Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Neubliž mi, prosím 16

24.01.2010 (17:45) • Adis • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4111×

Náhle jsem si na něco vzpomněla.

„Měla bych uklidit v tý koupelně,“ řekla jsem a on se na mě zamračil.

„Myslíš hlavně to umyvadlo? Dovolila by si mi jednu návštěvu u něj? Rád bych si s ním popovídal, nebo ho aspoň přejel autem, ale jenom když mi to dovolíš,“ řekl Edward a já na něj chvilku valila oči, než jsem si uvědomila, že to opravdu myslí vážně.

„Ne, rozhodně bych ti takovou návštěvu nedovolila, protože by si porušil smlouvu,“ upozornila jsem ho a zamířila do koupelny.

„Ale, vždyť nic zas tak hrozného by se nestalo, tak by jen vypukla menší válka. Pár by jich umřelo a byl by klid,“ řekl a já se musela na místě zastavit. Stála jsem již v koupelně u umyvadla, otočila jsem se na něj a varovně na něj ukázala prstem.

„Tak na to okamžitě zapomeň. Jestli sis to neuvědomil, tak i přes to, co se stalo, tam mám přátele, za který bych klidně položila život. Ať tě ani nenapadne, tam jen strčit prst u nohy, je ti to jasný?“ zeptala jsem se ho a byla jsem opravdu dopálená. Jak si tohle vůbec představuje?

„Dobře mami, promiň,“ řekl a já se na něj zamračila ještě mnohem víc.

„Neříkej mi mami, stačí, když mi tak říká dcera,“ řekla jsem a on se na mě omluvně usmál.

„Promiň,“ řekl znova, zkrátil vzdálenost mezi námi a položil mi ruce kolem pasu.

„Už to nikdy neříkej. Někteří z nich jsou pro mě jako rodina, ani nevíš, jak moc mi někteří pomohli,“ šeptla jsem a podívala jsem se mu do očí. Mé srdce zas začalo bít zrychleně a on se na mě hned usmál.

„Promiň, vůbec mi to nedošlo,“ šeptl a lehce mě políbil. Přitáhl si mě ještě blíž a já zabořila obličej do jeho košile. Lehce mi přejížděl rukou po zádech a já cítila ono známé mravenčení v břiše a mráz mi přecházel po zádech. Byla jsem naprosto přesvědčená, že to určitě není teplotou jeho těla.

„Měla… eh…“ začala jsem a zvedla jsem hlavu a podívala se mu do očí, které byly plné něhy a pocitu, který jsem nedokázala popsat.

„Měla bych tu uklidit,“ šeptla jsem a on pomalu přikývl.

„Nemám zatím něco udělat?“ zeptal se a můj žaludek se v ten moment ozval. Uvědomila jsem si, že jsem toho za den nějak moc nesnědla. Přitom kručivém zvuku jsem se hned začervenala.

„Hm, zkusím udělat něco k jídlu, ale budu se muset poradit s Esme,“ řekl, políbil mě na čelo a pak někam zmizel. Musela jsem se usmát, ale přišlo mi to zvláštní. Otočila jsem se směrem do koupelny a rozhlédla se potom, co tu po mě zbylo. Posbírala jsem ze země osušky a hodila je do pračky, k tomu jsem vzala z koše na prádlo nějaké oblečení a přidala ho k osuškám. Nasypala jsem prášek a spustila praní. Porovnala jsem věci okolo umyvadla a vše uklidila, tam kde to má být. Fén jsem uklidila zpátky do skříňky a pak už jsem si jen naplnila ruce zbytkem silonek, který jsem předtím naházela do umyvadla a nestihla ho do teď uklidit. S plnýma rukama jsem zhasla v koupelně, sešla schody a zamířila do kuchyně, odkud se linula úžasná vůně.

Když jsem tam přišla, tak Edward stál u sporáku a jednou rukou si přidržoval u ucha telefon.

„Jak tam můžou psát dochutit podle vaší vlastní chuti, když to chutná, jak bahno?“ zeptal se Esme rozhořčeně do telefonu a pravděpodobně si mě ani nevšiml, přitom jak byl soustředěný na vaření. Tiše jsem tedy zamířila do předsíně, obula jsem si tenisky a vyšla jsem před dům, abych vyhodila ony zbytky silonek, které jsem měla v ruce. Došla jsem k popelnici, zvedla víko a prostě jsem to tam narvala. Slyšela jsem nějaké křupání sněhu, tak jsem zvedla hlavu a podívala se za původcem, toho zvuku. Okamžitě jsem předpokládala, že někdo prostě jen tak prochází po ulici, ale to jsem se mýlila. Ta osoba si to mířila přes silnici přímo za mnou. Odhadla jsem to na ženu, přibližně tak v mém věku, která si to vykračovala přímo za mnou. Zamyšleně jsem si jí prohlížela a snažila se poznat, kdo to je, když náhle mě to přímo bilo do očí.

„Jessica? Jessica Stanleyová?“ zeptala jsem se a ona se na mě usmála a vzdálenost mezi námi zkrátila během a pevně mě objala.

„Bello, jak je to dlouho, co jsme se viděly? Jak se vůbec máš? A co tu děláš? Myslela jsem, že s manželem bydlíš v La Push,“ začala se mě hned vyptávat a já se na ní jen usmívala, jak blázen. Nemluvila jsem s ní od té doby, co jsem opustila školu, vlastně nejspíš kvůli Jacobovi, ale stejně mi přišlo, že se vůbec nezměnila.

„Jak je to dlouho? Nejspíš asi od té doby, co jsem odešla ze školy a odstěhovala se. A co tu dělám? Rozvádím se, tak jsem si s dcerou našla dočasný azyl u Charlieho,“ vysvětlila jsem jí a v tu chvíli jsem si uvědomila, že to během pěti minut bude vědět celé město. To jsem tomu teda dala, proč já radši někdy nedržím jazyk za zuby.

„Co se stalo? Proč se rozvádíte? Já myslela, že si s ním naprosto šťastná, když si se nikomu neozvala,“ dobírala si mě hnedka s úsměvem, ale m ě bylo jasné, že chce zjistit, co nejvíc informací, které by mohla poslat dál.

„Ále, prostě se rozvádíme. Dost o mě, co ty, jak se máš? Jseš asi na vysoký co? A co kluci? No tak povídej, neslyšela jsem o vás o nikom, tak to na mě vychrl,“ pobídla jsem jí a ona hned spustila, jen jsem jí s úsměvem poslouchala a přikyvovala ve správných situacích. Dozvěděla jsem se, že je na státní vysoký v Seattlu, že tam bydlí na koleji. O ostatních toho moc neví, kromě o Mikovi, se kterým šla párkrát na rande, ale že je to mezi nimi, jak na vodě. Jednou jsou v pohodě a v další chvíli se to s nimi prý potápí.

„No, a co se týče kluků na koleji, tak je to taky nic moc. Hele víš vůbec, že potom co si odešla, k nám nastoupila nová rodinka? Byly to děti doktora Cullena odsud z nemocnice. Teda ale musím ti říct, že byl mezi nimi takový krasavec, Edward se jmenoval. Byl naprosto úžasný, ale s žádnou nikdy nechodil, až jsem o něm začínala myslet, jestli náhodou není gay. No, chápeš to? Ani se mnou nikam nešel, a to je co říct. Ne, že bych si teda věřila, ale tak znáš to,“ brebentila, a když se zmínila o Edwardovi, tak jsem zbystřila smysly, jenže další smysl její konverzace se ubíral stejným směrem jako do teď.

„Hele Jess, ráda jsem tě viděla, ale mám vevnitř dceru, tak jestli ti to nebude vadit, tak už bych šla,“ řekla jsem a omluvně se na ní usmála. Je to zvláštní, nikdy jsem moc nedokázala lhát, ale vymlouvání mi teď šlo naprosto perfektně.

„Ty máš dceru? To jsem nevěděla? Kolik jí je? Jak se jmenuje?“ začala se zase vyptávat, ale já už to chtěla nějak zakončit a vrátit se zpátky do domu.

„Jsou jí tři a jmenuje se Annie, ale hele opravdu mě to mrzí, ale já už fakt budu muset jít, nechci jí tam nechávat samotnou,“ řekla jsem, ale ona se nedokázala zastavit, už jsem se cítila bezradná.

„Tak proto jsi odešla, ty si byla těhotná, že jo?“ vyjekla náhle a položila si ruku před pusu, no jo Jessicy oblíbený překvapený výraz, divila jsem se, že se od střední nenaučila žádný jiný.

„Jo, ale já už fakt musím jít,“ snažila jsem se jí nějak utnout a tentokrát to zabralo.

„No, tak to je jasný. Tak běž, hele doufám, že máš pořád stejný číslo, že bych ti mohla zavolat a že bychom se sešli a popovídaly si, než se budu muset vrátit zpátky do školy. Plánovali jsme nějaký setkání třídy, tak by si mohla dorazit,“ navrhla mi, ale já se na to moc necítila.

„Číslo mám furt stejný, ale co se týče toho srazu, já nevím. Hele ještě uvidím, tak se mi někdy ozvy, ale teď už fakt musím jít, tak ahoj,“ rozloučila jsem se s ní a začala pomalu couvat směrem k domu.

„Tak ahoj a určitě se ti ozvu,“ rozloučila se a pak se otočila a zamířila dál ulicí ke svému domu. Otočila jsem se k ní zády a rychle jsem zapadla do domu.

„Nikdy jsem si nemyslel, že je tak hezká, jak si o sobě myslí,“ ozvalo se v předsíni, když jsem vešla a já zvedla pohled od podlahy k Edwardovi, který stál uprostřed předsíně a zamyšleně se díval někam za mě.

„Mně nic vysvětlovat nemusíš. Jessica byla vždycky hodně sebevědomá,“ řekla jsem a zula si u toho boty.

„Doufám, že máš pořád hlad. Pokusil jsem se za pomoci Esme něco udělat,“ řekl, vzal mě za ruku a zavedl do kuchyně. Na stole tam byl položený talíř se špagetami.

„Voní to tu úžasně, takže to bude chutnat určitě o to mnohem víc,“ řekla jsem a usmála se na něj. Dovedl mě ke stolu a galantně mi podržel židli, když jsem si sedala a přisunul mě ke stolu. Podal mi vidličku a já se do toho hladová hned pustila.

„Tak co, jaký to je?“ zeptal se opatrně asi po dvou minutách ticha, kdy bylo slyšet jen cinkání vidličky o talíř.

„Je to výborný. Možná by si měl zkusit se tím živit,“ navrhla jsem mu s úsměvem a pak jsem pokračovala v jídle.

„Nevím, jestli by to byl dobrý nápad. Tak ty se zatím najez a já ustelu,“ řekl, a než jsem se stihla otočit a něco mu říct, tak už byl pryč. Podívala jsem se na hodiny a bylo devět hodin. To jsem byla pryč tak dlouho? Ani se mi to nezdálo. Vždyť jsem jela ke Cullenovým, k právníkovi, ke Cullenovým, domů, do nemocnice, zase ke Cullenovým a pak zase domů. No dobrá, tak jsem asi byla pryč dlouho. Uznávám, že ten seznam je dlouhý, ale na to jít spát jsem se teda rozhodně necítila, vždyť je teprve devět hodin.

Když jsem dojedla a podívala jsem se znovu na hodiny, tak už bylo půl desátý, kruciš, ten čas nám nějak letí. Vstala jsem ze židle, a když jsem chtěla vzít talíř, abych ho umyla, tak už byl pryč a já slyšela tekoucí vodu.

„Já bych to udělala,“ řekla jsem, došla k němu a objala ho zezadu rukama kolem pasu a tváří se opřela o jeho záda.

„Já myslel, že platí, že ten kdo vaří, tak ten taky uklízí,“odpověděl mi a pokračoval v mytí. Zhluboka jsem vdechovala jeho vůni, které byla úžasně uvolňující a taková nasládlá. Srdce mi bilo jako o závod, ale začínalo se pomalu zklidňovat a já se musela pousmát nad tím, že si zvykám. Slyšela jsem, že vypnul vodu, tak jsem se o dva kroky stáhla, abych mu dala nějaký prostor k pohybu. S úsměvem se otočil směrem ke mně. Vzal můj obličej s něžností do svých rukou a opřel si své studené čelo o to mé. Zavřela jsem oči a jen jsem si užívala tu úžasnou chvíli klidu a pocitu bezpečí, který mě náhle zaplnil.

„Nechce se ti už spát?“ zeptal se mě tiše a zvedl hlavu. Jen jsem nesouhlasně zakroutila hlavou a on se usmál a lehce mě políbil.

„Možná by ses mohla jít alespoň převlíknout, nebo já nevím. Víš, aby až přijde Charlie…“ Začal, ale zdál se mi nějaký nervózní, když to říkal. Zkoumavě jsme si ho prohlédla, ale náhle to všechno bylo pryč.

„Jo jasně, tak chvilku vydrž,“ řekla jsem, otočila se a rychle a tiše vyběhla schody a zalezla k Annie do pokoje. Přikryla jsem jí peřinou, kterou si jako vždy skopala. Tiše jsem otevřela skříň a vytáhla černé tílko na ramínkách a černé volné tepláky, které nosím na spaní. Škoda že nemám nic lepšího, ale co, je to jedno. Převlékla jsem se do toho a pak jsem po sobě uklidila oblečení, které jsem měla předtím na sobě. Vrátila jsem se zpátky dolů a Edward seděl na rozložené sedačce jen v šedivých volných teplákách a díval se někam do neznáma, ani nijak nezaregistroval, že jsem přišla a ani nijak neregistroval, že mé srdce bilo jako o závod, jakmile jsem uviděla jeho vypracovanou a dokonale vytvarovanou hruď.

„Ty ses převlékl?“ zeptala jsem se tiše a on hned zpozorněl a podíval se na mě. Natáhl ruce ke mně a já tedy došla k němu a on si mě stáhl k sobě na klín.

„Alice se tu stavila, řekla, že by se mi to mohlo hodit,“ šeptl a lehce mi přejel rukou po páteři a já se s mrazivým pocitem lehce prohnula. Mé srdce bilo jako o závod a jemu to zas vyloudilo na tváři úsměv. Druhou rukou přešel k mojí tváři a otočil mi hlavu čelem k němu. Podívala jsem se mu dlouze do očí a on se začal pomalu přibližovat k mým rtům. Už tak vzdálenost mezi námi nebyla nijak velká, ale i tak to snad trvalo věčnost, než se lehce otřel svými rty o mé.

Nenechala jsem se dvakrát pobízet a i přes pocit že mi srdce vyskočí z hrudníku, jsem se k němu přitiskla. Ani on se nenechal pobízet, pevně si mě držel u sebe a hladově se zmocnil mých rtů a jeho jazyk se proplétal s mým v divokém tanci. Zvedl mě do náruče a něžně mě položil do postele a lehl si na mě. Jednou rukou se podpíral vedle mé hlavy a druhou mě lehce hladil po tváři. Naše rty odtrhl od sebe a oba dva jsme zrychleně oddechovali. Na vnitřní straně svého stehna jsem cítila jeho stoupající vzrušení, a když už se můj dech aspoň trochu zklidnil, tak se zas vrátil k mým rtům a pomalu po nich postupoval po mé čelisti, až k mému krku a já jen slastně zavřela oči. Byl tak neuvěřitelně něžný a přitom to u mě dokázalo vyvolat nepopsatelný pocit vzrušení a touhy po něm. Touhy potom cítit ho v sobě. Zajela jsem mu rukama do vlasů, přitáhla si jeho obličej ke svému a otevřela oči. Podívala jsem se mu do očí a v ten moment ze mě vyšla dvě neuvěřitelná slova.

„Miluju tě,“ šeptla jsem a na jeho tváři se rozlil okouzlující úsměv, který donutil mé srdce vynechat jeden úder.

„Taky tě miluju,“ odpověděl a něžně mě políbil na rty, ale tenhle náš něžný polibek se začal stále více a více prohlubovat, až se z našeho něžného polibku stala záplava vášně, která úplně zatemnila můj mozek. Jeho ruka z mé tváře se začala sunout níž a níž po celé siluetě mého těla, až se zastavila u lemu mého tílka a začala ho sunout výš a výš. Začal mi docházet dech a on své rty přesunul hned na mou čelist a na můj krk a já zas zrychleně oddechovala. Srdce mi bilo jako o závod a já jsem své ruce přesunula z jeho vlasů, přes jeho krk až k jeho zádům. Když už jsem měla tílko těsně pod prsy, tak jsem uslyšela klíče, které zachrastily v zámku, a v ten moment jsem naprosto ztuhla. Edward se na mě rychle podíval s překvapením v očích.

„Charlie,“ vydechla jsem v ten moment a Edward rychle vstal a zhasl v obýváku a vrátil se zpět ke mně do postele. Lehl si vedle mě, položil mi ruku kolem pasu a přitáhl si mě na hruď. Musela jsem se hned usmát.

„Děkuju,“ šeptla jsem do ticha a hned na to se otevřely dveře.

„Miluju tě,“ šeptl, políbil mě do vlasů a hned na to jsem slyšela jeho rovnoměrné a klidné oddechování. Rychle jsem zavřela oči a snažila se ho napodobit. Chytla jsem pod dekou Edwarda za ruku a chvilku na to jsem slyšela zavrzat prkno v podlaze, jak Charlie nakoukl do obýváku. Tiše jsme s Edwardem poslouchali kroky, které teď byly slyšet odněkud z kuchyně.

„Bere si z lednice něco k jídlu,“ šeptl mi Edward do ucha. Jen jsem zaujatě poslouchala, co se tam děje a pak už jsem jen slyšela těžké kroky do schodů, jak Charlie šel do patra. Otočila jsem se na druhý bok, abych byla čelem směrem k Edwardovi a on hned vyhledal mé rty a lehce mě políbil.

„Co si myslel?“ zeptala jsem se ho tiše a on si mě přitáhl k sobě ještě blíž a rukou mi podložil hlavu. Musím uznat, že to nebylo nejměkčí, ale bylo to příjemné.

„Byl na chvilku zaražený, že tu jsem. Pak si ale řekl, že je rád, že se o tebe někdo postará. Zvlášť když on má teď spoustu práce,“ odpověděl mi šeptem a palcem ruky objížděl můj bok. Musela jsem se nad Charlieho myšlením usmát, kdyby jen věděl, jak to mezi námi je a co si tu dělo deset vteřin před tím, než přišel.

„Takovouhle reakci bych od něj nečekala,“šeptla jsem a on se tiše a melodicky zasmál.

„Bojí se o tebe. Ví, že si teď hodně zranitelná. A já si momentálně teď myslím, že by si měla už spát. Až usneš, tak skočím Annie přikrýt, mám dojem, že ze sebe zase skopala peřinu, ale má zajímavý sen. Je na louce a kolem ní jsou samí motýlci,“ šeptl a zase se zasmál. Ani nevím, jak se to stalo, ale náhle jsem zívla, tak jsem se tedy víc uvelebila v jeho objetí, přitiskla se trochu k němu a zavřela oči. Začal mi tiše broukat nějakou melodii a já po chvilce naprosto vytuhla.

Autor: Adis (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Neubliž mi, prosím 16: