice. Zavázala jsem si šňůrku kolem pasu, aby se župan nerozevřel.

Vydala jsem se do kuchyně, předpokládala jsem, že tam Edward bude. Každý den mi dělal snídani až do postele. Lepšího přítele jsem si nemohla přát. Bosá jsem doťapkala až do kuchyně, kde nebyl, ale na pánvi se opékaly vafle.

„Dobré ráno, lásko,“ popřál mi Edward. Obmotal ruce kolem mého pasu a přitiskl své rty na můj obnažený krk. Přivřela jsem oči, už pár měsíců jsme nebyli spolu.

„Lilly?“ vydechla jsem.

„Spí. Teď jsem tam byl,“ ubezpečil mě a dál okusoval můj krk. Pocítila jsem slabost v kolenou, až jsem se musela o Edwarda opřít. „To, co jsi provedla, už nikdy nesmíš udělat,“ zamumlal do kůže mého krku. Vytřeštila jsem oči a horlivě přemýšlela, co jsem provedla, ale nic mě nenapadlo.

„Co… co jsem… provedla?“ zeptala jsem se přiškrceně.

„Takhle mi usnout,“ postěžoval si. „A ještě nahá. Bello, měl jsem co dělat, abych tě nevzbudil. Takhle mě pokoušet…“ Nesouhlasně zavrtěl hlavou a špičkou jazyka mi obkreslil ušní boltec.

„Omlouvám se,“ řekla jsem upřímně. Vymanila jsem se z Edwardova sevření a otočila jsem se k němu čelem, abych mu viděla do očí, ve kterých mu svítily plamínky.

„No, máš štěstí, že tvůj budoucí manžel je rozumný a dovolí ti, abys mu to teď vynahradila,“ snažil se mluvit vážně, ale moc mu to nešlo. Koutky úst mu divoce škubaly.

„A co když nemám zájem?“ zeptala jsem se škádlivě. Toužila jsem po něm víc, než on po mně. Ucítila jsem tepání v klíně, když jsem si vzpomněla na opojný pocit, který jsem vždycky pocítila, když se vnořil do mě.

„Bello,“ zaúpěl zdrceně a popadl mě do náručí. Hlasitě jsem vypískla, protože jsem se lekla, a pak se nahlas rozesmála. Edward mě nesl úzkou chodbou až k našemu sídlu lásky. Tiskla jsem se celým tělem k němu a nepatrně jsem se chvěla, tak moc jsem se ho nemohla dočkat.

Otevřel dveře a kopnutím nohy je za námi zavřel a bez zaváhání se vrhl k posteli. Položil mě na peřinu, oddálila jsem od sebe stehna, aby se mohl uvelebit mezi nimi, bez zaváhaní to udělal. Vmotala jsem mu prsty do vlasů a přitáhla si ho za ně ke svým rtům. Jen co jsem se zmocnila jeho rtů, jsem přesunula ruce pod jeho tričko a ve spěchu mu ho přetáhla přes hlavu. Ochotně mi vypomohl. Poté přišly na řadu jeho tepláky, které taky rychle vzaly za své. U mě to bylo naštěstí jednodušší – stačilo rozvázat mašličku uvázanou kolem pasu.

Nečekaně do mě vnikl a celou mě zaplnil. Nestačila jsem ani spokojeně vydechnout a už se ve mně rozpohyboval. Udělal dva dlouhé přírazy, a pak se jeho tempo začalo zvyšovat. Po chvíli se na mě jeho tělo zhroutilo.

„Omlouvám se,“ zašeptal mi do ouška.

„Proč?“ vydechla jsem zadýchaně. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. „Bylo to tak uspěchaný, navíc si z toho nic neměla, ale tolik -“

„Edwarde,“ přerušila jsem ho rychle. „Nemusím vždycky dosáhnout orgasmu, aby se mi to líbilo. Stačí mi tvoje přítomnost a jsem nepředstavitelně šťastná. A i když jsi upír, stále jsi chlap a tohle se stává. Taky aspoň vím, jak moc jsem ti chyběla…“ Široce jsem se na něj usmála a on mi úsměv opětoval. Chytla jsem ho za zátylek a přitáhla si ho k sobě, abych ho mohla políbit. Stále pobýval ve mně, takže jsem intenzivně cítila jeho sebemenší pohyb.

Právě věnoval náležitou pozornost mým ňadrům. Nejprve je hnětl něžně v dlaních a nakonec přidal své rty a jazyk. Už dříve jsem si všimla, že se mu moje nalitá prsa líbí. I když jsem byla těhotná, tak si s nimi hrál. Obtěžkával je, hnětl, mazlil se s nimi.

„Pan Cullen má rád velká prsa?“ zeptala jsem se zadýchaně. Zvedl hlavu od mého dekoltu a s jedním zvednutým koutkem pusy se na mě usmál.

„Panu Cullenovi se libí tvá velká prsa,“ odpověděl mi a dal mi pusu na nos. „Líbíš se mi celá,“ řekl mi upřímně a já měla chuť ho láskou sníst. Ale neměla jsem k tomu příležitost, protože z dětského pokoje se začal linout pláč.

