Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Never happy? 3.Kapitola

Weizt - NM 2


Never happy? 3.KapitolaVegetariánská upírka Deine, nesnáší upíry. Proč? Upíři ji vzaly rodinu a jen ona přežila a jak dopadla. Věčně pesimistická Deine bloumá světěm už přes 4 roky a snaží vyhýbat upírům obloukem. Co se ale stane když se přestěhuje do malého městečka Forks a zjistí, že městečko obývají další upíři? Jak zareaguje a jak to toho zapadá Edward Cullen?

Pohled: Deine Forgettová

3. Kapitola-Pořád na nervylezoucí Edward

,,V pořádku. Jsem ráda, že jsem tě poznala. Teď budem muset jít... Nechceš jít s námi? Víš pomohla bys mi vybrat oblečení a ták. Takže?" Zamyslela jsem se a rozhodla se.

,,No víš já... asi ne. Spíš půjdu domů." Nechtěla jsem je tam otravovat a i když mi byla Alice sympatická, už jsem se v upírech sklamala. Přísahala jsem si, že s žádným upírem nikdy nic mít nebudu. Ani přátelství. Ale..ne každý upír je jako ten co mi zabil rodinu. Stejně...nebudu se jim vtírat.

,,Ale no ták... pomůžeš mi vybrat nějaké oblečení a já ti taky něco pomůžu vybrat. Myslím, že i Jasper by to ocenil." V tom měla pravdu. Podívala jsem se na Jaspera, který na ně prosebně koukal. Vzpomínka na něj a kupy oblečení byla až děsivá.

,,Já nevím... " Alice se samozřejmě chopila mé nejistoty a vykročila vpřed směr k obchodům.

,,Nenechej se přemlouvat a pojď!" Smála se a už byla na cestě k butikům. Tak jsem to vzdala a vyrazila za nimi. S Alicí jsme prošmejdili snad všechno co se dalo. Pomohla jsem jí vybrat další milion kusů oblečení a i Alice mi vybrala nádherné kousky. Byl to jak maraton. Měla jsem podezdření, že kdybych byla člověk, možná bych už ležela rozpláclá na podlaze vysíleností. Chodily jsme asi 3 hodiny, Jasper naštěstí měl od tahání oblečení klid. Byl většinou ticho, ale když bylo nějaké zajímavé téma, jako třeba stará vojenská letadla hned měl co říct.

,,Byl jsem kdysi vojákem... a to nejen v normální válce." Chvíli jsem přemýšlela co tím myslel a když jsem na nicnepřišla, rozhodla jsem se zeptat.

,,Jak to myslíš?" Vrtalo mi to hlavou. Jasper se na mě podíval a začal mi vyprávět co se mu stalo.

,,Jako normální člověk jsem byl ve válce. Dělal jsem důstojníka... Pak jsem potkal dvě překrásné ženy a díky těm jsem upír. Utvořili armádu novorozených upírů, kteří mají ještě hodně síly aby získali nějaké území pro sebe. Byl jsem s nimi dost dlouho, ale po nějaké době jsem odešel. Nelíbilo se mi to zabíjení. A pak jsem potkal svého anděla." Dlouze se zadíval na Alici a usmál se. Ten příběh byl krutý, ale konec krásný. Kéž bych i já našla svého anděla.

,,Aha to jsem netušila... ani že něco takového exitovalo. Ale našel jsi svůj šťastný konec a to je nejdůležitější." Usmál se na mě a zase jsme se dali do pochodu. Vyrazili jsme už z nákupního centra směr své auta.

,,Mmm... Deine? Mám nápad! Co kdybys šla k nám domů na návštěvu? Ostatní by tě určitě rádi poznali." Ihned jsem pomyslela na Edwarda a jeho přiblblej ksicht. Nebyla jsem si jistá co chci říct a tak jsem se zmohla jen na takové vyhýbavé odmítnutí.

,,Víš Alice... asi ne. Já ještě... musím udělat pár věcí. A navíc... nebudu rušit vaše soukromí." Řekla jsem nevinně aby se nepoznalo, že na práci nemám nic. A ono poznalo.

,,Ale nevýmýšlej si. Na práci určitě nic nemáš. Vím to. No ták nenech se přemlouvat a pojď. Nemysli si, že nevím že jste si s bráškou nepadli příliš do oka." Mrkla na mě a šlo vidět, že na mě ví všechno.

,,No tak... Dobře." Vzdala jsem to, protože to stejně k ničemu nevedlo. Na jediné na co jsem se ze srdce netěšila byl Edward. A navíc jsem měla docela trému. Může mít upír trému? Vůbec nevím kolik jich je. Sourozenci být přece nemůžou.

,,Super!" Alice zatleskala a už se hnala směrem ke svému luxusnímu autíčku.

,,Eh... Jaspere? Nevíš co bude s mým autem?" Otočila jsem se směrem k němu, on jediný ještě neběžel k autu.

,,Neboj, až se vrátíš domů bude tam." Nevím co májí za lubem, ale nechala jsem to být. Věřila jsem jim. Nastoupili jsme do auta, za volant si sedl Jasper a Alice vedle něj. Já byla vzadu a měla jsem tam sedadla úplně pro sebe. Konečeně jsem se odvážila se zeptat na jejich "rodinu".

,,Já... Alice kolik vás vlastně je?" Blbější otázku jsem fakt položit nemohla. Alice to však se smíchem přešla a ochotně mi odpověděla.

,,No... je nás sedm. Nás pět jsi už určitě viděla ve škole. Edward, já, Jasper, Emmett a Rosalie. Pak jsou s námi ještě Carlisle a Esme. Jsou to naši adoptivní rodiče. Žijeme spolu už spoutu let. Carlisle dělá doktora ve zdější nemocnici." Páni, sedm. A počkat! Dělá doktora?

,,Dělá doktora?" Řekla jsem svou myšlenku vyjeveně. Nechápu. Já se taky umím ovládat vůči krvi, ale mít ji přímo před sebou? Nevím, nevím.

,,Ano. Je tu jako upír přes tři století za tu dobu si člověk najde svou odolnost. A Carlisle je obzvášť odolný proti krvi." Musí to být zajímavý člověk. Nebo spíš upír. Zachvliku se to dozvím.

,,A... nebudou ostatní překvapení, že si vedeš návštěvu?" To mě docela zajímalo. Nechtěla jsem se jim plést do životů.

,,Prosímtě ti už to dávno vědí" Zásmala se, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě.

,,Jakto?"

,,No... teď jsme asi 2km od domu... A Edward už určitě ví, že jedeme s tebou. To víš hodí se umět číst myšlenky." On čte myšlenky? Hm. Asi bych se neměla bát, protože já mám taky schopnost. Jsem štít. Proti takovýmhle co se chcou dostat do hlavy jsem imunní. Takže bych se neměla bát. A navíc ještě je tu můj druhý dar... ale ten nevyužívám.

,,Aha... A on je jediný ve vaší rodině kdo má schopnost?"

,,Ne, ne. Já mám schpnost nahlížet do budoucnosti a tady Jasper umí vycítit emoce a změnit je. Může v místnosti nastolit paniku stejně jako uvolněnost." Aha tak odkud se brala ta pohoda vůči jim.

,,A ty máš nějakou schopnost?" Zeptala se mě Alice a já se zarazila. Ano, měla jsem dva dary, ale ten druhý... nebudu se o něm zmiňovat.

,,Ano. Jsem štít. Nikdo se mi nemůže dostat do hlavy." Řekla jsem hrdě, protože ani Edward.

,,Ahá. To vysvětluje tvoji klidnou reakci na to, když jsem ti řekla, že Edward umí číst myšlenky. Edward byl z toho docela na nervy, protože to se mu moc nestává." Zasmála se a já s ní. Však ať má nervy, mě se do hlavy nedostane.

Tak zaparkovali jsme před krásnou prosklenou vilou. Hezčí dům jsem nikdy neviděla. Asi musí mít spoustu pěněz. No já mám taky dost co jsem zdědila. Ale to je vedlejší.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Never happy? 3.Kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!