Vegetariánská upírka Deine, nesnáší upíry. Proč? Upíři ji vzaly rodinu a jen ona přežila a jak dopadla. Věčně pesimistická Deine bloumá světěm už přes 4 roky a snaží vyhýbat upírům obloukem. Co se ale stane když se přestěhuje do malého městečka Forks a zjistí, že městečko obývají další upíři? Jak zareaguje a jak to toho zapadá Edward Cullen?
05.12.2009 (15:45) • Katja007 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1417×
Pohled: Deine Forgettová
3. Kapitola-Co je v domě, není pro mě.
Tak zaparkovali jsme před krásnou prosklenou vilou. Hezčí dům jsem nikdy neviděla. Asi musí mít spoustu pěněz. No já mám taky dost co jsem zdědila. Ale to je vedlejší.
Vystoupila jsem z auta a nadechla se. Jelikož to bylo u lesa tak tak zaprvé byl čerstvý vzduch a taky žádný člověk v dosahu. Docela uvolňující pořád se ovládat abych někoho nezabila. Byla jsem dost nejistá. Přece jenom, je tam celá jejich rodina! A Edward mi určitě bude lézt na nervy jak ho znám. V tom je expert.
,,No tak Deine! Pojď už!" Probudila jsem se ze svého hloubání a vyrazila za nimi. Jasper otevřel mě i Alici dveře, jako pravý gentleman. Prohlédla jsem si dům a usoudila, že si potrpí na drahý vkus. V dálce jsem záhlédla nádherné černé piano. Vždycky jsem na něj chtěla hrát, ale se svojí leností jsem se dopracovala sotva ke kytaře. Ale mám dost času se to naučit.
,,To je Edwarda. Má kouzelné prsty. Umí zahrát i tu nejtěžší skladbu." Alice si určitě všimla mého pokukování po pianu. Takže Edwardovo? Povytáhla jsem obočím. Myslela jsem, že ten slepičí mozek umí sotva vyprodukovat smysluplnou větu, natož aby hrát skvěle na piano. Šli jsme dál až jsme došly do obýváku, kde celá slepičí... pardon upírská rodinka seděla. Porozhlédla jsem se a přívětivě se na všechny usmála. Teda kromě na NĚJ. Nezavadila jsem o něj ani pohledem. Nakonec jsem velmi zábavnou činnost zírání jeden na druhého přerušila svým hlasem.
,,Ehm... Já jsem Deine. Potkala jsem Alici v obchoďáku a ona mi nabídla, že pojedeme tady. Jestli obtěžuju, klidně odejdu. Nebude mi to vadit." Cítila jsem se docela trapně. Byla jsem šťastná, když promluvil ten blonďatý muž, nejspíš jejich adoptivní "otec".
,,Těší mě, mé jméno je Carlisle. A tohle je moje rodina. Má žena Esme Po její pravici Emmet a vedle něj jeho manželka Rosalie. Edwarda už jistě znáš." Při pohledu na Edwarda jsem se ušlíbla, schválně aby to viděl.
,,Čááu! Už jsme o tobě hodně slyšeli! Víš, že si menší než vypadáš?" Obr v podobě Emmetta se nahlas smál a šlo vidět, že je to rozený vtipálek. Usmála jsem se, protože byla pravda, že byl asi o dvě hlavy vyšší. Fajní lidi. Teda upíři. Na upíry fakt dobrý.
,,Deine, provedu tě po domě ano?" Byl to ten otrava Edward. Zase vlezlej. Jestli si myslí, že něčeho dosáhne, tak se velice mýlí. Zamručela jsem něco ve smyslu, že klidně zůstanu tady, ale nechtěla jsem urazit doktora a Esme tak jsem se nedobrovolně vydala za ním. Přemýšlela jsem čím ho vytočit nebo odradit.
,,Jak se ti líbí náš dům?" Zeptal se s úsměvem a vycenil na mě ty jeho tesáky. S nezájmem jsem sen podívala na nehty a potom na intériér nějakého pokoje.
,,Moc pěkný jde vidět, že to dělal někdo se vkusem. Někdo kdo s tebou nemá vůbec nic společnýho." Ironicky jsem se na něj usmála a poté protočila oči. Je to namyšlenej upír, kterej si myslí, že dosáhne čehokoliv a sbalí kohokoliv. Ale to se hošánek plete. Taky se na mě ušklíbl a to už jsme byli v jeho pokoji. Jak jsem to poznala? Vzal nějaký svůj svetr a hodil ho do skříně asi aby to nevypadalo, že dělá bordel.
,,Tohle je můj pokoj." Řekl naoko nesměle, ale já ho měla už dáávno prokoknutého.
,,Viditelně." Zvedla jsem obočí aby viděl, že mě to nezajímá ani co by se za nehet vešlo. A v tom mě to napadlo! Začala jsem se rozhlížet a nejistě jsem vrtěla hlavou se svraštěným obočím. Dělala jsem, že nad něčím velice důkladně přemýšlím. Schválně co on na to. Věděla jsem, že když neslyší mé myšlenky určitě bude přemýšlet co si myslím a proč to neslyším. Bude se cítit jako by stratil jeden ze svých smyslů. Začala jsem teda "přemýšlet" a nenápadně ho pozorovala. Chvíli se tvářil normálně, ale po chvíli se už díval zoufalým pohledem. Já se uvnitř strašně smála. Škoda, že sem to pokazila. Pobaveně jsem se usmála. Prostě jsem to nemohla vydržet! On si toho všimnul.
,,Děláš to naschvál viď? Víš, že nemůžu číst tvé myšlenky, proto mě trápíš. Že je to tak?" Skoro mi ho bylo líto jak zoufale mluvil. Ale i tak jsem se rozemála.
,,Dobrej postřeh Tesáku." Ten se na mě podíval jako hmm... ani nevím. Každopádně se mu ta přezdívka nelíbilila. Zato mě jo.
Autor: Katja007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Never happy? 4. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!