„Taky ti někdy přijde, že těch dětí máme pět a ne jen jednu malou ještěrku?“ zeptal se mě Edward a koutky rtů mu cukaly. „Já už na to přišel, ona chce být jedináček,“ pošeptal mi Edward důvěrně.

„Já jsem se s tebou chtěla milovat, když jsme ještě mohli. Tys mě odmítal, tak si to teď užij, lásko,“ odpověděla jsem mu a vymanila se zpod jeho těla. Sebrala jsem si župan, který jsem našla na zemi a navlékla si ho na sebe.

„No tak,“ zažadonil Edward, neměl rád, když jsem mu to připomínala. Věřím, že kdyby tohle tušil, tak by si mě užíval plnými doušky, dokud jsme byli jen my dva. Pokrčila jsem nad ním rameny a vydala se nakrmit naši berušku.

...

Zakroutila jsem nesouhlasně hlavou. „Nevím, jestli je to dobrý nápad,“ trvala jsem si na svém. Měla jsem Lilly stále při ruce, od jejího narození jsem se od ní nevzdálila víc jak na hodinu a teď jsem měla odjet na celý den a noc?

„Nelíbí se ti představa nás dvou? Sami? Alice s Rose Lilly pohlídají, už mi to slíbily. Navíc jsem rezervoval hotelový pokoj v Seattlu,“ přemlouval mě Edward a používal k tomu prostředky, kterým bylo těžké odolat.

„Proč ses se mnou nejprve neporadil?“ zaútočila jsem na něj. Jak spolu můžeme vychovávat dítě, když dělá věci za mými zády?

„Protože bys s tím nesouhlasila,“ odpověděl mi a upřel na mě pohled, který by mu mohlo kdejaké štěně závidět.

Uhnula jsem pohledem, nenechám se tak lacino koupit. „Ano, nesouhlasila. A stále jsem proti. To je důležitá věc, nemůžu tu Lilly takhle nechat samotnou.“

„Zní to, jako bys mojí rodině nevěřila.“ Zalapala jsem po dechu a zamračila se na něj. Pěkně to začínal otáčet proti mně.

„Víš, že takhle to není…“ zašeptala jsem. Edward prostě nemůže pochopit, jaké to bylo být mimo. Neví o mém nepředstavitelném strachu, který prožívám, když si mám jít lehnout. Co když se opět neprobudím?

„Tak mi to vysvětli,“ pobídl mě nevrle. Zhluboka jsem se nadechla a vydechla nosem. Zaťala jsem zuby, až jsem s nimi zaskřípala.

„Fajn,“ vyhrkla jsem. „Lilly přespí u Cullenů, ale my zůstaneme tady. Nechci jet do Seattlu,“ oznámila jsem mu. „Dál se o tom nehodlám bavit. Buď tohle, anebo nic,“ pokračovala jsem, když jsem viděla, jak se nadechuje. Otočila jsem se na patě a šla do koupelny, potřebovala jsem si dát sprchu.

„Dobře, tak já zabalím Lillian věci,“ zakřičel za mnou.

Nejistě jsem kmitala očima mezi Alicí a Lillian, která si u tetičky spokojeně hověla v náručí. Cítila jsem vnitřní neklid a možná trochu výčitky, nechtěla jsem ji tady nechat. Představa, že bych ji měla opustit, mě ničila.

Bello, klid! Je to na jednu noc a navíc budeš nablízku, pokud se něco stane, stačí přeběhnout jenom les.

„Opravdu to zvládneme,“ uklidňovala mě Alice po sté. Přikývla jsem na souhlas, ale stále jsem nechtěla odejít. Edward mě se širokým úsměvem objal kolem ramen. Náramně se bavil, jen stěží zadržoval smích.

„Tak už běž nebo si tvoji nedůvěru začnu brát osobně,“ pobídla mě Alice. Edward vycítil, že bych se nehnula a tak mě něžně odvrátil a popostrkoval mě k autu.

Než jsem nasedla, ještě jsem se podívala po Alici. „Kdyby se něco stalo, tak mi okamžitě zavolej!“ apelovala jsem na ni.

Protočila oči, až jsem se bála, jestli se zorničky vrátí do původního stavu. „Bello…“ povzdychla si. Rozhodla jsem se, že ze sebe dál nebudu dělat hysterku a nasedla si na sedadlo spolujezdce.

„Jsem hrozná,“ povzdychla jsem si smutně.

„Nejsi. Máš prostě jenom strach. Miluju tě, Bello, takovou, jaká jsi,“ odpověděl mi s úsměvem a pohladil mě palcem po tváři. Široce jsem se na něj usmála. Takhle jsem si to vždycky představovala. Mít báječného přítele, rodinu a dceru. Být milována a milovat. Věřila jsem, že s Edwardem už všechno bude dobré a všechno zvládneme.

<< // >>

Tak přidávám po nějaké době další díl. Snad vám udělá aspoň malinkou radost. Je o něco delší a v příštím díle pochopíte proč. :) Nechte se překvapit... Pro někoho to bude příjemné překvapení, pro někoho asi možná ne...

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 50. kapitola: