Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Nevyřčená přání - 44. kapitola

27.10.2011 (14:30) • Terisekk • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 2785×

Edwardova dlaň, kterou měl položenou na mém obnaženém stehně, se sunula výš. Lehce se otírala o mou pokožku a způsobovala, že moje srdce zběsile tlouklo.

„Edwarde, nech toho,“ okřikla jsem ho na oko vážně, ale popravdě se mi to moc líbilo. A pleskla ho škádlivě přes dlaň. Střelil po mně pohled trpícího štěňátka, který mě rozesmál. Zamračil se na mě a věnoval se silnici před námi, ale dlaň nechal na mém stehně.

„Na ostrově se ti to líbilo,“ postěžoval si. Pohladila jsem ho prsty po hřbetu ruky.

„Líbí se mi to i teď,“ přiznala jsem. Doopravdy mi to bylo víc než příjemné. Jediný jeho dotyk mě dokázal rozechvět po celém těle. „Akorát se musíš soustředit na řízení. Navíc mě ještě stále bolí celý tělo,“ postěžovala jsem si pro změnu já.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se vážně. Odtrhl zrak od vozovky a upíral na mě svůj starostlivý pohled. Pohladila jsem ho po tváři a usmála se na něj.

„Všechno je v naprostém pořádku. Cítím se báječně. Všechny svaly mě bolí, ale tak nějak příjemně. Já jen… nejsem zvyklá na takovou zátěž.“ Myslím, že jsem ho dostatečně uklidnila, protože se otočil zpátky k silnici.

„Promiň.“

„Ale no tak. Chtěli jsme to oba, myslím, že já o něco víc. Nestěžuji si. Bylo to nádherný. Byly to nejúžasnější dny mého života. Myslím… myslím, že si takovýhle život s tebou dokážu hravě představit. Vlastně si dokážu představit jakýkoli život s tebou a chci ho,“ přiznala jsem se mu. S úsměvem od ucha k uchu, který odhaloval veškerý jeho chrup, se naklonil ke mně a obdaroval mě dráždivým polibkem.

„Budeš ho mít. Slibuju!“ odpověděl mi odhodlaně. Pohladila jsem ho po tváři a znovu ho pobídla, aby se věnoval řízení. „Ukaž mi svou mysl,“ škemral jako malé dítě. Zakroutila jsem odmítavě hlavou.

„Víš, že si to musíš zasloužit. Odhalím své myšlenky pouze v jedné situaci. Není důvod, proč to dělat teď,“ odpověděla jsem a škádlivě ho políbila na ušní lalůček. Smutně si povzdechl, ale nijak to nekomentoval. Asi tušil, že to odmítnu. Vždyť to na mě zkoušel celý let. Zkoušel různé přesvědčovací metody, ale stejně jsem nepodlehla.

Celá cesta ze Seattlu až domů pokračovala v tomto duchu. Škádlili jsme se, hladili, ale neskončilo to dál než u polibků. Byla jsem šťastná. Usmívala jsem se do široka a nešlo to zastavit, ne že bych se snažila, ale nezúčastněné osobě bych mohla připadat jako beznadějný cvok.

Až poblíž Forks se atmosféra v autě rapidně změnila. Edward se celý napnul a snažil se být uvolněný, to jsem na něm poznala, ale znám ho natolik dobře, abych věděla, že je něco v nepořádku.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho opatrně, „děje se něco?“ zeptala jsem se.

Podíval se po mně a pokusil se o bezstarostný úsměv, ovšem který by mu ani slepý nesežral. „Nic se neděje,“ odpověděl.

„Edwarde,“ vyslovila jsem jeho jméno trochu popuzeně. Nesnášela jsem, když mi něco tajil a nechtěl mi to říct. „Vidím, že to nic není nic, jak ty tvrdíš! Proč mi to nechceš říct?“

Poraženě vydechl. „Přijela na návštěvu Tanya,“ odpověděl mi. Přestala jsem dýchat. Tížila mě jedna velice důležitá otázka, kterou nešlo jen tak ignorovat.

„A… a mění se něco… mezi námi?“ zeptala jsem se se strachem.

„Bello, nechci, aby ses kvůli ní stresovala. Přijela a zase odjede. Musíš být v klidu a nezabývat se jí. Nemusíme tam vůbec jezdit, pokud nechceš, můžeme zavolat Alici a říct, že jsme si pobyt rozhodli prodloužit. Alice nás určitě bude krýt, nemusíme -“

Nestačil to dopovědět, protože jsem ho přerušila. „Edwarde, neodpověděl si na mou otázku – mění to mezi námi něco?“

„Jak se vůbec můžeš na něco takového ptát? Samozřejmě že ne! Myslel jsem, že v tom máš jasno. Domníval jsem se, že jsem tě přesvědčil, jak moc tebe a naši dceru potřebuji. Ještě jsem z té hlavy nevypudil pochybnosti, že od vás odejdu? Jsem tady s tebou, Bello! Už napořád!“ řekl mi rázně. O jeho slovech se nedalo pochybovat. A byla bych hloupá, kdybych v tom hledala pochybnost, která tam není.

„Pokud je to tak, tak není důvod, abychom tam nejezdili. Edwarde, i když to občas nevypadá, já ti věřím.“ Přikryl mou dlaň a já propletla naše prsty.

Zatočili jsme na lesní cestu vedoucí k prosklené vile, kde žije Edwardova rodina. A zmocnil se mě malý strach z Tanyy samotné. Stojím si zatím, že Edwardovi věřím, ale jeho bývalé milence rozhodně ne! Ta mrcha určitě něco chystá! Musím být na pozoru.

Štěrk na příjezdové cestě zakřupal – dojeli jsme k cíli. Edward mi galantně otevřel dveře a pomohl mi se zvednout, protože mi to začalo dělat značné problémy. Uhladila jsem si šaty, aby vypadaly slušně, protože byly celé zohýbané. Edward mi obmotal paži kolem pasu a pevně si mě přivinul k sobě. Opřela jsem si hlavu o jeho hruď a nechala se odvést do domu, do kterého bych se normálně těšila, ale teď tam na nás čekala ta blonďatá nádhera a nemyslela jsem Rose!

Zamyslela jsem se nad mou averzí vůči Tanye a musela jsem uznat, že to možná přeháním. Třeba bych ji měla i ráda, ale spala s Edwardem. S mým Edwardem. Je dost pravděpodobné, že ho stále chce. Tanyu prostě nemůžu mít ráda.

Edward otevřel dveře a nechal mě projít, abych v zápětí padla do studené náruče. Rosalii jsem hned poznala podle zlatých kadeří a její osobité vůně.

„Jsem ráda, že jste zpátky,“ zašvitořila společně s Alicí, která se k nám okamžitě přidala.

„Taky jste mi chyběly,“ odpověděla jsem upřímně. Stýskalo se mi po nich, ale Edward mi to dokázal značně vykompenzovat.

„Edwarde,“ ozval se pisklavý hlas ze chřtánu domu. Další důvod, proč s ní nemůžu nikdy kamarádit. Kdo by vydržel takový hlas bez ujmy na zdraví? Bodlo mě u srdce, když jsem si uvědomila, že Edward ji snášel dost dlouho.

„Ráda tě vidím,“ řekla Tanya Edwardovi a objala ho. Taky si nemohla odpustit, aby ho políbila na obě tváře. Všimla jsem si, jak mě Edward po očku sleduje. Vlastně i zbytek jeho rodiny mě pozorně sledoval. Neudělám jí radost, abych po ní vyjela. O tohle jí určitě celou dobu půjde. Nesnížím se.

„Ahoj, Tanyo,“ pozdravila jsem ji přátelsky a dodala k tomu vlídný úsměv. Sice jsem se musela hodně přemáhat, drtila jsem zadní zuby o sebe, ale zvládla jsem to. Ona byla zaskočená.

„Ahoj, Bello.“ Určitě jí dalo taky velkou práci usmát se na mě, ale vypadalo to zcela přirozeně. Sjela mě pohledem od hlavy až k patě a při zpáteční cestě zakotvila na mém vypouklém břiše. Pocítila jsem strach. Na mysli mi vytanuly nejhrůznější představy. Edward vycítil moje rozpoložení, nebo si to přečetl v Jasperově mysli, to nevím, ale přistoupil ke mně.

Všichni se vydali do obývacího pokoje. Chtěla jsem jít za nimi, ale Edward mě chytl za paži a přitiskl mě na svou hruď. Objala jsem ho kolem beder a vdechovala jeho vůni, která mě uklidňovala. Hladil mě po zádech a po bříšku. Malá vycítila můj neklid a začala sebou nespokojeně mlít, nepomohly ani tatínkovi doteky.

„Strašně se vrtí,“ zašeptala jsem mu do prsou. Přivinul si mě ještě víc k sobě a pohladil po vlasech.

„Nech se od Jaspera uklidnit. Snaží se k tobě vysílat vlny klidu, ale naráží na tvůj dar,“ zašeptal mi potichu do ucha, aby to neslyšel nikdo jiný než já. Přikývla jsem na souhlas a povolila průchod Jazzova daru. Okamžitě mě zavalil klid.

Zvedla jsem hlavu a podívala se Edwardovi do tváře. Stoupla jsem si na špičky a našpulila rty. Edward mou žádost okamžitě pochopil a něžně se zmocnil mých rtů.

Vyrušil nás křik. „Kde se couráte?“ hulákal Emmett a dožadoval se naší přítomnosti. Odtáhla jsem se od Edwarda, který zakoulel očima.

„Mám nesmírnou radost, že je nemožné, aby naše maličká měla geny Emmetta. Jinak by to byla malá stíhačka. Co bychom si s ní počali?“ řekla jsem na oko zděšeně a pořádně nahlas, aby to dolehlo až k uším Emmetta.

„Já to slyšel!“ vykřikl Emmett ublíženě. Odezva byla taková, jakou jsem očekávala.

„Tak pojď,“ pobídla jsem Edward. Ještě mě rychle zastavil a ukradl si ještě jeden polibek, a pak jsme se doopravdy odebrali do obýváku k ostatním. Posadila jsem se na pohovku, Edward mi podložil záda polštářem a usedl vedle mě.

Všimla jsem si, jak z kuchyně vykoukla hlava Esmé. „Ahoj, Bello. Omlouvám se, ráda bych tě objala, ale musím to tady míchat, aby se mi to nepřipálilo – vařím ti oběd.“

„To je v pořádku, Esmé. Nemusela sis dělat škodu. Objednala bych si třeba pizzu.“ Usmála jsem se na ni, ale ona se nad mými slovy zamračila společně s Edwardem a Rosalií.

„Jak se ti líbilo na ostrově?“ zeptala se Esmé hlasitě, abych ji slyšela.

„Je to tam nádherné. Hezčí místo jsem neviděla. Děkuji, že jsme se tam mohli ubytovat,“ poděkovala jsem upřímně. Byla jsem jí moc vděčná.

„To je samozřejmost. Budu moc ráda, když se tam budete chtít vrátit. Co jste vůbec celý dva dny dělali? Ukázal ti Edward korály na druhé straně ostrova nebo ten vodopád?“ I když její otázky byly výplodem její zvědavosti, uvedly mě do rozpaků. Je to tolik na mě vidět? Cítí ze mě Edwardovo pižmo nebo esenci po milování? Mohla jsem jí lhát, ale místo toho jsem se začala červenat. Hořely mi tváře, protože jsme nikde nebyli. Mohla bych spočítat na prstech jedné ruky, kolikrát jsem byla v moři. Edward mi sice vyprávěl, jak mě vezme k nějakému vodopádu a skutečně jsme i vyrazily, ale… Skončili jsme na pláži, kde jsme se věnovali jeden druhému. Na výlety nebyl čas.

Emmett zaklonil hlavu a dal se do hlasitého smíchu, když viděl mou krvavou barvu v obličeji.

„Čemu se směješ?“ vykoukla Esmé opět z kuchyně a dívala se nechápavě na Emmetta, který ukazoval mým směrem. Esméin pohled se stočil na mě. Její oči se rozšířily v pochopení.

„Doufám, Edwarde, že bereš na vědomí, že Bella potřebuje být v klidu a odpočívat, aby nabrala sílu,“ pokárala ho Esmé. Nemohlo mi být trapněji, protože já vyprovokovala milování s Edwardem.

„Je doma Carlisle?“ snažila jsem se odvést téma nikam jinam. Zvykla jsem si na Emmettovy oplzlé poznámky, ale když jsme sami. Ne když tu je Esmé a rozhodně ne když je tu Tanya. To mi přišlo hodně zvrácený. „Potřebovala bych s ním mluvit.“

„Bello, neutíkej od tématu,“ přerušil mě Emmett.

„Fajn. Můžeme otevřít diskusi. Ty mi povyprávíš, na co si stěžuje Edward, a já ti na oplátku řeknu, co chybí v sexu Rose, ano?“ odsekla jsem vztekle. Emmett na mě vykulil oči a pak uraženě nafoukl tváře. Ostatní se dali do smíchu, jen Rose se snažila být vážná. Posadila se Emmettovi na klín a něco mu zašeptala do ucha, což mu opět vykouzlilo úsměv na tváři.

„Carlisle je v nemocnici, ale každou chvíli by tu měl být,“ odpověděla mi Esmé, nevšímajíc si roztržky mezi mnou a Emmettem.

Trvalo asi půl hodinky, než se Carlisle vrátil z nemocnice. Mezitím jsem se najedla jídla, které mi připravila Esmé. Debaty, která se rozproudila kolem mě, jsem se moc neúčastnila. Když padaly otázky kolem našeho výletu s Edwardem, nechala jsem mluvit jeho.

„Vy už jste se vrátili?“ přivítal nás Carlisle překvapeně. „Předpokládal jsem, že si to prodloužíte,“ odpověděl na můj překvapený obličej.

Pokrčila jsem rameny a zvedla se, abych s ním vyrazila do pracovny, kde mě chtěl podrobit vyšetření. Edward se chtěl ke mně přidat, ale Rosalie ho předběhla. Všimla jsem si, že mezi nimi probíhá komunikace, ale mně byla zapovězena. Rosalie musela mít závažný důvod, proč mě doprovodit, protože si Edward sedl zpátky do křesla.

Celou cestu jsem mlčela, vlastně i celé vyšetření. Carlisle mi stále něco povídal a já jen poslušně přikyvovala.

„Carlisle?“ snažila jsem se získat jeho pozornost, když zapisoval údaje do papírů. Zvedl hlavu a vyčkával, jak budu pokračovat. „Chtěla bych se vydat do Volterry. Edward je proti, ale já si myslím, že je to dobrý nápad. Oni vědí o tomhle těhotenství daleko víc než my a oni mi neublíží. Nečekám na tvoje povolení, stejně tam pojedu, ale byla bych radši, kdybys mi to schválil.“

„Nemyslím si, že je to dobrý nápad,“ vyslovila svůj názor Rosalie.

„Abych řekl pravdu, já o tom uvažoval taky,“ odpověděl Carlisle a zkoumavě mě pozoroval. Rosalie po něm hodila nevěřícným pohledem a snažila se ho přesvědčit, jaká je to hloupost.

„Rose, už jsem řekla, že nečekám na vaše svolení!“ zkrotila jsem její výlevy. Ublíženě se na mě podívala, ale dál se k tomu nevyjadřovala.

„Zavolám na letiště a rezervuji letenky, abychom mohli vyrazit co nejdřív.“

„Ehm… asi jsme si nerozuměli. Já tam chci odjet sama. Fajn, tak maximálně s Edwardem,“ rezignovala jsem, když jsem uviděla jeho nesouhlasný výraz, ale více jsem polevit nehodlala. „Carlisle, nemůžu vystavit tvoji rodinu  nebezpečí. Aro chce Jaspera. To byl můj úkol – dostat ho do Volterry, a co si myslíš, že udělá, až zjistí, jaký má dar Alice? Bude mít další posedlost! Stačí, že ví o Edwardovi. Jak jsem řekla, já nečekám na tvůj souhlas. Udělám to tak či tak. Klidně použiju na vás svůj dar, jen abych vás udržela v bezpečí. Takže jak ses rozhodl?“

<< // >>

Autor: Terisekk (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Nevyřčená přání - 44. kapitola: