Vegetariánská upírka Deine, nesnáší upíry. Proč? Upíři ji vzaly rodinu a jen ona přežila a jak dopadla. Věčně pesimistická Deine bloumá světěm už přes 4 roky a snaží vyhýbat upírům obloukem. Co se ale stane když se přestěhuje do malého městečka Forks a zjistí, že městečko obývají další upíři? Jak zareaguje a jak to toho zapadá Edward Cullen?
12.11.2009 (12:30) • Katja007 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1251×
1. Kapitola- Oni jsou snad všude
Pohled: Deine Forgettová
"A poslední krabice." Stála jsem uprostřed svého nového, malého domečku ve skoro stejně malém městečku Forks. Proč se sem vůbec stěhuju? Do tohohle malého, zapadlého a lesnátého městečka? Protože jeden upír zavraždil celou moji rodinu, ale když se pustil do mě, něco o vyrušilo a tak jsem se stala tímhle. Stalo se to před 4 roky a pár měsíci. Kdyby se to nestalo ne jenže bych měla rodinu, ale také bych teď měla skoro 22 let a místo toho mám věčně 17. Já vím měla bych z toho být "na větvi" ale, tohle mě vážně nezajímá. Momentálně mě nezajímá skoro nic. Teď momentálně jen to, že za 2 hodiny vyrážím do nové školy a že musím najít své falšné doklady. No nemůžu tam mít napsáno že mám 22 roků ne?
Dobře, mám na sobě fialovou, saténovou, elegantní halenku, uzké jeany a otevřené boty na podpatku plus černý kožený kabát. Docela slušný. Ne, že bych byla na modu, ale prostě mám ráda trochu slušné věci. Už prostě nemám náladu na boty Converse a další teenegerský věci. Přešla mě už na ně chuť. Co s vlasy? Hm. Asi nic moc. Mám je od přírody blonďaté a moje přeměna je udělala ještě "hezčí" . Rozčesala jsem si je kartáčem a nasedla do svého autíčka, které je snad to jediné co mám na tomhle světě ráda. Je to zbrusu nová, stříbrná Audi R8. Vím, že asi nezapadnu, ale když já miluju rychlost. S nějakým starým Renaultem bych nejspíš svoje potřeby neuspokojila. Školu jsem našla snadno. Normální rychlostí bych tam byla asi za 20minut, ale s mojí za deset.
Zaparkovala jsem hned zkraje, abych nepoutala moc pozornost. Což se ale stejně stalo. Všichni na mě zírali jak na zjevení a nasadila " kamenný výraz". Docela vopruz snášet pohledy těch všech, ale já si už zvykla. Nemohla jsem si nevšimnout, že část parkoviště okupujou 2 luxusní auta, jedno červené a druhé stříbrné. Vedle nich byl nějaký tereňák. Že by někdo s vkusem na auta? To bych se divila. Zaznamenala jsem některé útřžky rozhovorů jako : "Kdo to je? Fakt kus mimochodem." nebo " Ta holka je divná. Vidíš ty kluky? Svlékají ji pohledem" a další. Kluci by mě hned zatáhli do postele a holky nejradši ukamenovaly. Na to jsem zvyklá. Snažila jsem se nevnímat omamujíci vůni jejich krve. Ha! Kdyby jen veděly ty husičky čeho jsem schopná! Kdybych je trošičku chtěla, do tří minut by bylo po nich. A já bych ochutnala tu jejich krásnou svěží krev...Dost! Nebudu takhle myslet! Vytáhla jsem z kapsy zrcátko a zjistila jsem, že mi oči poněkud ztmavly. Budu mít zadržený dech, tak to bude nejjednodušší. No nic pokračuju v cestě. Když jsem vešla do budovy, nic mě tam nepřekvapilo. Nudná chodba plná lidí, nástěnek a dveří. Byl mi poslán dopis, kde se psalo, že mám skříňku s číslem 39. K tomu byl přidán klíček. Skříňku jsem našla hravě a zamířila na hodinu matematiky.
Když jsem vešla do třídy nic mě moc nezaujalo. Měla jsem totiž pořád zadržený dech. Učiteli Verbouthovi, který ode mě ihned získal přezdívku "velbloud" jsem dala nějaké dokumenty a on mě zase trapně představil.
" Takže ve škole máme novou žákyni, Deine. Doufám, že ji přijmete a budete na ní hodní." Bože takový trapas! Já to ale neřeším. Zamumlala jsem do třídy "ahoj" a poprvé za tu dobu se nadechla. A zjistila jsem něco velmi nepříjemného. Byl tam pach, který tam být neměl. Upíří. A nebyl můj. Byl toho bledého kluka vzady, který mě celou tu dobu hypnotizoval. To snad ne! Nějakého zpropadeného upíra tu nesnesu!
"Tak slečno Forgettová sedněte si táhle dozadu k panu Cullenovi. Je to poslední volné místo." No skvělý. Šla jsem nuceně k tomu Drákulovi, který se jmenoval Cullen. S nechutí jsem si přisedla a totálně ho ignorovala. Snažila jsem se ho nevnímat, ale nešlo necítít jak mě hypnotizuje.
"Co tak vejráš? Nemáš na práci nic lepšího?" Napadla jsem ho. Strašně mě to otravovalo.
" Tak promiň, ale fakt tady nic lepšího na koukání není. To víš někdo jako ty se tu nevyskytuje každý den. Mimochodem jsem Edward." Pošeptal mi potichu. Tak "někdo jako já" se tu nevyskytuje. To jsem potěšena.
"Najdi si lepší cíl na provrtávání pohledem. Dost mě to otravuje! Jo a mimochodem mě tvoje blbý jméno fakt nezajímá." Vyjela jsem na něj a snad to pomohlo do konce hodiny to vypadalo, že mě nechal na pokoji. Konečně. Strávila jsem dalším pár nudných hodin a naštěstí bez toho Edwarda. Když jsem byla na cestě do jídelny spatřila jsem další nepříjemný úkaz. Těch upírú u jednoho stolu bylo pět! Chápete? Pět! Všichni na mě zírali jak na zjevení. Protočila jsem oči a a zamumlala: "Oni jsou snad všude! " V takové hlasitosti aby mě zaručeně slyšeli. Prásla jsem táckem s nějakým salátem o prázdný stůl a otočila se k nim zády. Ingnorovala jsem je a hrabala se v "zaručeně dobrém" salátu.
Když jsem ale došla ke své skříňce, čekalo mě dálší nemilé překvapení.
Autor: Katja007 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Never happy? 1. Kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!