Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 19

28.02.2010 (13:30) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3528×

Uprostřed noci mě něco chladného přejelo po tváři a já s mrazením v zádech pomalu otevřela oči, abych zjistila, co je zdrojem.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit,“ promluvil ke mně omluvně ten nejdokonalejší hlas u mého ucha a jeho chladný a příjemný dech ovál mou tvář. Usmála jsem se a rozespale jsem rukou nahmatala jeho zátylek a přitáhla si jeho rty k těm svým. Něžně se o sebe otřely.

„Ahoj,“ šeptla jsem, když mě vzal do náruče a naše rty se rozpojily.

„Ahoj,“ odpověděl mi, když mě začal někam nést.

„Co tu děláš? A kam mě neseš?“ zeptala jsem se ho, když si mé oči přivykly na tmu a já stihla ještě zahlédnout spící Annie.

„Chyběly jste mi, tak jsem vás přiběhl navštívit, a když jsem viděl, jak se tam vedle sebe mačkáte, tak jsem ti ustlal tady,“ vysvětlil a položil mě v obýváku na mou již rozestlanou postel. Zahrabala jsem se pod peřinu, pohledem jsem vyhledala jeho obličej a usmála se na něj.

„Děkuju,“ řekla jsem a nadzvedla jeden cíp peřiny a poklepala jsem na místo vedle sebe. Ani moc dlouho neváhal a hned si lehl vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a políbil mě na čelo.

„Měla bys ještě spát. Zítřek bude hodně náročný. Alice si už vytváří seznam, kde všude se musíme zastavit a co musíme koupit. Možná právě proto jsem i utekl,“ šeptl a já se tiše zasmála.

„Ty můj malý chudáčku,“ šeptla jsem a pohladila ho lehce po tváři.

„No promiň, ale kdyby jsi jí viděla do hlavy, co všechno tam má naplánováno a to nebyla ani v polovině, tak bys taky nejradši utekla. Upřímně mi je vás trochu líto, ale Annie se to určitě bude líbit. Teď už bys měla ale spát,“ šeptl a já ho radši poslechla. Políbila jsem ho do jamky mezi krkem a hrudníkem, zavřela jsem oči a při jeho broukání nějaké melodie jsem usnula.

Ráno mě probrala až Annie, která mi už oblečená skákala na posteli a svým nesrozumitelným křikem mě budila. Chvilku na to tam vběhnul i Charlie.

„Promiň, už byla vzhůru a nešla zastavit,“ začal se hned omlouvat, ale já se na něj jen rozespale usmála a začala jsem víc vnímat Annieina slova.

„… nakupovat! My jedeme s tetou Alicí nakupovat! My jedeme s tetou Rosie nakupovat! My jedeme s tetou Alicí nakupovat!“ křičela pořád dokola a skákala mi na posteli. Přišpendlila jsem si ruce na uši a snažila jsem se vyhrabat z peřin. Když už jsem si myslela, že mám celou tu peřinu za sebou a chtěla jsem vstát, tak se mi noha zamotala do prostěradla a já se jak široká, tak dlouhá rozplácla na zem. Na poslední chvíli jsem si pod sebe stihla dát ruce. Díky své smůle jsem dopadla nešikovně na svou zraněnou ruku a s bolestivým dopadem mi hned vyhrkly slzy.

Annie s Charliem se hned začali smát. Musela jsem vypadat šíleně komicky, když jsem kolem sebe celou dobu máchala rukama, jak jsem se ještě snažila chytnout balanc. Jakmile jsem se však přetočila na záda, tak Charlieho úsměv hned pohasl a začal se nade mnou sklánět. Zatímco Annie prostě jen skákala na posteli a smála se na celé kolo.

„Jsi v pohodě?“ ptal se mě hned Charlie a snažil se Annie překřičet.

„Anne Isabello Blacková! Přestaň tady okamžitě poskakovat a křičet!“ vykřikla jsem na ní a ona se zastavila a naštvaně vystrčila bradu, seskočila z postele a s pořádným dupáním a prásknutím dveřmi vypochodovala do svého pokoje.

„Nemuselas na ní křičet,“ řekl mi hned Charlie, ale já se na něj jen zamračila a pomalu se za jeho pomoci sebrala ze země.

„No jo, promiň. Jseš vůbec v pohodě? Co ta tvoje ruka?“ zeptal se mě a já si otřela slzy, které mi vytryskly, a podívala se na svou ruku.

„Nejspíš asi v pohodě, jen to prostě zabolelo,“ řekla jsem a on si mě zamračeně prohlížel.

„Do nemocnice tě tahat nebudu. Jseš dospělá, tak se o sebe postaráš. Jdu radši udělat něco k snídani,“ řekl a rychle zmizel pryč, když viděl můj naštvaný výraz. Sedla jsem si na postel a opatrně sundala z ruky ortézu. Amatérsky jsem si prohlédla ruku a usoudila jsem, že škody jsou minimální. Nasadila jsem ortézu zpátky, vstala jsem a pustila se do uklízení svého místa na spaní. Peřiny jsem uklidila do skříně v patře a pak jsem zaklepala na dveře Annieina pokoje, ale nic se neozvalo, tak jsem prostě vešla.

Všechno v pokoji bylo rozházené, spíše to vypadalo na teroristický útok směrem na šatník. Asi dnes vybíral Charlie, usoudila jsem v duchu. Annie ležela na posteli zády ke dveřím a pevně objímala panenku, kterou dostala od Jacoba k loňským narozeninám.

„Annie?“ zkusila jsem, ale ona jen pevněji objala panenku a prostě mě jen ignorovala. Tak jsem to zkusila jinak.

„Annie, promiň. Mrzí mě, že jsem na tebe křičela, ale jak jsem spadla, tak mě hrozně zabolela ta moje ruka, co mám zraněnou, víš?“ snažila jsem se jí to vysvětlit, a evidentně to zabralo, protože se na mě s úsměvem otočila, pak vyskočila na nohy, vyplázla na mě jazyk a s hlasitým smíchem utíkala pryč.

„Počkej, to si ještě vyřídíme, hérečko,“ vykřikla jsem se smíchem za ní a pustila jsem se do sbírání oblečení ze země.

Když jsem to uklidila a oblékla se do džínsů a hnědého svetru, sešla jsem dolů do kuchyně. Annie seděla u stolu, ládovala do sebe cornfleaky a kmitala nožičkama ve vzduchu. Charlie si pojídal chleba namazaný nějakou pomazánkou, kterou bych nikdy nepozřela už jen kvůli tomu, jak vypadá.

„Dobrou chuť,“ popřála jsem jim, připravila si stejnou snídani jako Annie a pak jsem s nimi v tichosti jedla.

Jakmile Annie dojedla, tak před dům přijelo nějaké auto. Annie hned odstrčila misku a rozběhla se ke dveřím. Charlie jen protočil oči a já se nedočkavě zavrtěla na židli.

„Ahoj Annie, jste připravené vyjet?“ zeptal se ten krásný sametový hlas, který mě probudil a znovu v noci uspal.

„Máma ještě snídá, protože ráno spadla a křičela na mě,“ napráskala na mě hnedka.

„A stalo se mamince něco?“ zeptal se jí.

„Nejspíš ne, ale ona vždycky říká, že jí nic není. Ale hlavně na mě křičela,“ dožadovala se hned přetočení pozornosti na ní. Když mluvila, tak se její hlas přibližoval směrem ke kuchyni a teď už tu stáli a Annie ho pevně držela za ruku.

„Dobré ráno Charlie,“ pozdravil slušně Edward.

„Edwarde,“ oslovil ho jen jménem místo pozdravu a přitom ještě kývnul. Hned na to se však zase začal věnovat svému chlebu s tou prapodivnou pomazánkou.

„Ahoj Bello, slyšel jsem, že prý si spadla a pak si tu křičela na malou Annie,“ řekl Edward a celou dobu pohledem rentgenoval mou ruku.

„Ahoj,“ odpověděla jsem mu tiše a podle Charlieho příkladu jsem se věnovala snídani.

„Pojedeme dneska nakupovat?“ zeptala se Annie a já jen nevěřícně zakroutila hlavou nad tím, kde se v ní bere to nadšení. V jejím věku jsem nakupování naprosto nenáviděla a byla jsem ráda, když jsem se tomu vyhnula. S postupem času jsem si zvykla, protože jsem musela začít jezdit na nákupy sama a zvyknout si na to.

„Jo, pojedeme. Alice a Rosalie na nás už čekají, takže až budete připraveny vyrazit, tak stačí jen, abych jim zavolal, a sejdeme se před obchoďákem,“ řekl a Annie začala hned poskakovat na místě. Radši jsem urychleně dojedla a Edward s úsměvem mezitím Annie oblékl a šel s ní k autu.

„Hele Bells, dnes večer tady nebudu. Slíbil jsem Billymu, že se u něj zastavím. Chce se mnou nějak v klidu probrat ten tvůj a Jacobův rozvod. Doufám, že ti to nebude vadit,“ řekl mi Charlie a já místo odpovědi, radši jen zakroutila hlavou. Samozřejmě že mi to vadí, ale on a Billy jsou nejlepšími přáteli již roky, takže si to mezi sebou taky musí nějak vyřešit. Billy, ale moc dobře ví, jak to bylo a Charlie o tom ví jen minimum. No radši mu prostě nic neřeknu. Mluviti stříbro, mlčeti zlato.

„No já s Edwardem jdeme večer na takové třídní setkání, tak já pokusím požádat Esme, jestli by jí nepohlídala. Jsou tam z ní všichni hrozně nadšení,“ řekla jsem a Charlie se trochu zamračil.

„Nevím, jestli jsou rádi, když se o ní mají pořád takhle starat. Přeci jen mají taky svoje zájmy a zaměstnání,“ řekl mi a šel za mnou do předsíně, kde jsem se začala obouvat, a Edward na mě čekal mezi dveřmi.

„Omlouvám se, že vám do toho zasahuju, ale Esme bude naprosto nadšená, když bude moc Annie pohlídat. Všichni jsou z ní úplně hotoví, kdyby mohli tak si vás všechny nastěhují do baráku a drží vás tam dvacet čtyři hodin denně, aby se o vás mohli starat,“ řekl Edward a já s Charliem jsme se strachem vyvalili oči.

„No, tak dobrá. Užijte si to nakupování,“ řekl Charlie a pak zmizel do obýváku, kde si pustil nějaký vánoční utkání, v Bůh ví čem. Já jsem se mezitím obula a oblékla si bundu.

„Pojď sem,“ šeptl Edward, přitáhl si mě k sobě a vášnivě mě políbil. Naše rty spolu splývaly v jedny a těla se k sobě tiskla i přes tu hroznou spoustu oblečení.

„Měli bychom jít,“ šeptla jsem, když se naše rty od sebe odtrhly a oba dva jsme zrychleně oddechovali. On jen přikývl, podal mi ze země kabelku, chytl za ruku a vedl mě s domu. Ještě jsem se rychle rozloučila s Charliem a pak už jsme vyjeli na nákupy.

Alice s Rosalií už na nás čekaly před obchodním centrem, když jsme k nim došli, tak se Alice hned ujala slova, ani jsem je nestihla pozdravit.

„Takže Edward, Rosalie a Annie půjdou spolu. Já a Bella jdeme trochu jinam. Rosalie má seznam, kde všude se máte zastavit a co je potřeba koupit. Shodly jsme se i na představě toho, co se má koupit a já si vezmu na starost Bellu,“ vychrlila ze sebe a Annie se s úsměvem rozhlížela kolem sebe.

„Taky vás ráda vidím. Nevím, jestli je nejlepší nápad mě oddělit od Annie, co když bude něco potřebovat? Něco na co byste mohli zapomenout,“ řekla jsem, ale Edward mě hned zastavil.

„Neboj, já se o ni postarám a Rosalie to určitě taky zvládne. Ví toho o dětech hodně,“ řekl a Rosalie se na mě posmutněle usmála, a já si vzpomněla, na to co mi o ní říkal Edward. Tak jsem přikývla a než jsem stihla něco říct, tak mě Alice hned chytla za ruku a táhla od nich pryč.

„Alice, no tak. Času máme dost,“ řekla jsem, když mě zatáhla do prvního obchodu s oblečením.

„To tedy nemáme, kvůli tomu tvému rannímu výlevu na Annie jsme se opozdili a možná budeme muset vynechat jeden obchod, ale rozhodně to nebude ten se spodním prádlem,“ řekla a strčila mě do kabinky, než jsem stihla cokoliv říct. Spodní prádlo? Ježíš, vždyť jsem se styděla i před vlastním manželem a to si mám zkoušet spodní prádlo v obchodě? V duchu jsem se zhrozila, ale všechno to opadlo v momentě, kdy přišla Alice s hromadou oblečení a já se musela pustit do zkoušení. Po každé jsem se musela ukázat, Alice mě pohledem zhodnotila a přikývnutí znamenalo, berem a zamračení znamenalo, okamžitě to ze sebe sundej, nebo ti s tím pomůžu…

Asi po čtyřech hodinách neustálého zkoušení a tahání z obchodu do obchodu jsem byla s Alicí ověšená taškami a na to, kolik mi toho vybrala, jsem nemusela moc platit. Když jsme stály ve frontě na pokladnu už asi v šestém krámu, tak jsem se už musela zeptat.

„Alice? To mají všude takové slevy, že mě to skoro nic nestojí?“ zeptala jsem se a ona se zasmála svým zvonivým hláskem.

„Jen někde, ale většina z toho je dárek,“ řekla a já začala okamžitě soptit.

„Alice to přece nemůžeš! Sice nemám dost peněz, ale to neznamená, že tu za mě budeš platit všechny ty hadříky, které mi vybereš! To teda ne! To jsme si nedohodly,“ začala jsem na ní hnedka prskat a žena před námi se na nás se zájmem podívala, ale já jí jen zpražila nasupeným pohledem a ona se hned otočila.

„Bello, nedělej tady scény. Já mám peněz dost, nedokážeš si ani představit jak moc. Takže prostě jen mlč a s úsměvem přijímej dárky. Hlavně to jsou spíš dárky pro mě a pro Edwarda. Já tě uvidím v něčem, co se vyrovná tvé kráse a Edward? No ten si bude užívat mučení, když z tebe bude muset opatrně dostávat všechno to oblečení, jinak bych mu utrhla hlavu,“ řekla, ale já se na ní pořád mračila. Už jsem sice neprotestovala, ale prostě jsem se jen mračila. Někdy jí to budu muset vrátit. Nemůžu dovolit, aby za mě všechno platila. Prošli jsme dalších 6 krámů a pak už jsme konečně byly u toho posledního krámu se spodním prádlem.

„Alice, prosím… Bolí mě nohy a mám hlad,“ řekla jsem, když mě strčila zase do kabinky.

„Hodinu to ještě vydržíš,“ řekla a pak rychle zmizela a začala mi nosit plejádu spodního prádla. Spodního prádla? No dobře, tak nejdřív to vypadalo jen jako takový tři nitky. Tanga, tak to jsem hned kategoricky odmítla a Alice jen nespokojeně zakroutila hlavou, ale pak to radši odnesla. Šlo to tedy přes korzety, podprsenky, krajky, kalhotky a podobně. Nějak jsem to už potom ani nevnímala. Alice to vycítila a tak mě jen s hlubokým povzdechem konečně vypustila z kabinky a já jen čekala, až zaplatí celý nákup.

Jakmile jsme vyšly z obchodu, tak tam na nás čekal Edward, Rosalie a Annie, která objímala nějakého medvídka.

„Ježiš Alice, ty jsi jí úplně zřídila,“ řekla Rosalie a s posměšným úsměvem mě pozorovala.

„Nenechala mě ani najíst, a když jsem potřebovala na záchod, tak jsem musela prosit na kolenou,“ začala jsem si hnedka stěžovat a Edward ke mně přišel a vzal ode mě tašky.

„Neboj, večer si od ní odpočineš,“ řekl, ale pak vyvalil na Alici oči.

„To nemyslíš vážně, ne? Proč si mi to neřekla? To nemyslíš vážně ne? A co jako? Nemyslíš, že bychom to jako měli vědět? Já chápu, že si s nima chodila do třídy jako já, ale stejně jsi mi to měla říct,“ vyjel na ní Edward a chrlil jednu otázku za druhou. Vůbec jsem to nechápala, jen jsem mezi nima těkala očima. Po chvíli mi došlo, že mu Alice odpovídá v myšlenkách.

„Mohli byste mě prosím zasvětit?“ zeptala jsem se jich a Alice se do toho hned pustila.

„No, prostě já tam jdu taky, protože mi přišla taky pozvánka a já jí rozhodně nehodlám odmítnout,“ řekla a bojovně vystrčila bradu a já se na ní usmála.

„No to je super, aspoň si budu mít s kým povídat,“ řekla jsem a Edward se na mě překvapeně podíval.

„No, když ty a já se moc neznáme a já znám jen Alici, tak to bude super a aspoň se budu mít jak zabavit,“ řekla jsem, usmála se na něj a on na mě taky, jenže jakmile mi zakručela v břiše, tak se Edward okamžitě zamračil.

„Alice… Fakt jsi jí zřídila,“ řekl Edward a všichni se zasmáli.

Cestou domů jsme se zastavili u nějaké restaurace a Edward tam mě a Annie koupil jídlo. Než jsme dojeli, tak jsem to všechno zhltla. Jakmile jsme zastavili u domu, tak mě Alice hned vytáhla z auta a odtáhla mě k sobě do pokoje, kde se na mě hned vrhla.

Tak jak se vám kapitola líbila? Doufám, že to nebylo zas tak hrozné a že budete schopní mi napsat komentář, příště nás čeká slibované třídní setkání. Tak co myslíte, že Jessica vymyslela? Proč tam má být Edward dřív, než Bella?

Jsem zvědavá na vaše odhady a názory.

Vaše Adis

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 19: